Už jste unavení z toho, jak váš pes neposlouchá? Jak uvidí zvěř, cyklistu, jiného psa, letí za tím a je úplně jedno, co všechno jste před tím trénovali, nebo jaké odměny máte u sebe? Co když si to ale kazíte vy sami? Při učení přivolání děláme často chyby, které nám znemožňují posunout se dál. A i když naučit dobré přivolání je běh na dlouhou trať, můžeme se velmi rychle posunout kupředu, pokud se těmto chybám vyhneme. Přivolání, když uvidí něco zajímavého Při učení jakékoliv dovednosti musíme postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Začínat v jednoduchých situacích, na krátkou vzdálenost, se psem, který se dobře soustředí. Při trénování přivolání na to ale často zapomínáme. Soustředíme se na situace, kdy už je to složité – pes je daleko od nás, objevilo se rozptýlení apod. Pokud je všude klid a pes jen kousek od nás, nic netrénujeme, nebo úplně neřešíme, že pes přichází pomalu, reaguje pomalu, že to zkrátka není ono. Pokud to ale v jednoduchých situacích není perfektní, při rozptýlení pravděpodobně neposlechne. My mu to potřebujeme co nejvíce zažít právě v těch jednoduchých podmínkách, kde nepřemýšlí, ale dělá to. Letí za námi a na nic jiného nemyslí. Teprve když tohle bude mít dobře zažité, může to alespoň částečně fungovat při rozptýlení. Nejde ale jenom o rychlost běhu nebo celkové reakce, ale i o vzdálenost, se kterou můžeme pracovat. Pokud nás pes neposlechne, když je třeba i jen jeden metr od nás, pravděpodobně to na větší vzdálenost nebude lepší. Musíme tedy trénovat od těch nejjednodušších situací a dát psu čas, aby si zažil správnou reakci a zautomatizoval si ji. To nám pak v těch složitých situacích opravdu pomůže. Příliš rychlé odbourávání odměn Spousta pejskařů hned od začátku myslí na to, jak ze cvičení a trénování svého psa odbourat odměny. Začnou s tím příliš brzy a tím naučí to, co nechtěli: pes rozlišuje, kdy odměny mají a kdy ne. Jak už jsem psala na začátku, že učení přivolání je běh na dlouhou trať. Většinou to jde poměrně dobře s malými štěňaty. Jak rostou, zajímají se ale více a více o své okolí a mají menší potřebu nás následovat. Během dospívání se do toho navíc vloží i hormony a další změny v chování a přivolání se často spíš zhoršuje, než zlepšuje. Tady nebývá prostor pro odbourávání odměn. Na druhou stranu odměna nemusí být stále stejná. Dokonce mnohem lépe funguje jejich střídání a to, když psa překvapíme, než stále stejná odměna. Velmi dobře většinou funguje přivolání na hračku, se kterou si pak se psem pořádně pohrajeme. Ještě lepší bývá utíkání, kdy nás pes honí, nebo jakákoliv jiná akční zábava. Je ale dobré sledovat vlastního psa a všímat si, co mu vyhovuje co ne, co ocení, když je plný energie a co naopak, když je unavený. Můj mladší pes má třeba nejraději to, když ho nechám na sebe vyskočit a nesu ho chvíli v náručí, to je panečku odměna. Mého staršího psa by to spíš naštvalo. A kdy tedy odměny odbourat? Nikdy. Vždy by měl pes očekávat, že odměnu dostane. Jenom postupně začnete zapojovat i případy, kdy ne, ale hned v dalším pokusu ji zase dostane. Omezování odměn tak, abyste zároveň zachovali ochotu psa do spolupráce, případně ji i podpořili, není úplně jednoduché. Proto na to u přivolání nespěchejte. Je to obtížný cvik a pro vás velmi důležitý. Raději odměňujte déle, než ztratit zájem psa a začínat od začátku. Když pes neposlechne a uteče Co dělat v situaci, kdy pes za něčím vyběhne a na přivolání nereaguje, aby už se to příště neopakovalo? Dát ho na šňůru. Je vlastně jedno, co uděláte, když se pak pes vrátí, nebo ho chytnete. To, že za něčím vyběhl a vás ignoroval, tím nezměníte. Změníte pouze to, jak rychle se k vám bude vracet nebo zda se nechá chytit, proto doporučuji netrestat. Pokud ho necháte toto udělat – vyběhnout a ignorovat přivolání – on si toto chování zažívá. S každým opakováním se to pro něj stává snazší a snazší a spíš k tomuto chování sklouzne i příště. Je to stejné, jako byste právě toto chování trénovali. Proto je potřeba tomu předcházet a v rizikových oblastech mít psa na dlouhé šňůře. (Pro bezpečnost psa je lepší, pokud ji má připnutou k postroji, ne obojku.) Pak ho můžete včas zastavit a trénovat správnou reakci. A zase je zde potřeba nechvátat s pouštěním na volno. Pes si nejprve musí tu správnou reakci zažít tak, aby o ní moc nepřemýšlel, než ho z vodítka odepneme. Jinak se pouze naučí rozlišovat, kdy na šňůře je a kdy ne. Přivolání na šňůře Několikametrové vodítko nebo šňůra jsou ideální pomocníci, pokud pes ještě přivolání dobře neumí. I s nimi je ale potřeba pracovat správně, jinak si vše pokazíme. V klidných a jednoduchých situacích se snažte šňůru nepoužít. Je to jen vaše pojistka, ale ne nástroj pro přivolání. A pokud už se dostanete do situace, kdy s ní musíte psa zastavit, nebo upozornit, nedělejte to zároveň se slovním povelem. Nechte tam 1 – 2 vteřiny, aby pes mohl zareagovat. Pokud dáte psu signál, zavoláte nebo trhnete vodítkem, musí nejprve svými smysly signál zaznamenat, předat do centrální nervové soustavy, ta ho vyhodnotí, dá tělu instrukce, jak reagovat a teprve pak proběhne reakce. To všechno chvilku trvá. Pokud na psa zavoláte a zároveň trhnete vodítkem, pes ještě nestihl zaznamenat vaše volání, a už je tam silnější, nepříjemnější impuls vodítkem. Pes se tak určí reagovat právě na trhání vodítkem, které je pro něj výraznější. Ale na co pak bude reagovat bez vodítka? Proto se snažte vždy nejprve zavolat a teprve po 1 – 2 vteřinách kdyžtak použít vodítko. I tak ale trhání vodítkem nebývá nejlepší cesta pro učení přivolání. Je to pomoc v situacích, které nejde řešit jinak, ale neměla by to být ta hlavní tréninková metoda. Přivolání vždy jen jednou O tom už jste určitě slyšeli. Psa přivolávejte vždy jen jedním povelem! Musí poslechnout napoprvé! Popravdě, kdo z nás je takto stoprocentní a vždy reaguje na vše důležité okamžitě? Pro mě není problém, když pes na poprvé nezabere, protože věnuje pozornost něčemu jinému. Klidně povel zopakuji. Na podruhé to není problém, na potřetí už to ale opravdu musí být. Stejně tak, pokud například pracujete se štěnětem, nebo máte psa na nezvykle velkou vzdálenost, je naopak dobré mu povel připomenout, aby nezapomněl, co vlastně dělá. Zvláště štěně neudrží pozornost, neudrží myšlenku, a i když pěkně zareaguje, snadno na celý povel zapomene a rozeběhne se zase za něčím jiným. Stejně tak, pokud pes ještě není zvyklí s vámi spolupracovat, nemá povel zažitý a navíc je dál od vás, může se stát, že myšlenku zkrátka neudrží. Je ale důležité, aby to nebylo monotónní opakování, které pes za chvíli přestane vnímat. Další jsou situace, kdy pes zareaguje, ale neví, kam má běžet, typicky pokud na vás nevidí. Může se stát, že zaregistruje přivolání, ale nedokáže hned na poprvé určit, odkud přesně signál šel. Pak mu druhé přivolání pomůže nás snáze najít, vyhneme se tomu, aby vyběhl špatným směrem a třeba nás pak už ani neslyšel. Stát se to může ale i na otevřeném prostoru. Psi vidí jinak a většinou hůře, než my. Pokud stojíte ve stínu lesa a pes na vás kouká proti sluníčku, možná vůbec neví, kde jste a druhý povel a případně i výrazný pohyb by mu mohli hodně pomoci. Stejně tak může neplechu s přivoláním udělat i ozvěna, když se váš hlas odrazí od hradby stromů. I tam budete potřebovat víc než jen jedno přivolání, aby vás pes rychle našel a přiběhl. Proč nechce přijít na přivolání A nakonec tu mám ještě jeden velmi důležitý tip. Často je mnohem důležitější, než řešit samotné přivolání, právě to, proč se nám ho nedaří naučit. A to nemusí být nějakou chybou v tréninku, do hry vstupuje více faktorů. Pokud má pes z něčeho strach, a je jedno jak moc je v našich očích opodstatněný, nemůže se k tomu otočit zády. Pokud se vám při venčení stane, že vyrušíte bachyni s mladými a v tu chvíli vám zazvoní telefon, také ho hned nezvednete, nezačnete si povídat a na milou svini okamžitě nezapomenete. Musíte se nejprve ujistit, že se vám nic nestane. To samé často dělají i naši psi. A tady pozor, někdy i to, že běží do kontaktu a s každým se usilovně zdraví, je projev strachu. Oni se svým zdravením, přehnaně zdvořilým chováním, snaží předejít potenciálnímu konfliktu. Potřebují se nejprve ujistit, že jim od dotyčného nic nehrozí, přesvědčit ho, jak moc jsou oni sami hodní a neškodní, a teprve pak mohou řešit vás. Nebo naopak chtějí každého ze strachu radši preventivně zahnat na ústup dříve, než jim něco udělá. Stejně tak hormony během dospívání nebo hárání mohou výrazně měnit chování našich psů. Nebo změny zdravotního stavu. A v neposlední řadě samozřejmě i špatný vztah s námi, narušená důvěra a nevhodný trénink. To všechno nám výsledek hodně ovlivní a většinou je potřeba nejprve vyřešit problém samotný, než se jen soustředit na přivolání. Pokud vás právě toto téma zajímá, určitě se podívejte i na mé video Není to jen přivolání, kde to rozebírám podrobněji. Článek 5+1 důvod, proč se vám nedaří naučit svého psa přivolání se nejdříve objevil na Ozzoteam.
Když jsem díky zavřeným cvičákům v koronaviru přemýšlela, jestli zkusit “alespoň” online výcvik, zprvu jsem váhala. Neuměla jsem si představit, jak by to mohlo fungovat. Kontaktní výuka s trenérem, společné seznamování s ostatními pejsky jsem považovala z
Rok se s rokem sešel a já ukončil rok činnosti v holdingu Trigema. V tomto článku shrnu hlavně to, proč nastoupit do firmy s „korporátním stylem řízení“. Ačkoliv jsem měl původně v plánu zůstat ve stejné společnosti min. 2 roky, abych stihl odvést nějaký
projít na článekŽádná firma nikdy neuspěla bez silné vize svého majitele. Nestačí si jen myslet, jak má firma, nebo projekt, vypadat. Musíte opravdu přesně vědět, kam ho chcete dovést. Podívejte se na video, ve kterém si vytvoříte vizi, která vám pomůže překonat problémy
projít na článekO to, aby byl svět lepší a aby v něm jednotlivé národy prosperovaly, se snaží politici, ekonomové, podnikatelé i miliardy obyčejných lidí svou každodenní prací. A přece se to nedaří!...
projít na článekJak už to většinou bývá zvykem, velmi bohatí lidé si pořizují velmi drahé rezidence. Avšak pravdou zůstává, že jejich veškeré bohatství není situované právě v jejich primárních nemovitostech určených pro život. Ve skutečnosti 1 % nejbohatších Američanů má
projít na článek