Minulý týden jsem si po dlouhé době dopřála thajskou masáž a došlo mi, že jsem s vámi ještě nesdílela své zkušenosti a postřehy z masáží po mé operaci stomie. Masáže si užívám celý život stejně jako návštěvu lázní nebo třeba sauny. Stomií jsem nepovažovala jako překážku, a tak mě po operaci ani nenapadlo se svého požitku vzdát. A jsem velice ráda, že jsem tak učinila. Za těch necelých deset let života se sáčkem na břiše jsem navštívila nesčetně druhů masáží i míst, kde je provádějí. Prvopočáteční stud nahoty a odhalení svého postižení za několik měsíců vystřídal přístup jako by se nechmelilo. Prostě se objednám, svléknu a jen oznámím, že mám stomii, ale že se opravdu nemusí na mě pořádně sáhnout, nejsem z cukru. Reakce masérů vždy byly pozitivní, nikdo mě neodmítl ani se nadlouho nad mojí ozdobou nepozastavil. Pouze se mě během masáže často ptají, jestli je všechno v pořádku a před začátkem mě upozorní, abych se kdykoli ohlásila, pokud by mi něco bylo nepříjemné nebo bolelo. Mé jediné zadání zní, že nechci masáž břicha, asi celkem pochopitelně… Vyzkoušela jsem masáž klasickou thajskou, olejovou thajskou, lymfatickou, bahenní, sportovní, reflexní, aromaterapeutickou, lávovými kameny... Vím, že jsem na několik z nich zapomněla. Prostě jsem jich vyzkoušela velké množství a nikdy jsem neměla problém. Jen třeba když mi bylo hůř, tak jsem šla spíš na hloubkovou pomalou masáž než na sportovní, spíš hlazení než lámání. Masáže, lázně, jóga nebo třeba fyzioterapie jsou dle mého názoru důležité v životě zdravého člověka, natož pak v životě s onemocněním. Potřebujeme si odpočinout, nechat se hýčkat a pomoct od ztuhlých a stažených svalů. Protáhnout tam, kde je to stažené a posílit tam, kde je to moc povolené. Operace a farmakologická léčba zanechává na těle následky, jizvy, srůsty… Musíme se o sebe starat abychom co nejdéle žili šťastně a mohli normálně fungovat a hýbat se. Stomie rozhodně není překážka, jen je potřeba najít pro sebe tu nejvhodnější variantu. Na trhu je jich dnes nepřeberné množství. Tak se hezky hýčkejte, Vaše Tereza
Renáta jedalší hrdinkou ILCO kalendáře. Ve13ti letech objevila krev vestolici apostrastiplných vyšetřeních jí lékaři zjistili ulcerózní kolitidu. V18ti měla napár let dočasnou stomii, pak žila několik let bez ní, aprotože ve40ti letech bylo neustálé choze
Celostátní organizace zastupující práva stomiků vznikla vroce 1992. Vdobě, kdy byl nedostatek pomůcek achyběly vyškolené stomasestry. Dokonce lékaři nedělali stomii nasprávném místě, protože těch, co byli správně informováni, byla jen hrstka. To už jenašt
Život se stomií asi opravdu není to, po čem by člověk prvoplánově toužil. Celkově představa střeva na povrchu břicha, kdy odpad (moč či stolice) odcházejí do sáčku není ideální styl života. Ale přeci… Stomii a život s ní řešíme primárně my pacienti, zdra
projít na článekU některých nelehkých zdravotních komplikacích dojde pacient do stádia, kdy je potřeba podstoupit operaci, na jejímž konci se probudí se stomií. Všichni doufají, že se bude jednat o stomii dočasnou, což je naštěstí i převládající situace. Řádově se pohybu
projít na článekNebudu vám nic nalhávat. Jak už jsem psala dříve, tak i po deseti letech života se stomií jsou momenty, kdy bych ji nejradši přelepila a dělala, že tam vůbec není. Abych opět měla zacelené břicho bez jizev a vylezlého střeva, protože kdo se na TO sakra ch
projít na článek