Lov štik na Ålandech Již potřetí v řadě jsme na přelomu dubna a května vyrazili navštívit finské Ålandy na lov štik. Nejsme žádní masaři, jde nám převážně o rybářský zážitek a relax. Vyrazili jsme ve čtyřech, jako zatím pokaždé, a to v loňské sestavě – Marian, Karel, Petr a já. V několika příspěvcích bych se rád podělil o zážitky z „dovolené“. V tomto vzpomenu na cestu tam. Cesta tam Cesta tam je docela zběsilá, tedy aspoň pro takové lidi, co jezdí denně maximálně 50 km do práce. Patřím mezi ty otrlejší, ale i tak to není úplně procházka růžovým sadem. Po cestě jsou dva trajekty – první z Rostocku (Německo) do Trelleborgu (Švedsko), a druhý z Kapellskäru (Švédsko) do Mariehamnu (Ålandy). Z domů do Rostocku to máme nějakých 733 km – což lze odhadnout na 7 hod jízdy. Na takovou vzdálenost je dobré si dát rezervu, a když trajekt odplouvá v 16:30 (kde stačí být tak 30 min předem) si dát raději 2 hod rezervu a ještě počítat s pár zastávkami na toaletu (občerstvovat se můžeme za jízdy v autě). Takže jsme vyrazili v sedm hodin – už v Praze se nám rezerva hodila, protože jsme na D11 stáli daleko před Shellkou. Příjezd do Prahy byl totálně ucpaný z důvodů stavebních úprav na Černém mostě. Po více jak hodině se nám podařilo dostat do míst, kde rovně vede cesta směrem do IKEA a protáhnout se Prahou touto částí – pak už to směrem na Ústí šlo (když jsme se otočili u Makra, protože od OC Černý Most se nedá napojit). Počasí na cestu ideální – 12 °C, lehce pod mrakem. Další komplikace jsme již nezaznamenali. Rostock Trajekt připlouvá do Trelleborgu kolem 22:30 – věřte, nebo ne, ale těch šest hodin trvá nekonečně dlouho. Vloni jsme jeli se společností Stena Line, to byl větší trajekt i s prostory pro zábavu, letošní plavba s TT Line se však dala srovnat s jízdou v nákladním vlaku. Nemá moc smysl si brát kajutu, čím víc se blížíme na sever, tím déle je vidět, takže se stmívá až tak kolem 21:30, a spát se nám samozřejmě nechce. Posedáváme tak v restauraci, probíráme plány a popíjíme jedno pivo – nikdo nechce přijít o „papíry“. Když jsme u toho řidičského průkazu, tak jen perlička z loňska – to kolega až na trajektu (do té doby v rámci cesty na sever neřídil) zjistil, že má řidičské oprávnění tak trošku propadlé Po sjezdu z trajektu ve Švédsku jsme hned padli do oka místním policistům – cestujeme totiž VW Caravelle, což je zjevně ideální vůz na ilegální transport uprchlíků. Vše proběhlo v pořádku a dopadli jsme dobře. Mnohem lépe, a to už trošku předbíhám, než naši jedni kolegové (neznáme je, ale jeli do stejného kempu jako my), kteří museli vůz na švédském území dvakrát vyložit a naložit – nepříjemné. Trajekt z Kapellskäru odplouvá ve 12:30, což je docela špatně. Máme před sebou totiž 760 km, které se dají zdolat za necelých 8 hod – maximální povolená rychlost ve Švédsku, až na výjimky, je 110 km/h. To značí, že budeme na místě už v 06:30, a pak šest hodin čekat. Strašná představa – v loňských letech jsme také čekali, ale nebylo to tak hrozné. To je tak, když se mění jízdní řád. Při představě čekání, s unavenýma očima po noční jízdě, v přístavu, jsme v půlce cesty, ještě před jezerem miniaturních rozměrů s názvem Vättern, na 3 hodiny zastavili a spali. Jak je Caravelle velké auto, pro osm lidí, a to jsme jeli bez zadní řady sedadel, kvůli zavazadlům, tak spát se v něm na zadních sedačkách v sedě fakt nedá. Už nikdy! Noční jízda Švédskem, hlavně okolo jezera, byla stejná jako v loňských letech – maximálně 4 °C – ideální. Když jsme se blížili ke Stockholmu, teplota atakovala bod mrazu – což na nových, týden starých, letních gumách, bylo prima. Pronesl jsem, že dokud není sníh, tak to nevadí, a kde ten by se tu vzal – bylo sucho. Na 100km cestě ze Stockholmu do Kapellskäru už bylo vše jinak. Teplota sice stoupla na 1 °C, ale začalo sněžit, a to vcelku hustě – viditelnost byla rázem tak 50 m. To už jsem tak klidný za volantem nebyl Kolem půl desáté jsme dorazili do přístavu a čekali na další trajekt. Probíhá další várka dospávání na „anatomických“ sedačkách – určitě bych se mohl živit i jako kouzelníkův asistent a spát třeba v krabici a pak se nechat rozřezat. Naloďujeme se a odplouváme. Nemohu opomenout snídani formou švédských kuliček, z toho už jsem si za ty roky udělal tradici Cesta trajektem do Mariehamnu trvá přibližně dvě hodiny. Ålandy jsou však v jiném časovém pásmu, takže nepřiplouváme ve 14:30, ale v 15:30 místního času. Rosella – snídaně Do kempu nám zbývá 25 km, nikdo už nechce nic jiného vidět, než kemp, vybalit, jít na lov štik – alespoň na hodinku, dvě – a pak upadnout do kómatu po téměř dvoudenní cestě na lůžko v naší útulné chaloupce. Ono se o ničem jiném, alespoň řidičům, nezdá – Karel odřídil cca 300 km ve Švédsku, já zbytek. Naše obydlí a já připraven na lov štik Jak to bylo s lovem, vařením, kdo chytil největší rybu, jaké bylo počasí, co jsme si vezli v autě navíc a nikdo jiný to neměl, a jaká byla cesta domů? To vše se dozvíte v následujících příspěvcích, které budu přidávat. The post Lov štik na Ålandech – Cesta tam (1. díl) appeared first on Tomáš Kavalek.
Lov štik na Ålandech V minulém díle jsem popisoval jaká byla cesta na Ålandy. V tomto se podíváme pod pokličku prvnímu chytání, počasí, které nám skutečně „nepřálo“, a tomu, jak všichni uposlechli kolik jídla si máme vzít s sebou. Tak hurá na lov štik. Na
projít na článekPetr Blažek – Łukasz Kamiński – Grzegorz Majewski (eds.): Cesta k Visegrádu. Dokumenty polské a československé opozice 1977–1989. Vratislav 2020, 300 s.
projít na článekTak už je to tu, začíná nový školní rok. Ten uplynulý byl intenzivní, se spoustou programů, setkání, snovými lektory, kteří se připojili knašemu týmu. Náš lektorský tým uskutečnil 85 lekcí Moje cesta na svět, 85 lekcí Moje cesta na svět více >> The post
projít na článekKdyž od vás zákazníci odcházejí spokojeni, vrátí se i příště. Budování vynikající zákaznické zkušenosti je proto neodmyslitelnou součástí úspěšných značek. Mystery Shopping přináší jedinečnou příležitost zjistit, jaký zákaznický zážitek si od vás odnáší v
projít na článekTuláci se v hojném počtu zúčastnili každoročního turnaje v ringu ve Veselí nad Moravou, který se konal v sobotu 22. května. Sraz byl už ráno v 6:30 protože nás čekala cesta autobusem do Hodonína ze kterého jsme přesedali na vlak do Veselí. Cesta proběhla
projít na článek