Co způsobuje současná onemocnění

Ve více článcích zveřejněných na těchto stránkách jsme se zabývali různými nepříznivými faktory, jež mohou vyvolávat onemocnění. Rovněž jsme se opakovaně zmiňovali o atakách na psychiku, které způsobují jednak duševní choroby a zejména strach zatěžuje i ducha. Kromě toho mohou postihnout i fyzické tělo, neboť třeba dlouhodobý strach či deprese vyvolávají v organismu nepříznivé změny, v důsledku nichž se posléze rozvíjí různá onemocnění. Lidé, kteří jsou paralyzováni strachem, také bez odporu přijímají nesmyslná nařízení, nechají se opakovaně testovat i očkovat, z čehož po čase mohou vyplynout rozličné zdravotní problémy. V důsledku následné nevhodné a často i dost nebezpečné léčby pak mnohdy i zemřou. Mimo to mohou být neobvyklé nemoci, které se v současnosti objevují, způsobeny také intenzivním elektromagnetickým zářením, jež oslabuje zejména imunitu. O tom jsme psali již v článku Možnosti Působení na Vyzařování Krve. Také jsme v něm upozorňovali na nepříznivý dopad chemických škodlivin, jež mohou natolik zkazit neboli otrávit vnitřní prostředí organismu, že v důsledku toho člověk onemocní. To už dávno zjistil prof. Antoine Béchamp, jenž tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že vyrůstají pouze na zkaženém organickém základu. Dokázal, že nemoc se rozvine jen tehdy, když se v těle nepatřičně změní „složení půdy“. Podle Béchampa je zapotřebí všímat si především rovnováhy uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem (více o výsledcích bádání A. Béchampa naleznete zde). Příčinou nemoci tedy nemusí být vždy - jak se to nyní v médiích tvrdí - patogenní mikroorganismy, ale obdobné projevy mohou vyvolat i rozličné toxiny či metabolický odpad, jichž se náš organismus snaží usilovně zbavit (viz článek Proč jsme nemocní). Může k tomu zvolit obdobný způsob jako u nežádoucích mikroorganismů. Proto se též leckde uvádí, že rýma, kašel, kýchání, bolest hlavy i horečka mohou být alergického původu. Upozorňujeme na to hlavně kvůli tomu, že když se u někoho objeví takovéto projevy, tak vždy je nutno hledat konkrétní příčiny onemocnění. Teprve poté je možné zvolit i patřičnou a k úspěchu vedoucí léčbu. Cílem by ale mělo být skutečné vyléčení, a nejen divadlo, za jehož oponou bývají ukryty nekalé úmysly. Ty nyní vyplouvají napovrch při právě probíhající „epidemii strachu“, jíž lze nazvat i jako skrytou a jinými formami uskutečňovanou „třetí světovou válku“. Nejužívanějším a již po desetiletí užívaným arzenálem jsou opakovaně zdůrazňované škodlivé chemikálie, jež se do organismu mohou dostat rozličnými způsoby. Mimo příjmu se stravou či nápoji, s prostředky denní péče, injekčním podáním do krve či zanesením do nosní dutiny při testování, je nutno brát v úvahu i vdechnuté škodliviny. Těch je nemálo; jednak se již dlouho do ovzduší vypouští jedovaté plyny z chemických provozů. Kromě toho je též známý nepříznivý dopad nadměrného automobilového i dalšího provozu. K tomu mnohdy přibydou i z letadel (při tzv. chemtrails) cíleně uvolňované toxické sloučeniny kovů ve formě nanočástic, které se po vdechnutí mohou dostat do různých orgánů. Někoho by mohlo napadnout, že by se tomuto dalo zabránit trvalým nošením respirátorů. Jenomže tím bychom si nijak nepomohli, neboť bylo prokázáno, že i ty škodí, a to jednak na duševní rovině. Z hlediska symboliky si všimněme slova re-spirator. Re bylo egyptské označení pro Lucifera. Ten jakoby chce potlačit spirita, tzn. ducha, jež ke svému projevu nutně potřebuje dostatek vzduchu. Kromě toho ale poškozují i fyzické tělo. Dokazují to mimo jiné i badatelé z německého ekologického institutu, kteří zjistili, že respirátory FFP2 obsahují nebezpečné přísady (viz zde…). O tom se ale běžně nic nedovíme; na rozdíl od ostatních výrobků, k nimž bývají přikládány příbalové letáky či jsou na jejich obalech uváděna výstražná znamení. Přestože se dle vládních nařízení respirátory či obdobné „ochranné“ prostředky mají nosit na obličeji, oficiálně se neuvádí ani jejich složení, natož možná rizika, vyplývající z jejich užívání. A těch je přitom nespočet! Uveďme si alespoň některá z nich: V odborných studiích (viz např. zde…) se uvádí, že respirátory bývají převážně vyráběny z plastového polypropylenu, přičemž různé vrstvy jsou drženy pohromadě lepidly, chemickými pojivy atd. Vědci z Hamburského institutu pro životní prostředí navíc našli v respirátorech, z nichž většina pochází z Asie, i těkavé uhlovodíky. V některých modelech byly nalezeny všeobecně uznávané karcinogeny, jako je formaldehyd či anilin, nebezpečné ftaláty apod. Ten kdo nosí takovéto prostředky, může proto vdechovat i nebezpečný chemický koktejl, který přes plíce vstupuje i do krevního oběhu. Kromě toho mohou obsahovat i různé mikroplasty a mikrovlákna, jež po vdechnutí zanášejí plíce, anebo jsou krví přenášeny do dalších orgánů. Dále byly zveřejněny studie (např. zde…), jež uváděly následující dopady dlouhodobého nošení respirátorů: Nejčastěji to bývaly bolesti hlavy. Zejména u oslabených osob to může způsobit zhoršení plicních funkcí. Několikahodinové nošení snižuje okysličování krve o 20 %, což může vést až ke ztrátě vědomí. Nedostatek kyslíku způsobuje i oslabení imunitních buněk, jako jsou T-lymfocyty. Z toho vyplývá i zvýšené riziko infekcí s horším průběhem. Nízký obsah kyslíku též podporuje rozvoj zánětů, čímž se zvyšují rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Zakryté dýchací cesty mají nepříznivý vliv i na srdeční frekvenci, vyplavování stresových hormonů, psychiku a termoregulaci. Plíce jsou vedle ledvin orgánem pro vyrovnávání pH a pokud nedochází k adekvátní výměně plynů v plicích, dochází k respirační acidóze (viz zde…).. Jestliže se respirátory nosí po dlouhou dobu a je-li člověk infikován respiračními patogeny, budou se znovu vdechovat, čímž se zvyšuje jejich koncentrace v nosní dutině. Uvádí se, že se pak mohou skrze čichové nervy dostat až do důležitých oblastí mozku. Též se bakterie mohou pomnožit v dýchacích cestách, což může posléze vyvolat i zápal plic. Kromě toho byly na respirátorech nalezeni i oxidy grafénu (viz video zde). Souhrnně z toho vyplývá, že jejich nošení může způsobit vážné zdravotní komplikace (viz zde…). Proč se tedy takovéto „masky“ mají nosit? Částečně je to jakýsi iluzorní rituál, o čemž se lze dočíst v článku Jak se osvobodit od iluzí. Mimoto tím zřejmě chtějí někteří z těch, jenž je vnucují, zvyšovat nemocnost zmanipulovaných lidí. Proto se nyní objevuje i více onemocnění, a to leckdy s dost těžkým průběhem. Většina z lidí se v tomto ohledu nechala oklamat tím, že je způsobují jakési iluzorní mikroorganismy. Sice lze na internetu nalézt i snímky těchto údajně „patogenních virů“, které mají být pořízené elektronovým mikroskopem. Leč každý nezaujatý člověk, jenž má základní znalosti mikrobiologie, lehce rozpozná, že jde o podvrh. V jiných případech by se vědci ozvali, jak je zjevné např. z článku Vyšetření živé kapky krve pomocí mikroskopie v temném poli. V něm se mimo jiné uvádí, že snímky, jež byly získané při této metodě, neprokazují v krvi přítomné mikroorganismy. Na snímcích pozorované struktury mohou být dle vědců drobná zrníčka prachu či jiných nečistot, artefakty z roztoků použitých při přípravě preparátu, vzduchové bublinky, některé složky krevní plazmy apod. Jen výjimečně se ozvou poctiví badatelé, kteří veřejně uvedou, že snímky z elektronových mikroskopů, jež mají údajně představovat koronaviry, zachycují jen struktury, které jsou typické pro odumírající buněčné kultury, či útvary podobné mýdlovým bublinám tvořené bílkovinami. Rovněž to mohou být i složky buňky, např. buněčné klky (tj. vychlípeniny, pomocí nichž se buňky pohybují a přichycují k podkladu). Snímky z elektronového mikroskopu tedy mohou ukazovat všechno možné. Většina z nich mimoto představuje obrázky vytvořené počítačem, tzv. CGI modely (viz zde…). Jenomže jak by mohl neživý stroj rozpoznat a správně interpretovat, co je vidět v okuláru? Vždyť do krve se mohou mimo jiné dostat i mnohé chemické škodliviny či další sloučeniny, jež nelze identifikovat jen pozorováním, i kdyby byly v elektronovém mikroskopu dobře viditelné. Co tedy způsobuje v současnosti se vyskytující neobvyklé zdravotní problémy, jako je třeba srážení krve v plicích či jinde? Údajní experti tvrdí, že tyto nepříznivé děje vyvolávají jakési viry. Leč kdo skutečně ví, co je to vlastně vir? Slovo virus pochází z latiny a znamená jed. Jde tedy o patogenní činitel, který dokáže natolik poškodit buňku, že v ní již neprobíhají normální procesy. V důsledku toho pak tato buňka buď škodí celku, anebo posléze umírá. V případě odumření většího počtu buněk to může být doprovázeno i vznikem sraženin. Dost zdrojů však potvrzuje, že nepříznivé změny v krvi a její srážení může způsobit více faktorů – od alergií na různé látky, vyšší koncentrace toxinů, nesprávné pH, až po intenzivní nepřirozená záření. Lze nalézt i v odborné články (viz zde…), jež dokazují, že údajní viníci, tzn. v mediích stále dokola omílané „strašidelné viry“, nebyly zatím izolovány ani biochemicky charakterizovány. Ve zkoumaných tkáních byly nalezeny pouze jakési krátké úseky nukleových kyselin, z nichž virologové pouze teoreticky sestavují jednu delší nukleovou kyselinu, kterou pak vydávají za údajný řetězec genetického materiálu určitého viru. Zatím se ale nepodařilo izolovat nukleovou kyselinu (např. RNA), jejíž délka a struktura by odpovídaly tomu, co virologové vydávají za řetězec genetického materiálu údajně patogenního viru. Proto sestavují zdánlivé viry z jednotlivých složek získaných z údajně infikovaných tkání. Následně se na hypotetickém a grafickém základě snaží přesvědčit sebe samé i veřejnost o tom, že tyto teoretické konstrukce představují viry! Aby skutečně bylo možné prokázat, že zdravotní problémy způsobuje vir, museli by jej virologové nejprve odpovídajícím způsobem izolovat. Teprve pak by mohli stanovit v nich přítomné nukleové kyseliny. Takto se postupovalo třeba u „fágů“ a „obřích virů“, z nichž badatelé pokaždé získali odpovídající nukleové kyseliny, které měly ve všech případech stejnou délku i složení. Leč údajné viry, jež mají způsobovat respirační onemocnění, se prozatím neizolovaly ani nestanovily. Proto se vymyslely a začaly provádět jiné laboratorní postupy. Během nich se k buněčným kulturám a tkáním (ze zvířat, potracených plodů atd.) přidávají zkoumané tělní tekutiny. Přitom se odstraní výživný roztok a přidají antibiotika, která mají zničit bakterie, jež by se mohly vyskytovat ve vzorku. Dojde-li přitom k odumírání buněk a tkání, usoudí se, že to způsobily údajné viry (více naleznete zde… a zde…). Jenomže k odumírání tkání a buněk v laboratoři dochází i v případě, když není přidán žádný „infikovaný“ materiál. Ve skutečnosti tyto tkáně a buňky umírají hlavně na otravu metabolickými produkty rozpadu, cytotoxickými antibiotiky, jakož i v důsledku odnětí živného roztoku, což způsobuje jejich extrémní vyhladovění. Při těchto laboratorních postupech tedy dojde k odumírání a rozpadu buněk na malé částice, což je ovšem interpretováno tak, že se virus pomnoží. Ze složek rozpadu těchto buněk pak sestavují virus a vydávají jej za skutečný. Opomínají však provést kontrolní experiment, při němž by se k buněčným kulturám přidal jen sterilní materiál. Jestliže byl při soudním procesu proveden kontrolní experiment, prokázalo se, že buňky umírají naprosto stejným způsobem, jako po přidání materiálu údajně infikovaného „virem“ (důkazy naleznete zde…). Leč to se běžně nedělá. Vědcům postačuje extrahování odumřelých tkání a buněk, v nichž jsou poté stanovovány určité složky. Ty jsou pak mylně interpretovány jako součásti viru a poskládány tak, aby je bylo možno presentovat jako teoretický model viru. Ten posléze ještě musí „schválit“ další vědci, tzn. musí dospět k vzájemné dohodě, že danou hypotézu přijímají. V případě „nového čínského koronaviru trval proces uzavření dohody jen několik kliknutí počítačovou myší. Stejně tak je možno několika kliknutími myší pomocí programu vytvořit další imaginární viry, a to „spojením“ molekul krátkých částí nukleových kyselin z odumřelých tkání a buněk. Tyto úseky je dle potřeby možno uspořádat do delšího genotypu, který je následně prohlášen za nový vir. Souhrnně to lze popsat tak, že je vymyšlena teorie či hypotéza, která je po následné debatě a schválení nazvána jako vědecký závěr. Načež se tvrdí, že to představuje realitu. Takto se vědecké teorie a tvrzení mění v nezpochybnitelná dogmata (více naleznete zde…). A nejen to – na základě těchto hypotéz se rovněž vyrábějí testy na „viry“. Ty reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin. Je pozoruhodné, že žádný takzvaný „test na virus“ nemá výsledek „ano“ nebo „ne“, ale jsou kalibrovány tak, že mohou být interpretovány jako „pozitivní“ až poté, je-li dosaženo určité koncentrace „viru“. K tomu má dojít po určitém počtu prováděných cyklů, užívaných údajně ke zvětšení vzorku. Jenomže při nadměrném počtu cyklů začne test vždy vykazovat falešné pozitivity. Takže lze „pozitivně ocejchovat“ buď jen několik, nebo i převážnou část testovaných lidí, a to v závislosti na kalibraci a počtu cyklů. Dopad této iluze pochopíme, uvědomíme-li si, že jako covid-19 mohou být diagnostikovány běžné příznaky nachlazení, nebo i jedinci zcela bez příznaků. Postačí, je-li to podloženo „pozitivním“ testem (více naleznete zde…). Zejména se „osvědčily“ PCR testy, jež měly na základě zdánlivě „positivních“ výsledků vyvolat paniku a strach před rozšířením nového „onemocnění“. Přitom stanoví pouze určitou RNA, ale neprokazují, zda je přítomen virus, ať funkční či nikoli. Proto se uvádí, že testy jsou jedna velká magie (viz zde). Rakouský soud už dokonce vydal věcně správný rozsudek, že PCR testy nejsou vhodné k diagnostice (viz zde). Testů je ale více a některé nevykazovaly tolik „positivních“ výsledků. To se nelíbilo zejména vyvolávačům epidemie, jako jsou „epidemiologové“, ani dalším „svědkům kovidovým“. Proto pak třeba podezírali různé provozy z možných podvodů, či je kárali, že užily kupř. „plivací samo testy“ a tudíž nesplnily „normu“. Je to až paradoxní; zatímco v minulosti byly „normy“ na objem výroby atd., tak dnes se předepisují počty zdánlivě nemocných, k nimž mají patřit všechny „positivně“ otestované osoby. Nejvíce se ovšem po celém světě používají PCR testy, jichž mají „organizátoři“ obrovskou zásobu, neboť se vyráběly již dávno před objevením údajného původce choroby. Minimálně dva roky před zahájením „bojové operace COVID-19“ začaly firmy v USA, Číně a dalších zemích po celém světě distribuovat stovky milionů diagnostických PCR testovacích sad na COVID-19, který tehdy ještě ani oficiálně neexistoval. Tato testovací metoda byla dokonce patentována již v roce 2015! Důkazy o těchto skutečnostech můžete nalézt zde… Jak je to jen možné? Zřejmě tyto testy nestanovují tenkrát ještě údajně neznámé viry, ale něco zcela jiného! Naprostou nesmyslnost až zrůdnost užívaných PCR testů dokazuje i video, jež naleznete zde. Testy totiž reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin, které se zjevně budou vyskytovat ve všech odumřelých tkáních a buňkách. Ty, které byly oslabeny chorobou, se v důsledku nedostatečného energetického zásobování (bytostnými a duchovními proudy) sice rozpadnou o něco dříve. Leč od těla i živného roztoku oddělené buňky se po čase rozpadnou též, zejména v důsledku metodikou předepsaných úkonů, přičemž se uvolní i části nukleových kyselin. Takže postačí nakalibrovat testovací soupravy na určitý úsek, který se přitom v každém případě uvolní. Proto hned na počátku „bojové operace“ vydala WHO příručku pro testování pozitivity pomocí PCR testu, v níž je uvedeno, že základní sekvencí pro stanovení SARS-COV-2 je úsek DNA, jenž se běžně nachází u každého člověka, a to na 8. chromosomu. To samozřejmě zásadně ovlivňuje výsledky všech PCR testů a vysvětluje i to, proč bývají pozitivně testovaní též lidé, kteří jsou tzv. asymptomatičtí, tj. zcela bez příznaků (více naleznete zde…). A nejen to! Jelikož se sekvence 8. chromosomu zjevně užívá i v některých očkovacích vakcínách, může to způsobit nedozírné škody. Z toho vyplývá, že současné očkování, které je podporováno masivními mediálními kampaněmi, lze označit jako „generální ofenzívu“ skryté „třetí světové války“. Zřejmě se přitom leckdy snaží cíleně zasahovat do chromozomu 8 v naší DNA! Mutace genů uložených na chromozomu 8 totiž mohou působit řadu nebezpečných chorob nebo náchylnost k nim. V odborných pojednáních (např. zde…) se v tomto ohledu uvádějí nádorová onemocnění (karcinomy, lymfomy, leukémie), kožní choroby, metabolické poruchy, neurologická a psychická onemocnění (např. schizofrenie), nemoci smyslových orgánů a ledvin (způsobujících třeba acidózu), poruchy žláz s vnitřní sekrecí (nadledvin, štítné žlázy) apod. Je tedy na čase sejmout „hypnotizující brýle strachu“ a snažit se skutečně pochopit, co se kolem nás děje. A poté se všemi možnými prostředky bránit tomu, aby do nás cokoli nepatřičného implantovali – ať již při nosních testech, kdy lze očekávat zanesení chemických či dalších škodlivin na velmi citlivá místa uvnitř hlavy, anebo při injekčním vstříknutí podezřelé kapaliny neznámého původu a složení do našeho těla! Můžeme přitom zvolit buď pasivní resistentní odpor, tj. zásadní odmítání všech nepatřičných zásahů, anebo využít právní cestu, tzn. seznámit se se závaznými právními předpisy a důsledně požadovat jejich dodržování (návody naleznete zde a zde) Někoho možná napadne, že mnozí lidé jsou v současnosti skutečně nemocní. To samozřejmě nijak nepopíráme. Jen upozorňujeme na to, že není správné slepě uvěřit tomu, že to vyvolává jakýsi oficiálně neprokázaný virus! Jestliže se u libovolného onemocnění zvolí nesprávný či zcela protichůdný léčebný postup, může to vyvolat nejen zhoršení průběhu dané choroby, ale i zbytečná úmrtí. Chceme-li těmto škodám zabránit, je v prvé řadě nutné pochopit, co skutečně vyvolává daná onemocnění. O to již naštěstí usilují i poctiví zdravotníci. To dokazují i zprávy o tom, že lékaři v Rusku, Itálii i jiných zemích porušili „zákon“ WHO, který po nějakou dobu nedovoloval pitvy těl lidí, jež měli zemřít na covid-19. Lékaři při těchto pitvách zjistili, že se nejednalo o virus, nýbrž o baktérii, která v žilách a nervech způsobuje srážení krve, což zjevně zapříčinilo úmrtí (viz zde…a zde…). Mimo jiné to dokazuje, že tato nemoc je léčitelná, zejména selektivně vybranými antibiotiky, protizánětlivými léky, jež mají zároveň protisrážlivé účinky (k nim patří např. Acylpyrin) i dalšími prostředky. Na závěr tohoto náročného pojednání alespoň něco optimistického – každá „válka“ jednou skončí. A je jisté, že prohrají šílení útočníci, kteří mimo jiné chtějí zastavit i stále se stupňující příliv světlých proudů a sil, jež k nám ve zvýšené míře shůry proudí. Byť by proti tomu „kazisvěti“ bojovali sebevíce, nic nezmůžou! Jen si jakoby sami „rozbijí hlavu“ o zeď Světla, jež neustoupí ani o píď. V důsledku svého odporu se posléze zřejmě u mnohých objeví i smrtelné choroby. Mnozí lékaři asi budou tvrdit, že je způsobil nějaký nový zatím neznámý virus. Ve skutečnosti to bude vyvoláno zesíleným zářením, přicházejícím z nejvyšších úrovní stvoření. Nechceme tím strašit, ale spíše pobízet k odložení všech nepatřičných stavů, jako je třeba strach, jakož i nesmyslné iluze, že vše vyřeší lidský rozum. Jen Božská všemoudrost ví, jak dále! A jeho věrní služebníci, k nimž patří i bytostní, nám v případě našeho správného vnitřního postoje – jímž je radostné přitakání Životu – a tomu odpovídajícímu působení, pomohou překonat i právě probíhající dění!

Web: Poznáním přírody a moudrým užíváním jejích darů k trvalému zdraví… | Vít Syrový
Aktualizace: 11.5.2024

projít na článek

Co způsobuje současná onemocnění

Zahájení průběžného přezkumu upravené vakcíny Spikevax proti covid-19

Zahájení průběžného přezkumu upravené vakcíny Comirnaty proti covid-19

Zarybnění rybářských revírů probíhá i přes nepříznivou situaci

Podpora při léčbě nádorových onemocnění

Prevence rakoviny děložního čípku