2. díl < 1. díl < V našem představování dobrovolníků pokračujeme druhým dílem. Tentokrát si představíme Kateřinu Trčkovou. Terénní pracovnici TADY a TEĎ o.p.s., která je dlouholetou hospicovou dobrovolnicí. V rozhovoru třeba prozradí, jak probíhá plánování dobrovolnických návštěv v hospici. První otázka, která mě napadla, je – jak přesně Vaše dobrovolničení vypadá, jakým činnostem se věnujete? Věnuji se především společnému trávení volného času s pacienty – povídání a naslouchání, čtení, výtvarným a dalším ručním pracím. A jak taková návštěva modelově vypadá? Nahlásím svůj příchod na recepci a přesunu se k sociálním pracovnicím Martině a Ivě, kde si popovídáme o pacientech. Dostanu „tipy“, kam mohu zajít na návštěvu, promluvíme si o pacientech z mých minulých návštěv. A pak už vyrazím na jednotlivé pokoje. Kdy a jak to všechno začalo? Jak jste se stala dobrovolníkem v hospici? Ve stručnosti – před více než 10 lety jsem se začala o hospicovou péči podrobněji zajímat a chtěla jsem se stát dobrovolnicí v hospici. Tak jsem do Hospice svatého Lazara zatelefonovala, domluvila si osobní schůzku a od té doby sem pravidelně a moc ráda docházím. tak jsem do Hospice svatého Lazara zatelefonovala, domluvila si osobní schůzku a od té doby sem pravidelně a moc ráda docházím. Říkáte přes deset let, to je dlouhá doba. Myslíte si, že jste byla připravena na to, co se v hospici může dít? Lze se vlastně dobře připravit? Na ledacos jsem teoreticky i prakticky připravená byla, ale být připravena na vše není možné. Práce s lidmi je rozmanitá a jejich i mé reakce také. S některými si k sobě najdeme cestu velmi rychle, jindy to nějakou dobu trvá, také témata, o kterých si povídáme, bývají různá – osobní, pracovní atd Čemu se pracovně věnujete mimo hospic? Jsem terénní pracovnice v TADY A TEĎ, o.p.s, věnuji se také dotykové terapii – shiatsu, angažuji se v plzeňském kolektivu Food Not Bombs. To jsou emočně také náročné aktivity. Stává se někdy, že je vám v hospici nepříjemně nebo že se vám do něj vyloženě nechce? V rámci svého docházení do hospicu mám volnost. Dokážu si tedy operativně dle svých dalších aktivit a zaměstnání naplánovat docházku. Nemám žádné „ordinační hodiny“ a jsem v tomto nezávislá. Je to pro mě také funkční psychohygienický mechanismus, kdy si můžu od hospice dovolit i pauzu. Takže pak se na dobrovolničení těším a chodím sem ráda. Dobrovolnictví v akci Mluvíte v okolí o svém zapojení v hospici, komunikujete své dobrovolnické aktivity třeba s přáteli? Ptá se naopak někdo opačně Vás? Někdy na toto téma přijde řeč či otázka, ale není to příliš časté. Z těch několika zmínek slýchám především pozitivní zpětnou vazbu směrem k hospici díky přímé či převzaté zkušenosti, kterou mí přátelé a známí mají. Vnímáte nebo jste schopna zhodnotit co Vám dobrovolničení dává? A případně i co vám bere, vzalo (klidně v pozitivním i negativním smyslu)? Je pro mě jedinečným setkáváním s druhými i sama se sebou, s lidskými příběhy. Velmi si toho vážím stejně tak jako nových zkušeností a poznání, která mi dobrovolničení přináší. Máte nějakou oblíbenou vzpomínku nebo konkrétní zážitek spojený s dobrovolnictvím v hospici? Za tu dobu to je spousta zážitků a emocí, ale jeden vypíchnout nelze. Spíše se mi stává, že se mi v nějaké situaci vybaví vzpomínka na konkrétního člověka nebo na nějaký konkrétní prožitek s ním. Mám je tedy vlastně všechny stále uložené někde uvnitř. Hospic je o lidech, o zážitcích, ale je to i budova. Máte nějaké oblíbené místo – místnost? Nemám jednu oblíbenou místnost, hospic je mým oblíbeným místem, v celé budově se cítím dobře. Za tu dobu je to spousta zážitků a emocí, ale jeden vypíchnout nelze. Pamatujete si na první kontakt s hospicem? Byla byste schopna nějak popsat svou emoci? Není to sice emoce, ale pociťovala jsem (i přes lehké rozechvění) hluboký vnitřní klid. Kdyby bylo možné v několika slovech přiblížit co je pro Vás hospic, jak byste jej popsala člověku, který o něm nic neví – vůbec jej nezná? Místo laskavé péče, porozumění, bezpečí, přijetí, soucitu, přítomného okamžiku, vzpomínek, důstojnosti, podpory, respektu, opravdovosti, lásky, radosti a smutku, života a smrti… Moc děkuji za rozhovor Kateřino a děkuji, že si na návštěvu hospice stále najdete chuť i čas. Rozhovor vedl: Petr Kačírek
dpovědi na to, jak v kraji funguje dobrovolnictví, ukázky výrobků regionálních řemeslníků a spousta zábavy. To vše a mnoho dalšího přinese Den dobrovolnictví na Grabštejně, který se uskuteční v sobotu 2. září 2023 od 10 do 19 hodin. Záštitu nad akcí převz
projít na článekRozhovor s jednatelem naší společnosti Ve čtvrtém vydání magazínu PRIORITY Business & Government za rok 2022 vyšel krátký rozhovor s jednatelem naší společnosti. Celé vydání lze nalézt na https://prioritymagazin.cz/magaziny-ke-stazeni/. Rozhovor
3. díl <2. díl < 1. díl < Další z naších dobrovolnických rozhovorů bude trošku netradiční. Dnes si totiž představíme hned dvě dobrovolnice najednou, konkrétně Báru Braunovou a Nikču Růžičkovou. Ty totiž společně každé pondělí provoní hos
projít na článekRozhovor s výrobním ředitelem společnosti BREX Aktuální situace na mostě v Liberci Doubí a jak vidí společnost BREX Rozhovor s výrobním ředitelem společnosti Lukášem Kalfeřtem na Valbek Story. „Skluz na Doubském mostě doženeme, budeme ho otevírat v polov
projít na článek1. díl < V prvním díle si představíme Šimona Pumra. Dlouholetého dobrovolníka, který se již stal pevnou součástí našeho hospicového týmu. Šimon mimo jiné organizuje pravidelné středeční hudební půlhodinky. Dobrý den Šimone, jak přesně jste se k dobro
projít na článek