Při slovu chiropraxe se našim skeptičtěji uvažujícím přátelům a spoluobčanům rozsvítí červená kontrolka. Ovšem naprosto zbytečně – odbornice a odborníci, kteří rozpoznají, proč se nemůžete pořádně hýbat nebo proč vás bolí nesnesitelně v zádech, a kteří dokážou poradit a hlavně pomoci, jsou vyhledáváni nejen soukromými pacienty, ale běžně s nimi pracují třeba sportovní kluby. Nejrozšířenější česká zdravotní pojišťovna definuje chiropraxi jako komplementární a alternativní medicínu , přičemž hlavním odlišovacím úhlem pohledu je garantovaná vědeckost a odbornost. U nás je přitom chiropraxe nová metoda, nicméně v Asii už je to dávno metoda tradiční. „Tam to funguje běžně, třeba i klasická masáž má prvky natahování nebo křupání,“ říká chiropraktička Veronika Jarolímová. „V České republice ale chiropraxe úplně rozšířená není, přitom může v lecčem pomoci.“ Pokud má být jedním z odlišovacích prvků opravdu účinných postupů odbornost, jakým způsobem přistupujete ke svým pacientům z odborného hlediska vy? První návštěva vždycky probíhá nějakým úvodním sezením. Něco mi o sobě klient řekne sám – s čím přichází. A já se pak doptávám, s čím se léčí, jaké užívá léky, kde všude byl a tak. Potom chci vidět lékařské zprávy, je totiž důležité, jestli byl na neurologii, na ortopedii, jestli má třeba výhřez ploténky, jestli má nějaké degenerativní změny na páteři nebo nějaké onemocnění. Chiropraxe není vhodná pro úplně každého, kontraindikací je třeba osteoporóza, některá nádorová onemocnění a spousta dalších věcí. Spoléháte na to, že lidé během těch úvodních rozhovorů říkají vždy pravdu? Pokud je to nutné, tak chci samozřejmě vidět lékařské zprávy. Když se jich zeptám: Máte nějaká onemocnění? Oni řeknou: Ne, nemám. A já se zeptám: Co třeba cukrovka? A oni řeknou: No cukrovku mám, ale beru jenom tabletky. Pokud se mi něco nezdá, tak je odesílám na ortopedii nebo na neurologii. Co je to v chiropraxi „manipulace“, to je to „křupání“? Jaké jsou další metody? Využívám cvičení, masáže, pak metodu, která se jmenuje „flossing“. To je taková guma, kterou se třeba obmotá končetina, a pak se s tím cvičí. Hodně také využívám baňky, buď staticky, nebo v pohybu. Takže beru to komplexně, snažím se rozvolnit jak pohybový aparát, tak i svaly a tak dál. Na vašem instagramu jsem četl, že se chiropraxí může léčit i tinnitus. Na to se ptám schválně, protože článek o léčbě tinnitu byl jeden z nejčtenějších, který jsme u nás za poslední asi dva roky vydali. Tinnitus trápí strašně moc lidí. Má různé formy, a než člověk přijde ke mně, tak je vždycky dobré, aby si udělal to lékařské kolečko, aby se vyloučilo, že tam není žádný problém, že je všechno v pořádku. Nikdy vám nikdo stoprocentně neřekne, že to chiropraxe vyřeší, protože o tinnitu se málo ví. Nikdo vlastně neví, co to spouští. Ale výsledky bývají docela dobré. Tady se snažíme rovnat krční či hrudní páteř, to všechno spolu souvisí. Když srovnáme všechno, co tam je špatně, tak tinnitus ustoupí, nebo se třeba sníží jeho intenzita, ale není to vždycky. Není to stoprocentní a nikdy nikomu nemůžu slíbit, že se to stane. Je to strašně individuální věc. Vzhledem k tomu, že se neví, co je jeho příčinou, tak se tinnitus těžko odstraňuje. Podobné je to s migrénou. Migrény nám můžou způsobovat buď zatuhlé krční svaly, nebo nějaký problém v páteři. Ale tam je úspěšnost mnohem větší než u tinnitu. Také se nedá stoprocentně říct, že migrénu chiropraxe vyřeší, ale minimálně se sníží napětí na krku, sníží se tlak a tenze. Samozřejmě ke mně chodí také lidé s bolestmi zad. To je asi největší skupina lidí, kteří sem chodí. Když se jim po odblokování uleví, tak je potřeba zase rozhovorem zjistit, proč se to vlastně zablokovalo. A následně nastavit nějaké procesy. Například ergonomii – jak člověk sedí v práci, jak se hýbe, a tak dále, aby se to nevracelo. Dokážu si představit, že k vám přijde třeba člověk, který má 150 kilo, silnou nadváhu, bolí ho záda. Vy mu ulevíte od bolesti, je to skvělé, a pak si zase v pátek dá těch svých 10 piv a guláš s osmi. Takhle s tím vesele pokračuje a pak se diví, že se záda za týden ozvou znovu. Do jaké míry životní styl ovlivňuje bolest? Strašně moc, protože spousta lidí, když už mají nějaké chronické bolesti delší dobu, začne mít i psychické problémy. Je to něco, na co neustále myslíte, co vás provází celý den a nejste kvůli tomu v pohodě. Chodí mi sem i chroničtí zákazníci, ti přijdou jednou za rok v předklonu, protože se nemohou pohnout. Odblokuju je, ale oni nic nezmění a zase dorazí. Život jim to ovlivňuje strašně moc, protože pak se nesoustředí. Špatně spí, protože to může bolet v noci při každém pohybu, bolest se prostě ozývá. Někdy se setkám i s tím, že mi klient řekne: Já už tři roky spím jenom na zádech. Ta bolest je taková, že spí staticky v jedné poloze. Já, která se koulím po posteli tam a zpátky, si to nedovedu představit. A ti lidé jednoduše řeknou: Já už jsem na to zvyklý, už jsem se s tím naučil žít. Když se jim tady uleví, řeknou, že se cítí divně. Řeknou, že už zapomněli, jaké to je otočit hlavou doleva nebo se narovnat. Oni se s tím naučí žít. Někde jsem četl statistiku, že 80 % nákladů na zdravotní péči v České republice je vynaloženo na posledních šest let života. My vlastně posledních 20 let života strávíme v nějakém diskomfortním stavu, čemuž by se dalo předejít péčí i celým životním stylem. Chiropraxe je ve světě strašně oblíbená, protože je to vlastně pasivní metoda. Když jdete na fyzioterapii, tak musíte cvičit. A to se lidem nechce. Nebudeme si lhát, občas když lidem doporučím cvičení, mi na rovinu řeknou: Já cvičit nebudu – přijdu každý měsíc, ale cvičit nehodlám. Já za to nemůžu, jestli to tak chtějí, je to samozřejmě špatně, ale prostě Češi takoví jsou. U těch, co se nehýbou, se chiropraktické postupy používají k tomu, abyste je takzvaně pasivně rozhýbali. A u těch, kteří se hýbou až moc, se tyhle postupy používají k čemu? Většinou je to nějaký úraz nebo následná péče po úraze, takže spíš pro rychlejší rekonvalescenci. Když ke mně ale přijdou běžní lidé, tak se jich vždycky ptám, jestli už někde byli, třeba na masáži, na fyzioterapii, u ortopeda, jestli se prostě snažili své problémy nějak řešit. Drtivá většina řekne, že ne. Řeknou, že k doktorům nemají důvěru, že jim napíšou třeba jen ortopedické vložky. A že já jsem jediná, kdo na ně šáhne. Ale to není tím, že by systém byl špatně nastavený. Ortoped si prostě udělá veškerá vyšetření a podle toho nastaví nějakou léčbu. Léky, klidový režim, bandáže, operaci, cokoliv – je to jeho práce, to je v pořádku. Moje práce je sahat na lidi a manuálně to rozvolnit. Fyzioterapeut by je měl navést jak cvičit, jak sedět, co prostě dělat. A já si myslím, že by ty obory měly spolupracovat. Setkáváte se někdy s tím, že k vám lidé přijdou a mají úplně mylné představy o tom, co vy dokážete? Vzhledem k tomu, že já vlastně nedělám jenom syrovou chiropraxi, já se opravdu snažím vyšetřit, udělat si diagnostiku a zjistit, co se vlastně děje. Následně, pokud je tam problém v krční páteři, tak to samozřejmě rozvolníme. Ale tam je spousta věcí, které jsou k tomu potřeba, a to zabere až hodinu času. A lidé řeknou, ty jo, já už jsem někde takhle byl, byl jsem tam 15 minut, oni mě celého prokřupali a šel jsem domů. A vy jste první, kdo se ptá, kdo se zajímá a kdo řeší i ty svaly. Protože když něco zmanipulujete, tak posunete někam nějakou kost, a ty svaly se automaticky stáhnou. Je to přirozená reakce těla, aby chránilo ten kloub, ten obratel, aby tam nevzniklo nějaké poškození. No, a když to nerozvolní, tak to ty stažené svaly stáhnou zpátky, takže za nějaký čas se to tomu člověku vrátí. A lidé jsou pak překvapeni. Já doufám, že teda mile. Ta úleva by měla být dlouhodobá a trvalá. Jaké další metody chiropraxe používá? Kromě manipulačních to mohou být i mobilizační techniky. Když dělám manipulační techniku, tak při pohybu jdu až za hranu rozsahu, aby to křuplo, aby se to vrátilo zpátky někam, nebo posunulo. Dále používám podtlakové baňky, to je jedna z nejlepších věcí, co nás mohla potkat. Lidé jsou třeba překvapení, jak s tím řeším docela dobře patní ostruhy. To je výrůstek na patní kosti, jako byste měli v botě nebo v noze pořád hřebík – lidé s tím nemůžou chodit a bolí to při došlapu. Baňky jsou na to skvělé, protože když se umístí na chodidlo, tak to krásně natahuje a rozvolňuje. A protože ostruha je vápenatý výběžek na kosti, tak to díky těm povolením pomalu přestává bolet a je to vlastně úplně bezbolestná věc. Samozřejmě se ještě musí nastavit nějaké další procesy doma – cvičení a tak. Existuje v Česku nějaký zdroj informací o chiropraxi nebo organizace, která by se věnovala zavádění nových poznatků? V Čechách se až teď poslední roky začíná pod záštitou profesora Koláře. Vznikají i různé kurzy, ale není jich moc, a proto získáváme většinu informací ze zahraničí, kde jsou hodně napřed – hlavně v Itálii. Já jezdím do Itálie nebo do Rakouska. Jsou to buď chiropraktici, nebo osteopati, kteří přednáší a pořádají kurzy a cestují po celém světě. Dnes už z toho mají samozřejmě velký byznys, ale je to dobře. Jakým způsobem na vás reagují oficiální lékaři? Je to individuální. Vy jste říkal, že jste k nějakým alternativním věcem skeptický, což je v pořádku, protože člověk něčemu věří, a něčemu ne, něco má vyzkoušené, a něco ne. To samé lékaři. S ortopedií ale běžně spolupracujeme. Já nemůžu nikoho odeslat na žádný rentgen, na žádnou zobrazovací metodu, takže ty obory by měly být provázané. Osobně jsem za lékaře ráda, protože je potřebuji – musíme spolupracovat. Já nevím spoustu věcí, které vědí oni, a naopak. A myslím si, že se to zlepšuje. Samozřejmě se najdou lékaři, kteří lidem řeknou, ať k nám nechodí, že jim ublížíme. Jistě existují také chiropraktici, kteří nejsou natolik uvědomělí, aby domýšleli do důsledku možné poškození těla, a existují chiropraktické techniky, které mohou ublížit, stejně tak jako existují metody v klasickém lékařství, které mohou ublížit. I zubař vám může ublížit, když to špatně odhadne. Ale já jsem se nesetkala s někým vyloženě negativním. Chodí ke mně například paní, která vlastní neurorehabilitační kliniku. Myslím, že čím víc o tom člověk ví, tím spíš se toho nebojí a je otevřený. Protože když vím, co se tady bude dít, tak se nemám čeho bát a mohu vědět, že mi to pomůže. {související}
Tinnitus je nepříjemné pískání, zvonění, šelest v uších. Náprava tohoto problému naštěstí existuje. Tinnitus není nemoc, ale jen průvodní jev některých chorob. Většinou je však jeho původ nejasný. Z občasného pískání si není potřeba dělat žádné starosti.
projít na článekBolest paty při došlápnutí může být úporná a vleklá a může vás vyřadit z tréninku nebo značně znepříjemňovat chůzi v běžném životě. Příčin obtíží může být několik, buď jde o pouhé dočasné přetížení, zánět, dnu, anebo o patní ostruhy. Z pohledu čínské medi
projít na článekSyndrom bolestivé patní ostruhy je časté onemocnění s celoživotní prevalencí přibližně 10 %. Jednou z nejúčinnějších možností léčby je radioterapie - ozařování paty. Mnoho lékařů doporučuje dvě nebo tři série ozařování pro recidivující bolesti při částečn
projít na článekČervené pupínky a akné na zádech nepřidají na pěkném vzhledu a také vzbuzují nepříjemné pocity zejména při společném sprchování v bazénu, fitcentru a dalších veřejných zařízeních. Akné se může rozšířit i na přilehlé oblasti, jako jsou ramena nebo hrudník,
projít na článekPokud se objeví bolest paty, tak se projevuje při každodenní činnosti, jako je chůze, běh, a dokonce i při spánku. Bolest paty je vcelku běžný problém. Patní kost je největší kost v noze pohlcující většinu nárazů při chůzi a běhu, takže není divu, že nás
projít na článek