Brdský meandr 2023

Vzhledem k tomu, že jsem letos oslavil padesátku, tak jsem hledal nějakou novou cyklistickou výzvu. Koncem února jsem na facebooku narazil na Brdský meandr, tedy přejezd brdského hřebenu od severu k jihu a zase zpět, necelých 200km. Start byl v sobotu 10.června 2023 v Řevnicích a limit pro dojezd tamtéž do nedělní 16.hodiny. Tedy nabízely se dvě varianty, buď to vzít nonstop a dojet někdy v noci nebo táhnout věci na spaní a cestou přespat. Jako generálku jsem si vybral asi dva týdny předem další výzvu Rokycanskou 15. To není okruh na 15km, ale okruh dlouhý 129km a zpestřený návštěvou 15 vrcholů na Rokycansku. Abych to neměl tak snadné, tak jsem si naplánoval cestu na start do Rokycan i zpět po vlastní ose, tedy dalších 30km. První stovku jsem dal celkem v pohodě, ale pak řekla hlava DOST! a já to vzdaldomů jsem dorazil rozhodnutý, že další podobnou výzvu nemám zapotřebí a z Brdského meandru se v pondělí odhlásím! V pondělí ráno jsem se ale probudil v dobré náladě a s pocitem, že nejsem srab a meadr prostě pojedu. Připravil jsem si podrobný manuál, co povezu, co si mám namazat (řetěz, proti sluníčku, hýždě), časový plán a postupně jsem střídal zděšení, že už se závod blíží a těšení, že už se to blíží. Emailem dorazily instrukce od pořadatele a hlavně trasa v gpx souboru. Sobota 10.června. Budík zvoní v 5:10, snídaně, naložit kolo, věci na převlečení, do kapsiček na kole už jsem si všechno připravil den předem. V 6:10 vyrážím sám směr Řevnice, za hodinu jsem u prezentace a poznávám pořadatele a sympaťáka Honzu Schlindenbucha. Úderem osmé je tady ostrý start. Na kolech nás vyráží vstříc Brdům 57 statečných, většina mužů, ale i několik žen. V nabídce je také trasa na 80km, ta je však pouze pro pěší. Z Řevnic se postupně stoupá, pole závodníků se natahuje a trhá na jednotlivé skupinky. Jedu si svým tempem, žádný spěch. Podle optimistické varianty se do Řevnic vrátím okolo 21:30, reálně to vychází na půlnoc a pesimisticky na půl třetí v noci. Střídají se, po nočním dešti mokré, lesní štěrkové cesty, pěšiny i klouzavé kořeny. Na 28km má být studánka pod Studeným vrchem. Je tam, ale voda se nedá použít a malá skupinka mi odjíždí. Vodu se mi podařilo nabrat až na 38km v Čenkově. Nikde ani noha, tak jsem drze zajel do otevřených vrat posledního stavení, tam mě pracující muž posílá dál k chalupě, malý chlapec prchá do domu zavolat maminku a ta mi natočí láhev vody. Přijíždí několik dalších borců a chvilku marně hledáme odbočku, aha, to bude ta chabá pěšinka v trávě podél plotu! Po zelené přes Slonovec jsou hezké výhledy, na Kloboučku hejno dotěrných much. Z Drahlína to bylo do Obecnice sice z kopce a po asfaltu, ale taky došlo na první deštík. Ve stoupání pod Tok dostávám první malou krizi, ve studánce U břízy je výborná voda a pak tlačení požárním pásem pod Tokem. Dalším vrcholem je Praha, sluníčko svítí a v nohách mám 66km. Míjím obležený Nepál, vody i vlastního jídla mám dost, cestou a místy i hodně necestou směr Třemšín. Pramen U roubenky má čistou vodu a stoupání zdolávám na konci malého pelotonu. Nahoru byl Třemšín na kole, dolů k partyzánskému bunkru se kvůli kamení a kořenům jet nedá. A ani dál v lese to není nic moc, bývalá, snad, cesta je zarostlá vysokou trávou a místy je to pěkný močál. Chynín sice ještě není v polovině,ale definitivně se stáčíme zpátky k severu. Na Míšově, na 100km, mají vyhlášený gril, ale já tam dorážím v hluboké krizi a na jídlo z jídelního lístku se nemůžu ani podívat a energetické tyčinky mi lezou krkem. Místo kofoly mají oranžádu, vodu doplním z kohoutku a půl hodiny přemítám, jestli mám pokračovat, nebo to zabalit. Auto v Řevnicích, žena na výletě, takže odvoz nejdřív v osm večer a máme teprve čtyři. Dám si sýrovou klobásu byla výborná s tím, že ještě kousek pojedu, nakonec, jsem v části Brd, kde to znám. Z Míšova tedy na Padrťské rybníky, záživná smyčka přes Kolvín a okolo vrcholu Palcíře. Předrncám modrou a na začátku sjezdu Josefkou náhle padají obří kapky a než dojedu na Tři trubky, tak jsem durch. Stejně se tam není kde schovat, přestává pršet. Okolo projel borec v dresu Portugal a tak společně stoupáme na Jordán. Dozvídám se, že jede na pět rohlíků s máslem a že má srajdu což ho docela zdržuje. Na hřebeni se borec odpojuje u studánky a víc jsem ho už neviděl. Pod Houpákem ještě míjím dva bikery opravující defekt a to jsou poslední účastníci Brdského meandru, které jsem cestou viděl. Následujících 70km do cíle už pojedu úplně sám. Po sjezdu do Zaječova pokračuji přes Kvaň, Chaloupky, Hrachoviště, Křešín a Jince pod majestátní Plešivec. Krize je dávno pryč, v hlavě jediná myšlenka, že to už musím dojet i kdybych měl do Řevnic kolo dotlačit. Stoupání na Plešivec je výživné, plánované doplnění vody ve studánce U Eliščiny cesty se nekoná, byla dost špinavá, snad bude na vrcholové terase dobrý člověk, u kterého vyžebrám nějakou tekutinu. Na vrcholu je sice romantický západ slunce, ale nikde ani noha. Poslední hlt a sjezduji přes Lhotku do vesničky Radouš. Tam starší pán kropí zahradu a tak jej prosím o láhev vody. Přináší rendlík s kohoutkovou vodou, dolévá můj bidon a ptá se kam jedu. Říkám, že na Neumětely a on, že jedu špatně, lepší se vrátit podél potoka, je tam asfaltka a kratší cesta. Marně mu vysvětluji, že se musím držet navigace a tahle horší a delší varianta cesty prostě k závodu patří. Mám obavu, že to doteď nepochopil. Někde u Všeradic nasazuji čelovku, posledních 30km pojedu za tmy. Třeba trail u lomu Homolák po zelené může být za světla celkem fajn, jenže tady se střídají suché úseky s blátíčkem, které není za svitu čelovky rozpoznatelné. Když už toho mám fakt plné zuby, v pravý čas přichází dlouhý asfaltový sjezd do Tetína. Tady někde má být pítko, voda by se hodila. Pítko na mapě nevidím a zeptat se není koho. Musím vystačit s polovinou láhve, koneckonců, sjedu k Berounce, v Srbsku přejedu most a pak už jen kolem Karlštejna do cíle. Ale kdepak, ze Srbska je to samozřejmě zase do nekonečného kopce s vrcholem ve tmě, občas vedle v lese zasvítí oči hladové havětiKarlštejn je liduprázdný, jen pár toulavých koček a další stoupání po červené po sypkém štěrku, kde se špatně jede a stejně špatně kolo tlačí. Z Mořinky to už snad bude z kopce a s představou, že bych to do půlnoci mohl dát, hned několikrát zakufruji. Naposledy nemohu najít na konci jakési louky pokračování, měl bych vyjet na asfaltku, ale kde je? Až když uslyším auto nahoře nad sebou, nalézám úzkou kozí stezku prudkým svahem a to nejhorší mám za sebou. V ospalých ulicích Řevnic míjím dvě pěší turistky, most přes Berounku a 23:57 je tu Kůlna vedle Pivovaru Řevnice, CÍL a zázemí závodu. Manželka je překvapená, kde se tu beru, že bych měl dorazit až za půl hodiny. Každý závodník si totiž vyfasoval GPS tracker, takže byl přes webovou stránku pod dozorem nejen pořadatele, ale i doprovodu nebo blízkých doma. Sypu ze sebe zážitky, dostávám linecký koláček jako medaili, samolepku pro finišera závodu a informaci, že jsem dojel na 18.místě. Takže spokojenost jestli se to tak dá ve stavu naprostého vyčerpání nazvat. U auta si musím na parkovišti rozložit deku, abych se mohl svléknout a trochu opláchnout a hlavně převléknout do čistého. Vracíme se s Radkou do Kůlny, kde si vychutnávám místní pivo a vynikající omeletu se šunkou a sýrem z rukou pana ředitele závodu. Tady je pár čísel: naměřil jsem 197,28km, nastoupal 4141 výškových metrů, spálil 8316 kalorií a udělal 15655 kroků. Tlačilo se fakt hodně, jsem rád že jsem použil Enduro ponožky od MOOSE a enduro tretry Lake, které nemají tak tvrdou podrážku. Byl to opravdu náročný závod, výborně připravený a odvážím si hluboký zážitek. Ono není občas na škodu vystoupit si z komfortní zóny a posunout si svoje limity. Po hodinové cestě autem domů lezu ve tři ráno do sprchy a pak do postele s pocitem, že se mi nechce spát..ale usnul jsem. Jo a ty dvě turistky co jsem minul v Řevnicích? To byly vítězky pěší trasy na 80km! Představa, že bych ušel za 16 hodin 80 kilometrů pěšky? Tak to raději pojedu dvoustovku na biku! A kdo nechce čekat na slibované druhé pokračování Brdského meandru 2024, tady je odkaz na trasu letošního ročníku: https://mapy.cz/s/mularefeca A ještě odkaz na web pořadatele: https://www.bike-meandr.cz/ Video: https://www.youtube.com/watch?v=N88-Okr_cZ4 The post Brdský meandr 2023 appeared first on Sport Beran.

Web: Sport Beran - Cyklo Obchod & Servis | Prodejce cyklistických kol
Aktualizace: 12.12.2023

projít na článek

Brdský meandr 2023

Otevírací doba v době Vánočních svátků

Úřední hodiny školní jídelny

Letní prázdninový provoz 2023

PRODEJ OBĚDŮ NA ZÁŘÍ 2023

Ozdravný pobyt žáků čtvrtých ročníků