Večer po příjezdu do Moabu jsme mimo jiné měli s Melindou diskuzi a různých národnostech, na který můžete narazit v USA. Bavili jsme se o tom, kdo nás je víc sympatickej a kdo míň, protože mix lidí v Americe je fakt z celýho světa. Je to hodně závislý na tom, na koho narazíte, ale nakonec jsme se shodli, že ze všech národností, co jsme v USA potkali, jsou nám nejmíň sympatičtí Indové. Má to víc důvodů a je to dáno i tím, že při našich cestách potkáváme Indy zejména jako vlastníky a pracovníky levnějších motelů – hlavně v Kalifornii. Zažili jsme špatnou domluvu, kolikrát vás v rámci obchodu oholí (i když to úplně stejně i ostatní) a navíc jim často skoro nerozumím. K tomu určitě přispívá, že cca rok v kuse mě po telefonu otravovali různí Indové s nabídkou na investování a nedalo se jich jaksi zbavit. Když jsem říkal, že jsou mi jejich rady ukradený a ať už mi nevolají, uměli být agresivní a nepříjemní. A tak jsme tento večer jako náš nejmíň oblíbenej národ v USA zvolili Indy. Po několika úspěšných ránech za sebou je počasí u Turret Arch trošku slabší, ale každej den prostě není posvícení. Jak vypadá ukázková životní lekce? Ráno jsem sám razil do národního parku Arches. Východ za moc nestál, takže jsem se necelou hoďku motal po parku, když v tu při odchodu k parkovišti potkávám pár zhruba v mým věku. Chlapík se mě ptá, jakej byl východ a já odvětím, že nic moc, protože mraky jsou i na horizontu, což znamená nula barev. Dáváme se do řeči a je to zvláštní, protože už po chvilce mám pocit, jako bychom se s Mokshem a Jaswinder (dále Jazz) znali mnohem dýl než pár minut. Probíráme naši cestu, ukazuju fotky z Reflection Canyonu a říkám, co dělám v Česku. Bavíme se jejich životě v Americe i o jejich předchozím životě v Indii. Ano, právě mi osud poslal do cesty Indy žijící v USA. Ale ne obyčejný. Po půl hodině už to oběma stranám začíná být divný a navíc se udělalo i trochu hezky, takže si říkám, že bych trochu pofotil. Vyměníme si kontakt a domluvíme se, že se uvidíme na západ u Dead Horse Point. Na všech setkáních mě mrzí, že těch lidí nemám jedinou fotku. Tentokrát ponaučen, nabídnu Mokshovi a Jazz, že je bliknu. Dnes ráno z toho prostě nic moc nebude. Odjíždím, abych nenechával Melindu dál hladovět. Trek na Delicate Arch Obohacen o tuto zkušenost se vracím za Melindou na pokoj a jdeme na snídani, při které ji vykládám o tomto zvláštním setkání. Kolem půl desáté se vracíme do Arches a šlapeme k asi nejznámějšímu oblouku jménem Delicate Arch. Cesta je klasicky extra rychlá, protože teď už jsme fakt roztrénovaní. Delicate Arch je nejznámější oblouk v národním parku Arches, tak ne, že se mu budete několik let vyhýbat, jako jsem to dělal já. A koho musíme samozřejmě potkat při návratu na parkoviště. Jsou to Moksh a Jazz z rána. Melinda se s nimi seznamuje a zdá se, že vzájemný sympatie jdou všemi stranami. Potvrzujeme plán na večer a pokračujeme v procházení národního párku Arches. Večer v Dead Horse Point State Park Jedná se o státní park kousek od parku Canyonlands, který by v podstatě mohl být jeho součástí, protože nabízí pohled na jinou část toho stejnýho kaňonu. Celá čarovná krajina je opět, jak jinak, dílem řeky Colorado a milionů let její práce. Legenda praví, že v závěru 18. století bylo toto místo používáno jako ohrada pro krocení divokých koní. Kovbojové je nahnali skrz zúžení na tento bod, přičemž z jedné strany vytvořil přirozenou hranici sráz a druhá strana byla ohrazena plotem. Jednou jsou Mustangové z neznámých důvodů zapomenuti v ohradě bez vody, a tak všichni pomírají žízní – poeticky s výhledem na řeku Colorado 600 metrů pod nimi. Dorážíme cca hodinu a půl před západem. Zatímco v Arches bylo pod mrakem, tady se obloha čistí a počasí vypadá hodně nadějně, takže mám strašnou radost. Hned po nahlídnutí přes okraj do údolí je mi jasný, že dnes to bude stát za to. Tomu říkám kurva západ Obcházíme všechny vyhlídky a trochu nás překvapuje nás rozlehlost Dead Horse Pointu. Samozřejmě tady není signál, a tak si jen říkám, že je docela nepravděpodobný, abychom se tady s novýma kamarádama nějak jednoduše našli. Sluníčko pomalu rozehrává svoji show před západem, když mě míjí Moksh. Prý mě našli díky fosforově žlutým botám. Západ na Dead Horse Point je nádhernej. Dělám několik detailů i celkový pohledy a navíc je velká výhoda, že Melinda si u toho povídá s Jazz, takže na mě nejsou kladeny skoro žádný časový nároky. Samozřejmě zůstáváme na místě jako poslední. Tak tuhle fotku si určitě umím představit doma v obýváku. Park nabízí jedny z nejvíc fotografovaných výhledů na Canyonlands a přilehlý oblasti. Netuším, jak mě mohl do dnešního dne minout. V tenhle moment Dead Horse Point asi překonává i Grand Canyon. Možná i proto, že tady není přítomný opar, který právě v Grand Canyonu způsobuje nedaleká těžba. Melinda má zařízený hlídání, takže já můžu nerušeně fotit. Tak teda půjdeme ještě na večeři S Mokshem si povídáme o rozdílech USA vs. Česko vs. Indie a překvapivě zjišťujeme, jak jsou některý věci v Česku a Indii podobný. Stejně jako ráno, i teď máme prostě víc témat než času a není jednoduchý se rozloučit, a tak se domlouváme, že spolu půjdeme do Moabu na večeři. Po cestě se s Melindou rozhodneme, že necháme propadnout hotel ve městě Green River a rezervujeme si jiný místo přímo v centru Moabu. V restauraci si objednáme pizzu a víno, pak ještě jednou víno a pak už se zdá, že o nás na tomhle místě moc nestojí. Je to prostě natolik zajímavý setkání, že se nám nedaří si říct konečně zdarec a rozdělit se. Když protnete Česko, Indii a USA, máte pokrytej skoro celej svět. A i přesto si dokážeme povídat o naprosto všem včetně náboženství či různých spirituálních témat. A nemůžu uvěřit, jak moc jsme si podobní. Obsluha zvedá židle na ježka a já jen čekám, kdy budu muset zvednou ruce, aby mohli utřít náš stůl. Ze srandy říkám, že až doopravdy budou chtít, abychom šli, určitě zhasnou. Za moment jedna paní na chvilku zhasne. Prý omylem. Z večerního posezení nemám žádný fotky, takže to ještě proložím západama z Dead Horse Point. Chlastáme Plzeň v opravdu autentickým americkým baru Jestli v něčem opravdu při souboji Česko versus Indie dominujeme, je to schopnost požívat nekonečný kvanta chlastu. Jak by řekl Petr Mikulica, dvě sedmičky ve čtyřech je dětská porce, takže přemýšlíme, kam se vydat dám. Poblíž nás je bar, kam se tedy přesunujeme a je to fakt autentická záležitost americkýho jihozápadu. Je tu živý vystoupení kombinovaný s obrovským hulákáním místních borců. Přímo před dveřama baru je už v devět večer hozená masakrózní šavla a my se na sebe s Melindou trochu s obavama podíváme. Nakonec ale naše Česko-Indická inkluze v baru probíhá v pohodě. Já v klidesu sázím Plzeň za Plzní, hrajeme shuffleboard, šipky, kulečník a nakonec zůstáváme v baru jako poslední. Naše párty končí už něco málo po půlnoci, takže další den s Melindou vstáváme v pohodě v sedm a jdeme na snídani do Dennys. Ještě jedna krásná západovka z Dead Horse Point. Canyonlands s novýma kamarádama Plán na další den je jednoduchej: domluvili jsme se, že spolu půjdeme na chvilku do Canyonlands a kolem poledne s Melidnou vyrazíme směr Salt Lake City. Při čekání na sraz u Moabu vymýšlím, že se můžeme v autech prohodit, neb ve standardním složení čekají oba páry ještě hodiny a hodiny cesty. A tak Melinda přesedá z více než pětimetrové luxusní limuzíny maličkýho Mitsubishi Mirage. Náš nově vzniknuvší gang u Mesa Arch v Canyonlands. Já fasuju Jazz, což se nakonec ukazuje být skvělou volbou, protože včera v baru jsem se primárně bavil s Mokshem a Melinda s Jazz. Popojíždíme společně po Canyonlands a z původně plánovanýho odjezdu v poledne relativně rychle schází. Jdeme spolu na několik hiků a nakonec kolem půl čtvrté ještě jedeme na společnou fotku k ceduli National Park Canyonlands. Náš poslední společnej moment u cedule Canyonlands National Park. Nebo? A když už si fakt myslíme, že se rozdělíme, zjišťujeme, že ještě máme cca hodinu a půl společnou cestu, než my odbočíme na Salt Lake City a oni směrem Capitol Reef. Naše putování s těžkým srdcem zakončujeme večeří ve městě Green River a tady se naše cesty (snad ne navždy) rozdělí. Kdo by to řekl, že nejlepší Američani, který na road tripu potkáme, budou z Indie. A kdo by to řekl, že to bude zrovna v tom momentě, kdy ve své omezenosti budeme generalizovat a volit nejmíň oblíbenej národ v USA – jen proto, aby nám hned vzápětí sám život ukázal, jak moc se pleteme. Přemýšlím, proč jsem to tak moc rozepsal. A napadá mě, že možná proto, abych vám sám na sobě ukázal, jak moc je důležitý být otevřenej novým perspektivám, bavit se s lidmi a kašlat na svoje předsudky. Když se od svých kolikrát úplně nesmyslných vzorců oprostíte, můžou vás čekat skvělý věci. .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner{ margin: 50px auto; width: 50px; height: 40px; text-align: center; font-size: 10px; } .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner > div{ background-color: #333; height: 100%; width: 6px; display: inline-block; -webkit-animation: rbs_gallery_64eea3baa0236-stretchdelay 1.2s infinite ease-in-out; animation: rbs_gallery_64eea3baa0236-stretchdelay 1.2s infinite ease-in-out; } .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner .rbs_gallery_64eea3baa0236Rect2 { -webkit-animation-delay: -1.1s; animation-delay: -1.1s; } .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner .rbs_gallery_64eea3baa0236Rect3 { -webkit-animation-delay: -1.0s; animation-delay: -1.0s; } .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner .rbs_gallery_64eea3baa0236Rect4 { -webkit-animation-delay: -0.9s; animation-delay: -0.9s; } .rbs_gallery_64eea3baa0236Spinner .rbs_gallery_64eea3baa0236Rect5 { -webkit-animation-delay: -0.8s; animation-delay: -0.8s; } @-webkit-keyframes rbs_gallery_64eea3baa0236-stretchdelay { 0%, 40%, 100% { -webkit-transform: scaleY(0.4) } 20% { -webkit-transform: scaleY(1.0) } } @keyframes rbs_gallery_64eea3baa0236-stretchdelay { 0%, 40%, 100% { transform: scaleY(0.4); -webkit-transform: scaleY(0.4); } 20% { transform: scaleY(1.0); -webkit-transform: scaleY(1.0); } } var rbs_gallery_64eea3baa0236 = {"version":"3.2.12","id":92460,"class":"id92460","roboGalleryDelay":1000,"mainContainer":"#robo_gallery_main_block_rbs_gallery_64eea3baa0236","loadingContainer":"#rbs_gallery_64eea3baa0236-block-loader","loadingContainerObj":"rbs_gallery_64eea3baa0236-block-loader","columnWidth":"auto","columns":8,"resolutions":[{"columnWidth":"auto","columns":3,"maxWidth":960},{"columnWidth":"auto","columns":2,"maxWidth":650},{"columnWidth":"auto","columns":1,"maxWidth":450}],"hideTitle":true,"lightboxOptions":{"gallery":{"enabled":true,"tCounter":"%curr% z %total%"},"image":{"verticalFit":true},"mainClass":"my-mfp-slide-bottom mfp-img-mobile"},"overlayEffect":"fade","boxesToLoadStart":30,"boxesToLoad":30,"LoadingWord":"Na\u010d\u00edt\u00e1m...","loadMoreWord":"Na\u010d\u00edst dal\u0161\u00ed fotky","noMoreEntriesWord":"\u017d\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed obr\u00e1zky","horizontalSpaceBetweenBoxes":15,"verticalSpaceBetweenBoxes":15,"lazyLoad":1,"noHoverOnMobile":"false","wrapContainer":"#robo-gallery-wrap-rbs_gallery_64eea3baa0236"}; The post Mimořádný setkání v národním parku Arches appeared first on Marek Musil foto.
Po úspěšně uspořádaném Národním kole Zlaté Udice v loňském roce, připadlo, jak je zvykem, letošní Celorepublikové setkání rybářské mládeže na Západočeský územní svaz. Pořadatelství se zhostila Místní organizace Nepomuk společně s odborem mládeže Západočes
Tříhvězdičkový Hotel Šumava je situován v malebné obci Zdíkov v Národním parku Šumava.
projít na článekTříhvězdičkový Hotel Šumava je situován v malebné obci Zdíkov v Národním parku Šumava.
projít na článekHasičský záchranný sbor varuje, že požár, jako se odehrál v létě před dvěma lety v Národním parku České Švýcarsko, se může opakovat. Ve svém vyjádření, které mají Finanční a ekonomické
projít na článekNárodním šampionem v krátkém duatlonu se s letošní sezonou na domácí scéně rozloučil Přemysl Švarc. Český olympionik s přehledem ovládl 23. ročník závodu v zámeckém parku Žamberk. V ženské konkurenci si mistrovský titul přivlastnila triatlonová veteránka
projít na článek