Evropská komise uvádí, že do konce roku 2024 může evropský zbrojní průmysl vyrobit 1,4 až 1,7 milionu kusů dělostřelecké munice ráže 155 mm, která odpovídá standardům NATO a pro Ukrajinu je naprosto klíčová. Reálná čísla se však podle odhadů blíží spíše třetině, maximálně k šesti set tisícům kusů. Společně s našimi partnery z dalších médií jsme zmapovali evropské zbrojní možnosti i rozdíly mezi politickým diskurzem a realitou. Problémů je totiž hned několik – od nedostatečné kapacity továren i chybějících surovin potřebných k výrobě až po neuspokojivý stav financí. „Loni jsme si dali za cíl zvýšit výrobní kapacitu munice ráže 155 mm na jeden milion kusů za rok. Toho jsme dosáhli již dnes. Jinými slovy jsme o dva měsíce napřed, co se týče našich možností vyrábět v Evropě více munice,“ řekl na začátku letošního roku Josep Borrell, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, byť předtím uznal, že evropské státy Ukrajině ze slibovaného jednoho milionu kusů této munice, jež měla k vojákům dorazit do konce března 2024, dodaly zatím pouze něco přes tři sta tisíc. Evropská komise je v podobných odhadech ještě optimističtější. Pod vedením Thierryho Bretona, komisaře pro vnitřní trh, se v reakci na ruskou invazi do Ukrajiny začalo realizovat několik plánů na přechod průmyslu k „válečné ekonomice“. Například letos bylo v rámci investičního plánu ASAP (Act in Support of Ammunition Production) vyplaceno pět set milionů eur výrobcům munice v EU. V březnu pak přišla Komise s druhým investičním plánem nazvaným EDIP (Evropský obranný investiční program) v hodnotě 1,5 miliardy eur. Podle Bretona tak bude Evropa schopná do konce roku 2024 vyrobit až 1,7 milionu dělostřelecké munice, jak našim partnerům z The Investigative Desk potvrdil jeho mluvčí. To samé sdělila kolegům z Die Welt i mluvčí Evropské komise, i když podobně jako Borrell dodala, že ze slibovaného milionu nábojů EU zatím dodala zhruba polovinu. (function (w,d,s,o,f,js,fjs) { w['ecm-widget']=o;w[o] = w[o] || function () { (w[o].q = w[o].q || []).push(arguments) }; js = d.createElement(s), fjs = d.getElementsByTagName(s)[0]; js.id = '63-22855dcafe363d5198d01d3dde42e7c3'; js.dataset.a = 'investigace'; js.src = f; js.async = 1; fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs); }(window, document, 'script', 'ecmwidget', 'https://d70shl7vidtft.cloudfront.net/widget.js')); Rozdíly mezi sliby a realitou potvrzují i rozhovory s politiky, experty a lidmi z oboru, kteří se shodují, že evropské zbrojní kapacity jsou v tomto směru daleko nižší. „Obávám se, že milion nábojů ráže 155 mm je množství pouze teoretické, reálná produkce je mnohem nižší,“ uvedl Magnus-Valdemar Saar, estonský vládní zmocněnec pro zbrojení, pro Delfi Estonia. Novináři z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) naopak hovořili se zdrojem z prostředí slovenského dělostřelectva, který si přál zůstat v anonymitě. Podle něj jsou odhady EU „nerozumné“, protože zvyšování produkce nepostupuje dostatečně rychle. „Současná výrobní kapacita dosahuje v Evropě zhruba 580 tisíc kusů dělostřelecké munice za rok.“ Jeho slovům odpovídají rovněž informace, jež jsme v rámci naší investigativní práce shromáždili. Z různých zdrojů vyplývá, že munici ráže 155 mm dokáží evropské zbrojovky momentálně vyrobit v rozmezí mezi čtyřmi sty až maximálně šesti sty tisíci kusy za rok. Nadsazené odhady evropských politiků zkrátka ovlivňují různé faktory. Výrobní kapacity „označují to, co už je vyrobeno, plus to, co se teprve vyrobí, plus materiál, který je už vyrobený, ale není vhodný k použití,“ vysvětluje pro investigaci.cz Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny. Zbrojovky totiž kromě vlastní produkce také shánějí munici v různém stádiu a fázích výroby, aby ji uvedly do akceschopného stavu. Ve videu redaktoři z investigativního projektu Schemes – RFE/RL popisují způsob používání munice na frontě v Ukrajině (Zdroj: Schemes –RFE/RL): Česko přebírá iniciativu „Kalkulace evropských politiků nevycházejí z tržní reality, tedy z toho, co lze prakticky vyrobit,“ pokračuje Kopečný. Na začátku roku 2023 se tak EU ocitla v situaci, kdy ani jedna ze společných iniciativ na dodávky velkorážní munice Ukrajině z evropských zdrojů nefungovala podle očekávání. Nastal „muniční hlad“, sklady v Evropě zely prázdnotou, nadto americký Kongres blokoval další finanční pomoc Ukrajině a odborníci hovořili o „zoufalé situaci“. Podle Kopečného měla v té době Česká republika již rok fungující partnerství s Nizozemskem a Dánskem. „Ke konci června jsme díky tomu dodali 1,85 milionů kusů munice,“ říká Kopečný o nábojích zaslaných Ukrajině mimo jakoukoli iniciativu. „Celý letošní leden se přitom řešilo, proč Evropská unie nebyla schopná dodat onen slíbený milion kusů velkorážní munice,“ dodává. Právě tato zoufalá situace a naopak výše zmíněné fungující partnerství údajně vedly k únorovému veřejnému vyhlášení „české muniční iniciativy“ v rámci EU, ke které se zatím připojilo osmnáct států (z čehož tři mají přispívat jinak než finančně). V dubnu pak ministerstvo obrany ohlásilo, že iniciativa finančně pokryla již půl milionu kusů munice a do konce roku to bude osm set tisíc. Premiér Petr Fiala krátce předtím hovořil až o milionu. Nyní je cílem dodat do konce roku Ukrajině půl milionu kusů velkorážní munice. Toto množství je podle ministryně obrany Jany Černochové už „finančně pokryto“. Na tiskové konferenci koncem června spolu s premiérem oznámili, že první várka – padesát tisíc kusů, jež zaplatilo Německo – do Ukrajiny už dorazila a další dodávky v řádu desítek tisíc nábojů budou následovat každý měsíc. Jeden z háčků ovšem spočívá v tom, že do onoho půl milionu kusů „finančně pokryté“ munice se započítávají i přísliby. Potřebné peníze podle našich informací zatím neposlala polovina zemí, které přitom něco podobného slíbily. „V posledních třech měsících se sice přidaly nějaké další státy, ale je to frustrující, neboť řeknou, že něco pošlou, a pak nepošlou nic,“ vysvětluje Tomáš Kopečný. Díky české iniciativě se podle propočtu naší redakce zatím vybralo přes 1,3 miliardy eur. Daná částka by tak stačila na zakoupení přibližně 413 tisíc kusů munice ráže 155 mm, jestliže vycházíme z ceny 3 211 eur za jeden kus, kterou za munici v rámci české iniciativy již zaplatilo Německo. Tato suma ale již nemusí odpovídat současné tržní realitě. Na druhou stranu není vůbec jasné, jakým způsobem v rámci české iniciativy tečou peníze nebo odkud munice pochází. To vše podléhá utajení. „Existuje několik možností a každá země se rozhoduje samostatně. Někdo chce nakupovat individuálně, jiní společně,“ říká pro investigaci.cz poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar o pozici Česka jako mediátora. Zároveň však není tajné, že „česká iniciativa“ sestává z blízké spolupráce mezi státem a zbrojařskými firmami – převážně s STV Group a Czechoslovak Group. „Každý dárce financí si rozhoduje o tom, za kolik a co přesně nakoupí. Záleží na stáří munice, jejím množství a doletu, vzdálenosti jejího zdroje, typu dopravy, nebo dokonce na tom, jestli (a kde) je nutné platit DPH. Munice je na světovém trhu dostatek,“ doplňuje Pojar a dodává, že pokud poptávku nebudou schopny pokrýt evropské firmy, není problém nakupovat mimo Evropu. Podle Kopečného přitom nehraje obzvláštní roli ani politická orientace dané země. „Sice to neznamená, že když máte finance, tak vám munici kdokoli prodá, obchodních partnerů v tomto byznysu je ale dneska hodně.“ Czechoslovak Group (CSG) je holding působící vedle zbrojního průmyslu i v automobilovém, leteckém nebo železničním. Dceřiné firmy má po celé Evropě i mimo ni. Majitelem CSG je Michal Strnad, syn zakladatele holdingu Jaroslava Strnada. Skupina firem spadající pod STV Group se specializuje na obranný průmysl a logistiku. Majiteli jsou manželé Martin a Ludmila Drdovi. Evropské nedostatky „I kdyby pro nás vyráběly všechny (evropské) továrny – a je jedno, kdo by to zaplatil – nikdy by nám nedodaly potřebný počet munice včas,“ vysvětluje problém nedostatečných výrobních kapacit Oleksij Reznikov, ukrajinský ministr obrany mezi lety 2021 a 2023. Jeho současný následovník ve funkci, Rustem Umerov, prohlásil, že země by potřebovala dvě stě tisíc nábojů ráže 155 mm měsíčně. Pro srovnání, Evropa před válkou vyráběla kolem tři sta tisíc kusů ročně. Jeden z největších výrobců vojenského materiálu a zbraní v Evropě, německý strojírenský komplex Rheinmetall, uvádí ve své prezentaci, kterou má Die Welt k dispozici, že jeho výrobní kapacita z konce loňského roku činila 350 tisíc kusů munice ráže 155 mm. Stejná prezentace se také zabývala možnostmi konkurence a došla k číslu dvě stě tisíc nábojů (zohledňovala produkci slovenské MSM Group, francouzské společnosti Nexter, finsko-norské NAMMO a britské BAE Systems). Nexter by do konce letošního roku měla vyrobit maximálně sto tisíc nábojů. Podobně je na tom společnost NAMMO. Slovenská MSM Group, která částečně spadá pod český holding CSG a jejímž dalším vlastníkem je slovenský stát, je podle zjištění našich kolegů z ICJK schopná vyprodukovat mezi šedesáti a sty tisíci kusy ročně. CSG v Česku munici typu NATO nevyrábí. Naopak další česká firma STV Group, kterou průzkum společnosti Rheinmetall nezapočítal, začala tuto munici vyrábět letos a podle svých odhadů by mohla dosáhnout kapacity sto dvaceti tisíc nábojů ráže 155 mm už tento rok. S navýšením produkce by měla pomoci i výroba plánovaná přímo v Ukrajině. Tamní komplex Ukroboronprom – státní sdružení víceoborových podniků v různých odvětvích obranného průmyslu – potvrdil, že na tom spolupracuje s několika státními i soukromými firmami. Jejich jména ale z bezpečnostních důvodů neuvádí. Nicméně o plánované produkci v řádu dvou až tří let hovoří jak Rheinmentall, tak česká CSG. Navíc by měla vzniknout nová ukrajinsko-slovenská továrna v Košickém kraji. Podle zjištění ICJK předložila košická společnost Arm Servis spojená s bývalým ukrajinským poslancem Maximem Jefimovem tamním úřadům k posouzení nový investiční záměr v hodnotě čtrnácti milionů eur. Ze dne na den to nejde Ačkoli evropské zbrojovky do výroby investují – ty české v řádu stovek milionů až miliardy ročně –, nedokáží navýšit svou produkci ze dne na den, neboť musí překonat několik překážek. Například Rheinmetall na začátku roku sice otevřela novou továrnu v Sasku, ta ovšem bude schopná příští rok vyrobit jen padesát tisíc nábojů. Na sto tisíc kusů munice se dostane až v roce 2026. „K navýšení produkce munice chybějí tři věci: peníze, střelný prach a TNT (výbušniny),“ sdělil novinářkám z média Schemes – RFE/RL Oleksandr Kamyšin, ukrajinský ministr strategického průmyslu. Nadto jsou společnosti s financováním další výroby opatrné i z čistě pragmatických důvodů – všechny objednávky jsou jen krátkodobé. „Většina objednávek, které dostáváme, je na odběr v řádu nejbližších měsíců. Nemáme vůbec žádnou garanci, že poptávka bude pokračovat i v dalších letech. V takové situaci je třeba u každé investice řádně zvažovat, zda je do budoucna udržitelná,“ vysvětluje pro investigaci.cz Pavel Beran, ředitel speciálních projektů STV Group. Bývalý ministr obrany Ukrajiny Reznikov k tomuto problému poznamenal, že pro jeho zemi je těžké činit jakékoli dlouhodobé závazky, protože rozpočet je schvalován jen na rok dopředu. Jestliže se jedná o kontrakt se státem nebo státní firmou, je proces jednodušší, soukromému sektoru ale není možné nic dopředu slibovat. Jestliže peníze přece jen přijdou, nějakou dobu trvá samotné dodání požadovaného zboží. „Munice se prostě dodá jedině na základě platby na účet někoho, kdo ji buď má, nebo ji vyrábí. Pokud ji majitel nebo výrobce už má, bude trvat další dva tři měsíce, než se všechno vyřídí, aby mohl zboží expedovat. Jestliže munici nemá, začne ji vyrábět, a vy si de facto zaplatíte produkci podle toho, kolik dáte, na šest, dvanáct, osmnáct měsíců dopředu.“ Přečtěte si Zbraně pro Ukrajinu – zlatý důl byznysu i korupce Střelný prach nad zlato Další velký problém, na němž se výrobci z celé Evropy shodují, je nedostatek surovin – obzvlášť střelných prachů a výbušnin, potřebných k náplni dělostřeleckých nábojů. Munice ráže 155 mm na rozdíl od „sovětských“ ráží potřebuje k výrobě specifický druh střelného prachu, který ve světě produkuje jen velmi málo továren. Jedna z nich patří české státní firmě Explosia. Právě na její nedostatečnou produkci si zainteresované strany stěžují, výrobní kapacita podniku Explosia se v uplynulých letech totiž výrazně snižovala. „Nejsou nám schopní dodat ani minimální množství,“ vysvětluje ředitel Beran z STV Group. Na produkci munice ráže 155 mm by STV přitom potřebovala 1 200 tun střelného prachu za rok. Současná kapacita Explosie je ale pouze 450 tun. Podobně jako zbrojovky argumentuje Explosia tím, že „zvýšit výrobu například na dvojnásobek v řádu dnů, týdnů, ale ani měsíců nelze,“ jak tvrdí její tiskový mluvčí Martin Vencl. Střelný prach i další výbušniny se vyrábějí ze surovin, kterých je také nedostatek, například z celulózy. Podle mluvčího ale Explosia přesto plánuje významné investice s cílem zdvojnásobit svou produkci – nejdříve se tak ovšem stane až v roce 2026. Není cena jako cena Aby problémů nebylo málo, zákazník si není nikdy jistý, kolik výrobcům či majitelům munice nakonec zaplatí. Nejde jen o to, že narůstající poptávka zvyšuje cenu každého náboje. Podle plukovníka Romana Bobala, náčelníka dělostřelectva Ozbrojených sil Slovenské republiky, může rozdíl v marži u jednoho kusu činit stovky eur, přičemž stejná společnost jej nabízí různým odběratelům za značně rozdílné ceny. „Samotná prachová náplň stojí přibližně tři tisíce eur. Roznětka asi sto eur a zápalník do desítky eur. Jedna střela tak výrobce v průměru vyjde na řekněme 1 200 eur, ale konečná prodejní cena se může hodně lišit. To vše dohromady, a pokud vezmeme v úvahu i ochranný obal, nakonec stojí zhruba pět tisíc až pět a půl tisíce eur,“ vysvětlil kolegům z ICJK plukovník Bobal. Například německé ministerstvo obrany nedávno objednalo dvě stě kusů munice 155 mm od společnosti Rheinmetall za průměrnou cenu 4 399 eur za kus. Další zbrojovky, jako třeba finsko-norská Nammo, si nyní za kus účtují až 6 569 eur. „Pokud se bavíme o napakování si kapes na nějakých nestandardních poplatcích v rámci české iniciativy, tak ano, na to náš stát dohlíží. Ale nemůžu říct, že firmy nemají marži na tom, že munici někde najdou a dovezou. Zadarmo by to nedělaly, mají z toho zisk,“ říká vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Exportní licence českým firmám totiž vydává stát, proto má i přehled o tom, jaké byly standardní ceny před rokem 2022. Mluvčí holdingu CSG Andrej Čírtek investigaci.cz sdělil, že pokud využívají služeb zprostředkovatelů, stanovuje se marže podle „rozsahu aktivit a jeho přínosu pro obchod. Všechny tyto marže jsou v místě a čase obvyklé a jejich výše bývá spíše podprůměrná.“ Konečnou částku pak schvaluje stát. „Do zprostředkovatelského poplatku se standardně započítávají i náklady za lokální zprostředkovatele, do čehož my nevidíme, ale i náklady za dopravu,“ vypočítává Kopečný. „Na konci se snažíme hlídat, aby to bylo v cenové hladině, která je v Evropě standardní.“ Na otázku, zda se ví, kolik zbrojního materiálu dodávají do Ukrajiny evropské státy, odpověděl poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Podle něj „existují pouze odhady“, žádnou „ucelenou tabulku postavenou na veškerých srovnatelných údajích“ neviděl. Autorka textu: Zuzana Šotová Text vznikl ve spolupráci s: Hans-Martin Tillack (Die Welt), Iliès Hagoug, Laurens Groeneveld (Follow the Money / The Investigative Desk), Oliver Kund (Delfi Estonia), Jarno Liski, Aino Vasankari (Iltalehti), Daniel Flis (Vsquare, Frontstory.pl), Robert Barca, Lukáš Diko (ICJK), Anna Myroniuk, Valeryia Egoshina (Schemes RFE/RL), Erik Wiman (Expressen) Zdroj úvodní grafiky: Toom Tragel (Delfi Estonia) Text vznikl za podpory fondu Investigative Journalism for Europe (IJ4EU). +function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "cqfw8r3lts0scnrh", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=cqfw8r3lts0scnrh", "100%"); The post EU a zbraně pro Ukrajinu: Realitou nepodložené sliby appeared first on investigace.cz.
I vlivem filmu Díky za každé nové ráno, k němuž Halina Pawlowská (67) napsala scénář, diváci vědí, že spisovatelka je dcerou ukrajinského básníka Vasila Kločuraka a její kořeny tedy sahají na Ukrajinu. Její strýc byl zase významný politik a...
projít na článekKupte si medvídka – pomozte Ukrajině. Dobrovolnické centrum ADRA České Budějovice pořádá charitativní prodej pestrobarevných ručně vyráběných textilních medvídků. Jejich zakoupením uděláte radost sobě nebo svým blízkým a zároveň pomůžete dobré věci. Celý
projít na článekUnikátní kombinace regenerativní síly molekulárního vodíku a ponoření do světa virtuální reality je inovací ostravské společnosti H2 Global Group. David Maršálek, prezident firmy, komentuje: „Když kombinujete inhalaci vodíkového plynu s terapiemi využívaj
projít na článekZřejmě vám není neznámé lidové rčení o tom, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu . Jenže je smutnou skutečností, že je nejednou takové pravdy v řečech lidí nebo třeba i firem jenom skutečně velice málo. Řeči se vedou, ale kdo ví, kolik pravdy
Jistě jste již slyšeli o této populární psychické poruše, která bývá hojně medializována, a kromě novin a televizních zpráv je zobrazována i ve filmech, seriálech a knížkách. Co jste se mohli z médií a dalších zábavních zdrojů o schizofrenii dozvědět? Ve