Mít na dotek druhého

Na potřebu a možnost mít druhého, co by partnera v dlouhotrvajícím vztahu, poukazují naše vzájemné sympatie - láska: sdílet oboustranně své zážitky/zkušenosti, myšlenky a emoce - plodit a přijímat s odpovědností potomky - zakládat rodinu jako semknutou pospolitost s určitým životním stylem a standardem - mít zájem znát a řešit vespolek dobré i zlé - opečovávat a kultivovat sebe a vztahy k druhým. Není to tedy primárně potřeba sexuality, mentální a fyzické podpory či důvěry nebo existenčního zabezpečení. I když klasický rodinný model má v tomto své historicky genetické opodstatnění. V singl životním stylu by jedinec v těžkých dobách pravěku, starověku, středověku sotva přežil. A možná leckdo z nás má tendenci dodat – i v dnešní době, o to více, kdy je společnost převážně orientovaná na konzumní potřeby a hodnoty. Jsme naprogramováni nejen k vzájemnosti, co by párovému životu, ale zcela pragmaticky i k materiálně existenční tvorbě a dělbě, které se však mají v partnerství realizovat s respektem k jisté relativní kompatibilitě nesymetrických hodnot v rovině chování i prožívání. Např. muž pracuje ve firmě a žena pečuje o domácnost, muž absolvuje pracovní schůzky a žena zajišťuje výchovně vzdělávací rozvoj dětí apod. a naopak, tj. žena i muž se seberealizují ve svých časově i obsahově rozdílných pracovních, ale i relaxačních aktivitách a současně tím utvářejí významově a smysluplně jeden funkční partnerský/rodinný celek. Individuálně a intrapsychicky rozdílně, tzn. každý po svém, vnímáme a realizujeme se vzájemnou akceptací i tutéž aktivitu, i když ji vykonáváme partnersky společně nebo rozděleně. Aby nás měl někdo rád, je třeba mít rád sám sebe. Má-li někdo v tomto svoji mentální nerovnováhu, vztah mu může pomoci najít lásku i k sobě. Partnerství však nemá likvidovat osobnostní nezávislost, která je kvalitnější, když se právě máme sami rádi. Ve vlastní nezávislosti a přiměřené sebe-lásce je rovněž efekt interpersonální přitažlivosti a vnitřní síla ke zvládnutí eventuální partnerské nevěry, aniž by došlo k zániku vztahu. Je také důležitým zdrojem nejen pro zájem, ale i případný nezájem o druhého v rámci rozchodových a rozvodových fází. Citovým přilnutím totiž synchronizujeme své osobnosti, a v případě partnerského nezdaru, kdy dochází k postupnému odpoutávání, se projeví tím větší abstinenční příznaky, čím více nedokážeme fungovat jako samostatné bytosti. Osobnostní samostatnost je patrná již od prvních okamžiků v seznamovacím procesu. Mimochodem, existuje dnes vůbec první rande v tradičním pojetí? Vlivem sociálních sítí dochází k výměně mnohých informací do posledních detailů, emocí, vizuálních dojmů ve formě slovní i obrazové zprostředkovanosti. Často potom následuje při setkání v reálu jistá forma kontaktní a intimní akcelerace. V tomto smyslu je však dobré mít na paměti, že servis dat o druhém – fotky, konverzace, videa, databáze sms zpráv dostatečně nenahrazují realitu. Tzn., že skutečnou párovou kompatibilitu osobností muže a ženy jen imitují do jisté míry mediálně zkreslenou optikou. Při on line kontaktu se jedná převážně/spíše o intrapsychické „bodování jednoho druhým na škále vhodný – nevhodný“ a svoji komerční sílu má i určitý počet lajků, fanoušků, přátel i anonymní role a virtuálně sdílená atmosféra. Z hlediska vztahových myšlenkových prekonceptů se v podstatě kategorizují dvě seznamovací skupiny zaměřené na: a/ životní plány, budoucí úspěch, kariéru, vysoký životní standard b/ subjektivní užívání si života v každodennosti. Tyto skupiny se mohou dále profilovat na ty, kteří do sebe investují v rámci různých sebe-rozvojových aktivit či edukačních projektů (sport, kultura, vzdělávání, péče o zdraví, image, práce) a na ty, kteří proplouvají spontánněji životem, nebo navazují krátké vztahy a sbližují se, kde se dá. Frekvence náhodných sexů zpravidla nevede k žádnému kvalitnímu partnerství, právě tak jako kamarádství vyúsťující v záměr mít partnera na život. Oboustranně sdílená realita nemusí ještě zákonitě vést k partnerské vzájemnosti a lásce, a nese v sobě riziko, že absence romantického kontaktování a randění s postupným probouzením citů si najde svoje místo v jiné etapě lidského příběhu. Vztah je totiž jako psychosociální jev definován a podmíněn určitými biologickými a sociálně vývojovými zákonitostmi fungování člověka s individuální působností v jeho životním příběhu. Partnerství je rovněž aktuálně součástí širšího kontextu: rodového a společenského, které mají svoje sociální normy, a z nich plynoucí hodnoty, potřeby, stereotypy, zvyklosti, ritualizace a předsudky. Někdy se vyplácí (pokud možno) si ujasnit sami v sobě: zda chceme život zpestřit jen prázdninovou romancí, momentálním flirtem nebo aspirujeme na dlouhotrvající vztah. V tomto smyslu může být také interpersonálně variabilně pohyblivá např. kategorie chronologického věku dle data narození. Ten se individuálně značně diferencuje od mentálního věku, stupně vitality vč. chování a prožívání, zdravotního stavu, fyzické kondice, celkového image apod. Abstrahujeme-li zcela od věku (co by kritéria výběru) partnera, je třeba si určitě uvědomit, že pro tvorbu vztahu není žádoucí lapit druhého do pavučiny manipulativních taktik a iluzí o sobě a druhých,týkajících se veškerých životních skutečností. Vztah je pak zpravidla velmi stresující, často tabuizovaný a démonizovaný, kdy strach, obavy i nároky žijí samy ze sebe a expandují do bujných fantazií, nekonečných úzkostí i falešných nadějí. Např. starší muž může vzbuzovat v ženě ochranu v materiálním zabezpečení a ve své personě. Starší žena určitě nenajde v mladším muži zdání i realitu mladistvějšího image a životního stylu, úspěšnosti, životních zkušeností – nýbrž logicky vzato – již v iniciační fázi budování vztahu postupně dochází ještě k většímu opačnému efektu. K tomu přistupuje často tlak okolí a obavy z budoucnosti. Taková žena si může připadat ještě mnohem starší, než ve skutečnosti je, o to více, čím se snižuje poté mužovo sebevědomí. To je rovněž často nižší také v případě viditelně společensky a pracovně úspěšnější ženy. Principiálně řečeno minimalizace charakterové, profesní, zájmové, věkové, společensky statusové, vzdělanostní, majetkové... osobnostní rozdílnosti (včetně míry uspokojování z toho vzniklých potřeb) má v tvorbě vztahu svoje výhody. Vzniklé konfliktní stavy, krizové fáze vztahu a psychické újmy s tím spojené je důležité řešit nejlépe s odborníky v oblasti psychoterapie a poradenské i klinické psychologie. To, co se jeví jako katastrofa může být odrazovým můstkem pro pozitivní vývoj vztahu nebo jiné životní perspektivy. DK The post Mít na dotek druhého first appeared on KTP Praha.

projít na článek

Nesplněná přání zatemňují vědomí

Žhavý dotek ohně likviduje pocity viny "Izaiáš 6" Meditace na likvidaci parazitů v podvědomí 2 hodiny 500 Kč

projít na článek

Koupě druhého morčete může být složitá

Přemýšlíte, že svému morčátku pořídíte kamaráda, ale nejste si jisti, jestli se shodnou? Koupě druhého morčete může být trochu problematická. Skamarádit morčata může být větší oříšek než spřátelit dva psy. Dobře se osvědčilo spojení staré a mladé samice a

projít na článek

Pokud to vyšší vědomí druhého dovolí a Boží plán s tím počítá

Čištění, harmonizace a nabíjení místnosti Práce se živly a jejich silou Meditace a cvičení 2 hodiny 500 Kč

projít na článek

Červené tváře u dětí

Když rodiče uvidí své dítě s červeným otokem na obličeji, mohou podlehnout panice. Nejprve je vždy nutné zjistit příčiny tohoto stavu, a to nejlépe návštěvou lékaře. Otok obličeje může nebo nemusí být bolestivý, může svědit a být teplý na dotek. V některý

projít na článek

Plíseň nehtů na rukou u kojence

Jak všichni víme, tak se děti učí skrze dotek a dotýkají se ploch, na kterých může být i plíseň. Plíseň hlavně převládá v letních měsících, protože se vyskytuje na teplém a vlhkém povrchu. Nehty kojenců jsou měkké a mohou být mírně odděleny od nehtového l

projít na článek