O Kamile Boudové jsem se dozvěděla celkem nedávno z jejího rozhovoru s kuchařkou ze Svatojánu, hned jsem zhltla i její knihu Falešná Pařížanka a začetla se do SLOU magazínů, jejichž první tři čísla jsou online zdarma. A o čem to všechno je? O módě především. Pomalé, udržitelné, lokální, recyklované a ne/recyklovatelné, Fashion revolution, odkud putuje naše oblečení, jaké je kvality, z jakých materiálů, kdo a za jakých podmínek ho vyrábí. Kamila Boudová již několikátým rokem organizuje v Čechách festival udržitelné módy a pomalého životního stylu SLOU days. A když jsem zjistila, že v době konání budeme v Praze, nedalo by mi to se tam nejít aspoň podívat. SLOU days je třídenní akce (od pátka do neděle), my jsme ale v sobotu přednášeli na ekologickém festivale v Liberci, takže o hlavní program jsem přišla. Zas tak moc mě to nemrzelo, nevím, jak to vypadalo v sobotu, ale představuji si, že se na akci mohlo míhat dost lidí. Neděle byla prostě neděle, poklidná a plynoucí, dojíždějící. I když samozřejmě kdybych mohla, tak bych si programy jako Efektivní šatník, Jak pečovat o svoje oblečení a hlavního hosta Dominique Peclers nenechala ujít. Ztracena v Kotvě Akce tedy pro mne začala trochu vtipně. V neděli se otevíralo v 10 hodin a rovnou začínala přednáška o bezpečném opalování, kterou jsem rozhodně chtěla stihnout. Jak je mým dobrým zvykem, šla jsem na poslední chvíli, až trochu pozdě. Přihnala jsem se do obchodního domu Kotva a jala se hledat šesté patro. Chvíli jsem zmateně běhala od eskalátorů k výtahům a řešila, jak se tam sakra dostanu, když výtah končí ve čtvrtém patře?! Líná huba, holé neštěstí. Na informacích jsem zjistila, že jdu samozřejmě špatným vchodem. Každopádně když jsem tam tak pobíhala mezi všemi stánky s parfémy a oblečením, tak na mne doléhala paradoxnost celé situace, kdy se nad takovým chrámem konzumu, módy a běžné kosmetiky v šestém patře koná festival udržitelnosti. To mě podrž! Připadala jsem si trochu pokoutně. Jako kdybychom tam nahoře kuli nějaké pikle. Utaženo dotaženo Hned u pokladny mě ale zahltila vlna nadšení, když mi jako vstupenku na ruku milá slečna přivázala kousek konopného provázku. Koukala jsem na to jako zjara. Tak ono to jde?! Takhle jednoduché to je a pak ho doma na něco použiju nebo zkompostuju. Fascinující mi na tom především přišlo, že o den dříve jsem na ekologickém festivale dostala na ruku připnutý běžný papírovo-plastový náramek se cvočkem, který skončí v mojí krabičce na směsný odpad. Více jsem se nad tím nezamýšlela a spěchala na přednášku o opalování od Tiny life. Naštěstí problémy s technikou trvaly déle než moje hledání správného vchodu a tak jsem stihla celé přínosné povídání, které krásně shrnulo, zastřešilo, doplnilo a potvrdilo ty střípky znalostí o opalování, které jsem za poslední rok nasbírala. Ještě jsem se tedy stihla stavit na záchodě (jako správná těhotná) a pousmát se nad mýdlem na ruce Yope (zpětně jsem dohledala podle králíčka na obalu) šetrným k přírodě i zdraví člověka, netestovaným na zvířatech, vyrobeném v Polsku. Stejně tak potěšily zapálené vonné svíčky vyrobené z recyklovaných rostlinných olejů. Byly to tyto detaily, které na mne působily dojmem, že akce je prostě dotáhnutá. A to mám ráda. Stejně tak i my v BEZ.u používáme na mytí rukou ekologicky šetrné mýdlo na ruce, i když to rozhodně není tou nejlevnější volbou a jednodušší by samozřejmě bylo koupit v drogerce nějaké běžné mýdlo za pár korun. Ale pak by pro mne celý koncept byla tak trochu lež. Můj původní plán byl: zajít na přednášku o opalování, během hodinové pauzy se najíst něčeho zdravého a chutného na terase, omrknout stánky, zajít na workshop o akčním stylingu a ve tři hodiny hurá domů. To jsem se teda trochu přepočítala. Protože miluju atmosféru trhu a povídání si s prodejci a výrobci a tady to bylo něco podobného. Prostě nešlo se s těmi zajímavými lidmi nezapovídat. A když se s každým druhým zastavíte na kus řeči o materiálu, cenách, technologii výroby, tak už nezbývá čas na oběd na terase, že. Vyměň a střihni Takže spolu se začátkem workshopu jsem ještě rychle zaskočila pro raw vegan občerstvení do vlastní krabičky, nadhled z výšky a čerstvý letní vzduch jsem si užila jen během přípravy jídla a pak šupky hupky zase zpátky do přednáškové místnosti, kde už se to rozjíždělo. Akční styling byl opravdu akční. Helena Tomanová se s povídáním moc nezdržovala a rovnou se pustila do ukázek praktických, jak zkombinovat oblečení z druhé ruky, upravit ho díky nůžkám, nebo jak oživit staré nenošené oblečení, které se nám válí ve skříni tak, aby se nám zase dobře nosilo. Workshop se velmi rychle stal individuální. Ženy a slečny si zkoušely oblečení se SWAPovacího stojanu, který byl celou dobu festivalu k dispozici. Každý návštěvník mohl nějaké oblečení přinést a zase si jiné odnést. Tímto způsobem se na konci akci zužitkovala ještě většina kousků, které na stojanu zbyly. Jakožto a) těhotná a za b) člověk, který je momentálně v procesu debordelizace svého šatníku, jsem se akční části ale moc nezúčastnila. Momentálně prostě nemám moc chuť si do skříně tahat nové kousky, protože nejdříve chci svoje oblečení vytřídit a udělat si nějaký trvanlivý šatník (což je teď moje velké téma). A na kousky zdarma jsem v minulosti často naletěla a většinou mi skříň jen zanášejí věcmi, které ve skutečnosti stejně moc nenosím. Ve víru udržitelné módy A tak jsem nezůstala až do konce a šla ještě korzovat mezi stánky. V deset ráno byla hala jako vymetená, nikde nikdo, když jsem vyšla po dvou hodinách z přednáškové místnosti, tak už se to mezi stánky ale začalo hemžit. A co mi zbylo jiného, než se se vší zvědavostí hemžit taky, valit zraky, čichat, sahat, zkoušet, obdivovat a žasnout. Protože bylo nad čím. Seznam veškerých prodejců můžete najít zde. Mne osobně zaujalo krásné designové oblečení od K. BANA vyrobené ze 100% českého lnu a nitěných knoflíků z Jablénného nad Orlicí. Nad měkkostí biobavlněných legínů bavleg bych se rozplynula, stejně jako nad tím, že jsou potištěné autorským potiskem přírodními barvami. Z paní z Mlékovek jsem tahala rady, jak nejlépe nalakovat dětskou postýlku, protože prostě přírodní barvy, to chci. U anniné a jejích ručně tkaných šál jsem se musela posadit. Protože zero waste šály z přírodních, zbytkových nebo recyklovaných materiálů? O tom jsem potřebovala vědět víc. Jelikož rekonstruujeme půdu a chceme si tam vybudovat i ležérní zónu odpočinku a návštěv a přitom trochu odizolovat dětské dupání, uvažujeme nad nějakým kobercem. V tomto ohledu byly Maimana a Kateřina Soukupová hezkou inspirací (a ty vlněné deky, ojojoj!). Dalším příjemným zpestřením pak pro mne byly třeba šaty vyrobené z pánských košil, veganské kabelky, veganské české barefoot boty apod. Co mě tedy ještě hodně zaujalo, je fakt, že se u nás dá sehnat organická dekorativní kosmetika v obalech, do kterých se dokupují náplně, a krémy ve vratných obalech (více zde a zde). To je pro mne teď aktuální téma, protože se mi nedaří vyrobit si zero waste funkční řasenku (kdybyste někdo měl ověřený návod, pište, prosím do komentářů). Se smutkem v duši Inspirace bylo dosti, vycházky jsem přetáhla o hodinu a půl (a svoje chlapy zastihla při příchodu, jak sedí na schodech před domem a pozorují tramvaje joo, to velkoměsto dokáže být fascinující). Z Kotvy jsem však odcházela s hlavou nafouknutou jako balón. Spousta informací. Přírodních materiálů. Projektů snažících se o udržitelnost, větší ekologičnost, férovost, lokálnost, tradici. Přitom to byl den plný krásných, designových věcí. Důkaz, že udržitelnost nemusí být sprosté slovo, určené jen pro rozevláté hipíky v plandavých batikovaných košilích. Přesto jsem vycházela z metra a čím dál tím víc na mne doléhal nějaký smutek a v dalších dnech i naštvanost, která se mi těžko identifikovala. Až po pár dnech jsem začala rozklíčovávat její původ. Všechny ty věci byly totiž nejen krásné a úžasné, ale i dostatečně naceněné. Byla v nich zaplacená práce lidí, kteří na ní dělají. Kvalitní materiál. Životní podmínky. Při koupi těchto věcí platíme za zdraví naše a Země rovnou, aby nebylo potřeba ho potom splácet jinde z dluhu planetě. Což si myslím, že je správně. Také vím, že bych strašně ráda tyto projekty podpořila. Protože mi přijdou velmi smysluplné. Ale také mám neodbytný pocit, že na to s našimi příjmy učitele na půl úvazek, matky na rodičovské dovolené a začínajících podnikatelů v bezobalovém sektoru (joo, to je peněz, panečku) prostě nemáme. Ale když jsem po pár dnech od toho mohla poodstoupit a získat trochu nadhled, situace se mi zdála příznivější. Většinu věcí, které sháníme ať už je to oblečení nebo nábytek nebo jakékoli vybavení domácnosti (občas i jídlo) jsme schopni sehnat v rámci rodiny, po kamarádech, v sekáčích, v bazarech, v internetových bazarech, ve facebookových výměnných skupinách prostě z druhé ruky. A tak to chci dělat nadále. Čerpat ze zdrojů, které již byly vyprodukované, je pro mne stále na prvním místě. Ale jsou věci, které potřebujeme z nějakého důvodu koupit nové. Nebo mi u nich koupě z druhé ruky už přestala dávat smysl. Nebo vymýšlíme dárek pro někoho. Prostě jsou situace, kdy chceme koupit věc novou, i když to není moc často. V takových případech chci dávat své peníze do projektů, které mi dávají smysl. A pak se vždy hodí mít po ruce list inspirace, po kterém sáhnout. Většinu našich nákupů podrobujeme nějakému průzkumu. Snažíme se nenakupovat impulzivně. Nákup je pro nás volbou. Občas se samozřejmě stane, že za půl roku, za rok už máme více informací a tu volbu bychom udělali jinak. Ale chceme mít pocit, že se v dané situaci rozhodujeme nejlépe, jak můžeme. Často se rozhodneme pro: nekoupit vyřešit situaci jinak, zjistíme, že danou věc tolik nepotřebujeme, můžeme si ji půjčit apod. Většina našich zdrojů zůstane určitě z druhé ruky. Ale právě i díky tomu, že nepotřebujeme moc, nenakupujeme moc, vyměňujeme a když kupujeme, tak levněji z druhé ruky, tak spoustu peněz ušetříme. Peněz, které bychom jinak prošustrovali nedbalým nakupováním levných, rychle zničitelných nebo ne tak úplně potřebných věcí. Díky tomu pak nemáme problém občas investovat do dražší věci, která je kvalitní a vydrží déle a ze které máme dobrý pocit. Jak to máte vy s ne/nakupováním? Určitě sdílejte vaši cestu v komentářích. Další vlna inspirace Pokud to čtete a je vám líto, že jste o akci nevěděli, nezoufala bych. Na fb jsem již zahlédla, že další SLOU DAYS jsou naplánované na 23. 25. 11. 2018 s konáním opět v Praze. Já tedy upřímně doufám, že si tou dobou už budu užívat krásy a pády šestinedělní, ale vy určitě vyražte a dejte pak vědět, jaké to pro vás bylo. Foto: jelikož jsem si zapomněla vlastní fotopřístroj a chytrý telefon nevlastním, veškeré fotografie k článku jsou převzaté v facebookové stránky akce SLOUczThe post Let it SLOU first appeared on Bez popelnice.
Zast n n zimn zahrady lze vy e it nejl pe roletami, frac34;aluziemi i roho frac34;emi. V tr n zaji uj nejr zn j syst my, b frac12;vaj to st e n okna ovl dan ru n i elektricky, v frac12;klopn nebo posuvn okna na svisl fr
P em frac12; l te, kde se v Plzni dob e naj st? Primavera Hotel & Congress centre V m p edstavuje svoji skv lou restauraci, do kter jsou zv ni host hotelu i v ichni ostatn n v t vn ci. M te jedine nou mo frac34;nost pochutnat si jak na
Pokud vlastn te i vy laserovou tisk rnu, tak moc dob e v te, frac34;e jednou za as je pot eba vym nit tonery Brother za nov . Je tomu tak, aby tisk rna skv le slou frac34;ila a byla neust le funk n a tiskla perfektn sn mky, tak je pot eba tuto
Pomoc spole ensk frac12;ch at se d dos hnout r zn frac12;ch v c . M frac34;ete se zal bit n jak mu osudov mu mu frac34;i, nebo si vybojovat korunku kr sy. Je proto d le frac34;it d t velk frac12; prostor v frac12;b ru. Ten m frac34;
Doch zkov syst my jsou obl ben frac12;m e en m velk frac12;ch i mal frac12;ch firem a mohou slou frac34;it jako kontrola nebo i statistick pom cka. Ka frac34;d frac12; software pro kontrolu zam stnanc v ak mus b frac12;t upraven dle pot eb