Sveřepice, brť, varyto, čechle, krzno, hace. To jsou prý důvody, proč dnešní česká mládež odmítá číst Staré pověsti české tak, jak je Jirásek napsal, protože jim nerozumí a dává přednost nesčetným převyprávěním v moderní češtině. Jirásek přitom psal texty pro sešitová vydání u Vilímka v devadesátých letech 19. století a záměrně svůj styl archaizoval vzhledem k jazykové hladině své doby, protože usiloval o zdůraznění monumentálnosti a vznešenosti starých dějů. Starobylost patří k vlastnostem všech fundujících ság a Staré pověsti české nejsou nic jiného. Národ z nás nedělá jazyk, ale stejné příběhy, které si společně vyprávíme a na které vzpomínáme. Současné komunikační technologie způsobují, že navzdory všeobecnému sdílení je skutečně sdílené narace stále méně, což citelně rozkolísává sebeidentifikaci české populace, jež se v identitární panice na jedné straně ježí proti migrantům, na straně druhé by se ráda uchýlila pod vlasteneckou lípu, jenže vůbec neví, co by si tam sama se sebou počala. V prestižní České knižnici vyšly Staré pověsti české už jednou v roce 2001. Letošní reedice v Nakladatelství host je upravená, za ediční přípravu převzal odpovědnost Karel Komárek, který je spolu s Jaroslavou Janáčkovou také autorem komentáře, a vědeckým redaktorem byl Mojmír Otruba. Kanonizační rituál připomíná poslední věta komentáře: „Naše vydání nabízí text věkovité přitažlivosti, nikým nezkomolený, k tichému osobnímu čtení.“ Z textologického hlediska stojí za připomenutí, jak s Pověstmi zacházel Zdeněk Nejedlý. V ediční poznámce čteme, že při jiráskovské akci, kterou po roce 1948 inicioval Klement Gottwald, se Nejedlý ujal redakce a jeho zásahy byly dvojího druhu. „Jednak jde o úpravu časových údajů vzhledem k době vydání (…), jednak – a to je mnohem nápadnější – byly přepracovány historické reálie týkající se pobytu německého obyvatelstva na českém území.“ Letitá a generace obepínající přítomnost některých textů Pověstí v našich školách posunula vnímání tohoto Jiráskova díla o onen pedagogický stupínek výš nad běžnou historickou beletrii. A týká se to nejen celku díla samotného Jiráska, například Vančurovy Obrazy z dějin národa českého se s popularitou Starých pověstí českých nemohou měřit, i když jejich básnická hodnota je průkaznější. Popularita Pověstí však bohužel nemá mnoho společného s jejich skutečným čtením. Do jakého kulturního kontextu nové vydání vlastně vstupuje? Není možné nepostřehnout, že ortodoxní textová příprava díla už sama o sobě kontrastuje s obecně klesající citlivostí k jazykovému projevu. Kromě toho se formují stále výrazněji kritické pohledy historiků na české 19. století, které dějinnou produktivitu obrození znatelně zeslabují a které se soumračnou přísností přehodnocují kvalitu české kultury. Projevuje se to například akcentací její tehdejší závislosti na kultuře německé vedoucí až k epigonství, v zeslabování významu Boženy Němcové nebo téměř totálním mlčení o Jaroslavu Vrchlickém. Hospodské ironizování Jiráska v tomto kontextu už ani nezabolí, protože z něj čpí až příliš nápadně naprostá neznalost. Čtenáře Biblia a Literárních novin zveme na debatu nad knihou Staré pověsti české, a to 25. 9. od 18 hodin v Klubovně Ústřední knihovny v Praze, Mariánské nám. 98/1. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Ve věku 55 let zemřela novinářka Tereza Spencerová, dlouholetá redaktorka Literárních novin, ve kterých působila v letech 2009 až 2018. Následující vzpomínku na ni napsal vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel. „Nepamatuji si přesně, ale asi jsem Ter
projít na článekNa Facebooku se objevila zpráva: „S nejhlubším zármutkem v srdci oznamujeme všem přátelům a příznivcům, že nás včera ráno navždy opustil náš milovaný manžel, tatínek a dědeček Ivan Matějka.“ Ivan odešel čtrnáct dní po svých šedesátých sedmých narozeninách
projít na článekSbohem Dalimile Ve věku 96 let zemřel A. J. Liehm Až zpětně si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem – někdy kolem roku 1965 – poznal osobně A. J. Liehma. Člověka velmi vzdělaného, perfektně jazykově vybaveného, s nepředstavitelným množstvím kon
projít na článekKožená kniha plná tajemství, vyrobená na zakázku. Kniha je kompletně zpracována od předtiskové přípravy po realizaci. V deskách knihy je skryt prsten s věnováním. Prsten lze nalézt až po rozříznutí vnitřní části desek. Odhalení prstenu není destruktivní
Prezentační kniha Mineralogické sekce Národního muzea vyrobená na zakázku. Kniha je kompletně zpracována od grafického řešení stran, knižních desek, předtiskovou přípravu až po realizaci celkového vizuálu. The post PREZENTAČNÍ KNIHA MINERALOGICKÉ SEKCE ap