Jiří Vacek Já jsem vědomí Já jsem je nejen vyjádřením naší existence, ale i jejího stavu. Jsem a vím, že jsem vědomí Já jsem, že jsem, je poznání sebe si vědomé existence. Být je jedna věc, být si vědom toho, že jsme si své existence vědomi, je věc další. To, co ví, že jsem, jsem Já, ale nikoliv celé mé Já. Co ví, že jsem? Vědomí, kterým jsem. Jeho uvědomění není omezené, ale zahrnuje i prostor, ve kterém jsem. Nejprve však jsem, abych mohl poznávat, co jsem. Svět existuje jen ve vědomí, které si jej uvědomuje. Nejdřív jsem a teprve pak si uvědomuji, že jsem.
Jiří Vacek Já jsem tím, kdo si uvědomuje, kdo jsem. Já jsem blažené vědomí Já jsem. Já jsem tím, co si uvědomuje, že jsem. Kdo medituje? Já jsem uvědomovatel vědomí Já jsem. Já jsem svědek vědomí Já jsem.
projít na článekJiří Vacek Poznání vědomí Já jsem otevírá možnosti práce s tímto vědomím v souladu s jeho vůlí. Je-li vědomí Já jsem podstatně Bůh i naše pravé Já, je soustředění vědomí Já jsem velká síla. Vědomí Já jsem vědomí je začátek poznání i působení jeho
projít na článekJiří Vacek Nestvořené dává vznik stvořenému. Z něho nejprve vzniká vědomí Já jsem bytostí. To je dveřmi k nestvořenému. Proto je psáno: „Já jsem, vědomí Já jsem (jsou) dveře“, i cesta. Nestvořené vědomí stojí před stvořeným vědomím Já jsem. Ne
projít na článekJiří Vacek Vědomí Já jsem je nezrozené a neomezené a je proto všude a ve všem, jak ve stvořeném tak i nestvořeném. Naše osobní vědomí je soupodstatné s vědomím absolutním a proto osobní vědomí Já jsem, pokud si je uvědomíme, nám dává možnost uvědomovat
projít na článekJiří Vacek Já jsem, vědomí Já jsem člověka, je kvalitativně neboli podstatně shodné s Já jsem Božím. Vždy platí: Otec a Já (jsem) jsme jedno, ale vědomí Já jsem Otce je větší než mé. Rozdíl je ve (velikosti) množství, ale nikoliv v podstatě. V tomto po
projít na článek