Upálení dle knihy Historie trestu smrti (Martin Monestier) Způsob, kterým byla upálena, byl užívaný v Anglii, Itálii, a zejména ve Francii. Při něm byl odsouzený zahrnut otepmi jako skořápkou ze všech stran. Princip tohoto postupu popisuje anonymní dílo z 18. století: „Když byl zločinec odsouzen k ‚ars‘, to jest k upálení, byl do země mezi hromadu dřeva zasazen velký kůl a okolo něho byla zhruba do výše člověka postavena hranice tvořená jednotlivými vrstvami polen a slámy. Kat a jeho pacholci však nechali okolo kůlu tolik místa, aby tam odsouzený mohl stát, a také ponechali volný průchod, kudy ho pak na hranici přivedli. Zločinec se svlékl a oblékl si košili, napuštěnou sírou. Pak ho úzkým otvorem, který tam byl za tímto účelem ponechán, zavedli do nitra hranice a pevně ho přivázali provazy a řetězy ke kůlu. Poté zaplnili místa, jež byla dosud ponechána prázdná, poleny a slámou, takže odsouzenec byl jimi zcela obklopen, načež zapálili oheň ze všech stran najednou. Plameny pak nešťastníka pomalu stravovaly.“ V květnu roku 1431 pak byla přivedena na Starý trh v Rouenu. Tam ji čekala speciální hranice postavená městským mistrem popravčím Simonem Daillim. Byla postavena na zvlášť k tomu účelu zbudovaném lešení ze sádrových a kamenných desek, na nichž bylo do značné výšky navršeno dřevo, aby bylo vidět plameny i z velké vzdálenosti, ale také, a ještě si osvětlíme proč, aby všichni mohli odsouzenkyni vidět zdola. Podle některých dochovaných svědectví vystoupila na hranici odhodlaně, mluvila k lidu a Angličany zahrnovala výčitkami. Jiná svědectví tvrdí, že na hranici vystoupila mlčky, jako by byla smířená s obětí. Poprava trvala velice dlouho. Anonymní dílo Spravedlnost a soudy ve Francii nás informuje: „Když měli za to, že oheň, který hrdinskou pannu ze všech stran obklopoval, ji již zasáhl a zcela jistě zadusil, část hořícího dřeva byla odstraněna, aby byl lid zbaven pochyb. A když ji dav již dosti viděl uprostřed ohně, že je mrtvá připoutána ke kůlu, přihrábl kat oheň zase k ní…“ Angličané pokládali toto kruté vybočení z navyklého postupu, s nímž se jinak v historii upálení na hranici nesetkáme, za nutné. Johanka z Arku byla obžalována, že čaruje, a lid si šeptal, že jí plameny neublíží. Angličané mu tak chtěli dokázat, že z hranice již živá a bez úhony nevystoupí. Další vysvětlení pochází od anonymního kronikáře 15. století zvaného Měšťan pařížský, jenž byl navzdory svému označení nejspíše knězem. Někteří historikové jej ztotožňují s Jeanem Chauffartem, kanovníkem od Matky Boží v Paříži. V každém případě byl horlivým přívržencem Burgunďanů a jejich anglických spojenců, jejichž vojenské i politické představitele hojně navštěvoval. Podle jeho kroniky, jež je významným zdrojem informací o této pohnuté době, vzešel nápad ukázat Johanku z Arku uprostřed hořící hranice přímo od regenta Bedforda. Říkalo se, že odsouzená je panna, což také skutečně potvrdily čtyři matrony, jejichž úkolem bylo to ověřit, ale zároveň ji tribunál odsoudil za to, že obcovala s ďáblem, což údajně „nevývratně zjistil“. To byl ovšem protimluv, panna s ďáblem obcovat nemohla. Máme-li proto věřit Měšťanu pařížskému, Bedford rozhodl, že lid má vidět, jak pohlaví Johanky z Arku hoří, a že tedy s ďáblem skutečně obcovala. Proto byla hranice tak nezvykle vysoká, aby – jak jsme již poznamenali výše – ji mohl každý odspoda vidět. „Chtěl,“ píše Měšťan, „aby po spálení šatů odsouzenkyně zůstala nahá a pochyby lidu se rozptýlily. A protože kat oheň na chvíli odhrábl, přišli všichni, aby viděli ji i vše, co na ženě zůstává obvykle skryto. A po tomto nestydatém divadle přihrábl kat opět oheň a nešťastná nebožka zmizela za vysokými plameny.“ Vezmeme-li v úvahu, že Měšťan se vždy projevoval jako rozhodný stoupenec burgundské strany a Angličanů, je možno mu v tomto bodě věřit; ostatně i velký historik Michelet od něho tuto zprávu přejal a nepochyboval o její pravdivosti.The post Jak byla upálena Johanka z Arku? first appeared on Jana z Arku CZ.
Johanka z Arku byla upálená 30. května 1431, uvádějí se však ale i jiné datumy (už však méně důvěryhodné) např. 14. červen, 6. červenec a v několika anglických kronikách dokonce i rok 1432. V Bretonské kronice z roku 1504 se píše, že byla upálena nebo „k
projít na článekText soudu, který odsoudil Johanku z Arku k smrti, se kompletně dochoval. Originální texty byly přeloženy do angličtiny. Na český překlad si budete muset počkat. Zatím se můžete začíst do anglického překladu. The post Odsouzení Johanky z Arku first appea
projít na článek1. Nebyla z žádného Arku Johanka z Arku by logicky měla pocházet z Arku. Omyl. Jeanne se narodila a vyrostla ve vsi Domremy. Přízvisko z Arku vychází z překladu francouzského dArc. Správně je ovšem Darc, což bylo příjmení Johančina otce. Sama Johanka si n
projít na článekKnih o Johance z Arku vyšlo nepočítaně a stále vycházejí další. Zde naleznete seznam těch nejužitečnějších, které vyšly v českém jazyce. Harrison, Kathryn. Jana z Arku. Proměněný život. Práh. 2016. Harrisonová obratně proplétá fakta, mýty, folklor, umělec
projít na článekCesta Neufchateau – Domremy – Vaucoileurs – Toul – St. Nicolas – St. Urbain – Bar sur Aube – Bar sur Seine – St. Florentin – Brienon – Auxerre – Toucy – Gien – Aubigny – Romorantin – Selles sur Cher – St. Aignan – Loches – Ste Catherine de Fier Bols – Chi
projít na článek