Ten čas letí. Je to děs. Je to už 25 let co TÁTA založil tuto společnost. Sice podnikal od roku 1992 v jeho srdcovém oboru zemědělství naše „farma“ pod Železnými horami měla necelých 500 ha. Byla chyba se farmy zbavit. Doba to byla zajímavá. Měl také kolem 20.000 pytlů žampionů nejprve ve Vápenném Podole, poté v Klešicích. Pytlování byla dřina. Samozřejmě výrobu plechových sudů pro pardubické Paramo. Na lince čas vůbec neutíkal. Lepší bylo jezdit Avií do Parama a nakládat a vykládat sudy. No a pak přišel slámokarton, stramit, ekodeska nyní ekopanel. Výrobek, který vycházel z jeho srdcovky zemědělství. Vzhledem k tomu, že jsem se toho účastnil od úplného počátku pamatuji toho také hodně. Všechny ty záměry, myšlenky, špatné řešení, nezdary následně létající klíče :-). Bylo toho moc. Z minimálním technickým zázemím jsme vybudovali vlastně 4 generace lisu 4 výrobky. Cesta to je stále dlouhá, je fakt složité vymyslet, vyrobit, otestovat, vyzkoušet, certifikovat, nabídnout, prodat. Prostě udělat celé kolečko s výrobkem. Ano má sice historii, ta byla panem Mosessonem opěvovaná, ale většinou to byly jen pohádky. Hlavně ve vztahu k využití ekopanelů. Tam jsem byli někdy hodně důvěřiví až naivní. Pak i jeho vyplacení ze společnosti. Pamatuji první neúspěch a vyhozené peníze za zkoušku požární odolnosti. Pamatuju i otevřenou hubu techniků zkušebny při druhé zkoušce, která vyšla výborně. Pamatuju jak párkrát hořelo ve výrobě a následný opětovný provoz po 48 hodinách, prohnutou nosnou konstrukci rozebírače, zalisované šrouby v kladivu, prohnuté desky. Pamatuji návštěvy z Německa, Rakouska, Anglie… s klasickou první otázkou ve dveřích při podání ruky „… jakou máte kapacitu výroby, protože já toho budu mít tunu..“. Jo „…a chci exkluzivitu na celý svět ještě…“. I proto se začala šlapat cesta i ve stavbách. První výstavba někdy kolem roku 2001. Vlastně naše první podkroví v našem domě. Povrchy šup, hned spadly, tak znovu. Špatný typ materiálu. První domek tady ze 3 vrstev v té době ještě ekodesek… Pamatuji si i to odkrokování a větu „…tady to bude takhle…“. V době, kdy se po cca 5 letech výroby začlo aspoň trošku dařit odešla MAMKA. Pamatuju ale také první úspěch domku postaveného ve Chvaleticích a super ohlasy od zákazníků. Krásné projekty v Mnichovicích, Radčicích a nevím ještě kde. Pamatuju krásná podkroví, aplikace v roubenkách. Pamatuju i životní zkušenost na montáži linky v Turecku. Pamatuju hodně výstřední projekty v Estonsku, Argentině, Bulharsku, Německu… Za těch 25 let toho bylo fakt hodně. Zaměstnanců, kolegů, ze kterých se stali kamarádi, obchodních partnerů z Čech i celého světa… Nechci jmenovat nikoho osobně. Určitě bych na někoho zapomněl. Díky všem. Ač se tato hláška z Pelíšků v jejím kontext nehodí, já chci použít její správný význam „DÍKY TÁTO“. Honza Bareš ml. Článek Jsme tu už 25 let se nejdříve objevil na Ekopanely.
V naší HitHit kampani jsme překročili hranici 100 %. Všem moc děkujeme za podporu, díky Vám jsme to dokázali a i nadále můžeme v Tanzanii pomáhat ke svépomoci. The post Díky vám jsme to dokázali! first appeared on Maendeleo.
Opatření se uvolňují, všichni se pomalu začínáme zlehka vracet k běžnému chodu. Jsme rádi, že se nám podařilo využít čas v průběhu omezení v náš prospěch. Proběhla jednání s partnery, jak ještě vylepšit naše služby, měli jsme interní e-meetingy a vymýšlel
projít na článekV sobotu 8. října jsme se vlakem vypravili do Dobřichovic, odkud jsme vyrazili do okolí Černolických skal. Našim cílem byla rozhleDNA Korunka, na kterou jsme se postupně ve skupinkách vyšplhali a shlédli krásný výhled. Cestou jsme hráli spoustu her, po ob
Na březnovou výpravu jsme vyrazili do Chotiněvsi, kde jsme byli ubytovaní v místní turistické základně. Cesta vlakem nebyla naštěstí příliš dlouhá, zato od vlaku nás čekaly necelé dva kilometry cesty k baráčku. Po příchodu jsme si zatopili, dali si zabale
projít na článekV listopadu jsme zavítali do Klánovického lesa, kde jsme strávili hezký podzimní den. Jednou z prvních zastávek bylo dětské hřiště, kde jsme hráli vylepšenou verzi přehazované. Rozdělili jsme se na týmy a cílem bylo si v týmu přehodit míček co nejvíckrát