Na konci května roku 1964 byl slavnostně otevřen Dům kultury, respektive Odborový dům kultury pracujících. Z archivních zdrojů a tehdejšího tisku víme, že nový kulturní stánek byl postaven na základě přání pracujících s ohledem na nedostatečnou kapacitu ostatních veřejných a spolkových budov. Rozhodnutím KNV z 8. června 1954 byla výstavba nového kulturního domu umístěna na pozemek Schaffnerovy vily. Dosud stojící Schaffnerova vila ve Velké Hradební č.p. 1025/19 musí být odstraněna. Došlo tedy k prvnímu odstřelu budovy na území Ústí nad Labem a to přesně v 16:00 dne 25. září 1959. Neogotická vila bývalého ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu Maxe Schaffnera z 80. let devatenáctého století byla jednou z nejhonosnějších budov dokládající rozkvět města a spolu s velkorysou zahradou tvořila vstup do nově budované čtvrti (dnešní Skřivánek), kde Spolek vystavěl bytové domy a vily pro tehdejší vyšší podnikový managment a vědce. Odstřel vily tak měl pro režim velký symbolický význam odstřihnutí se od panského a západního myšlení. Podobu Dům kultury dostal díky několikakolové architektonické soutěži a celá koncepce vycházela z tehdejší typizované a státem definované obsahové a objemové normy. Tou byla typizační norma STÚ 154 Josefa Jiřičného a Vladimíra Langra: řešila kapacitu a typ prostorů a jejich využití podle velikosti spádové oblasti kulturního zařízení. Základní byli dvě funkce: 1. Kulturní a společenská funkce pro všechny obyvatele příslušného územního obvodu prostor pro divadlo, kino, koncerty a lidovou zábavu. 2. Má být střediskem klubového života a zájmové činnosti prostory pro klubovnu, knihovnu, čítárny, dílny a laboratoře pro zájmovou činnost, případně herny. V soutěži se hodnotily 4 projekty a vítězným se stal projekt Jaroslava Láchy a Heleny Láchové Skálové. Komplexní řešení zahrnovalo více než 700 místností pro více než 2700 návštěvníků. Spolu s budovami současného krajského úřadu a magistrátními budovami tvoří základní městskou infrastrukturu v centru Ústí nad Labem. Budova byla naplánována jako velký organismus, ve kterém si každý návštěvník našel svůj program. Základem se staly velké reprezentační prostory velkého společenského sálu s velkým a malým přísálím, bary, balkonem a lóžemi a veškerým zázemím pro účinkující i techniky. Důležitý je také kinosál respektive divadelní sál o kapacitě více než 600 diváků, vybavený tehdy moderním stěnovým a podlahovým vytápěním a komplexně řešeným ozvučením zabudovaným do stěn a stropu sálu. Součástí je i zakrývatelné orchestřiště, byly zde vybavené dílny a samozřejmostí byla promítací komora se střižnou. Tyto dva hlavní prostory jsou propojeny šatní halou a reprezentačními foyer. Klasicizující vstup i další veřejné prostory jsou obložené luxusními materiály a řešeny do detailů včetně svítidel na míru. Samostatnou kapitolou jsou umělecká díla, která byla vybrána také z veřejných soutěží (v rámci tehdejších režimem svázaných možností). Hlavní schodiště uvozují dvě sochy s názvy Pokrok a Myšlenka od sochaře Jiřího Bradačka, jsou zde velkoformátové lepty skla od několika autorů jako je například René Roubíček nebo Jan Novotný. Bez povšimnutí nemůžeme nechat ani tapisérii Severočeský kraj od Věry Drnkové Zářecké nebo na míru vytvořené mosazné lustry. Kromě velkých společenských prostor zde vznikla restaurace s kuchyní nebo populární kavárna. Součásti budovy B tedy budovy s kinosálem byl i divadelní klub. Je zde také malý baletní sál, sklady a zázemí pro divadelní produkci. V dalších budovách se nacházely především klubovny a společenské místnosti, malá divadelní (a loutková) scéna, galerie i obřadní síň nebo nahrávací studio. Od otevření Domu kultury zde proběhlo nespočet představení, koncertů, výstav, setkání, tanečních i sportovních klání. Namátkou zde například působili například: Bendův komorní orchestr, Virtuosi per Musica di Pianoforte, Porta, Václav a Jan Neckářové, Josef Dvořák, Kladivadlo, Jazz Combo, Albis Jazz Band, Bonifanti, Divadelní soubor Drápek, Divadelní soubor Mladá scéna, Střekovská kamera, Ústecký dětský sbor, Galerie Emila Filly a spousta dalších. Po roce 1989 činnost v Domě kultury opadala. Poslední pravidelné promítání v kinosále proběhlo v roce 2001 a vzhledem k zastaralé projekční a zvukové technice spolu s krizí klasických kin důsledkem vzniku multiplexů, digitalizace a odlivu návštěvníku směrem k dostupnější filmové distribuci se již neobnovilo. V roce 2005 byl celý areál odkoupen od Odborového svazu chemiků za 13 miliónů korun. V roce 2012 byla dokončena částečná rekonstrukce a část Domu kultury byla převedena Domu dětí a mládeže. Máte fotografie z Domu kultury o které se chcete podělit? Prosím pošlete je i s komentářem na [email protected] ! Jubilejní šedesáté narozeniny se blíží! V textu vycházíme z publikací a webů: Čas trhnul oponou aneb jak jsme v Ústí budovali kulturu, ed. Lenka Stránská, Marecla Kohoutová, AOS Publishing, 2017 Mezi sjezdy a tanečními, Lukáš Veverka, Univerzita Karlova, 2021 Sluneční město, Ústecký architektonický průvodce 1948-1989, Hraničář, 2021 Ústecké retro, Vladimír Kaiser, Statutární město Ústí nad Labem, 2011 Dům kultury na webu USTI-AUSSIG.NET: https://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/192-kulturni-dum informací z projektu: https://www.projektmozaiky.cz/ informací z textu k 50. výročí Domu kultury: https://ustecky.denik.cz/kultura_region/ustecky-dum-kultury-ma-vyroci-je-mu-50-let-20140530.html informací z webu Statutárního města Ústí nad Labem ( Vladimír Kaiser): https://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/1945-95/ul-8-65.htm Fotografie byly laskavě poskytnuty Archivem města Ústí nad Labem, případně jsou pořízeny v roce 2022 fotografem Tomášem Lumpem. Článek Dům kultury se otevřel veřejnosti před 59 lety! se nejdříve objevil na Kulturní středisko města Ústí nad Labem.
Mediální trh apeluje na mistra kultury: před jakoukoliv změnou ve financování veřejnoprávních médií je nejprve nezbytná diskuze o definici veřejné služby Mediální asociace reprezentující nejvýznamnější mediální domy, televizní a rádiové vysílatele, online
projít na článekUž dlouho jsem nenapsal žádný článek anebudu vám lhát, většinu času řeším buď SEO pro klienty nebo svou dílnu FutLab, kterou jsem otevřel zhruba před rokem. Na psaní článků už nezbývá tolik času. Mám však několik novinek, okteré bych se Continue Reading
projít na článekPřed deseti či patnácti lety zažívali zájemci o koupi IT elekroniky zlaté časy. Vývoj měl překotné tempo a počítače i notebooky včetně příslušenství se neuvěřitelným způsobem rok od roku zlevňovaly. Respektive, s trochou nadsázky, za stejné peníze jste o
projít na článekPřed deseti lety vstoupilo Porsche do nového segmentu trhu.
projít na článekPřed deseti lety KIA představila svůj koncept sportovního kupé s označením Kee.
projít na článek