Alena Vršanská DOLŮ PO ÚBOČÍ MgA. Alena Vršanská se narodila 1990 v PardubicíchStudium2016 – 2019 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér grafiky I., škola Dalibora Smutného2013 – 2016 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér grafiky I., škola Jiřího Lindovského2010 – 2013 Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, jednooborová výtvarná tvorba se zaměřením na vzděláváníVýstavy2020 Krajinou bez konce, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk (samostatná)2019 Dialogy, galerie Kooperativa, Praha (kolektivní) Krajinow, Muzeum umění a designu Benešov (kolektivní) Sin Rumbo Fijo (contemporary graphic art), Palacio Hocasitas de Balmaseda, Bilbao (kolektivní) Prostory grafického myšlení, Galerie Hollar, Praha (kolektivní) Pohled do krajiny očima mladých umělců, Galerie České spořitelny, Praha (kolektivní)2018 Grafika Roku 2017, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní) Rozbřesk současná krajinomalba, Východočeská galerie v Pardubicích (kolektivní) Krajinou, Konvikt, Olomouc (kolektivní)2017 Grafika Roku 2016, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní) Kopec Sokol, Krajská knihovna v Pardubicích (samostatná) MEZI Alena Kožená/ Antonín Sondej, Onkocentrum Zelený pruh, Praha2016 Grafika roku 2015, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní) Jen zem, Artotéka Opatov, Městská knihovna v Praze (samostatná) Krajina, Caffe Imrvére, Praha (samostatná)2015 Galerie Chodba, Pardubice (kolektivní) Bez vize, Galerie Freud and Thal, Bruntál (kolektivní) Grafika roku 2014, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní)2014 Tři pohledy do krajiny, Galerie Morzin, Vrchlabí (kolektivní) Spirála krajiny, Gavu, Praha (kolektivní) Kavárna Kaplička, Hradec Králové (kolektivní)2013 Galerie Chodba, Pardubice (kolektivní)Ocenění2018 Cena za serigrafii na Grafice roku 20172017 Ateliérová cena za celoroční práci Krkonoše, 2018tuš na folii, 168 x 210 cm Krkonošetuš na folii, 40 x 20 cm KRESBY ALENY VRŠANSKÉ Dívám-li se na kresby Aleny Vršanské, napadá mne jako první slovo soustředění. Téměř zenově zaostřený pohled do krajiny. Krajina je jejím bytostným tématem, možná posedlostí nebo mantrou. Autorka se ostatně k východní tradici hlásí japonskou a čínskou tušovou kresbou, malbou a dřevorytem byla před léty silně inspirována. Na počátku byly možná rozměrné lavírované kresby tuší. Sama tato technika redukuje krajinné útvary na valéry šedí, zároveň dovoluje vytvořit iluzi prostoru a potlačit rozptylující detaily. Velkoformátová kresba Jezero tak zprostředkuje pozorovateli vjem mohutnosti a rozlehlosti krajiny, která autorku uchvátila v Irsku. Na jiných kresbách zobrazuje v několika plánech hory zastřené mlžným oparem. Některé redukuje už jen na několik linií a odstínů šedí a bez kontextu s jinými obrazy bychom je mohli pokládat i za abstraktní malbu. V následujících kresbách začíná autorka používat tahů štětce, čárek a bodů jako samostatného stavebního prvku kreseb. Sílou, hustotou a směry tahů zobrazuje zostřeně větší plochy a kresby nabývají podoby rozměrných grafik. Pracuje současně i se sítotiskem, kde záměrným využitím hrubšího rastru také kresbu výrazně fragmentuje. Experimentuje různými směry a někdy zkouší týž krajinný motiv nebo jeho část ztvárnit rozličnými technikami i jejich kombinací. Tématem pro Alenu Vršanskou krajina zůstává. Podle jejích vlastních slov však došla ve stylizaci na hranici, kde kresby už nemusí ani krajinu připomínat. Začala postrádat reálný prvek – záchytný motiv pro pozorovatele, kterým mohou být cesty vedoucí krajinou, ohrady pastvin nebo telegrafní sloupy. Ohrada někde vytváří předěl mezi pevnou zemí a proměnlivou lesní vegetací, jako by oddělovala dva světy (Glendalough). Cesta v krajině je oproti tomu zvláštní magickou linií, dodávající obrazu napětí. Směruje náš pohled, vyvolává nové asociace a otázky a otevírá možnost vytvořené obrazy srozumitelněji číst. Ostatně ani v zenu není důležitý cíl, ale cesta sama. Zdánlivě nepodstatné jsou skupiny osob, které se tu a tam na kresbách objevují. Můžeme v nich vytušit všudypřítomné turisty. Nepatřičné kolemjdoucí, zobrazené často jen siluetou. Někde si jich povšimneme až po chvíli, ukryté v kresbě čekající až je objeví náš nedokonalý zrak. Připadají mi jako jakýsi znepokojivý vzkaz nebo možná ironická glosa zanechaná pozorovateli. Kresby Aleny Vršanské můžeme vnímat jako artefakty, ale jsou současně autentickým záznamem autorčiny meditace o přírodě. Zadíváme-li se pozorně, vycítíme v mnohých plochách obrazů jemné vlnění. Jindy kresby evokují pohledy z ptačí perspektivy nebo topografické plány; jen v poněkud abstrahovanějším provedení. Autorka si tak možná vytváří i vlastní mentální mapy oblíbených míst.Jan Adamec Les, 2018kombinovaná technika, 45 x45 cm Bez názvu, 2018tuš na folii,
Za každou krásou se skrývá rituál a Alena Šeredová není výjimkou. Světově uznávaná modelka, první vícemiss České republiky, moderátorka a herečka s českými kořeny žijící v slunné Itálii, nám odhaluje své tajemství krásy a úspěchu.
MICHAEL RITTSTEIN Vzdálené dunění ROMAN FRANTA FRANTIŠEK MATOUŠEK PETR PASTRŇÁK JAKUB ŠPAŇHEL Hlavy PAVEL KNAPEK ZDENĚK MANINA Objekty / Sochy ALENA KOTZMANNOVÁ Fotografie Výstava Michaela Rittsteina je uspořádána ve spolupráci s Galerií VIA ART Výstav
projít na článekDovolujeme si Vás pozvat na vernisáž výstavy UJEP ÚSTÍ NAD LABEM dne 27.4.2007 v 18.hod. Výstava otevřena od 30.4. do 22.5.2007 PO-PÁ: 10-17H Zúčastnit se může každý, jen jeden ale může vyhrát. I vy můžete mít originál! Na vernisáži losujeme! Během vern
projít na článekHostem dvacátého osmého dílu je redaktorka, spisovatelka a dramaturgyně Alena Zemančíková. Ptá se Kateřina Kubalová.
projít na článekHřiště – místo, pro naše děti, kde si rády hrají, a pro rodiče, kteří s nimi tráví společné chvíle. Jsem maminka dvou kluků (5 let a 10 let) a rádi chodíme na Oranžové hřiště. Nicméně trápí mě stav tohoto hřiště. Možná je to je můj osobní dojem, ale domní
projít na článek