Než rozžhnu – v záclony svit luny padá jak v napadlý sníh do polí a v lada, i staré housle na stěně jak živy vrou paprsky. Vzduch teplý, vlažný, snivý. Já cítím, Vánoce se přibližují, jdou s větry suchými, jež prudce dují, se sanicí, jež šumí v zmrzlém sněhu, s vánočním rohem, jehož slyším něhu. Tu zatoužím po knize obrázkové, rytiny prohlížet, obrazy nové, a starých mistrů díla proslavená. Tu poslouchám, na krbu kterak stená a kvílí jablek píseň polotichá; můj doutník šedomodrý kouř jak dýchá, a květy v oknech vadnou, podřimují. Já cítím, Vánoce se přibližují. ~ Antonín Sova / Než rozžhnu / Květy intimních nálad, 1891 Příspěvek Než rozžhnu pochází z Hříbek