Výstava „Přetržené vlákno / Slezan a lidé“ je ponejvíce drobným mementem a prchavou vzpomínkou na ještě nedávný provoz textilní výroby ve Frýdku-Místku, který vlivem uzavření závodů a souběžnou akcelerací technologického vývoje obecně, upadl ve většině svých detailů v zapomnění. Kdo z generace mladých dospělých dnes dokáže popsat proces skaní, šlichtování, tkaní nebo barvení tkanin? Kdo dokáže popsat rozložení výrobních procesů v lidské a strojní síle? Vlákno historicky svázané s našim městem bylo přetrženo, a ať už viníme ruku neviditelnou nebo vládnoucí, je tak jako tak místem přistání jakési bezčasí, opouštějící svět prošlupů, člunků, děrných karet a jiných zdánlivě nedůležitých komponent procesu vznikání věcí. Tak tedy vstříc krásným novým strojům, ale pozor, magická černá skříňka je neprodyšně uzavřena a s kabelkou Hermiony Grangerové má pramálo společného. Možná by se nám šikovná tkadlena mohla v nadcházejícím období ještě hodit. Lukáš Horký Soubor Slezan byl focený nadvakrát, první fáze byla ještě, když jela šicí dílna. Vědělo se, že bude končit a já jsem chodil mezi zaměstnance a dokumentoval život. Nejdřív se báli, to bylo složité, takže prvních čtrnáct dní jsem fotil jenom zátiší, ale postupně jsem si k nim získával vztah a jakmile se otrkali, tak už se fotili skoro všichni. Chodil jsem tam nepravidelně dva nebo tři měsíce na celou směnu, oni si dělali svoje a když se mi někdo líbil, tak jsem dělal portréty a samozřejmě během toho vznikaly i ty pokusné a různé rozmazané fotky a nějaké experimenty se zátišími, ale ty jsem ve finále nikde nepoužil, některé z nich jsou teď ve výstavě. Ve druhé fázi už zůstala jenom půlka holek a šicí dílna měla končit, ale pořád se to protahovalo. Byli vlastně v permanentním ukončovacím procesu, jen nevěděli, kdy ten konec přijde. Stylizované portréty, vznikly během posledního dne, když už se vědělo, že je konec. Postupně jsem si je zavolal, sedli si na židli se světly, bleskl jsem to, oni si vzali igelitku a šli. Tehdy se ještě vůbec nepředpokládalo, že Landsberger půjde k zemi. Černobílé fotky strojů jsou posunuté o několik let dál, do situace, kdy už Slezan nejel, firma nefungovala a lidi tam nebyli. Převlíkl jsem se za dělníka a vlezl tam. Zůstalo tam veškeré strojové vybavení, nahoře byly moderní stroje a pak se to celé nechalo zdemolovat. Všechny ty mykací stroje, které jsem tam fotil, šly do šrotu. Byly to mrtvý stroje, na kterých už nebylo, vůbec nic. *Lukáš Horký vystudoval informatiku na Masarykově univerzitě v Brně a Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na brněnské Mendelově univerzitě přednášel Audiovizuální komunikaci a Digitální fotografii. Pracuje s fotografií, vizuálním uměním a videem samostatně, avšak ve své tvorbě stále častěji kombinuje jednotlivé disciplíny dohromady. V roce 1999 založil s kytaristou Davidem Kopřivou a bubeníkem Petrem Fucimanem hudební formaci Downbelow, se kterou vydal tři alba (Roadside Traveler – 2011, Other World – 2014, Decameron Locis – 2017). V roce 2016 napsal spolu s Davidem Kopřivou scénickou hudbu k taneční Inscenaci Mezizemí. V roce 2018 obdržel čestné uznání v soutěži Česká divadelní fotografie v kategorii – Inscenace / divadelně-performativní projekt – profesionálové. V rámci černobílého cyklu Moje město od roku 2008 systematicky zaznamenává proměny města Frýdek-Místek. Za tento soubor obdržel v roce 2019 čestné uznání v soutěži Slezská novinářská fotografie. Téma proměny postindustriální krajiny provází celou jeho dosavadní tvorbu – fotografuje také zaniklé obce v Sudetech a důsledky těžby uhlí na Karvinsku. Věnuje se převážně dlouhodobým projektům. Od jara 2017 píše obrazové lyrické deníkové záznamy ze svých toulek krajinou Jeseníků a Beskyd, které nazývá Příběh krajiny, v roce 2020 vycházejí knižně. V roce 2020 získal v Katovicích 2. místo v soutěži Fotografia Prasowa Śląska (Slezská novinářská fotografie) za soubor Příběh Krajiny – krajina uhlí, v roce 2021 byl oceněn 3. místem za soubor Ztracené město a v témže roce uspěl v mezinárodní soutěži průmyslové fotografie Foto Pein 13 pořádané w Rybniku-Chwałowicach. Během Covidové pandemie založil knižní nakladatelství Surbanz a edici Urle, která si klade za cíl objevovat zapomenuté německé autory z pohraničí. V komerčních realizacích kombinuje fotografii, grafiku, video i text dohromady. V domovském Frýdku-Místku buduje vizuální identitu Symfonickému orchestru a folklórnímu souboru Ostravica. Vytvořil desítky divadelních, filmových, hudebních plakátů i obalů hudebních nosičů. Jako divadelní fotograf zaznamenal stovky inscenací. Obecně se snaží posouvat běžné věci jiným, netradičním směrem. Ve svém volném čase hraje basketbal za tým BK Frýdek-Místek. Slezan Výroba textilií měla ve Frýdku, Místku a okolí dlouholetou tradici. První textilka vznikla ve Frýdku roku 1832, další pak v 60. letech 19. století. Po druhé světové válce byly vydány dekrety o znárodnění a zestátnění průmyslu, bank a dolů. Na těcho základech byla centralizována i frýdecko-místecká výroba -- vznikl národní podnik Slezské bavlnářské závody. Po pádu komunismu byla v roce 1990 Fondem národního majetku založena akciová společnost Slezan. V roce 2010, během uvaleného konkurzu, končila poslední šicí dílna. Definitivně se tak uzavřela stopadesátiletá tradice textilního průmyslu ve Frýdku-Místku. Pozvolna se vytratil život. Několik týdnů jsem se ho pokoušel naposledy zaznamenat. Záložna (bývalá Moravia Banka - 2. NP) Ne–Po: zavřeno Út–Pá: 15.00–18.00 So: 10.00–13.00 Téma frýdecko-místeckých textilek reflektují i další akce ve městě pod společným názvem PO STOPÁCH TEXTILEK
Hotel Slezan je celoročně vyhledávaný turisty, kteří rádi vyrážejí do přírody na výlety nebo za cyklistikou v centru města na klidném místě. Ideální je i pro lyžaře nebo obchodní cestující, kteří přijíždějí do Bruntálu za prací.
projít na článekHotel Slezan je celoročně vyhledávaný turisty, kteří rádi vyrážejí do přírody na výlety nebo za cyklistikou v centru města na klidném místě. Ideální je i pro lyžaře nebo obchodní cestující, kteří přijíždějí do Bruntálu za prací.
projít na článekBambusové vlákno má řadu výhod oproti jiným typům textilního materiálu. Antibakteriální: Bambusové vlákno má přirozeně antibakteriální vlastnosti, které pomáhají zabraňovat množení bakterií a zápachu. Hypoalergenní: Bambusové vlákno je hypoalergenní,
projít na článekPřihlašování na letní soustředění a příměstský camp spuštěno! Přihlašujte se přes záložky nahoře nebo zde: Příměstský judo camp 2024 | Judo TJ Slezan Opava (judoslezanopava.cz) Letní soustředění 2024 | Judo TJ Slezan Opava (judoslezanopava.cz)
projít na článekVýstava „Přetržené vlákno / Slezan a lidé“ je ponejvíce drobným mementem a prchavou vzpomínkou na ještě nedávný provoz textilní výroby ve Frýdku-Místku, který vlivem uzavření závodů a souběžnou akcelerací technologického vývoje obecně, upadl ve většině sv