Kniha Roalda Dahla Zdivočelé pohádky (Revolting Rhymes, 1982), přebásněná do jazyka českého Robinem Králem, je šesticí delších epických básní O Popelce, Jack a stonek fazole, O Sněhurce, Mášenka a tři medvědi, O Červené karkulce a O třech prasátkách. Všechny známé motivy převyprávěl jen o méně známý autor takříkajíc po svém a nejvděčnějším objektem se mu stala ruská pohádka o Mášence. Zadumal se zde nad činy titulní hrdinky a prostřednictvím rýmů došlo k jejímu nevyvratitelnému odhalení. Nic naplat, ale vloupala se bezohledně do soukromého domu, spořádala uvnitř cizí snídani, zničila velmi cennou židličku a konečně ušpinila povlečení poté, co ulehla do postele i se psím trusem na podrážce. Dle výsledků, které Dahl získal tímto drzým rozborem přeneseným přímo do veršů, by tedy dívka měla putovat do věznice. Minimálně na deset let. Proč je naopak všemi dětskými čtenáři odnepaměti obdivována? Autor to nechápe a co víc, rafinovaně do báchorky zapojuje motiv použitý už v povídce pro dospělé Farářova záliba. Z medvědí židličky udělal extrémně cennou starožitnost, a jak možná víte, i v příběhu faráře končí ten „krám“ v troskách. Tam je to pointou, ale teprve zde, v pohádce „pro děti od šesti let“, dochází na vražednou pomstu, když je medvídě, které kvůli Mášence přišlo o svou kašičku, výslovně vybídnuto rodičem, aby běželo snídani spořádat spící dívce do břicha. Obdobně brutálně Dahl přetaví historku o třech prasátkách a jenom v ní vše probíhá po jednodušší narativní linii. Prvá dvě prasátka jsou postupně sežrána, protože jejich domečky nebyly dost bytelné, a teprve třetí čuník chytře telefonuje Karkulce, protože ví, že má dívka zkušenosti. Ta se dostaví a šelmu odstřelí, stejně jako to udělala s vlastním vlkem v těsně předcházející básni! Ale nezůstane (bohužel) pouze u likvidace netvora a ke kožichu, ve kterém se šikovné děvče promenuje po zážitku z pohádky O Červené karkulce v Dahlově podání, přibude ve finální básni knihy kabela z pravé vepřovice! Roald Dahl tudíž dětem předkládá morbidity a ani úvodní tři příběhy nejsou o moc mírnější. Jack nechá obrem sežrat svou matku, která jej ostatně řezala trubkou, a Popelka je zase v básni (očividně cílené proti šlechtě) takřka sťata rozzuřeným princem poté, co tento psychopat už stejným způsobem zlikvidoval její ošklivé sestry: Popeluška až do kuchyně zaslechla dunění těch hlav a sama vyšla mezi dav. „Co je to, tahle kanonáda?“ „Starej se o svůj byznys, mladá,“ vykřikl princ a ona vidí: „Božínku, ten můj stíná lidi! To se mám provdat mezi sortu, co vraždí jen tak kvůli sportu?“ Princ ječí: „Co ta žába bulí? Šup, ať má honem po kebuli!“ Dodejme však, že dvě pohádky o Popelce a Jackovi končí aspoň šťastně, když si ona díky čarovné víle bere (v českém překladu) neurozeného Slováka... a když Jack získává poklad a stává se „bohatcem“. Jenže jsou ty veršovánky v knize výjimkou a jinak tady děti nenajdou lidskou letoru v nejpříznivějším ze světel. I relativně hodný král ze Sněhurky se nejprve vyspí s (neuvěřitelným) desetitisícem žen, jen aby si vybral za manželku tu, s níž to bylo nejlepší, ale která brzy nato povečeří teplé srdce jeho dcery a září štěstím, že Sněhurka nezemřela „bez bolesti“. Nešťastnice se naštěstí stihla dát dohromady se skupinou sedmi nepříliš vzrostlých žokejů a odcizila z paláce rodičů kouzelné zrcadlo. Jak se ukáže, tento „střep“ umí odpovídat i dotazy ohledně výsledků steeplechase v Ascotu. A poučení? Všem osmi brzy očka září, jsou multikvadrilionáři. Co dodat? Sázka je věc zdravá! (Pakliže člověk neprohrává!) Štěstí, že v češtině současně vyšla (v překladu manželů Pellarových a knižně poprvé) taky pohádka Velikananáský krokodýl (1982), která je – přece jenom – naladěna v podstatně optimističtější tónině (a ne již podvratně). Vychází z postřehu, že chcete-li něco rafinovaně uskutečnit (tak například sežrat kopu afrických dětí), neměli byste o tom po cestě za cílem žvanit stylem Dahlova vyhládlého krokodýla, jehož leitmotivem je výrok nezvykle v českém překladu kombinující spisovný jazyk s nespisovným: „Jdu provést svůj tajnej plán a pár mazaných triků.“ Zdivočelé pohádky. Překlad Robin Král. Redigovala Eva Klimentová. 48 stran. Velikananánský krokodýl. Překlad Luba a Rudolf Pellarovi. Redigovala Milena Pellarová. 32 stran. Obě knihy napsal Roald Dahl a ilustroval Quentin Blake. V edici Pikola vydalo nakladatelství Euromedia Group. Praha 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Na rozdíl od některých knih dětské edice Pikola není ta nazvaná Vilda a pidipískové pouze další knižně zveřejněnou povídkou, ale je spíše krátkým románem. Titulní hrdina je neposlecha, který se vydá do lesa, před kterým byl varován. To, co tam objeví, je
projít na článekZveme vás ke společnému setkání na téma biblického verše Zajeď na hlubinu (Lk. 5,4), které povede fra. Dominic Sultana. Číst dál...
projít na článekDörte Hansenová dává čtenářům tradičně vyprávěný příběh s nádechem nostalgie, tématem sbírky Ivana Blatného z roku 1945 je snaha pochopit povahu času a dětská knížka Hugo Schreibera ukazuje tradiční postavy pohádek trochu jinak. Dörte Hansenová: Poled
projít na článekCo je to tisícileté království? Kdy a kde bude tisícileté království? Pojem „tisícileté království se v Bibli nevyskytuje. Lze ho však odvodit z verše kralovali s Kristem tisíc let. Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od [] The post Ti
projít na článekVe středu 24. ledna zhlédly děti ze školní družiny divadelní představen Pejsek a kočička na motivy Josefa Čapka v podání herců Docela velkého divadla v Litvínově. Děti příběhy z knížky Povídání o pejskovi a kočičce dobře znají z odpoledních programů v ŠD.
projít na článek