Za barokním kostelem ve Štípě býval léta neupravený a nevyužívaný prostor. Ovšem jen do chvíle než se několik mladých místních rodin pustilo do jeho obnovy. Podle pana faráře Františka Sedláčka se skupiny dobrovolníků kolem farnosti Štípa začaly vytvářet už v sedmdesátých letech minulého století. „Znám to jen z vyprávění, já jsem tu posledních sedmnáct let, ale místní lidé se už tehdy podíleli na opravách fary a vytvářeli společenství. Starší se věnovali mladším, vznikaly jednotlivé skupiny, například ministrantů nebo scholy. Lidé si pomáhali, otcové pracovali společně se syny a dobrovolnictví se dědilo.“ František Sedláček Třímetrové túje a škaredý barák Jenže když se sejde víc lidí, bývá těžké se dohodnout. „Hledali jsme správný směr. A protože jsem znal zahradního architekta Ferdinanda Lefflera, oslovil jsem ho, jestli by nám pomohl zpracovat prvotní studii. Ta nás nasměrovala: věděli jsme, co budeme bourat, co kde vysazovat a kde uděláme sezení,“ popisuje Lubomír Hnilica. Další práce už ale byla na dobrovolnících. Protože co jde, to si dělají sami. „Za nás je to cesta, jak to udělat nejrychleji, nejlevněji a podle vlastních představ. Dělali jsme spoustu věcí, bourali příčky, osekávali starou fasádu, vysadili jsme všechny záhony…,“ doplňuje Lubomír Hnilica. Stromy místo staveniště Z nevyužívané hospodářské budovy vybudovali multifunkční sál pro padesát lidí, kde se mohou setkávat jak místní rodiny, tak návštěvníci a poutníci. Přibylo i moderní sociální zázemí, vše je na fotobuňku, na splachování se využívá voda z vlastní studny a záhony se zavlažují prostřednictvím zachytávané dešťovky. „Když jsme zrekonstruovali sál, podívali jsme se ven a řekli si, že se chceme dívat na něco hezčího než na staveniště. Navezli jsme proto zeminu, udělali spoustu terénních úprav a také se nám podařilo získat dotaci na nákup 63 stromů (jako připomínku výročí 630 let od první písemné zprávy o Štípě). Ty dnes mají 63 patronů, většinou místních rodin, které si je samy zasadily. Každý strom má cedulku se jménem svého patrona,“ popisuje Lubomír Hnilica. Většina materiálu se nakupuje z darů. „Na farní pastoračně ekonomické radě se vždy domlouváme, co je aktuálně třeba. Občas uděláme i sbírku, ta jde většinou na ty velké opravy,“ upřesňuje pan farář. Podle Lubomíra Hnilici je výhodou, když lidé vidí hmatatelný výsledek. „Vidí, že tu o víkendech pracujeme, že se pořád něco buduje a že to slouží všem. Pak jsou samozřejmě ochotnější přispět.“ Kdo postaví altán? Dalším nápadem byla stavba altánu. „Šlo ale o velkou stavbu, 8 metrů na šířku. To bychom sami nedokázali, potřebovali jsme nechat vyrobit ocelovou konstrukci,“ vypráví Lubomír Hnilica. Skupina proto hledala možnosti, jak altán zaplatit. Až narazila na grant Dokážeme víc a Petru Ernestovou, která pracuje v České spořitelně. „Bydlím od kostela ve Štípě asi tři kilometry vzdušnou čarou. A vedle kostela má hudební školu můj vzdálený bratranec. U nás se zná každý s každým,“ směje se Petra Ernestová. O potřebě zaplatit altán a nápadu využít grant se dozvěděla od bývalé zlínské radní Michaely Blahové, která patří do skupiny dobrovolníků. „Ta obnova areálu je úžasná. Byla jsem ráda, že jim mohu pomoci, nastudovala jsem možnosti a podmínky a vzala si grant na starost,“ popisuje Petra Ernestová. Na stavbu altánu nakonec získali 97 200 Kč. Altán už stojí a Lubomír Hnilica pyšně popisuje, že si sami zvládli vytvořit dřevěný strop a kamarádi jim sponzorsky udělali střechu i oplechování. Jediné, co zatím chybí, je podlaha, na kterou už nezbylo. „Máme na ni zatím přípravu a snad se podaří vybrat peníze prostřednictvím výzvy na Darujme.cz.“ Brigádníků tak akorát Kolik lidí se vlastně do zvelebování prostoru za kostelem zapojuje? „V mailing listu mám 48 adres, ale většinou je tam jen jeden člen rodiny. Brigády míváme na podzim, od září do listopadu, a potom na jaře, od března do května. Máme už vyladěný systém, vyplňujeme si online tabulku. Ať víme, kolik lidí přijde a co je potřeba udělat. Není dobré, když se sejde málo lidí, ale ani moc,“ vypráví Lubomír Hnilica. V prostoru za kostelem už teď probíhají nejrůznější akce. V září se tu bude konat hlavní pouť. „Chodí sem tisíce lidí. Dobrovolníci je uvítají, připraví pohoštění, zajistí ubytování,“ popisuje pan farář. Probíhá tu třeba i adventní odpoledne nebo zahradní slavnosti ke Dni matek. A samozřejmě se tu slaví Noc kostelů, kdy je celý areál osvícen a probíhá ochutnávka mešních vín a piva z klášterních pivovarů. Úprava areálu ještě není u konce, ale svůj hlavní záměr park za kostelem plní už teď – místní se tu ve stínu kostela scházejí, odpočívají, baví se, povídají si. Díky pracovitosti a nadšení svých sousedů. Máte kolem sebe také nějaký zanedbaný prostor, který by si zasloužil proměnu? Přihlašte se do programu Dokážeme víc, který společně realizují Česká spořitelna a Nadace Via. Uzávěrka dalšího kola je 8. října. Text: Andrea Studihradová, Česká spořitelna. Tento i další inspirativní texty si můžete přečíst na platformě Dobro.dějky. The post Kousek ráje za poutním kostelem appeared first on Nadace Via.
Obyvatelé Proseka se již nemusí spokojit jen s nalévárnami a za gastro kulturou podnikat cesty až do centra Prahy. Pod Proseckým kostelem mají v nové zrekonstruované budově bývalé pošty či kina novodobý svatostánek Plzeňského Prazdroje. Aktualizace léto 2
projít na článekPostupně se dostávám na druhý břeh. Je tu světlina vedoucí až k vodě, z obou stran zarostlá rákosím. Stativ spustím na nejnižší možnou výšku, schovám se za foťák a číhám, co zajímavého se objeví. Zapleskání křídel a zasvištění per. Volavka popelavá přistá
Zdroj: Husqvarna Nařezat, rozštípat, vyrovnat do hranice. Příprava palivového dříví na zimu se dá díky své náročnosti přirovnat kvrcholovému sportovnímu výkonu. Pro někoho je to příjemný způsob relaxace, pro jiného nutné zlo. Než se do ní pustíte, je dobr
projít na článekPokud jste se ještě nesetkali s kratomem, tak je na čase se s ním seznámit, protože ne vždy se povede, aby něco, co přináší lidem značnou úlevu, tak bylo legalizováno jako vhodná potravina či doplněk stravy. Zrovna kratom je, jak se zdá na seznamu dalších