Tento levicový novinář, spisovatel, cestovatel, milovník trampingu a malíř – vlastním jménem Antonín Eduard Včelička (*1901—†1966) – přišel na svět v pražském ghettu a prožil život, který rozhodně nebyl nudný. Dnešní kapitola je toho důkazem. Vyděšená sousedka, hlásící, že na Perštýně jsou „nečistý blázniviny“ Géza Včelička (Kresba: Jiří Filípek) Tehdy Včeličkovi bydleli v Husově čp. 229/19 U Zlatého tygra, v tmavém bytě u zdejší hospody, který připomínal velkou a rozlehlou síň, jejíž zadní „hluboký prostor se i za dne podobal jeskyni“. A právě zde ho v roce 1905 vyrušila při večeři s bratrem Jaroslavem sousedka, která křičela na maminku: „Na Pernštejně je poprask! Hlava na hlavě! Milá Mařko, věřej mi to nebo ne, ale na Perštejně ukazujou živý vobrazy“. Maminka Marie se polekala, že se sousedce pomátlo něco v hlavě, ale ta v informování pokračovala: „Viděla jsem to na tyhlety svý poctivý vlastní voči! Zrovna jako se dívají na podobizny svých strejců a tetiček v rodinným albu, jenomže ty živý vobrazy jsou vo mnoho větší a strejcové a tetičky se na nich smějou a dýchají a kráčejí po vlastních nohách a vůbec jako by si dovopravdy žili.“ Přidala i informaci, že jde vlastně o fotografie, které jsou ale velké „jako čtyři vokna dohromady. Najednou to vodněkud přiletí a pověsí se to rovnou na zeď a visí to tam bez skoby a jaksi samo vod sebe a celý se to pro nic za nic třese. A nikdo neví, jak se to tam přilepilo.“ Včelička, jemuž nebyly ještě ani čtyři roky, vyskočil od večeře, a šel se zblízka podívat na vystrašenou sousedku, která vypadala jako ten, „jenž potkal anděla, ďábla a smrt“. Maminka „jektajíc poněkud čelistmi“ běžela se syny na Perštýn Na místě se shromáždilo mnoho lidí, byli rozčilení, trnuli hrůzou či se snad kvůli strachu „zmítali smíchy“. Promítalo se z malého okénka druhého patra bývalého jezuitského konviktu v Konviktské čp. 291/24. Diváci to poznali podle toho, že z onoho okénka „tryskal tenký kužel kouřícího se světla, neslyšný, plný slunečního prachu a příšerný jako bílá paní“. A díky němu na „protější zeď žlutého secesního činžáku posadil se pán vnbsp;cylindru, obrovský jako Krakonoš. Celý se třásl a celý zplacatěl. Usmál se a smekl klobouk! Pohyboval se!!“ Přibližně v těchto místech se prý konalo první promítání, při němž filmové plátno nahradila fasáda činžovního domu. (Foto: Miloslav Čech) Géza prý v tu chvíli zakvílel a přitiskl pěstičky ke spánkům, přítomní muži se vzájemně plácali po ramenou, a ženy byly vylekané. „Jako by tu měla sjezd všechna strašidla světa“. Nejlepší byl malý zloděj v čepici Géza Včelička ještě popsal další promítané scény. V jedné „ohromný pán šplhal chvíli po hladké zdi domu. Měl frak, cylindr, hůlku a černý knír“ a najednou odkudsi spadla kráska s velkým drdolem, usadila se vedle něj. Pán si nasadil monokl, smekl, hluboce se uklonil a políbil jí ruku. A mužští diváci se ihned za pitvorného poskakování snažili políbil ruku pištícím a v obličeji rudnoucím divačkám. Po krátké přestávce „znovu skočil na zeď černobílý paprsek“. Kluk v čepici ukradl „spícímu dědečkovi z kapsy doutník“, zapálil ho a labužnicky začal pokuřovat, jenže „pojednou jej odhodí a zkřiví tvář. Popadne se za břicho a znázorňuje dávení“. A diváci slzeli smíchy, „prohýbají se v bocích a metají do výše svými klobouky“, a jeden druhého se ptají, jak je tohle všechno možné. Kdosi sice vykřikl: „Jmenuje se to biskop, a přišlo to sem k nám až z Ameriky“. Ale když obecenstvo po něm žádalo další detaily, neuměl jim odpovědět. A tak lidé odcházeli domů, a v hlavě jim pořád hučela otázka, „jak se to dělá, a z čeho se to skládá, a jak že to může, mrška prohnaná, obdržet podobu živých lidí.“ Paní Včeličková šla se synky domů „tiše a zrudle jako náměsíčná, s hlavou trochu k levému rameni a oči vlekouc po dlažbě“. Starší Jaroslav se prý smál, ale malý Géza plakal. Setkání se živými obrazy v létě roku 1906 To si Včeličkovi vychutnali v košířské zahradní hospodě Na Klamovce, kde rodinku nejprve čekala hudba z gramofonu. V centru zahrady čněly „mezi stromy dvě tyče, na nichž se vlnilo napjaté bílé plátno“, a číšník jim šeptem prozradil, že ten lajntuch bude večer sloužit bioskopu. Géza tehdy již neplakal, a trpělivě čekal, až promítání začne. Na plátně se objevil kouzelník s dlouhým bílým vousem a se špičatou čepicí, který se uklonil, čepici postavil na zem, opět ji zvedl a „Hle, pod ní narostla jiná!“ Tento „zázrak“ učinil šestkrát a diváci byli velmi spokojeni. Bioskop už neděsil a filmová historie se dala v cval. *** Na závěr přidám ještě prozaickou poznámku o tom, že podle Josefa Hrubeše byl mezi světovými válkami zřízen v konviktském sále pro veřejnost biograf Konvikt, který po roce 1945 nahradilo studio loutkového filmu Jiřího Trnky. Článek Jak vzpomínal Géza Včelička na zážitky s bioskopem se nejdříve objevil na Praha Křížem Krážem.
Polovina prázdnin je tu! Věříme, že máte z té první krásné zážitky. Druhá polovina je před námi. Ať už se chystáte na dovolenou na pláži, v horách nebo zůstáváte doma, přejeme Vám, abyste si každou chvíli užili naplno. S našimi víčky budou Vaše letní záži
projít na článekJiří Vacek Začátečnický stupeň stezky hledání Já, prvé zážitky vědomí Já jsem často provázejí pochybnosti mysli o jejich pravosti. Mysl není schopna posuzovat zážitky vědomí Já a jeho pravost, protože Já je mimo její dosah. Samo toto pochybování maří ú
projít na článekAhoj všichni! Aktuálně se intenzivně věnuji výzkumům zážitků mimo tělo z celého světa (astrální cestování/OBE) a snažím se o rozšíření povědomí o těchto zážitcích i v odborné sféře v rámci ČR. Provádím nyní výzkum, který má přispět dalším střípkem k hlub
projít na článekAhoj všem! :-) Ve spolupráci s Novou Galerií vznikl kompletní videozaznám mé přednášky s podtitulem Zážitky mimo tělo a rituály z Amazonie - mýty a realita. a rituály z Amazonie - mýty a realita Více zde: https://www.tompoutnik.cz/prednasky-rozhovory
projít na článekLuxusní dovolená na míru přináší cestování na novou úroveň s personalizovanými zážitky, které vyhovují individuálním preferencím klientů. Každý detail, od ubytování po aktivity, je pečlivě plánován, aby splňoval specifické přání klienta, nabízí jedinečné
projít na článek