V Dolomitech jsme se původně chtěli zdržet trochu déle, ale počasí delšímu setrvání bohužel nepřálo. Od zítra bude zase hnusně a ve vyšších partiích začne sněžit. Ale jsme rádi, že aspoň ten jeden den bude ještě relativně hezky. Za cíl dnešního výletu jsme si vybrali kopec Cima Juribrutto, ze kterého bychom měli mít nerušený výhled na většinu vrcholů Dolomit. Výchozí bod výletu se nachází kousek pod sedlem Valles Pass u turistické chaty Malga Vallazza. Z Gardy to máme na dvě hodiny autem, které uběhnou poměrně rychle díky okolním scenériím. Vystupujeme na malém parkovišti v jedné ze serpentin pod sedlem Valles, obdivujeme vysoké stěny hřebene skupiny Pala/Vezzana a přitom se mažeme opalovacím krémem. Pak sbalíme batoh a vyrážíme mezi krávy, které se pasou na druhé straně silnice. Obloha je bez mráčků a v prvním stoupání je nepříjemně horko. Stezka od prvních metrů stoupá vzhůru do lesa. Záhy přicházíme na louku a za námi se ještě více otevírá výhled na nespočet špičatých dolomitských vrcholů, které tvoří impozantní skalnatou hradbu. Nejvyšší z nich je Cima della Vezzana, která dosahuje výšky 3.192 metrů, ale z našeho pohledu se všechny vrcholy ve skupině zdají být zhruba stejně vysoké. Pohled na skupinu Pala nás bude provázet prakticky celý dnešní výlet, takže množství fotek hřebene v tomto příspěvku je značné. Ale na druhou stranu, takovou nádheru u nás doma v Beskydech nemáme. Po naší pravici vystupují dolomitští velikáni, Monte Civetta a Monte Pelmo, s mohutnými stěnami, které ozařuje polední slunce. Kameny vyskládaná cesta se klikatí v travnatém svahu a my nabíráme další výškové metry. Přicházíme na malou rovinku a podle mapy by měla naše trasa vést doprava po travnatém svahu. Žádnou stezku však nenacházíme. Značená cesta klesá dolů k jezeru Lago Juribrutto, ale tam jsme se vydat nechtěli, protože bychom museli klesat a pak zase stoupat. Chvíli se rozmýšlíme. Cestu k jezeru zavrhujeme, protože travnatý svah napravo vypadá docela pozvolně a možná pěšinu najdeme o trochu výše. Stoupáme mezi kameny a nažloutlou trávou vzhůru a před prudším stoupáním skutečně nacházíme zřetelnou stezku, která nás klikatě provede nejprudším stoupáním. Tráva postupně ustupuje a přichází skála a velké kamenné bloky. Po úbočí hory vede vrstevnicová stezka, která je na některých místech vyskládána kamením. Procházíme kolem úkrytů italských vojáků z první světové války. Po zemi se válí dřevěné desky a zrezivělý ostnatý drát. Za jednou ze skalek na nás čekají tři dřevěné kříže omotané ostnatým drátem. Za nimi pak následuje pozvolná planina se spoustou oblých kamenů a někde za ní se nachází vrchol. Charakterem mi to tu trochu připomíná Norsko (výlet Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi skalami tisíc metrů nad fjordem). Celá vrcholová partie je obehnána zákopy. Zatímco z této strany byl kopec relativně pozvolný, na druhou stranu, do údolí San Pellegrino, padají strmé skály. Dolomity máme opět na dlani. Naproti nám se tyčí Marmolada, vedle ní jde vidět Piz Boe (výlet Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè), trochu více nalevo je Sassolungo a dál nalevo pak Kesselkogel. Napravo pak je již zmiňovaná dvojice Monte Civetta a Monte Pelmo a za námi celý hřeben skupiny Pala. Výhled je to nádherný, ale bohužel se nám během výstupu schovalo slunce za mraky a teplota citelně klesla. Do toho se přidal docela ledový vítr jako předzvěst zítřejší změny počasí. Teď je to tak na čepici a rukavice, které odpočívají někde v autě. Na chvíli se schováme do zákopu, který určitě sloužil jako pozorovatelna sedla San Pellegrino, a dáváme si svačinu. Aspoň tu nefouká. Přemýšlím, kolik lidí na tomhle místě asi zemřelo. Jak dlouho tu museli být? V zimě to muselo být peklo. A pak je tu hlavní otázka. Pro co? Po svačině je třeba se rozhodnout, jestli půjdeme zpátky stejnou cestou nebo uděláme si okružní výlet. Nakonec se rozhodujeme pro druhou variantu a vydáváme se po hraně Cima Juribrutto východním směrem. Následujeme zákopy a velmi záhy nás čeká prudký sešup dolů. Naštěstí tu není žádné lezení, ale klesání je to docela prudké. V krátkých vracečkách scházíme do sedla pod námi a hledáme, jestli nějaká stezka nevede údolím napravo. Žádnou bohužel nenacházíme a stojíme proto před rozhodnutím, jestli budeme pokračovat dále po travnatém hřebeni na Col Margherita nebo jednoduše půjdeme údolím, až narazíme na cestu. První variantu vyhodnocujeme jako rychlejší a pokračujeme tedy dále po hřebenu. Mraky už zakrývají skoro celou oblohu, ale aspoň už tolik nefouká a není taková zima jako na vrcholu. Ačkoliv se to nezdálo daleko, tak se cesta po hřebeni docela táhne. Přichází proto rozhodnutí, že nepůjdeme až k lanovce na Col Margherita, ale zkrátíme si cestu odbočením doprava s tím, že se na cestu dolů napojíme v průběhu. Zpětně je třeba přiznat, že to nebyla nejlepší volba. Kličkování mezi kameny a menšími skalkami bylo totiž delší, než vypadalo. Nakonec však úspěšně stojíme na sjezdovce, která nás zavede až do sedla Valles. Kousek před sedlem odbočujeme na louku a trochu si zkrátíme cestu k autu. Naštěstí to s touto zkratkou dopadne lépe, než s tou předchozí, takže na nás čeká ještě pár metrů silnice a stojíme u auta. Krávy na něj naštěstí nezaútočily, protože měly evidentně spoustu práce s dopravním značením, o které se evidentně dobře drbe. Sedáme do auta s pocitem, že jsme byli na hezkém výletu, ale zároveň s myšlenkou, že cesta domů bude pořádně dlouhá. Abychom nezemřeli hlady, stavujeme se ještě na poslední italskou pizzu a pak už vzhůru domů. Praktické informace Vzdálenost a časová náročnost: Popisovaný výlet Cima Juribrutto v Dolomitech měří zhruba 12 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 850 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:22). Proč jít: nádherné výhledy na Dolomity hmatatelné připomínky první světové války Doporučení: parkoviště v zatáčce u chaty Malga Vallazza pojme zhruba 25 aut, proto si v sezóně vyplatí přivstat; na výlet je možné vycházet i ze sedla Valles naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list) Stáhnout GPX trasy odkaz na Mapy.cz Mapa výletu na Cima Juribrutto v italských Dolomitech (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz) Naše nejlepší výlety v Alpách # Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies # Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu # Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles # S podzimním sluncem na Grosser Knallstein v srdci Nízkých Taur # Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech # Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran # Z jednoho údolí Nízkých Taur do druhého přes Rotmandlspitze # Perný letní výstup na Grosser Priel v Mrtvých horách # Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur # Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami # Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány # Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles # Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit # Panoramatická stezka ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách # Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze # Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny # Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire # Výhledy na Julské Alpy z Viševniku a odpočinek u Bohinjského a Bledského jezera # Italské Monte Cornetto s výhledem na kopce okolo jezera Garda Příspěvek Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech pochází z Horama
Na našem ubytování v Riva del Garda jsme dostali kartičku místního regionu Trentino (Trentino Guest Card), která nabízí vstupy zdarma nebo se slevou na různé kulturní památky, atrakce nebo do muzeí. Mezi vybranými památkami byly i dva hrady, které byly po
projít na článekPůvodně jsem měl naplánovaných více výletů do vyšších hor okolo Gardy, ale nakonec jsme absolvovali jen jeden do přírodního parku Lessinia, který se rozkládá na travnatých kopečcích, které nesou název Lessinské Alpy. Název Alpy je trochu zavádějící, jelik
projít na článekVzhledem k tomu, že jsme na úvod našeho výletu na Gardu absolvovali procházku po západním břehu Gardy po staré Ponálské cestě (výlet Kočárkem po Ponálské cestě po břehu Gardy), přišlo nám jako příhodné završit náš výlet procházkou pro změnu po opačném, vý
projít na článekPo rozkoukání a pár procházkách v samotném Livignu jsme se rozhodli vypravit přes kopec a kouknout na švýcarská jezera v okolí Svatého Mořice. Po cestě jsme se však zastavili nejprve v sedle Livigno a vydali se s nosítkem k nedaleké soše madony, odkud je
projít na článekJeště ráno vymýšlíme, kam se vůbec dneska vydáme. Nakonec se však shodujeme, že dopoledne se pojedeme podívat do městečka Malcesine na východním břehu Gardy. Bude to taková ta městská turistika. Projdeme si centrum plné úzkých italských uliček, koukneme d
projít na článek