Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně?

Lidé, kteří mě potkávají s mým koněm Libretem, se mě často ptají: „Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně?“ Na takovou otázku se opravdu těžko odpovídá pár větami během setkání v lese, či na louce. Nemohu říct, jak to vnímají ostatní jezdci, ale mohu mluvit jen za sebe. Jak jsem získala svého koně Libret si před 5 lety zlomil nohu. Byla to únavová zlomenina zřejmě způsobená nevhodnou výživou a přetěžováním. Přestože se koně po takovém úrazu obvykle uspávají, tehdejší majitelé se rozhodli ho zachránit. Prý jim lízal ruce a oni měli pocit, že je prosí o život. Tak zůstal Libret na světě, ale nic se neděje jen tak, a i tohle svůj důvod mělo. Libreta jsem poznala asi půl rok po jeho úrazu. Hubený, smutný a zlomený koník jak na těle, tak na duchu, velmi nedůvěřivý a uzavřený do sebe. Trávila jsem s ním co nejvíce času a nic po něm nechtěla. Postupně mi začal věřit a mít radost ze života. Nakonec jsme se s mužem dohodli a koupili ho, aby měl klid a časem pohodové stáří. Foto by Jana Heidenreichová Nohu jsme postupně rozhýbali do takové míry, jakou úraz a vzniklá artróza dovolily. Přesto jsme si našli svůj způsob pohybu v přírodě, na který se oba těšíme. Libret se také stal mým velkým učitelem. O tom si můžete přečíst zde >>>>. ,,Svého koně jsme schopni opravdu poznat až tehdy, když poznáme sebe samé… A když jednou přijmeme svou nedokonalost a přestaneme ji skrývat, pak můžeme začít napravovat u koně jeho, tedy lépe řečeno – naše chyby…“ – Kristy. M Ranch Trocha teorie Abych mohla odpovědět na otázku, jaký je pohled na svět ze hřbetu koně, je třeba si říct několik údajů, abyste měli představu o tom, co to vlastně znamená „sednout si na koně“. Na Libretovi sedím ve výšce asi 170 cm, moje hlava je tedy asi 2,7 metru nad zemí. Další věc, kterou je třeba vzít v úvahu, abychom si mohli představit svět ze hřbetu koně, je jeho pohyb, který představuje krok, klus, cval a trysk, jeho váha 500-600 kg, jeho povaha, vychování a odolnost vůči stresu. Dalším faktorem jsem já, jako jezdec a mé jezdecké umění, moje nervová soustava a schopnost zachovat klid i ve složitých situacích. Koně jsou zvířata, která se bojí všeho neznámého a ve všem vidí potenciální nebezpečí. Jsou schopni se leknout igelitového sáčku, pařezu, člověka, cyklisty, auta, jiných zvířat, popelnic, větví na zemi, listu, drnu, slupky od banánu atd. Jejich instinkt jim velí okamžitě se otočit a pádit pryč. V takové chvíli je důležitá schopnost jezdce zachovat klid a chladnou hlavu. Kůň se pak má o koho „opřít“ a situaci může zvládnout. Krok Jedu-li na Libretovi krokem, mé boky se uvolněně kolíbají v rytmu jeho chůze a já se cítím bezpečně a stabilně, mohu se rozhlížet po krajině a vše v klidu z výšky pozorovat. Nesmím se však duchem „vznášet někde nad zemí“, ale musím svým tělem i vědomím zůstat s koněm, abych mohla reagovat na jeho případné leknutí, uskočení, rychlé otočení, zakopnutí a další nenadálé pohyby. V tomto klidném pohybu a splynutí nejen s Libretem, ale i s okolní přírodou, jsem zažila mnoho nevšedních setkání s divokými zvířaty, která mě nevnímají jako člověka na koni, ale vidí nás jako jednu bytost, jako koně. Díky tomu se k nim můžeme přiblížit na krátkou vzdálenost a být v přítomném okamžiku na chvíli s nimi. Na jaře jsem tak měla možnost pozorovat srnčí dvojčátka s maminkou, která přecházela přes lesní cestu. Zastavili se, podívali se na nás, a pak v klidu odešli. Nedávno jsme se u napajedla setkali se srncem, se kterým jsme si dlouze hleděli do očí. Srnec se pak ještě jednou napil a v klidu odešel do hlubin lesa. V zimě jsme potkali divoká prasata, o kterých si můžete přečíst zde >>>>. A velmi nevšední bylo i setkání s ledňáčkem, o kterém najdete článek zde >>> . Foto by Pixabay.com Klus V klusu se pohybuji rychlostí asi 14-18 km/hod., což je srovnatelné s jízdou na kole. Svět se poněkud zrychlí, mé smysly vše vnímají intenzivněji, abych byla připravená na případné nebezpečí a mohla reagovat stejně rychle jako Libret a neocitla se na zemi. Cval „Když kůň promění svůj klus v cval“, běžíme krajinou rychlostí 40 km/hod. V té chvíli teprve prožívám pocit „letět s větrem o závod“, pocit svobody, volnosti, síly a schopnosti překonávat překážky. Naše těla jsou silně propojená, navzájem vnímáme své pocity, energii, náladu, strach i vzrušení. Cítím každou nerovnost terénu a každý krok mého koně se stává mým vlastním. Jsme jedním, jsme jako Kentaur, jsme tady a teď. Trysk Jednou jsem měla možnost vyzkoušet si trysk na bývalém dostihovém koni. V té chvíli se tělo koně přeměnilo v parní lokomotivu, která supěla a řítila se vpřed rychlostí 60 km/hod. se mnou na zádech. V té obrovské rychlosti jsem dokázala vnímat jen dvě věci – svůj strach o život a přibližující se okraj lesa, kde bylo třeba zastavit. Naštěstí jsem překonala sama sebe, i svůj strach a tento nezapomenutelný zážitek si mohla dopřát. ,,Kůň může půjčit svému jezdci rychlost a sílu, kterou on nebo ona postrádají, ale jezdec, který je moudrý ví, že to není nic víc než půjčka.“ – Pam Brown Jaký je tedy pohled na svět ze hřbetu koně? Určitě pro každého jiný, ale pro mě je krásný, romantický, dobrodružný, zbystřující smysly, svobodný, uvolňující a zároveň nebezpečný, rychlý a vzrušující. Prostě nejkrásnější a tady a teď. ,,Je mnoho báječných míst na světě, ale jedno z mých nejoblíbenějších je na koňském hřbetě.“ – neznámý autor Foto by Pixabay.com The post Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně? appeared first on Zvetrnehurky.cz.

Web: Úvodní stránka - Zvetrnehurky.cz
Aktualizace: 17.5.2024

projít na článek

Jaký je pohled na svět ze hřbetu koně?

Členové - Dagmar Macounová - panoš

Členové - Kačka Slabá - panoš

První pomoc pro koně

Členové - Pavel Doucek - herold

Provet unikátní péče o koně