Youtube je plný diskuzí o tom, jestli je účinnější MMA nebo krav maga, judo nebo BJJ, japonský nebo evropský šerm… Spousta lidí si na podobných úvahách zakládá své živobytí a sociální sítě tyhle hádky podporují, protože na kontroverzi vydělávají. Avšak pro bojové disciplíny jsou tyto hádky ke škodě, protože lidé, kteří by chtěli začít něco cvičit, z nich mají akorát zmatek. Napadlo by vás uvažovat o tom, jestli je lepší tenis nebo házená, protože se obě hrají s míčem? Mě také ne! Zapojujete se občas do těchto diskuzí? Z mé zkušenosti jsou debaty “o nejlepší bojovou disciplínu” většinou úplně zbytečné a s naším tréninkem nemají moc společného. A v tomto článku v tom zkusím udělat trochu pořádek – pro začátečníky a možná i pro lidi, co se nějakými bojovými disciplínami už zaobírají. Všechny bojové disciplíny jsou fyzické aktivity a pracují s fyzickým konfliktem. I když jsou jejich kořeny často velmi různé, používají překvapivě podobně techniky – vždyť udeřit, kopnout nebo hodit člověka se dá udělat jen pár způsoby a je jedno, jestli konkrétní bojová disciplína vznikla v Japonsku, Číně, Evropě nebo Africe. Ale i když jsou bojové techniky v různých disciplínách podobné, cíle těchto disciplín jsou často úplně odlišné. Některé disciplíny jsou vytvořeny, aby si lidé mohli poměřovat síly, jiné jsou zaměřeny na praktickou aplikaci v boji a jiné mají kultivovat lidský charakter. Abychom to objasnili, udělejme jednoduché rozdělení bojových disciplín podle jejich cílů, ne podle toho, jakou techniku používají: Bojové systémy Jsou vzdělávací systémy, které učí bojové techniky s cílem naučit dovednosti prakticky použitelné ve fyzickém konfliktu. Můžou cílit na různé skupiny lidí a být zaměřeny na různé oblasti použití – například sebeobranu pro ženy, pro zdravotníky, nebo profesní dovednosti pro policisty nebo vojáky. Cílem bojového systému je tedy naučit cvičence zručnosti a strategie, které jim umožní předejít fyzickému konfliktu nebo ho úspěšně vyřešit. V japonské terminologii se tyhle systémy v minulosti označovaly přiléhavým názvem “budžucu”, tedy doslovně “bojová dovednost”. Samozřejmě, bojové systémy, které připravují své adepty na fyzický boj, najdeme po celém světě a obvykle pocházejí z časů válek nebo z potřeby cvičit vojáky. Možné příklady jsou: Defendu, Krav Maga, Musado, Systema, Urban Combatives… Prakticky všechny disciplíny z následujících dvou kategorií vznikly v minulosti z historických bojových systémů. Bojové sporty Sporty, ve kterých soutěžící používají bojové techniky a strategie v rámci pevně daných pravidel tak, aby v daném utkání zvítězili. Na světě je spousta bojových sportů s různou úrovní fyzického kontaktu, dokonce se soutěží i v individuálním předvádění sestav (například soutěže kata v karate). Cílem bojových sportů je tedy vítězství v soutěži. Možné příklady jsou: BJJ, box, judo, karate, kendó, MMA, sportovní lukostřelba, sportovní šerm, taekwondo, zápasení… Bojová umění Výchovné systémy, které používají kontext fyzického konfliktu a bojové techniky pro všestranný rozvoj studentů. Cílem bojových umění je tedy rozvoj člověka – ve fyzické, psychické, sociální a spirituální rovině. Cvičení bojových umění by tedy mělo zlepšovat život jednotlivce i vztahy ve společnosti. V japonské terminologii se používá slovo “budó”, tedy “cesta bojovníka”, kde slovo “cesta” poukazuje na celoživotní rozvoj. Tento odklon používání bojové techniky od zabíjení k rozvoji lidí je vidět v mnoha kulturách. Jednoduše, po válce se často válečná technika přetaví do něčeho, co slouží lidem v míru. Možné příklady jsou: aikidó, ba-gua, džódó, iaidó, kjúdó, taiji, xingyi, wing-tsun… (“dó” v těch japonských názvech je zmíněná “cesta”) Rozdělení v praxi Samozřejmě, ve všech těchto kategoriích by měla být respektována a vyučována základní bojová logika – tedy přirozené využívání kapacity lidského těla i případných nástrojů, práce s úhly a vzdáleností, vychýlení, snaha o ochranu svého prostoru a zároveň snaha o kontrolu partnera a podobně… Ponechme prosím v tomto článku stranou, že někdy lidé vytvoří a učí systém, sport nebo umění, kterým bojová logika úplně chybí a předpokládejme, že tady píšu pouze o školách a klubech, které dělají svoji práci poctivě. Nicméně, rozdělení na systémy, sporty a umění není dokonalé, skutečný svět je mnohem pestřejší a složitější. Například karate (a také judo a další) se někde cvičí jako sport, jinde jako sebeobranný systém a samozřejmě také jako cesta (bojové umění). Také by se někdo mohl ptát, proč jsem zařadil kendó mezi sporty a iaidó mezi umění, když obě disciplíny mají soutěže a dokonce se často učí spolu v jednom klubu. Ty moje příklady jsou jen návrhy, pokud máte jinou zkušenost nebo pocit, zařaďte si je kam chcete – to rozdělení má sloužit hlavně vám. Abych pravdu řekl, téměř všichni z bojových sportů a umění by mohli tvrdit, že jejich trénink nějakým způsobem zlepšuje sebeobranné schopnosti, i když se na sebeobranu přímo nezaměřují. A bojové systémy a sporty by mohli připomenout, že často i ony zlepšují charakter člověka. Souhlasím! Takže když budete tuto klasifikaci používat ve skutečném světě, zařaďte si konkrétní disciplínu nebo klub mezi systémy, sporty nebo umění podle toho, jaké jsou její skutečné cíle a priority, ne podle názvu. Když je prioritou nějakého klubu sebeobrana nebo výcvik, je to systém, pokud se zaměřuje na vítězství v turnajích, patří do sportu a když má za cíl výchovu člověka, je to umění. Za chvíli uvidíte, že to bude užitečné. Takže například když někdo učí boxovat mládež ze sociálně vyloučené lokality, je to pravděpodobně spíše výchova mladých lidí než snaha vytrénovat olympijské vítěze, i když si kluci i holky občas zajdou na turnaj. A pak je podle tohoto rozdělení boxování těchto mladých v tomto gymu spíše bojovým uměním než sportem – a má můj plný respekt, stejně jako box na vrcholové úrovni. Zbytečné porovnávání Vraťme se ale k porovnávání, o kterém jsme mluvili na začátku. Snad je zřejmé, že nemá smysl porovnávat bojové disciplíny v rámci jedné kategorie. Vždyť co je účinnější systém, sebeobrana pro ženy nebo výcvik vojenských speciálních jednotek? Účinnost se přece měří úspěšností naplnění cíle – takže pokud se žena dokáže vyhnout konfliktu, byly její lekce sebeobrany účinné. Ona přece nikdy nepůjde do hypotetického ringu s vojákem, aby se ukázalo, kdo z nich je větší bojovník. A ani ten voják ne. Stejně tak je zbytečné porovnávat mezi sebou bojové sporty. Judo, box, zápas, BJJ nebo MMA mají totiž jiná pravidla a pravidlům se přizpůsobují používané techniky, strategie i tréninkové postupy. Jak byste chtěli porovnávat judistu se sportovním šermířem? Každý trénuje úplně něco jiného a vítězí jiným způsobem. Kdybyste jim chtěli vymyslet nějaký zápas, ve kterém se mají utkat, tak vás oba vysmějí. Jsou profesionálové a jejich práce je vítězit ve své disciplíně, ne porovnávat neporovnatelné pro vaši zábavu. Někdo by mohl namítnout, že se dají porovnávat sportovci v podobných sportech. Ano, někdy se to dělá – a vždy se musí určit pravidla, podle kterých se bude bojovat. Můžete se například podívat na zápas, ve kterém se utkali boxer Mayweather a MMA zápasník McGregor. Zápasili podle boxerských pravidel a je tam nádherně vidět, jak boxer vyhrává… protože důsledně využívá boxerská pravidla. Kdyby byli v MMA kleci, možná vyhraje McGregor. Avšak sportovci se připravují na konkrétní pravidla a porovnávání má smysl jen v rámci těchto pravidel. A jestli přistoupíme na to, že v bojových uměních je cílem rozvoj člověka, tak už vůbec není v čem soutěžit. Jak byste chtěli porovnávat taiji, iaidó (šerm japonským ostrým mečem) a kjúdó (japonská lukostřelba)? Cílem těchto umění není lámat lidem ruce, sekat je mečem nebo je střílet šípy. Lidé, kteří je cvičí, to dělají pro sebe a kromě spokojenosti se svým životem a radosti z vlastního rozvoje v nich nemají žádný exaktně měřitelný výsledek. Z tohoto pohledu je však porovnávání mezi bojovými systémy, sporty a uměními úplná hloupost – protože mají jiné cíle. Takže když někdo natočí video o tom, že aikido je neefektivní, protože žádní aikidisté nejsou v MMA, zřejmě nechápe, že porovnává jablka s jahodama. Nebo je ten youtuber naopak velmi chytrý a snaží se přitáhnout vaši pozornost ke kontroverznímu tématu. Na tom totiž tyhle virtuální “celebrity” vydělávají a mnoho lidí jim na to skočí. Pravda je taková, že když chce někdo zápasit v MMA, musí trénovat pro zápasy MMA. Lidé, kteří cvičí aikidó (resp. taiči, iaidó, kjúdó) pro MMA netrénují – ani je to nezajímá. Mají prostě jiné cíle, jiné životní priority. A proto v MMA nezápasí. Takto jednoduché to je. Stejně tak v MMA nezápasí vojáci ze speciálních jednotek – též mají jiné cíle, jiný trénink a jiné úkoly. A také by jim do klece nedovolili přinést jejich oblíbený útočný nůž… ach, zase ta pravidla! Takže ještě jednou – účinnost jakékoliv disciplíny se měří naplněním jejich cílů. Sebeobrana pro ženy má za cíl pomoc ženám předcházet fyzickým konfliktům nebo se v nich ubránit – pokud se to povede, je daný systém účinný. Výcvik speciálních jednotek má za cíl úspěšně naplnit misi a pokud možno u toho přežít – pokud se to daří, je daný systém účinný. Sportovci mají za cíl zvítězit podle pravidel ve svém sportu – pokud vítězí, je jejich trénink účinný. A bojová umění mají za cíl rozvíjet člověka. Pokud to lidi baví a rozvíjí, byl cíl cvičení bojového umění naplněn – a to bojové umění je účinné. Nejúčinnější bojová disciplína je pro vás totiž ta, která nejlépe naplňuje vaše osobní cíle a potřeby. Na názorech youtuberů nezáleží. Vyberte si podle své chuti Cílem tohoto článku je dát vám přehled, podle kterého se můžete orientovat v pestrém světě bojových disciplín. Pohybuju se v tomto prostředí už 36 let a viděl jsem zevnitř několik systémů, sportů i umění. Z “polokontaktních” soutěží v karate jsem měl zlomenou ruku i zuby, na noze mám jizvu po hloupé rvačce, kde ten druhý vytáhl nůž. Za třicet let s aikidem jsem s potěšením cvičil v tvrdších i jemnějších školách a nacházím inspiraci v mnoha dalších disciplínách. A také jsem za těch mnoho let viděl spoustu nesmyslů, reklamních kampaní a pomíjivých trendů. Kdysi dávno nebyla totiž v módě diskuze o tom, že MMA je lepší než aikido, diskutovalo se o tom, že muai-thai je lepší než karate. Jiná doba, stejný trik na lidi. Jestli chcete nějakou bojovou disciplínu cvičit, poradil bych vám, abyste si nejdříve ujasnili svoje cíle. Chcete soutěžit? Chcete se za 3 měsíce naučit co dělat v krizové situaci a pak s tím skončit? Chcete cvičit dlouhodobě pro vlastní naplnění a pro zdraví? Nebo.…? A když si to ujasníte, můžete se podívat po konkrétních školách ve vašem okolí. Podívejte se, jak se tam cvičí, jaký máte pocit z učitele a jeho žáků. Když se podíváte na žáky konkrétního klubu, uvidíte, co se po čase stane z vás, když tam budete chodit pravidelně. Stáváme se totiž tím, co v bojových disciplínách trénujeme. Dívejte se na osobnosti lidí a také na to, jak se pohybují a v jakém zdravotním stavu jsou, když jim je víc než čtyřicet let. Dlouhodobé tělesné zdraví je aspekt, který jsem ještě nezmínil a s tímto rozdělením velmi souvisí. Bojové sporty totiž často neřeší, jak budou jejich adepti vypadat, když budou starší – prostě makají na momentálním výkonu a to nemusí být z dlouhodobé perspektivy zdravé. V sebeobraně nebo vojenských systémech také někdy upřednostní nasazení před technikou nebo bezpečností – a když slečna z kanceláře bez přípravy začne zběsile bušit do těžkého pytle, jejím zápěstím, ramenům a páteři to nemusí udělat úplně dobře. Také v bojových uměních občas lidé nerespektují přirozený pohyb a postupný rozvoj lidského těla, takže se může stát, že “bojovníci” po padesátce už nedokážou ohýbat kolena nebo záda. Proto, pokud nejste vojáci nebo profesionální sportovci, doporučuju dát si za cíl cvičení i zdraví, takže je naděje, že se ze své disciplíny budete moct těšit i po šedesátce. Tyhle důležité věci z diskuzí na internetu nevyčtete. Účinnost bojových disciplín se totiž neurčuje na internetu. Na internetu se vedou žabomyší války, které mají za účel přitáhnout vaši pozornost a vydělat na ní peníze. Pokud to pochopíte, nemusíte se do těchto nesmyslných diskuzí zapojovat. Tak budete mít více času na svůj vlastní trénink a rozvoj. A možná bude v prostoru bojových disciplín i více vzájemného respektu. Přeji hodně štěstí! – O autorovi: Martin Švihla, 5. dan Aikikai, trenér 1. třídy, zakladatel a hlavní učitel v Aikido Praha Vinohrady Článek vyšel v časopisu Bojová umění, březen/duben 2024 The post Který bojový styl je nejúčinnější? appeared first on Aikido Praha Vinohrady.
Dřevěná hračka bojový vrtulník vojenská helikoptéra - Apache vrtule helikoptéry se celá otáčí rozměr 310 x 160 x 110 mm
projít na článekNa Wix Blogu můžete vybírat z 8 krásných stylů rozvržení. Ať už dáváte přednost vzhledu ve stylu pohlednic nebo chcete mít blog v redakčním stylu, u nás si vybere opravdu každý. V nastavení blogu si vyberte styl, který je pro vás nejlepší. Například, ro
projít na článekRustikální styl bydlení je v posledních letech stále populárnější, jak pro chaty i chalupy, tak i pro moderní interiéry. Jeho základem je spojení s přírodou, tradiční řemeslné techniky a využití přírodních materiálů.
projít na článekPreppy styl je odvozen od způsobu oblékání studentů amerických škol, které připravují studenty pro přechod na prestižní univerzity. Vznikl v 50. letech 20. století na severovýchodě USA. Základem tohoto módního stylu je nadčasovost a kvalitní materiály.
projít na článekVýběr správné hokejky je klíčovým krokem pro každého hráče, který chce na ledě podávat maximální výkony. Ať už jste začátečník nebo pokročilý hokejista, výběr ideální hokejky, která odpovídá vašemu stylu hry a postavě, může výrazně ovlivnit váš výkon na l