publikováno leden 2021 K napsání tohoto blogu mě inspirovala Simona Koszty z Citrix. Která pro Karierko.cz, se kterými také dlouhodobě spolupracuji, napsala fajn článek zaměřený na studenty právě pod názvem “Žádná práce není blbá”. Text Simony se zaměřuje na pár hlavních kategorií typických brigád středoškoláků. A také na to, že často právě z úst děcek při kariérových konzultacích slýcháme: “... jo, nějakou pracovní zkušenost mám, ale to je jen blbý rozdávání letáků…” nebo “jo, už jsem brigádu měl/a, ale jen blbej Mekáč, …”. A protože moji klienti jsou vedle dospěláků také studenti (většinou SŠ, VŠ), tak téma “blbých brigád” (slovy kluků a holek) s nimi řeším poměrně často. A s textem Simony velmi souzním samozřejmě v tom, že jednak je fajn naučit děti neshazovat žádnou práci, ukazovat že to, co je nezajímavé pro ně, může být super zajímavé pro někoho jiného. A také se umět naučit hledat i v na první pohled jednoduchým monotónních pracech, co nám to dalo a jaké kompetence jsme začali právě takovou prací rozvíjet. Některé brigády nám také mohou ukazovat, kam nás to asi spíše potáhne a kam spíš ne. Některé nám mohou pootevřít dveře do nečekaných témat, oblastí, které nás doteď “od stolu” nenapadly. A aby neplatilo, že “kovářova kobyla chodí bosa”, rozhodla jsem se vyštrachat jen tak pro zajímavost i můj vlastní seznam brigád, co jsem si kdysi dávno sepsala (a teď jsem ráda, protože bych to dolovala z paměti už o kousek hůř:). A udělala jsem to, co s mladými klienty kariérka sama řeším a nabádám je k tomu tj. sepsat si, co nám tyto zkušenosti přinesly a jaké kompetence jsme v tu chvíli rozvíjeli. Bylo to fajn nejen zavzpomínat na studentská léta. Ale zároveň jsem si potvrdila že jsem fakt opravdu multipotenciál už od mala a bavila mě ta pestrost. Také si člověk uvědomí, na co všechno, když bude potřeba v nějaké krizovce, může kdykoliv v životě znovu navazovat. U každé práce jsem se tedy i já snažila rozpomenout, co jsem se v té době, viděno dnešníma očima, naučila, co mi to dalo. Každopádně asi u všeho, co mi moc osobně nesedělo, bych doplnila, že obdivuji všechny, kdo jakoukoliv práci dělají s radostí (nebo prostě jen s výdrží) poctivě celý život. Pokud si tedy chcete dát nějaké odlehčené čtení ke kafi, můžete zavzpomínat i na vaše brigády se mnou. Pokud nemáte moc času, skočte na konec alespoň k 3 závěrečným doporučením:) Tak jdeme na to… Práce rukama venku Tyto brigády jsme jeli hlavně přes skauta… bylo to opravdu velké množství víkendů při práci v lese a na poli - práce byla vlastně barter za to, že pak můžeme v létě používat louku. Ale i později jsme u nás v Jizerkách s partou kamarádů ožínala nekonečné (tak se nám zdály:) svahy s pidi stromečky schovanými ve vysoké trávě, nebo jsme vysekávaly paseky od osik a ostružiní. Dojení krav, přiznávám, jsem si vyzkoušela jen na chvíli, na farmě v Holandsku, kde jsem byla ubytovaná týden. Práce v lese (sázení, hnojení, ožínání) dalo mi to, naučila jsem se: vydržet monotónnost, nahlédnout do široké škály činností, co stojí za tím starat se o les, při práci v lese se dá dost dobře trénovat vytrvalost, schopnost kousnout i práce, které nejsou úplně hit (bolavá záda zn. standard), když leje a je zima, stejně je to potřeba udělat, když je léto a máte alergie a úpal 2v1, taky nic moc, ale prostě práce nepočká Práce v zemědělství (sklizeň brambor, pletí, dojení krav, chmelová brigáda) naučila jsem se: nahlédnout do oboru zemědělství a opět vydržet monotónnost (takové sbírání mandelinky, hmm, to by dnes možná někdo označil za mindfulness:), také uvědomění si, že u péči o rostliny nebo zvířata prostě nejde věci “ošulovat” (když máš tu práci rád) a nikdy nepočká (tj. vytrvalost a poctivost) z dojení krav v Holandsku je také úvodní fotka Práce na zámku nic pro princezny - lezli jsme po čtyřech po zámeckých cestičkách kolem Sychrova (myslím) a vytrhávali jsme ručo trávu prorůstající pískem, kolem nás procházeli svatebčané a návštěvníci, bonus bylo tedy přespání na zámku, nabytá kompetence: práce zaměřená na detail (a to doslova: stéblo po stéblu:) Práce rukama ve fabrikách Tak tyhle práce jsem fakt, upřímně, neměla ráda, brala jsem je, protože se často objevovaly v nabídkách práce, když jsem zrovna třeba dřív dodělala zkoušky a byla možnost vyplnit aktuálních pár volných dní. Hlavně, když ta práce byla totálně monotónní. Ale na druhou stranu - mně se vždycky líbily provozovny, výroby něčeho, zajímala jsem se vždycky o celý proces jakéhokoliv výrobku. Exkurze do továren mě vždycky bavily a baví. Takže Meritor byl alespoň v tomto zajímavý (i proto, že jsme byli přiřazováni do různých částí výroby). Práce ve skladu Oriflame dalo mi to, naučila jsem se: pečlivost a vytrvalost oblepovat dokola balíčky pro klienty, asi víc nevydoluji Práce ve skladu Modřanské potrubí - kontrola dodáků dalo mi to, naučila jsem se: asi pečlivost (šlo o kontrolu materiálu vůči ofiko papírům), ale matně si pamatuji, že místnímu týmu tam šlo tehdy hlavně o to nedělat tu práci moc rychle a schrupnout si na nějaký haldě krabic v přítmí, pochopit tehdy, že to dělat mám, ale ani ne moc pomalu, ale hlavně neee moc rychle, mi chvíli trvalo, a to asi mým studentům moc sdílet nebudu :) - možná to byl můj první střet s realitou, že jsou i lidi, kteří mají za životní cíl v práci se nepředřít Práce v továrně, na lince v Meritoru dalo mi to, naučila jsem se: náhled do organizace fabriky (jak rozdělovali práci mezi nás brigoše a zaměstnance, i první info o tom, že agenturní pracovník má jiná práva a jiný plat než zaměstnanec), jinak asi opět nějaká vytrvalost a přežít rutinu a monotónnost… dávat k sobě padesátý osmý dil dveřního systému aut s padesátým devátým mě fakt moc nebavilo, ale už tehdy jsem to brala nejen jako zkušenost, ale také motivaci ke studiu, také jsem si uvědomila, že být jeden den na noční a druhý na denní 12tce fakt nedávám a v budoucnu pracovat na směny asi nebude to, co hledám (a obdivuju všechny, kdo různé směnné provozy zvládají střídat) Práce v továrně v Tofě Tofa je tradiční fabrika na dřevěné hračky u nás v Jizerkách, kde jsme jezdili jako děti pracovat se skautem (myslím, že v devadesátkách se to asi moc neřešilo ta dětská práce, protože nám bylo stopro pod 15 let) a cíl bylo vydělat si na látku na tee-pee - co mi to dalo: že u výroby na směny je vstávání ráno někde mezi 4 a 5 pro mě vražedné a že nejsem opravdu ranní ptáče, naučila jsem se pečlivosti, protože při lepení a stloukání dané části hraček, co jsme měli na starost, samozřejmě procházela kontrola a zmetky nám házela na hlavu (pomyslně samozřejmě), také jsem si uvědomila, že asi moc nechci dělat v provozu s chemikáliemi, protože v lakovně dřevěných korálků to sice bylo vizuálně super, ale dost se mi zvedal žaludek Kancl práce Kancl brigády byly sice v teple a nemuselo se na směny, oproti fabrice, ale jinak jsem taky trpěla tou monotónností a počítala jsem do konce směn minuty. Neplatí ale pro účto, to jsem dělala ve firmě táty, a to už bylo o dost víc pestré a trochu i odborné. Práce v call centru - dotazování pro Českou spořitelnu dalo mi to a naučila jsem se klasický “voice tone” člověka z call centra:) a schopnost držet se skriptu (což mě zároveň ale fakt nebavilo), pochopila jsem, jak CC funguje Digitalizace dat pro ČSSZ na této brigádě jsem seděla v open space, patro nad skladem České správy sociálního zabezpečení, a z linky ve skladě, kde jiní brigoši scanovali miliardy dokumentace, nám to chodilo do nějakého SW, kde jsme to museli konrolovat a část přepisovat, neb tehdejší aplikace neumožňovala kompletní digitalizaci scanu… naučila jsem se asi držet pozornost a také jsem se poprvé setkala s tím, že někdo dbal na nějakou pracovní hygienu: 50 min jsme pracovali, pak zahoukala siréna, komp šel do pauzy, a my se museli povinně protáhnout Podpora pro účetnictví tato pracovní příležitost od taťky (typicky: klient přinese v igelitce kupu zmačkaných papírů = účto za rok xy a my to s bratrem předpřipravovali pro odborné zpracování) mi dala vůbec vhled do této sféry, z čeho doteď těžím na volné noze, a kompetenčně mix pečlivosti, ale schopnost i věci dávat do souvislostí, pochopit finanční fungování firmy Produkce výchovných koncertů zkušenost prvního kontaktu dobýt se k někomu relevantnímu na škole, kdo má na starost výchováky, a schopnost prodat skvělé akvity, které měli připraveni moji kamarádi konzervatoristi Práce s lidmi K této oblasti jsem přirozeně tíhla od malička. Mamka je učitelka v MŠ, takže jsem k pedagogice a vzdělávání měla vždy fakt blízko. Vždycky mě to bavilo a moc jsem asi na takové práci nikdy neviděla žádná extra negativa (viděnou optikou brigádníka). Výuka hry na zobcovou flétnu - volnočasový kroužek ZŠ Jenišovice tohle byla super zkušenost, až na dojíždění, když jsem na jedné vesnické škole vedla kroužek hry na flétnu, už tedy ale byla výzva zvládnout ve skupinové výuce (bylo mi myslím 16 let) zapojit jak ty talentované, tak ty děcka, která tam rodiče spíš “odložili” - to jsem si také z toho asi nějak už podvědomě odnesla, že i ve skupině se dá pracovat individuálně Doučování hry na zobcovou flétnu individuální doučka dětí mě vždycky bavila, mohla jsem být v rámci možností kreativní, i když po sté hraná Běžela ovečka hore do kopečka byla tedy také náročná na koncentraci a trpělivost k neustálému motivování malého hráče :) Doučování češtiny a matematiky individuální doučka oficiálních předmětů mi nějak sama od sebe šla, nejvíce mi asi dávalo, že mě motivovalo vidět výsledky své práce, když se děti fakt zlepšili ve známkách, a pochopili to učivo logicky a ještě si dobrovolně chtěli další doučka se mnou přibrat, asi jsem na tom viděla, že tady mám část nějakých mých talentů Vedoucí na dětských táborech zvládání cizích dětí (mimo skaut) a schopnost z nesourodé party kluků udělat tým, který drží spolu, který se nebojí i svěřit s lecčím, to byly cenné lekce, naučila jsem se i přetrpět hraní fotbalu s klukama Hlídání dětí, baby sitting převzetí zodpovědnosti, být stále ve střehu a trpělivost, asi ve zkratce… tady hodně záleželo, zda jsem hlídala miminko spící v zavinovačce nebo chlapečka, co cpe do kazeťáku místo kazety toast:) Práce v gastru Vím, že mnoho studentů dělá v gastru při studiu dlouhodobě (hlavně velká města, kde je mnoho kaváren atp.), ale já osobně mám jen tyto dvě specifické zkušenosti. Práce v kuchyni - rekreační středisko Chotěboř tady jsem se naučila, jaké je to vařit pro 150 osob, kdy zkušená paní kuchařka spotřebovala fakt do mrtě vše… když jsem jí pozorovala, přišlo mě to děsně easy takle vařit… co mi to dalo: když něco umíte fakt mistrovsky, vypadá to zvenčí většinou děsně snadné, jinak sama osobně jsem se naučila že práce v kuchyni, která začíná v 5 ráno a končí v 21 hod večer je fakt maso, a naučila jsem se opravdu velké trpělivosti při strouhání mrkvového salátu pro těch 150 osob Barmanka v Salvadoru to jsem si sem odložila trochu navíc, tuto brigádu jsem dělala už v dospělosti, během několikaleté klasické praxe, ale při remote práci v Salvadoru jsem zjistila, že ve dne pracuji a učím se surfovat, a večer mě moc nebaví popíjet na baru (a nic jiného ve vesničce tak o 500 obyvatelích nejde dělat), tak že je lepší být na tom baru z druhé strany - naučila jsem se, že i po třicítce je někdy fajn relax si dát brigádu, užila jsem si (už při srovnání s regulérní prací), že zodpovědnost brigádníků je opravdu minimální a i očekávání od nich není těžké překonat:), hecla jsem se, že takovou práci jde dělat i s docela průměrnou španělštinou a ok angličtinou Práce v obchodech Kdo jako student nedělal v obchodě, jako by nebyl…. Pokladní v Delvitě práce na kase je takový studentský evergreen, který je uváděn i v tom zmíněném článku od Kariérka.cz - smát se blbejm vtipům, zvládnutí monotónnosti, slavit malá vítězství a schopnost přiznat chybu souhlas (mrkněte na vtipně popsané příklady od autorky článku), a já bych určitě přidala na kase velmi pilovanou kompetenci, a to je reálná zodpovědnost za peníze (a věnuji tak vzpomínku svému prvnímu manku) - prostě kasu neokecáš… a ta první výplata byla teda fakt smutná v mém případě… naučila jsem se také dovednosti zatuhlého úsměvu: i když člověku není nejlépe, nehážeme to na klienta, ale nasadíme takový nějaký průměrný úsměv, se kterým se to prostě i tak dá zvládnout Práce v knihkupectví moje nejhůře placená brigáda (25 czk / hod na ruku, což bych samozřejmě neměla psát, ale prostě to tak bylo, a i na tu dobu to bylo fakt málo:), ale na druhou stranu i moje srdcovka (kterou jsem dělala při škole několik let), ve které jsem si našla to své… jednak v plonkových časech možnost si přečíst tedy vycházejícího celého Harryho Pottera, možnost překoupit po dohodě s vedoucí knížky v antiku za výkupní cenu, ale hlavně jsem se naučila, jak funguje celý knižní business vč. antikvariátního světa, za pár týdnů jsem byla celé dny v krámě už sama a i dost rozhodnutích na mě vedoucí (která moc nějak celkově nestíhala) nechala, naučila jsem se rychle, kdy vedoucí volat a s čím ji “neotravovat”, převzala jsem zodpovědnost téměř za vše, a veškeré papírování jsem tehdy ještě jela oldschool tužka papír… takže až bude blackout, tak pokud byste potřebovali inventuru, tak mi zavolejte:), také jsem se naučila samozřejmě orientaci ve všech typech produktů, prodejním dovednostem, komunikaci s klienty a jednou nás také zaškoloval i šéf místních kapsářů, jak se standardně v obchodech krade (jaké jsou triky gangů) Práce kolem hudby a výtvarničiny Díky chození do ZUŠ a naší rodinné sociální bublině jsem vždycky byla obklopena kreativními lidmi. A občas byla si i možnost takto přivydělat. Hraní v kapele - koncerty hraní s amatérskými kapelami jsou spíše výdělky na pokrytí nákladů, ale člověku to dá spolupráci, rozvíjí kreativitu, týmovost, schopnost naslouchat, schopnost věřit lidem, kteří s tebou hrají, a také někdy fakt fest trénujete krizovou komunikaci (znáte to, jak se prostě kapely rozpadají a scházejí:) Hraní koled v obchoďáku hrát v kostýmech kolegy v průvanu obchodního domu za peníze do klobouku, no to asi spíše dlouhodobě nechcete, ale vlastně jsme si docela vydělali a ta svoboda toho, kdy začneme, skončíme, co budeme hrát, s kým budu hrát, to jsem si cenila tehdy a i dnes, tak opět asi lesson learned z celé toto oblasti jsou taková ty malé momenty, co v budoucí práci budeme cenit Grafické návrhy obalů CDs, návrh trička pro školu, sborníku studentských prací, malování obrazů na zakázku grafiku jsem nestudovala, nějaké základy výtvarničiny ano… dnes by to neobstálo (minimálně technickou úrovní zpracování) asi ani jako studentská práce, vše jsem dělala tužka - papír - scan… ale radost, že něco, co člověk vytvoří, se líbí, rozvoj kreativity, schopnost pochopit, co klient chce, to jsem si poprvé trénovala tady Práce v klubu (prodej vstupenek) brigády v místním jabloneckém klubu typu pomoc s výběrem vstupenek bylo spíše o přátelské výpomoci za málo peněz nebo barter, ale člověk se naučil vyjít i s otravnými podnapilými návštěvníky, naučil se small talk a také určité trpělivosti Produkce lokálního jazzového festiválku stejně jak mi šla pedagogika, tak mi vždycky samo šlo organizování eventů, díky několikaletému pořádání mini jazz festivalu na vlastní triko jsem se naučila nahlédnout do produkce kulturních akcí, pochopit cenotvorbu z obou stran (náklady akce vs. odměny interpretům), naučila jsem se myslím svaté trpělivosti komunikace s umělci:), a samozřejmě obchodní a organizační dovednosti Hlídání výstavy to jsem v poznámkách našla a vybavuji si jen matně, že šlo myslím o nějakou výstavu v divadle, asi nic zásadního ani opakového, takže opět bych asi zmínila kompetenci nějaké pečlivosti a trpělivosti (a pro mě opět potvrzení, že potřebuji práci o chlup akčnější) Práce mix Do poslední skupinky jsem zařadila nezařaditelné. Nicméně opět: úklidy a letáky jsou studentská klasika, kterou je možné dělat většinou už od 15 let. Letáky do schránek byly moje vůbec první brigáda, myslím, že právě v tomto věku někdy na začátku střední školy. Úklid v MŠ co mi úklid dal - trpělivost a pečlivost, co víc k tomu dodat Roznášení letáků a reklamních časopisů do schránek už tehdy jsem přemýšlela nad nesmyslností letáků a možná už tehdy jsem si ve skrytu duše přála dělat smysluplnou práci, nicméně jsem se naučila si tu práci zorganizovat a proběhnout všechny ulice co nejvíce efektivně, abych si nestrhla záda s těmi kilami papíru v batohu Vybarvování obrázků podle čísel roztomilá pracovní zkušenost myslím takto na závěr, pokud si někdo vzpomínáte na hit, který k nám přišel asi prvotně ze Západního Německa, kdy máte paletky očíslovaných olejových barev a podle čísel pak díky tomu na plátně vytvoříte skoro druhého C.Moneta, tak i tyto produkty potřebovaly ukázky, které jsme tvořili s bratrem po večerech… víc mindfullness práci zaměřenou na každý mikrodetail a nepřetažení jsem nikdy neměla (možná díky bohu) Co z toho tedy vytáhnout do závěru? Když jsem to sepisovala, tak jsem si všimla, že se mi asi nejvíce opakuje, že jsem se naučila trpělivosti, pečlivosti, celkově vzato také zodpovědnosti, komunikace s klienty nebo s kolegy i mimo moji sociální bublinu. Možná napříč vším bych také přidala schopnost to vše koordinovat a řídit svůj čas. Myslím, že zvláště dneska, kdy všichni jsme zvyklí všechno dostat hned teď, může být schopnost si na něco počkat, něco odpracovat, u něčeho vytrvat, i když to není extra fun, docela užitečná dovednost (zvláště pro budoucí volnonožce a podnikatele, ale ne jen...). A jako bonus: poznala jsem skrz praxi mnoho profesí, což se mi teď jako kariérovému poradci a kouči fakt hodí, i když jsem ještě asi do dvaceti netušila, co kariérový poradce dělá:) Občas vidím kolem sebe názory, že je dobré investovat jako student čas zejména do brigády “v oboru”. Do té, která se bude dobře vyjímat v CV - hlavně ať je tedy maximálně “relevantní”. Říkám ano i ne. Zejména pokud se zaměřím na studující ve věku cca 15 - 22 let (kdy už můžeme mít legálně brigády až cca do poloviny VŠ, pokud ji studujeme), tak bych spíše hlasovala pro pestrost a zkoušení kdečeho. A to rozhodování o brigádě nemusí mít nějaký hlubší smysl. Prostě se nebát experimentovat (samozřejmě v rámci zákona:). Myslím, že v mládí je fajn právě si obzory rozšiřovat a ne nutně se hned uzavřít do jedné škatulky (zvlášť když většina dětí je s volbou školy jakožto zároveň volby povolání dost na štíru a fakt netuší, kam své kroky chtějí za x let v pracovním životě směřovat). ALE samozřejmě vše je individuální a ani opak nikomu nebudu vyvracet. Samozřejmě pokud Tomášek rád okopává od dětství petunie, jde na zahradní učiliště, a pak celý život dělá zahradníka (jako část mých příbuzných), tak i to je samozřejmě v pořádku… Asi dám ale teď stranou, pro účely shrnutí k článku, děcka na učilištích, protože ti mají často tu hranici mezi vlastní brigádou a praxí od školy dost tenkou a často velmi striktně danou samotnou školou… bavím se tedy spíše o možnosti vybrat brigádu dobrovolně, i když nemusím. Jako se vším je to individuální, ale jak jste už asi pochopili, já osobně jsem prostě příznivec spíše širší škály různých brigád během studia. Zvláště pokud děti neví, kam se vrtnout, tak systematicky vybírat nějaké “lepší vs. blbější” brigády ne vždy dává úplně smysl (pokud cílem tedy není jen pragmaticky výdělek). Za mě možnost zkoušet, osahat si kde co, je jedna z nejcennějších kariérních zkušeností, na kterých pak dál můžeme stavět. Nechci vracet padesátá léta a studenty hnát do polí a fabrik, ale já sama zpětně vnímám tu zkušenost jako skvělou (alespoň na chvíli). Je jasné, že dnes děti často také už jako teenagers podnikají, mají různé brigády přes online, že jsme zase o více než dvacet let jinde… Pokud ale poznáme alespoň na chvíli práci v různých sektorech průmyslu, člověk se dostane mimo svoji sociální bublinu, vidí, co obnáší práce venku, v lese, v provozovně, v kanclu, na různých pozicích, s různými sociálními skupinami… A i když některé brigády trvají jen pár dní, některé vzpomínky jsou fakt intenzivní a dlouhodobé. Pokud jako student volím v brigádách různorodost (buď dílem náhody, co se na trhu zrovna nabízí, nebo vědomě), mám pravděpodobně lepší odrazový můstek pro další kariérní rozhodnutí - právě proto, že mám širší paletu vlastních zkušeností (které nejsou jen o tom výkonu práce samotné, ale o širším sociálním kontextu). Ať pak dělám to další kariérní rozhodnutí sám nebo diskutuji s rodiči, kamarády, kariérovými poradci… Už nemám prostě k ruce jen teorii, ale vlastní praxi. Pokud se pak samozřejmě blíží konec studia (ať na konci SŠ nebo VŠ), pak už dává určitě smysl i práci blíže oboru, kam směřuji, hledat… ale to už je na úplně jiný blog článek... 3 doporučení na konec: nebojte se v mládí experimentovat i na poli pracovních zkušeností:) … pokud jste rodič, který s tímto souzní, dejte dětem k tomu prostor… a pak je fajn se třeba o té praxi zpětně pobavit učme se už od dětství respektovat a vážit si práce jiných - třeba i tím, že si to sami alespoň na chvíli vyzkoušíme (alespoň něco) naučme se na každé pracovní zkušenosti najít tzv. přenositelné kompetence (transferable skills) - to jsou ty dovednosti, které většinou uplatíme i kdekoliv v budoucnosti v jakékoliv práci (a většinou zde mluvíme o soft skills) Přeji krásný den všem, Petra Drahoňovská www.CareerDesigner.cz