Sobotní oslava švagrušky se velmi vyvedla. Počasí nám přálo, tak jsme mohli být celkem dlouho i venku. A hlavně prostředí pivovaru v Kostelci nad Černými lesy je prostě parádní. Bonusem tedy byla i soukromá prohlídka pivovaru a pak ještě nového místního muzea hrnčířství Vondráčkova továrna. O tom byla zrovna snad minulý týden Toulavá kamera (mají to na FB, tak mrkněte). Vřele doporučuji udělat si výlet a domluvit se na prohlídce.Majitel je bráchův kamarád a dokáže o své sbírce mluvit s úžasným nadšením. Navíc je tam do konce května výstava aktů od Hynka Čermáka. Moc pěkná záležitost. Prej, když to tam venku fotil, tak soused sekal tak pečlivě na zahradě trávu, že mu tam skoro žádná nezůstala. Nevím, jestli už bude přístupné i sklepení, ale my jsme se tam podívat byli. Jsou to exponáty z nějakého strašidelného zámku či co, prostě do sklepení jak dělané! A kromě dobrého jídla (vyhlášené řízečky), pití, hudby, přátel atd. jsme měli i lehce adrenalinovou příhodu s mamkou. Mamka totiž obecně nerada někde přespává. Má ráda svoje pohodlí, což docela chápu. Zvlášť co jsem taky podle občanky moudřejší a moudřejší A tak tam s námi tak posedává, krafe a pak začala. Že by radši jela domů, že nerada někde spí, no ale už je přece jenom pozdě Tak jsme mrkly na jízdní řády a že jí jede autobus z Kostelce asi za čtvrt hodiny a vlak z Brodu asi za půl hoďky. Padla otázka, jestli teda chce stihnout něco z toho a mamka tak jakože úplně neví, ale ASI že jo. OK, jen teda že má ještě u Zuzky věci na baráku. Takže se musíme stavit u druhé babičky, která měla na povel všechny děti a teď je to ta značka ideál, protože před chvílí odjeli a děti ještě spát nebudou = nevzbudíme je. No jo, ale babička Hela nemá klasický zvonek. Mají za dveřmi zvonek klasický. Tím myslím ne mačkací, ale pěkně železný, se srdcem jak zvon. Sice jsme na něj zvonily, ale to spíš probereme nedaleký Český Brod než aby nám otevřela Helča. Přes ty tři malé rarachy neměla šanci nás zaslechnout. A čas neúprosně letěl!Ančí tedy vylezla na plot a hulákala směrem k baráku. Naštěstí se objevila malá postavička, jen nebylo poznat, kdo to zrovna je. Takže Andulína zvolila všechna tři jména a že nutně potřebujeme babičku!Klaplo to! Babička Hela vyběhla s klíčema otevřít naší mamce barák Zuzky. Mamka popadla tašku a že frčíme. Mezitím jsme usoudily, že vlak je bez šance, páč mamka úplně nezvládne běh ze schodů a do schodů, a že zkusíme dostihnout ten autobus. Navíc z mamky vylezlo, že by ten autobus byl lepší, protože to pak má blíž. Ančí to hlídala v aplikaci, bus zpožděn o minutu. Paráda! V tomhle případě se počítá každá minuta!Jedeme tedy zpátky do Kostelce! A ejhle, přece jen už je poměrně pozdě a autobus se na zastávkách moc nezdržuje. Měly jsme za to, že ho stihneme celkem brzo, ale nikde ani červené světýlko! Frčíme dál! A konečně v dálce vidíme koncová světla autobusu do Prahy! Stíhačka hadr! I když já nejsem úplně magor, co musí bláznit za každou cenu, takže jedu svižně, leč v mezích zákona a bezpečnosti.Autobus minul další zastávku. Sakra! Konečně ho dojíždíme! Přemýšlím, jestli mamka stihne vystoupit a přestoupit nebo jestli si ho nadjedeme ještě o jednu zastávku. Ančí hlásí, že na zastávce stojí hodně lidí, tj. je šance, že na nástup bude dost času a proběhne bez komplikací. Pravej blinkr a smykem brzdím před autobusem (no, teď to teda trochu přibarvuju, to se přiznám, ale v tom adrenalinu mi to tak připadalo ). Mamka si naštěstí už v autě nachystala legitku a peníze, rozrazí dveře a vybíhá z Káji! A ejhle! Zrada! Na zastávce sice bylo hafo lidí! Jenže evidentně to byl jen doprovod. Autobus zavírá dveře, mamka dává řidič nekouřové a pravděpodobně i výhružné signály, že nutně potřebuje taky odjet!No, viděl to celé v přímém přenosu a asi byl tak v šoku z toho, co se to děje takhle v sobotu v noci , že radši otevřel znovu dveře a nechal ji nastoupit. Ančí sleduje situaci bedlivým okem, jestli babička fakt nastoupila nebo zůstává osamocena na zastávce. Ale dobrý! Adélka se odpoutává, aby mohla zavřít dveře a já, už nyní elegantně a spořádaně, dávám blinkr doleva a vyjíždím ze zastávky a za mnou stejně spořádaně autobus do Prahy se spokojenou mamkou a stále šokovaným řidičem. Z oslavy jsme odjely lehce po půlnoci zanechavše tam mého drahého, aby hájil u baru naše barvy. Moc děkujeme za pozvání, užili jsme si to všichni parádně! Článek Černokostelecko se nejdříve objevil na Bára Skálová – Jak na skvrny.