Fraser Brocklehurst BŘEZOVKA Fraser Brocklehurst se narodil 13. 6. 1969 ve Worth Valley, Yorkshire, UKVystudoval výtvarné uměni na Manchester Polytechnic.Výstavy (výběr):1998 Galerie MIMO Praha2000 Galerie Behémót Praha2008 Galerie 207 Praha2014 Galerie Petr Novotný Praha2014 Richard Adam Gallery Brno2015 Galerie Luxfer Česká Skalice2015 Nová Galerie Praha (s Vladimírem Skreplem)2016 Galerie Petr Novotný Praha2017 Galerie První Patro Praha2019 Moravská Galerie Brno2019 Městská galerie Volary2020 Galerie První Patro Praha (s Markétou Othovou) FRASER BROCKLEHURST Fraser vyrůstal v odlehlém venkovském prostředí v Anglii. Cítil se tam ale odloučený od všeho, co bylo pro kluka jeho věku zajímavé a cool. Toužil se dostat do města, protože venkovský život ho příliš nebavil. Vystudoval v Manchestru na polytechnice výtvarné umění. Studia ukončil jako bakalář v roce 1991. Poté pobýval nějaký čas v Newcastlu. Život ve Spojeném království ho však otravoval a tak v roce 1996 odešel celkem bez ničeho a na blint do Prahy, kde žije dosud. V Praze jeho život ovlivnilo setkání s několika lidmi, kteří se stali jeho přáteli a někdy mu i otevřeli cestu do galerií. Prvním z nich byl Michael Kocáb, který mu poskytl dům i psa a ateliér v Troji. Setkal se s Antonínem Střížkem přítelem Věry a Aleše Vovsových, kteří jsou vlastníky galerie MIMO v Karlíně. V roce 1998 měl pak v této galerii výstavu. Další následovala o dva roky později v galerii Behémot. Na osm let přerušil malování a věnoval se hlavně fotografii a videu. K malbě se ale zase vrátil. Pronajal si ateliér ve staré budově Rudého práva proti Masarykově nádraží a začal se znovu (a jak sám popisuje) manicky věnovat malbě. Namaloval řadu menších obrazů, výběr z nich vystavil v roce 2008 v galerii 207 na Letné. Setkává se s malíři a galeristy a otevírá se mu cesta k dalším výstavám. S Vladimírem Skreplem vystavuje v roce 2015 v Nové galerii v Praze a významnou samostatnou výstavu mu zorganizoval přítel Richard Adam v Moravské galerii v Brně.V roce 2016 se jeho zájem obrací ke kresbě. Vydává se ale cestou moderních technologií. Kupuje si IPad a vytváří rozsáhlou sérii digitálních kreseb. To byl krok, který změnil jeho práci do budoucna. Digitální kresby pak v roce 2017 vystavuje tištěné ve větších formátech v Galerii První patro. V roce 2019 si sebou bere IPad na Šumavu a kreslí východy a západy slunce. Podsvětlený displej IPadu mu umožňuje pracovat skoro do noci. Z této série digitálních kreseb uspořádá ve Volarech výstavu. Jeho kresba se nyní stává více realistickou a nachází jednoduchou linku ve ztvárnění krajiny. Kresbu používají mnozí malíři i sochaři jako rychlý záznam důležitého motivu. Známe tak malířské deníky z cest, které mají půvab originálního vidění i bohatou výpověď. Známe ale také kresby, které se staly předobrazem významným a světoznámým dílům. Zkrátka jak si někde poznamenal Vincent van Gogh: „Kresbou všechno začíná.“ Kresba je totiž mnohdy svou bezprostředností působivější než později vytvořený obraz nebo grafický list. Vypovídá mnohé o autorovi, jeho naturelu a nese v sobě i cosi z jeho energie. Tvořena mnohdy pro vlastní potřebu autora nic nepředstírá, nenabízí moc z efektů jiných technik, má třeba i chyby, je však téměř vždy autentická a pravdivá. Nese v sobě často i stopu prvního autorova zaujetí motivem. V současnosti máme k dispozici i mnohem rychlejší prostředky záznamu. Doslova každý dokumentuje své zážitky mobilem nebo digitálním fotoaparátem a ani malíři nejsou výjimkou. Možná, že to ale přináší spíš devalvaci obrazu o samotné fotografii ani nemluvě. Životnost takových záznamů je totiž obvykle několik vteřin. Jen co si je prohlédne adresát MMS zprávy mizí nenávratně ve virtuálním prostoru. Kresba je sice technikou podstatně pomalejší, nutí však autora k zastavení. Je ale právě proto živou vodou mezi všudypřítomným obrazovým balastem. Mnozí umělci nosí sveřepě svůj skicák stále sebou a nedají na tradiční kresbu dopustit. Fraser je teď bezpochyby jedním z nich. Po období, kdy byl zaujat možnostmi IPadu a digitálních technologií se v kresbách Šumavy vrací ke klasické ruční práci. V roce 2021 opustil svůj ateliér v Praze, kde tvořil v té době sporadicky a provázely ho i pochybnosti o smyslu jeho práce. Dva a půl měsíce strávil na Šumavě, a jak poznamenává: „pokaždé, když tam začal tvořit, vzešlo z toho něco dobrého.“ K nové sérii kreseb ale přistoupil svérázným způsobem. Opatřil si kaligrafické pero a japonský inkoust. Jeden z exkluzívní řady zápisníků MOLESKINE je koncipován jako rozkládací leporelo ve formátu 14 nebo 21 cm a umožňuje kresbu nebo malbu v šířce 144 až 250 cm. Fraser si jich vzal na Šumavu patnáct a zaplnil je všechny. Na tomto neobvyklém formátu zaznamenal expresívní kresebné panorama lesních porostů v různých denních dobách. Některá jsou i barevná a zachycují nejčastěji večerní šikmé světlo procházející mezi stromy. Šířku panorám vymezuje jen formát listů záznamníků. Při jejich pozorování máme sugestivní pocit, že vlastně nekončí. Zdá se, že je jen na nás, zda v nich budeme pokračovat a dotvoříme je podle možností naší představivosti. Přiznávám, že mě už při prvním setkání s Fraserem jeho práce zaujala a rozhodl jsem se bez váhání připravit mu výstavu. Neobvyklé formáty a provedení nás nakonec přivedly i k netradiční instalaci. Je stejně minimalistická jako pojetí Fraserových kreseb. Doufám, že nejlépe odpovídá vystavené práci. Jan Adamec Instalace v Galerii FONS
Britský šampionát BSB patří k nejprestižnějším na světě a o jeho náročnosti není třeba pochybovat. Špičkoví jezdci, specifické tratě a velmi proměnlivé počasí dělá z těchto závodů něco extra. Značka RST patří v BSB k nejoblíbenějším a s tím jsou spojeny i
projít na článek