Středočeské Nebovidy leží hned za Kolínem, na dohled od Kutné Hory. Tato malá vesnice se kdysi pyšnila rovnou dvěma tvrzemi. Nástrahy osudu však překonala pouze jedna, nyní označovaná prostě jako Nebovidská tvrz. Bohužel i ta časem zchátrala téměř do dezolátní podoby. Nebýt stejnojmenného spolku, byla by odsouzena k likvidaci. O tom, jak se tvrzi daří nyní a jak k jejímu provozu přispělo manuální dobrovolnictví, hovoří bývalá předsedkyně spolku Lucie Doušová. Kdy a proč váš spolek vznikl? Před více než deseti lety, tehdy naše společná vize směřovala k pomoci památce. Tvrz léta ležela ladem. Dokonce, když jsme do ní přišli, propadla se v jedné její části střecha a v jiné byla dost poničená. Přesto nám přišla geniální svou dispozicí a cosi z ní na nás dýchlo. Co to bylo? Tvrz má krásnou čtyřstěnnou dispozici a hezký dvůr. Dokázali jsme si představit, že by zde mohl být prostor pro kulturní dění v obci, kde by se lidé potkávali a tvrz by je jedinečným způsobem spojovala. Což už se děje… To se děje už od počátku, od chvíle, co jsme sem přišli, začali jsme objekt k různým akcím používat. V jakém stavu jste památku přebírali? Ještě v 90. letech, i dříve, část tvrze fungovala jako obecní úřad, dříve tedy Národní výbor. Takže tato část byla využívána, zbytek chátral. V 90. letech obec učinila určité kroky, které směřovaly k tomu, aby byla tvrz prodaná do soukromého vlastnictví, respektive byla v plánu její demolice. Tvrz byla využívána ke skladovacím účelům a nebylo s ní nakládáno jako s památkou, tou byla uznána až po roce 2000, to už byl na ni vydán demoliční výměr. Památkou se stala díky jednomu občanovi z obce, který na ni památkový ústav upozornil. Dodatečně v roce 2001 byla uznána za kulturní památku České republiky. “Spolek stojí na společném záměru, vizi a motivaci.” To byli asi obyvatelé Nebovid rádi, že mají najednou kulturní památku? Obec velikosti asi šesti set obyvatel s touto situací spokojená nebyla. Obyvatelé si nedokázali představit jinou možnost využití památky než jako slibovaný prostor pro novou fabriku, tudíž pro nová pracovní místa. Léta neudržovaná tvrz byla pro obec velkou finanční přítěží. Kulturně-historické povědomí o tvrzi nebylo nejlepší, respektive bych řekla, že nebylo žádné. Lidmi byla vnímána jako rozpadající se nevýznamný špejchar. Za těch deset let vaší existence se ale situace změnila? Podle fotoalb z vašich akcí máte plno. Chodí k vám většinou místní? Část místních obyvatel tvrz navštěvuje a někteří se do dění na ní aktivně zapojují či v minulosti zapojili. V některých místních ale přetrvává nesouhlas nebo se snad i domnívají, že tvrz nebo spolek na ni působící odčerpává obci peníze. Ráda bych uvedla, že spolek Nebovidská tvrz funguje na obci finančně nezávisle, nezískává od ní žádné dotace, a naopak z výtěžků z akcí tvrz drobně opravuje. Na akce k nám jezdí lidé z Kolína, Kutné Hory a třeba i z Prahy. Největší návštěvnosti se těší programy pro rodiny s dětmi. Jak vaše programy vypadají, kolik jich ročně pořádáte? Vánoce na tvrzi jsou třeba tradiční, až na dobu covidovou se vánoční trhy konaly každý rok. Dalším pravidelným programem jsou letní kina. Nepravidelně pořádáme akce před letními prázdninami, jedná se o akce dobového charakteru, ty tvrzi sluší. Jednou ročně tvrz ožívá i divadlem, pořádali jsme například i vernisáže, zábavy či Punkový festival, bylo toho dříve mnohem více. Bohužel, za deset let jsme personálně vyčerpaní. Nadšení, se kterým jsme spolek zakládali, už opadlo. Fungujeme na tradičních akcích, většinou vázaných na svátky. Když mluvíte o personálním vyčerpání, jakým vývojem prošel počet členů vašeho spolku od doby vzniku? No, myslím, že v těch nejlepších časech náš spolek čítal až třicet lidí. Usilovali jsme o komunitní projekty. Snažili jsme se komunitu vesnice a okolí zapojovat. Pracovali jsme též s podnikateli v katastru obce, ale i tato aktivita časem odezněla. V obci už je to vytěžené, kdo s námi byl, už odešel a nyní chodí občas pomáhat. Současní členové už nemohou být pod takovým zápřahem jako na začátku. Nyní máme do deseti aktivních členů. “Tím, co se nestihne, jsme se naučili netrápit se.” Vznikli jste z nadšení pro obnovu památky… …a taky pro to, že v obci něco uděláme. Ono se hezky dařilo, nadšení bylo velké, návštěvnost také. Ale i to se změnilo s covidem. Lidé se naučili trávit více času doma. Dříve to bylo tak, že když je víkend, díváme se, kde se co děje a objíždíme akce. Lidé se naučili být buď doma, nebo vyjíždět do přírody, nejen se nechat zabavovat. Což je vlastně pozitivum, že se naučili bavit se sami. Akorát se tam ztrácí ta společenská rovina… To ano, to je pravda. Jako spolek se zabýváte výlučně tvrzí? Jak vznikl projekt Vraťme náves Nebovidům? Náves přiléhá přímo na tvrz. Ta byla obestavena různými průmyslovými přístavky, hangáry, zastávkou, ploty, samotná památka v prostoru zanikala. Díky tomuto projektu se nám v roce 2015 podařilo, jak ráda říkám, přestěhovat tvrz na náves. Prostor jsme otevřeli. Vyčistili jsme ho, osadili záhony, místo zastávky je pergola, jsou zde drobná umělecká díla, tvrz je nasvícená. Myslím si, že teď památka vypadá o poznání důstojněji. Museli jsme také vyčistit nánosy odpadků z tvrze a tvrz i nadále postupně čistíme od betonové a chemické “normalizační” zátěže, kterou si prošla, vracíme ji původní charakter. Dříve jsme působili více do široka, v Nebovidech a na blízkém Hlubokém Dole. Postupně jsme se však, z kapacitních důvodů, stáhli převážně do tvrze. Letos v lednu jste své předsednictví ve spolku odevzdala, proč? Odstěhovala jsem se z Nebovid už před několika lety, s obcí jsem začala ztrácet kontakt a i já jsem cítila potřebu zaměřit se jiným směrem a dělat věci jinak. Ve spolku však stále jsem, chodím pomáhat, jen nejsem ve vedení. Možná mám mylnou představu, ale pořád na mě vaše vyprávění dělá dojem, že jste obci trnem v oku? Může vás tak někdo vnímat po tom, co jste pro památku a obec udělali? Je to tak, je to dáno i tím, jak se obecně ke spolkům staví vedení obce. Když vedení obce a neziskovka nespolupracují, je to náročné. Spolek vznikl z nadšení, radosti a chuti pomoci, bavilo nás věci posouvat vpřed a pracovat. Na zbytečné politikaření a tlak dopláceli i lidé ze spolku, čekalo se od mnohých, že se politicky vymezí, většina ale chtěla chodit “jenom” pomáhat. Působilo to na nás tak, že obci nejde o spolupráci, ale o politiku. V návaznosti na lidsky neuspokojivou situaci ve vedení obce vzešla z řad členů spolku úspěšná kandidátka s potřebou věci postavit nohama na zem. Což vypadalo jak? V Nebovidech jsem čtyři roky působila jako místostarostka, ale vlastně to ničemu výrazně nepomohlo. Dva různé směry lidi v obci rozdělovaly a spolku zatažení do polity vůbec nesvědčilo. Věřím, že můj odklon od vedení spolku i obce situaci pročistil. Vedení spolku nyní nemá žádné politické ambice, chce pomáhat a starat se o komunitu a o památku. Co se vám za vašeho působení ve spolku podařilo, nemluvě o rekonstrukci samotného objektu? Více než desetileté společné bytí a fungování spolku považuji za velký úspěch, dokázali jsme společně staticky zajistit tvrz, kompletně ji zastřešit, zajistit padající brány, římsy i okna. Naučili jsme se žádat o dotace, řídit projekty, pracovat s komunitou a podnikateli v regionu, stali se z nás zdatní organizátoři různých akcí. Vysadili jsme spoustu zeleně v okolí tvrze, ale i v Nebovidech a na Hlubokém dole, zrekonstruovali a vysvětili jsme kapličku na Hlubokém Dole, do veřejného prostoru umístili umění. Moc jsme se naučili a v mnohých ohledech vyspěli a potkali spoustu zajímavých a inspirativních lidí. Ne vždy to byla jednoduchá cesta zalitá sluncem, ale já jsem za ni moc vděčná. Kdo u vás na brigádách pracuje? Ty jsou většinou iniciované lidmi ze spolku, ale jsou zde i lidé z obce a okolí či kamarádi, kteří nechtějí být organizováni. Když jim ale pošleme pozvánku na brigádu, rádi dorazí. Nevadí jim pracovat a mají ze společné práce na tvrzi radost. Je to taková společenská akce, upečeme bábovku, uvaříme kávu, večer si celí špinaví sedneme pospolu a máme radost z toho, co jsme dokázali za ten den posunout vpřed. “Často to není o objemu práce, ale hlavně o morální a psychické vzpruze pro nás.” Můžete zhodnotit, jak je pro vás dobrovolnictví zásadní pro fungování vašeho spolku? Ve spolku jsme všichni dobrovolníci. Nikdo z nás není honorován, nikdo nebere žádný plat za to, že zde tráví čas. Spolek stojí na společném záměru, vizi a motivaci. Dokážete si představit práci bez dobrovolníků? Rozhodně ne, na dobrovolnících Nebovidská tvrz stojí i padá. Kdo vám pomáhá spolek dotovat? Spolek Nebovidská tvrz je finančně soběstačný a s projekty ať stavebního, vzdělávacího nebo kulturního charakteru nám finančně pomáhají dotace od různých skupin či firem: lokálně žádáme od automobilky Toyota Motor Manufacturing, spolupracujeme s Místní akční skupinou Podlipansko, pomohla i ČSOB, O2 … největší realizované projekty financovala Nadace Via. Stavební dotace byly dotovány z Havarijního fondu ministerstva kultury. Určitě jsem nevyjmenovala vše. Jaké máte zkušenosti s Tamjdemem? Šetří vám dobrovolníci čas, energii a peníze? Pro vás to znamená nachystat pro dobrovolníky práci, připravit pracovní nástroje, zajistit jídlo… Náklady spojené s přespáním u nás odpadají, na tvrzi se bohužel nocovat nedá. V potaz tak připadají pouze jednodenní brigády. Zbývá tedy jídlo, které Tamjdem řeší příspěvkem na oběd. A upéci buchtu na brigádu nebo uvařit polévku na zahřátí je samozřejmost. Co se týče časové náročnosti, přípravu brigád nepovažuji za extrémně náročnou. Jde jen o to si na chvilku sednout a zamyslet se, aby lidé, co sem přijedou, neměli pocit, že jsou zde zbyteční. Poradí si s manuálními úkony všichni dobrovolníci? Práce, které připravíme, jsou většinou jednoduché a jdou vykonat s různou úrovní zručnosti. Zvládne je každý a pár úkolů máme vždy připravených pro ty zručnější a zkušenější pracanty. Vše, co se zvládne udělat, je k dobru. Tím, co se nestihne, jsme se naučili netrápit se. Ne vždy se nás sejde dost a práce je tu nekonečně mnoho. Ale musím říci, že jsme perfekcionisté v tom, že neumíme polevit z jistých nároků. Na akci je tvrz vždy perfektně připravená a krásně nazdobená. Jste spokojeni s tím, jaká práce se odvede? Ano, i když to často není o objemu práce, ale hlavně o morální a psychické vzpruze pro nás. Když vidíme, že na to nejsme sami. Souzníme a děkujeme! Co na Tamjdemu tedy oceňujete? Dobrovolníci, co žijí ve vesnici, to samozřejmě dělají za nějakým účelem, cílem, z přesvědčení. Pro mě je obdivuhodné, když člověk jede a vůbec neví, do čeho a kam přesně, pokud tam například jede poprvé. To je naprosto nezištná pomoc. Svůj čas odevzdá a vloží do čehokoli. Naši práci nám jako místním vrátí návštěvníci akce, vidíme, jak jsou nadšení, spokojení. PROHLÉDNI SI FOTOGALERII Rozhovor s Lucií Doušovou je součástí seriálu o neziskových organizacích, kterým Tamjdem s dobrovolníky pomohl. Dokládá význam manuálního dobrovolnictví pro organizace, které díky němu mohou růst a věnovat se svému poslání. Unikly ti minulé díly? Přečti si první díl seriálu o jistebnickém mlýně, který byl odsouzen k demolici.Druhý díl seriálu tě vezme do Moravičan za spolkem, který buduje komunitní místo a zahradu v srdci obce. Třetí díl tě přenese do malebné Třeboně, kde místní záchranná stanice otvírá dveře dokořán všem generacím a realizuje nespočet edukativních aktivit. Čtvrtý, červencový, díl ti představí nezávislé kulturní centrum Farmstudio, které vzniká v prostorách starého zemědělského statku z 19. století. V pátém díle se dočteš dojemný příběh o psím hospicu, jediném svého druhu u nás. Šestý díl tě seznámí s aktivitami ekologického střediska SEVER v Krkonoších.Sedmý díl seriálu tě zavede do komunitního domu, kde žijí i pracují lidé s hendikepem se svými asistenty ve vzájemném společenství. V osmém díle se podíváš do Klecan u Prahy, kam se mladé rodiny stěhují za spolkem Pravý Hradec.V devátém díle ti představíme komunitní centrum v pražské Libni, které pomáhá lidem překročit svoji trestní minulost. Fotomedailonek vznikl v rámci projektu „Dopad manuálního dobrovolnictví na rozvoj českých neziskovek”. Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska. The post Na dobrovolnících Nebovidská tvrz stojí appeared first on Tamjdem, o.p.s..
Dům ve Vraném nad Vltavou stojí na konci zástavby, zapadá do okolí, ale zároveň se od něj do určité míry distancuje. Na zahradě je skrytá oáza s přírodním koupacím jezírkem. Za projektem stojí architekti Pavel Nový a Vít Svoboda z ateliéru 0,5 Studio a fi
projít na článekjednotlivci 1 - 4 hodiny Pomůcky: pingpongový míček, balónek, pírko, mince, tkanička, papír, tužka 1. Hod pingpongovým míčkem - závodník stojí ve stoji rozkročném a prohodí míček mezi nohama co nejdále. 2. Vrh balónkem - vrh nafouknutým balónke
V dnešní digitální době je mobilní aplikace nejen skvělým nástrojem pro podnikání, ale i prostředkem, jak přinést inovativní nápady přímo do rukou uživatelů. Pokud jste někdy přemýšleli o tom, jak vytvořit vlastní mobilní aplikaci, jste na správném místě!
projít na článekPřehledný průvodce českými a světovými snímky, které stojí za to vidět
Nechcete brát léky, ale přesto chcete být zdraví? Pak se hodně smějte. Patří to mezi levné způsoby prevence. První studie svého druhu přišla na to, že smích zvyšuje funkční kapacitu kardiovaskulárního systému, zlepšuje práci srdečních tkání, snižuje rizik