Pod pojmem gemmoterapie rozumíme léčbu lihoglycerinovými výtažky z pupenů nebo jiných zárodečných částí rostlin, ve kterých se nacházejí podstatně účinnější substance než v rostlinách dospělých.Prvním, kdo upozornil na skutečnost, že za určitých podmínek vznikají v rostlinách léčivé substance, které se v nich za jiných okolností běžně nevyskytují, byl ukrajinský profesor očního lékařství z Oděsské univerzity Vladimír Petrovič Filatov, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století zjistil, že pokud část rostliny umístíme do nepříznivých podmínek chladu a tmy, rostlinné pletivo mobilizuje všechny své síly k záchraně, a tak vznikají chemické reakce, na jejichž konci se v rostlině nacházejí účinné látky s unikátními léčebnými vlastnostmi. Takto upravenourostlinnou drogu nazval prof. Filatov „biogenním stimulátorem.“Filatovova práce zaujala bruselského lékaře dr. Paula Henryho, který jeho práci dále rozvíjel a posléze zjistil, že podobné až totožné látky se nacházejí i v pupenech a jiných zárodečných částech rostlin. Dr. Henry přednesl své závěry na lékařském sjezdu francouzských homeopatů a jeho metoda se záhy ujala a byla nazvána gemmoterapií. Gemmoterapie v Čechách Do Čech metodu doslova zavlekl bylinář Franěc – ovšem podle přísloví, že náhoda přeje připraveným. Při cestě mezinárodním rychlíkem si četl noviny, odložené vystoupivším německým cestujícím a nalezl zde obsáhlý článek o daném tématu. Začal ihned experimentovat a na jeho práci později navázali Janča a Zentrich, kteří jako první seriózně referovali o této metodě v 5. dílu svého herbáře.V roce 2001 vstupuje na trh s gemmoterapeutiky další výrobce – Rabštejnská apatyka. Bylo to v době, kdy už bylo k disposici dostatek původních francouzských zkušeností, takže bylo možno tato fakta při výrobě zohlednit a výsledkem jsou přípravky nejvyšší možné jakosti, obsahující i v příslušném homeopatickém ředění D1 podstatně vyšší koncentraci účinných látek než jaké lze dosáhnout jinými technologiemi.Tato skutečnost umožnila opatřovat lahvičky s gemmopreparáty sprejovým rozprašovačem, kdy pro navození účinku postačí tři až pět vstřiků do úst, což přispívá ke snížení spotřeby přípravku, při zachování plné účinnosti. Rozptýlením povrchu kapaliny dojde k lepšímu vstřebávání aplikovaného přípravku již v dutině ústní. Rabštejnská apatyka se při výrobě řídí francouzským lékopisem, který pro přípravu gemmoterapeutik předepisuje ředění absolutního alkoholu glycerínem v poměru 1 : 1, což v konečném výsledku představuje 48 % etanol. Voda se při ředění alkoholu vůbec nepoužívá . Konečným výsledkem je přípravek mající nasládlou chuť díky vysokému obsahu glycerínu. Samozřejmě nejde o sacharidy, takže diabetici nemusejí mít při doporučeném dávkování obavy, zda přípravky mohou nebo nemohou používat. Takto připravené výrobky mají mimořádně vysoký obsah účinných látek a navíc, doba jejich účinnosti je prodloužena.Samostatný glycerin není ideálním vyluhovadlem, avšak ve směsi s etanolem jemněji extrahuje zárodečné látky pupenů a také přispívá k jejich dokonalejší konzervaci. Jeho použití je proto naprosto nezbytné. Glycerín totiž přidává do roztoku skupiny OH-, které zvyšují hydrofilitu některých méně rozpustných látek. Kromě toho je známo, že glycerin zpomaluje oxidaci některých účinných látek (flobafeny aj.). Gemmoterapie je založena na léčebné kombinaci. Léčbu vždy začínáme čističem; Francouzi říkají drenážním prostředkem. Tím obvykle bývá přípravek Bříza, méně často pak Buk a zcela výjimečně lze využít i drenáže gemmoterapeutikem dubovým. Drenáž je aplikována vždy zcela samostatně.Po drenáži nastupuje specifická léčba, která může být vedena buď monoterapeutiky, podávanými po sobě nebo volíme metodu polyterapie, kdy souběžně podáváme několik gemmoterapeutik najednou. Jednotlivé přípravky však nemísíme přímo ve skleničce – užíváme je s odstupem cca 10-ti minut. Třetí možností pak je, podávat jeden prostředek třeba ráno, druhý prostředek v poledne a případný třetí prostředek večer. Zakladatel české gemmoterapie, bylinář Jos. A. Zentrich se ve své úspěšné praxi většinou přiklání ke způsobu prvnímu 3. Dávkování a podávání Dávkování drenáže se nám osvědčilo při aplikaci 1 kapky na 1 kg tělesné hmotnosti a den, přirozeně rozdělit na několik dávek dílčích. V další léčbě pak volíme dávkování 1 – 2 kapky/kg/den. Dávku 2 kapky/kg/den nepřekračujeme ani při polyterapii, kdy předepsané množství všech prostředků dohromady by nemělo přesáhnout právě uvedené 2 kapky/kg/den.Gemmoterapeutika by měla být zapíjena – pokud možno měkkou vodou nebo čajem z měkké vody. Pokud takovou vodu nemáme, je třeba použít alespoň převařené vody – minerály z vody vytváří s některými látkami, obsaženými v gemmoterapeuticích, nerozpustné komplexy. Z balených vod je nejměkčí originální novohradská Dobrá voda.Gemmoterapii je většinou možno kombinovat s dalšími přírodními léčebnými postupy, jakými je např. klasická fytoterapie – léčení bylinami, apiterapie – léčení včelími produkty a dokonce i s léčbou některými farmaky, tedy chemickými léky.Ještě je zapotřebí vědět, že ne vždy mají gemmoterapeutika stejný terapeutický účinek, jaký vykazuje mateřská vegetabilní droga. To však vůbec není na závadu a naopak to znamená značné rozšíření našich terapeutických možností. Typickým příkladem je např. javor babyka – javor poľný – Acer campestre nebo kalina tušalaj – kalina siripúťková – Viburnum lantana L. Ani babyka, ani tušalaj se v klasické fytoterapii prakticky nepoužívají a to ani v lidovém léčitelství. Gemmoterapeutikum Babyka dosahuje výborných výsledků tam, kde je zapotřebí zlepšit vedení vzruchu nervem, např. při různém mravenčení nebo trnutí prstů apod. Gemmo-Tušalaj je pak velmi dobrým antialergikem.Podle dosahovaných výsledků lze říci, že gemmoterapie v České republice již pevně zakotvila a bez nadsázky o ní můžeme prohlásit, že jde o moderní fytoterapeutickou metodu – na úrovni, požadované ve 21. století.(Z brožury Malý rabštejnský průvodce gemmoterapií) Článek Co je to gemmoterapie? se nejdříve objevil na Rabštejnská apatyka s.r.o..