Nedaleko Votic v Červeném Újezdě sídlí v historické vile organizace Villa Vallila, která poskytuje chráněné bydlení a odlehčovací služby lidem s mentálním a zdravotním handicapem. Organizace byla založena po vzoru myšlenek Jeana Vaniera, katolického teologa, který přišel v 60. letech s myšlenkou chráněného komunitního bydlení. Pojmenoval tato místa L´Arche. Dobrovolníci z Tamjdemu znají kromě Villy Vallily také komunitní dům v Modletíně. Asistent Pavel Vopat v rozhovoru hovoří o tom, jak vypadá takový všední den a že je Villa otevřena i veřejnosti. Kdy byla vaše Archa založena? My vlastně nevznikli přímo jako součást organizace Archa, tedy L´Arche International, naše komunita byla založena jako Villa Vallila, o.s., v současné době jsme takzvaným projektem L´Arche International, což je jakýsi přípravný stupeň ke členství v této organizaci, o nějž budeme letos na podzim oficiálně žádat. Jak tedy Villa Vallila vznikla? Villa Vallila vznikla z iniciativy manželů Evy a Mirka Klípových. Mají zkušenosti s prací s handicapovanými. Eva je ředitelkou Základní školy speciální a praktické Rooseveltova v Praze 6 a Mirek Klípa se v tomto prostředí také velice dlouho pohybuje. Je jedním ze zakladatelů VOŠ sociální Jabok. K problematice toho, jak by bylo potřeba přistupovat k hendikepovaným, mají oba blízko. V osmdesátých letech si koupili v Červeném Újezdě u Votic chalupu a kolem vily chodili na procházky a dívali se na ni jako na chátrající stavení. Je to obrovský secesní dům z roku 1902. V té době však byla zarostlá a upadala. Napadlo je, že by to byl vhodný prostor pro založení podobné komunity, jako byla ve světě právě Archa. V roce 1995 se proto rozhodli kontaktovat Marii Vallilu, která byla majitelkou objektu a žila už dlouhá leta v USA. Marie Vallila, to je nezvyklé jméno Byla totiž ženou finského diplomata Ola Juhani Vallily. Její otec, který byl majitelem vily od dvacátých let minulého století, na ně nechal vilu ve druhé polovině čtyřicátých let přepsat. Dům se tak stal majetkem finského velvyslanectví a bylo tak zamezeno jeho znárodnění. Manželé Vallilovi ale v 50. letech emigrovali do Ameriky a ačkoli měla vila svého správce, nebylo o ni dostatečně pečováno. Manželé Klípovi se tedy ještě stihli setkat s paní Vallilou, která jim vilu prodala? Jeli do Ameriky za tehdy už velice starou dámou, kde jí nápad s využitím vily předeslali a požádali ji o přepsání vily. Ta o tom ale nechtěla ani slyšet, okamžitě to zamítla, nějaké občanské sdružení ji bylo úplně jedno. Co ji přesvědčilo? Pomalu to začali vzdávat, psali dopisy, ale ona odpovídala stále zamítavě. V roce 1996 před Vánocemi ale přišel dopis, že jim to tedy přepíše. Jak říkali, vánoční zázrak! Bylo založeno občanské sdružení Villa Vallila v čele s manželi Klípovými a několika jejich přáteli. Začali to zde pro bydlení klientů přizpůsobovat. Eva Klípová pak působila coby vedoucí komunity Villa Vallila dvacet šest let. V roce 2022 vedení předala současné vedoucí Štěpánce Míchalové. Nebudu přehánět, když řeknu, že za tu dobu tu se svým mužem po boku vybudovali opravdu velkolepé dílo. V jakém smyslu? Inspirovali se komunitním způsobem života Archy, což pro klienty především znamenalo nežít „ústavní formou“. Takže ne vztah pečovatel-klient, ale spíše jakási participační forma soužití, kdy klienti a asistenti společně pracují a každý obohacuje komunitu tím, co umí. Někteří klienti mají svá zaměstnání, starají se o pozemek, řežou dříví, pomáhají s opravou domu a tak dále. V rámci možností, kterými disponují, pracují, jak mohou. Jde tedy o kolegialitu. “Někteří klienti mají svá zaměstnání, starají se o pozemek, řežou dříví, pomáhají s opravou domu a tak dále. V rámci možností, kterými disponují, pracují, jak mohou..” Kolik je u vás ubytovaných klientů? Stálých klientů v chráněném bydlení je zde deset, máme pak ještě tři lůžka pro odlehčovací službu, kterou mohou krátkodobě využít klienti, o něž běžně pečuje rodina. Jak se k vám můžou klienti dostat? Klient vyplní žádost – dotazník zájemce o sociální službu, čímž je zařazen do evidence zájemců. Pokud má zájem, může absolvovat zkušební pobyt, aby jednak on poznal, zda je pro něj místo v komunitě vhodné a také abychom i my mohli vidět, jak zapadne do kolektivu ostatních klientů. Zkušební pobyty mohou trvat postupně tři dny, čtrnáct dní až měsíc. Mohou u vás tedy strávit celý život? Ano, určitě můžou. I když dům není bezbariérový, na to je třeba také myslet. Pro delší pobyt klientů na vozíku bohužel zatím uzpůsobení nejsme. Každý klient má svůj pokoj? Máme tu šest klientů na jednolůžkovém pokoji a dva na dvoulůžkovém pokoji. Zapojují se na běhu každodenního života rodiny klientů? Na každodenní bázi ne, ale jsme s nimi neustále v kontaktu. Řešíme s nimi lékařskou péči, taky samy rodiny mají přání, zda by jejich blízký mohl dělat určité činnosti. A velice podporují naše akce, jezdí sem často na návštěvy. Zajímá mě to komunitní sdílení a napojení na původní rodinu. Zpočátku to u vás bylo zaměřené na klienty z dětských domovů. To už neplatí. V současné době pouze tři klienti nejsou z plně fungujících rodin. Náš nejdéle přebývající klient tu je už dvacet tři let. Je to absolvent té speciální základní školy, kde je Eva Klípová ředitelkou. Jak vypadá váš všední den? Každý den je jiný, ale velice podobný. Někdo jede do práce, někdo jde do naší terapeutické dílny. Ti, co nejdou do dílny, mají pracovní činnost. To je práce na zahradě, na pozemku, kolem domu… V dílně se renovuje nábytek, židle, vyrábí hračky, zarážky do dveří a podobně. To vše trvá od devíti do šestnácti hodin. Pak je volná zábava. Klienti mohou jít na procházku, zahrajeme si stolní hry, pustíme si televizi, pokud tam je něco zajímavého. Večer je také naprosto náplň času na nich. A málem bych zapomněl, že oběd také připravuje asistent s jedním klientem, který má službu v kuchyni. Práce je povinná? Ano. Ale je to hodně o osobnosti a invenci toho konkrétního asistenta, který má ten den pracovní činnost na starost. Někdo pracuje s klienty na zahradě, někdo v domě, někdo jezdí na výlety… Já třeba o sobě říkám, že jsem tu vedoucí přes odpočinek. Kam výrobky z vaší dílny směřují, kde se dají koupit? Objíždíme různé akce našich spřátelených komunit a spolků, jezdíme na trhy do Votic, do Borotína, i do Prahy. Stálé odběrové místo nemáme, samozřejmě kromě naší vily. Sem můžou návštěvníci přijít kdykoli a budou vítáni. Kolik je vás asistentů? Asistentů je nás celkem šest, denně jsou ve službě vždy dva. Pak sem ještě každý všední den, resp. večer, dojíždí asistentka na pomoc s večerní hygienou. Pracují zde ještě dvě asistentky v terapeutické dílně a samozřejmě je zde také vedení, což jsou vedoucí domu a vedoucí komunity. “Někdo pracuje s klienty na zahradě, někdo v domě, někdo jezdí na výlety… Já třeba o sobě říkám, že jsem tu vedoucí přes odpočinek.” Kam jezdí klienti pracovat? To je různé. Jeden klient je zaměstnán v nemocnici v Benešově jako rozvozce jídla, někdo jezdí uklízet kanceláře, jedna klientka pracuje ve skladu elektroniky, kde kompletuje krabičky s mobilními telefony. Pět klientů také roznáší v Újezdě a okolních obcích noviny do schránek. Máte nějaké své sdružení jako L´Arche Benediktus v Modletíně má svůj Benebend? Máme divadlo, říkáme si Přeochotný divadelní soubor Vallijama Šekjcpíra a každoročně připravujeme divadlo na Zahradní slavnost. Hrajete Shakespeara? Ale kdepak. Naposledy to byly pohádky z Fimfára, povídky Bradforda z výboru Černošský Pán Bůh a páni Izraelité, letos máme na repertoáru takovou parafrázi Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Dlouhé texty nejsou parketa většiny klientů, takže třeba zapojujeme do nacvičování i naše děti, které jim pomáhají s textem a se vším. Diváky to velice baví a na klientech je vidět velká radost. Slavíte křesťanské svátky? Určitě, navíc během adventu tradičně pořádáme Adventní koncert. Zveme sem pěvecké sbory z okolí blízkého i dalekého. Máme společnou předvánoční večeři, protože většina klientů na Vánoce odjíždí za rodinami. Přijíždí sem kněz Karel Satoria z Kostelní Myslové, který je nám blízký, rovněž taky místní kněz Martin Vlček. U předvánočního stolu se nás sejde asi čtyřicet včetně našich kamarádů a přátel Villy. Velikonoce slavíme samozřejmě také. Pleteme pomlázky, jeden kolega vezme auto, naloží klienty a vyšlehají zdejší holky, asistentky a kamarádky. Tyto dva největší svátky křesťanského roku slavíme vždy. Máte svojí kapli? To ne, ale určité rituály dodržujeme, například modlitby před jídlem. Všichni asistenti nejsme věřící. Ale i ti, kteří nepraktikují či nevěří, víru akceptují a svým způsobem variují. Někteří klienti chodí pravidelně do místního kostelíka na nedělní mši, někdo chodí i na čtvrteční. Večer zakončujeme kolektivní modlitbou. Vše je samozřejmě dobrovolné. Jaké máte možnosti finančních zdrojů? Našim zřizovatelem je Středočeský kraj. Fungujeme z dotací, z grantů i ze sponzorských darů. Dále jsou zde samozřejmě úhrady od uživatelů služby. Většina z nich pobírá invalidní důchod, někteří zdatnější jsou schopni vlastního výdělku, jak jsem už říkal. Máte stálé dobrovolníky? Máme dvě stálice. Jedna paní z Prčice, která je kuchařka v důchodu. Vždy s klienty uvaří a říká, že je to příjemně strávený čas, terapie i pro ni. Když máme Zahradní slavnost, jezdí sem pomáhat s přípravou a občas také do dílny. A druhá je slečna z Prahy tu měla praxi ze školy, jezdí sem tak čtyřikrát do roka už asi osm let. V čem vám dobrovolničení pomáhá? Jaké u vás dobrovolníci dělají typy prací? Nedílnou součástí práce dobrovolníků je trávení času s klienty, třeba i jen tím, že si s nimi povídají. Dobrovolníci dále vykonávají různé úklidové práce, přesuny nábytku, zařízení, práce na zahradě, ve dřevníku, patří sem i úklid lesíka. Takové manuálně náročnější úkony. Nedílnou součástí práce dobrovolníků je trávení času s klienty, třeba i jen tím, že si s nimi povídají. Kdo by to dělal, kdyby nejezdili dobrovolníci? Co zvládáme, děláme s klienty společně. Určité práce by se s nimi ale dělali déle, než když sem přijede skupina dobrovolníků na víkend a najednou je práce hotová. Je tu znát každá pomocná ruka zvenčí. Určitě nám i znatelně pomáhají v přípravách letní Zahradní slavnosti a dalších podobných akcí. Můžou k vám přijet dobrovolníci i bez toho, aby byli součástí nějaké organizace? Určitě je rádi přivítáme. Ubytování a stravu mají zajištěnou. Na webových stránkách máme kontakt, ať neváhají! Na co byste rádi čtenáře pozvali? Nejbližší větší akcí je Adventní koncert, letos se bude konat 16.12. a vystoupí táborský sbor Domino. Určitě bych ale čtenáře pozval i jen na obyčejnou prostou návštěvu, klienti i asistenti vás zde rádi přivítají a provedou po objektu i zahradě a rádi si popovídají. Samotná Villa stojí za vidění, její fasádu zdobí dvě větší fresky významného českého sochaře Františka Bílka, který byl dobrým přítelem původní majitelky a podílel se významnou měrou i na samotném architektonickém projektu Villy. A jelikož je Červený Újezd na kopci, tak se návštěvníkům za zahrady Villy naskýtá nádherný pohled do údolí Českého Meránu. Takže přijďte! PROHLÉDNI SI FOTOGALERII Rozhovor s Pavlem Vopatem je součástí seriálu o neziskových organizacích, kterým Tamjdem s dobrovolníky pomohl. Dokládá význam manuálního dobrovolnictví pro organizace, které díky němu mohou růst a věnovat se svému poslání. Do jaké milé české neziskovky se podíváme příště? To se nech překvapit! Na další díl se můžeš těšit už za měsíc! Unikly ti minulé díly? Přečti si první díl seriálu o jistebnickém mlýně, který byl odsouzen k demolici.Druhý díl seriálu tě vezme do Moravičan za spolkem, který buduje komunitní místo a zahradu v srdci obce. Třetí díl tě přenese do malebné Třeboně, kde místní záchranná stanice otvírá dveře dokořán všem generacím a realizuje nespočet edukativních aktivit. Čtvrtý, červencový, díl ti představí nezávislé kulturní centrum Farmstudio, které vzniká v prostorách starého zemědělského statku z 19. století. V pátém díle se dočteš dojemný příběh o psím hospicu, jediném svého druhu u nás. Šestý díl tě seznámí s aktivitami ekologického střediska SEVER v Krkonoších. Fotomedailonek vznikl v rámci projektu „Dopad manuálního dobrovolnictví na rozvoj českých neziskovek”. Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska. The post Divadelní soubor, řemeslné výrobky a pohodová každodennost. Vítejte v komunitním domě Villa Vallila appeared first on Tamjdem, o.p.s..
Divadelní soubor, DIPONA je parta lidí, kteří mají divadlo rádi již delší dobu proto DI divadlo PO trhlých NA dšenců Divadelní soubor vznikl setkáním Josefa Pšeničky - bývalý herec, režisér, dramaturg a scénograf ds Svatopluk Benešov, který muse
P R E S S R E L E A S E Great Taste 2015 announces new stars and PEKAŘSTVÍ VILLA® is a winner The world's most coveted blind-tasted food awards, Great Taste, has just released the Great Taste stars of 2015 and PEKAŘSTVÍ VILLA® is amongst the produc
Vítejte na našich webových stránkách společnosti Klips, s.r.o. Připravili jsme pro vás svěží prezentaci toho, co dokážeme v oboru střech a souvisejících odvětvích. Příspěvek Vítejte! pochází z Klips.cz
projít na článekTradiční den plný zábavy, vystoupení, dětských atrakcí a především výběrem toho nejlepšího ze současné street food scény. Nechybělo ani naše Pekařství Villa..
"Pekařství Villa je snad nejmenším pekařstvím na světě" říká s úsměvem jeho majitel a pekařský mistr Davide Villa a dodává: "Začínal jsem před necelými čtyřmi lety jen v troubě po babičce, veškerá těsta jsem si míchal ručně a neměl jsem k dispozici žádné