Pokud máte rádi chilli, jistě vám jméno Marie Sharp není neznámé. Omáčky nesoucí její jméno patří k chilli klasice a povinné výbavě každého milovníka pálivých pochoutek. Unikátní spojení bohatého mrkvového základu a čerstvých habanero papriček zaručuje dokonalou rovnováhu mezi chutí a pálivostí. Vyrábí se v podhůří mayských hor, v Belize, z těch nejlepších čerstvých surovin, vypěstovaných v tomto úrodném ráji. V široké škále pálivosti a rozmanitých chutí si tu svou omáčku najde každý, ať už začátečník nebo otrlý konzument chilli. V následujícím rozhovoru, který vyšel v BELIZEmagazine.com, se dozvíte, že se Marie k výrobě omáček dostala vlastně úplně náhodou… Řekněte nám prosím, kdy a kde jste se narodila. Jaké bylo Vaše dětství, když jste vyrůstala ve svém rodném městě? Narodila jsem se roku 1940 v Belize City. Mí rodiče pocházeli vlastně ze San Pedra a do Belize City se přestěhovali v roce, kdy jsem se narodila. Když mi bylo osm, rodiče se rozešli a otec se přestěhoval do Dangrigy. Později, to mi bylo asi devět, se matka rozhodla poslat mě bydlet k otci, abych mohla chodit do anglické školy. V San Pedru totiž většina lidí mluvila pouze španělsky a školy tam neměly moc vysokou úroveň. Dětství jsem měla fajn, i když jsem vyrůstala s otcem a macechou. Otec byl obchodník, měl takový krámek se smíšeným zbožím. Dangriga se změnila hodně. Když jsem sem skoro před 55 lety přišla, byla to malá vesnice se dvěma dlážděnými ulicemi, přední ulice a prostřední ulice, všechno ostatní byly jen špinavé cesty. Ale žilo se tam tehdy moc a moc dobře. Lidé byli tak milí a přátelští, znali jsme všechny sousedy, byli jsme jako jedna velká rodina. Dokonce jsem se naučila mluvit jazykem Garifuna, jazyky jsem se učila velmi snadno. Marie Sharp se pouští do výroby Jak jste se vlastně dostala k podnikání, ve kterém jste tak úspěšná? Vdala jsem se za farmáře. Rodiče mého muže vlastili tenhle pozemek, 400 akrovou farmu Melinda estates limited. Veškerý volný čas jsme trávili na farmě a zkoušeli pěstovat různé věci, všechny druhy ovoce, kterým se mohlo dařit v Belize. Jednu mou sestru napadlo, že bych mohla vypěstovat nějaké papriky pro Dr. Gordilla, který byl v té době lékařský úředník a vyráběl habanero omáčku, již pak prodával na místním trhu. Stěžoval si, že má potíže sehnat pořádné papričky. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, tak jsem se pustila do pěstování papriček. Když jsem pak přinesla první várku papriček doktoru Gordilovi, polekal se: „Ai hija, děvče moje, já potřebuju jenom trošku. Zůstala jsem zavalená všemi těmi habanero papričkami, nebyl tu žádný trh, kde bych je mohla prodat, musela jsem je tedy všechny dovézt zpátky domů. Musíte si uvědomit, že jsem tehdy pracovala na plný úvazek jako výkonná sekretářka pro jednu citrusovou společnost v Belize – pracovala jsem u nich přes 10 let. Farmaření jsem se věnovala pouze ve svém volném čase, o víkendech a o dovolené. Vrátila jsem se tedy domů se všemi těmi papričkami, vytáhla všechny mé malé domácí mixéry, co jsem měla a začala je drtit jako šílená. Garáž se nám začala zaplňovat sudy plnými habanero kaše. Manžel se ptal, co s tím hodlám dělat, že už se nám do garáže nevejdou naše auta. Tehdy začaly mé noční hrátky s omáčkami. Vlastní domácí výroba Měla jsem asi šest různých druhů. Dokonce jsem vyrobila jednu z hlávkového zelí, další z cho-cho a pak jsem měla tuhle s mrkvovým základem a jednu z papayi. Rozdávala jsem je kamarádům a jeden z nich se mě zeptal, proč omáčky neprodávám – mluvil o téhle s mrkvovým základem. „Vždyť tohle je lepší než cokoliv co se tu dá koupit – s tím musíš na trh, to se bude dobře prodávat!“ přesvědčoval mě. Nasadil mi brouka do hlavy, začala jsem o tom přemýšlet. Koupila jsem si tři čtyřplotýnkové vařiče a tři veliké hrnce, které na čtyři plotýnky pasovaly a pustila jsem se do vaření mrkvové omáčky a výroby chilli omáčky. V noci jsem vždycky uvařila tři obrovské hrnce omáčky, ráno přišlo jedno děvče, které během dne omáčku naplnilo do skleniček a zavařilo. Veranda se nám začala plnit krabicemi s omáčkami. Měla jsem ji plnou krabic až do stropu. A tehdy to všechno začalo. Připravovala jsem si tortilly a pečené fazole a obcházela všechny místní obchody a dávala jim ochutnat. Přinutila jsem každého, aby ochutnal. „Když vám to chutná, vezměte si nějaké na prodej.“ Musela jsem si prošlapat cestičku a probojovat se do všech obchodů. Věřte tomu nebo ne, dostat se na trh Belize byl pro mě nejtvrdší oříšek. Chilli omáčky Melinda a zrada Jak se jmenovala Vaše první omáčka, kterou jste uvedla na trh? Melinda, protože tento pozemek se jmenuje Melinda Estate a právě tady jsem pěstovala své papriky. Říkala jsem si, že nejtrefnější jméno pro omáčku by byl název farmy, pojmenovala jsem ji tedy Melinda. V roce 1991 jsem jméno svých omáček musela změnit, můj první distributor v USA si totiž název Melinda nechal zaregistrovat a já na něj ztratila nárok. Spolupracovala jsem s nimi v dobré víře a očividně jsem tehdy nebyla na velký svět byznysu připravena. Myslela jsem si, že všichni jsou čestní a podle toho s nimi jednala. No a pak se dozvím, že si jméno mé omáčky Melinda nechali zaregistrovat na patentovém úřadě! Začali vyrábět své omáčky s mým názvem Melinda. Když jsem se vyptávala, co se to děje – jednoduše mi sdělili, že jméno je jejich, že k němu vlastní práva. Říkala jsem jim: „Ale není vaše, odkud ho máte, vymyslela jsem ho já, je to moje farma, můj produkt.“ Myslím, že tehdy si uvědomili, že udělali chybu a že jsou za hlupáky. Nicméně pořád vyrábějí. Tehdy, když jsme vstoupili na americký trh, byli jsme jediní výrobci habanero omáček na světě. Mohli jsme se na tak velikém trhu mít dobře oba dva, kdybychom spolupracovali. Byl ale příliš chamtivý a zabil slepici, která snášela zlatá vejce. Myslel si, že zná můj recept, takže si našel nejlevnější zdroj habanero pyré na Kostarice. Jenže kostarické pyré není tak dobré jako naše, oni vyrábějí pyré fermentované, my ne. A to byla právě jeho velká chyba. Nové jméno Na trh jsem se vrátila s novým jménem, což mě posunulo v mých marketingových plánech o pět let zpátky, začínala jsem zase od začátku. Trvalo mi asi pět let, než jsem se opravdu vrátila na trh. Jenže za tu dobu už byly na trhu stovky habanero omáček. Sice ne tak dobrých, jako ty mé, ale pořád to bylo habanero a pořád to byla omáčka. Když jsme se tehdy poprvé objevili na trhu s Melindou, neměli jsme skoro žádnou konkurenci, pouze omáčky z Louisiany a Tabasco. Teď byly na trhu stovky lidí vyrábějící omáčky, takže to bylo pro mě mnohonásobně těžší. Marie Sharp's Belizean Heat Hot Sauce Marie Sharp's Pineapple Habanero Sauce Přemýšlela jste o tom, že byste se s nimi mohla soudit?Pustit se do soudních sporů a bitek o můj název Melinda, to by byla velice zdlouhavá a drahá cesta, navíc bych musela cestovat často tam a zpět, což jsem si nemohla dovolit. Měla jsem ve Státech právníka, který mi řekl: „Marie, nejlepší, co můžete udělat, je hodit ručník do ringu. Dejte jim to jméno výměnou za to, že spolu ukončíte smlouvu.“ Byli mými výhradními distributory, takže zatímco jsme spolu vedli spory, nemohla jsem nikomu prodávat. Takže mi nezbylo nic jiného, než jim přenechat název a rozvázat smlouvu, abych mohla začít znovu od začátku.Uzavřela jste pak ještě někdy smlouvu o exkluzivitě?Ne. Nikdy.Jaká byla největší výzva, se kterou jste se musela vypořádat, abyste dosáhla dnešního úspěchu?Opravdu největší výzva byla, když jsem na trh uváděla chilli omáčky „Marie Sharp“ a pro tento nový produkt jsem musela znovu úplně předělat trh. Přišla jsem tehdy díky tomu všemu o dost peněz a uvažovala jsem i o tom, že to všechno vzdám.Odkud pochází suroviny pro Vaše omáčky – papriky, zelenina a ovoce?Všechno pěstujeme lokálně. Během roku však přichází období velkých veder, kdy farmáři v Belize nemohou pěstovat cibuli a mrkev. Pak je musím dovézt z Mexika. Jinak je vše lokální. Pouze jednou nebo dvakrát se stalo, že jsem z Mexika musela importovat i chilli papriky. Máme v Mexiku joint venture a vyrábíme tam omáčky s původním jménem Melinda. V Mexiku jsem si tohle jméno nechala zaregistrovat.Vaše omáčky jsou nyní k mání v síti marketů Wal-Mart v USA. Jak jste se k této příležitosti dostala?Ve skutečnosti mi to spadlo do klína. Zavolal mi někdo z USA, že má zjistit informace o omáčce Marie Sharp. Když jsem mu řekla, že mluví s Marií, nemohl tomu uvěřit. Mluvili jsme spolu a on hned následující den nasedl na letadlo a přiletěl. Prý musel ověřit, jestli je můj výrobek připraven pro trh. Pak se vrátil, aby podal hlášení. Potom jsem mluvila s nákupčím, který se mi svěřil, že mou omáčku moc dobře zná, má ji moc rád a ví, že je velice kvalitní. A že ji chtějí podávat v obchodech. Takže takhle se to semlelo, přišli za mnou. Supermarkety?Dlouhá léta jsem se marně snažila dostat své omáčky do supermarketů v USA, ale nemohla jsem si to dovolit, za zalistování každého produktu musíte zaplatit $ 3 000. Nebo jim dáte zdarma karton výrobku. Ale není to tak, že jim dáte jeden karton, pokud má ten řetězec 80, 100 obchodů, musíte jim dát 100 kartonů každého produktu, který chcete zalistovat. Tím to ale nekončí, musíte tam docházet a dělat ochutnávky a starat se o to, aby se výrobek prodával, protože pokud se neprodá alespoň 15 kartonů měsíčně, produkt vyřadí a vy pak všechno ztratíte. Takže pro někoho, kdo nebydlí přímo ve Státech je to velmi těžké. Naším cílovým trhem se tak staly obchody s delikatesami a všechny ostatní, kam jsme se byli schopni dostat, protože prodávat v supermarketech jsme si nemohli dovolit. No a teď, když přišli oni za mnou, nemusela jsem platit nic. Myslím, že za to mohu poděkovat turistickému ruchu (Pozn.: Roku 1998 navštívilo Belize asi 15 000 turistů, v roce 2003 jich už bylo přes milion), protože každý turista si z Belize odváží jako suvenýr nějaký výrobek Marie Sharp.Marie Sharp expanduje Jak se Vám daří dělat celosvětový marketing? Vaše chilli omáčky jsou na každém stole!Hodně využíváme rádio, noviny, děláme ochutnávky, snažíme se účastnit se všech show. Jeden z mých synů je zodpovědný za marketing v Belize a musím říct, že svou práci dělá velmi dobře.Kolik máte dětí?Mám tři chlapce a všichni pracují v mém podniku. Vlastně mám devět dětí – s prvním mužem, který zemřel na rakovinu, jsem měla dva syny a se současným manželem mám jednoho. Manžel měl z předchozího manželství 7 dětí, jedna holčička nám zemřela kvůli protrženému slepému střevu. Vychovávala jsem je od doby, kdy nejmladšímu byly tři roky a nejstaršímu devět. Jsou všichni jako mí vlastní.Řekněte, které chvíle byly pro Vás v životě obzvlášť významné?Jeden z velkých okamžiků pro mě bylo, když jsem v německém Düsseldorfu získala ocenění na 20th Golden Award for Food and Beverage. To byl pro mě opravdu velký zážitek. Měla jsem pocit, jako by ocenili všechny ty roky mé tvrdé práce.Další skvělý moment byl, když se mi podařilo dostat se na japonský trh. Jak jistě víte, Japonci jsou velmi přísní a vyžadují vysokou kvalitu. Když dokážete pracovat s Japonci, máte vyhráno. Jakmile se dostanete na japonský trh a zvládnete s nimi spolupracovat, je to pro vás obrovské plus. Mám z toho tedy moc dobrý pocit, spolupracujeme už spolu tři až čtyři 4 roky a za tu dobu se nám na japonském trhu podařilo slušně expandovat. Získali jsme kontrakt a budeme prodávat také v Korei, na Taiwanu, ve Francii, v Itálii, v Austrálii i na Novém Zélandu.Co byste si přála, aby si čtenáři o Vás zapamatovali?Všechno to, co se stalo, je hodně vzdálené od mých nejdivočejších představ. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se mohla dostat tam, kde jsem. Všechno to bylo dílo náhody. Musím říct, že ráda vařím a to je jedna z věcí, která to všechno pravděpodobně odstartovala.Chtěla bych, aby si čtenáři uvědomili, že začít s podnikáním není vůbec jednoduché, ale pokud zatnete zuby a pracujete, zjistíte, že spoustu překážek dokážete překonat. Mým cílem a hlavním úsilím vždycky bylo vyrábět kvalitní produkty. Když můj výrobek někdo ochutná, chci, aby mu chutnal a chtěl si ho koupit.Když budu tento výrobek prodávat, zkusím ho vyrobit levněji. A co se pak stane? Máte podprůměrný produkt, který se neprodává. Tak prosím, ať už vyrábíte cokoliv, ujistěte se, že to děláte nejlépe, jak to jde. Protože tak bude ve vašem výrobku něco výjimečného a to je právě to, co Vám získá zákazníky.Abyste dosáhli úspěchu, musíte být důslední v kvalitě, v prezentaci a samozřejmě sami k sobě. Dokud budete mít tyto tři věci na mysli, úspěch se dostaví.Zdroj: www.belizemagazine.com, překlad: Olga Nová The post Marie Sharp – úřednice z Belize královnou mezi chilli omáčkami appeared first on Chilliman.cz.
Sharp/NEC uvádí nové dotykové displeje InGlass M751 a M861 IGB s úhlopříčkou 75 a 86 palců s přímým LED podsvícením. Moderní konferenční prostory zvyšují požadavek po pokrokových dotykových technologiích s inovativním designem. Na podporu interaktivních [
Královnou motorsportu jsou nazývány závody formulových vozů. Ve dnech 15. a 16. července jejich motory opět po padesáti letech zaburácí mezi pavilony brněnského výstaviště. Bude mezi nimi také Karel Mencl se svým Delfínem, který zde tehdy začínal.
projít na článekZveme Vás na již XVI. ročník Memoriálu Marie Ljalkové! První ročník se konal v roce 2009 a od té doby pravidelně na střelnici v Brně. Pohár založila Marie Ljalková společně s Karelm Černochem, kdy na prvním ročníku si i sama po letech zastřílela. Její muš
projít na článekCo potřebujeme? 400 g těstovin tagliatelle, linguine, spaghetti sůl, pepř 1 ks Tradiční pomazánkové Jalapeños olej cibule 4 stroužky česneku chilli papričky petržel nebo jiné klíčky Postup Těstoviny uvaříme podle návodu na obalu. V pánvi na oleji nech
projít na článekK „Bobrovi“ se vždycky těším, i když vím, že to bude náročné, protože párty se u nich pokaždé protahují až do brzkých ranních hodin. Díky všem omezením bylo vše komornější, ale zase na druhou stranu takové příjemně rodinné. „Bobr“ si jako vždy objednal
projít na článek