Jiří Vacek Mnoho meditujících samovolně a nerozumně staví povinnosti k Bohu až za své činnosti ve světě. To je velmi nesprávné. Přesvědčení, že na meditaci je dost času, až když splníme naše závazky ke světu, je neomylná známka, že vztah k Bohu nepovažují za tak důležitý, že by měl být na prvním místě jejich zájmu. Představa, že Bůh, náš vztah k němu počká, až se vypořádáme se světem, je velmi nesprávná. Pokud není dosažení Boha trvale na prvém místě našeho snažení, bude právě přednost, kterou dáváme světu před Bohem, hlavní překážkou dosažení Boha.
ČAS – prchavý, pomíjivý, naprosto neuchopitelný. Běží jednou rychle, někdy neskutečně pomalu. Čím jsme starší, tím rychleji ubíhá a náš život se jakoby zrychluje. Osobně často přímo cítím čas mezi prsty – jak propadá nenávratně každou vteřinou, minutou.