Úkolem tohoto článku je co nejsrozumitelněji vysvětlit problematiku použité (dětské) obuvi a přesvědčit čtenáře, že její odmítání není dobrým řešením pro většinu rodičů, samotné děti i pro planetu Zemi. Určitě se mi nechce publikovat článek postavený na nějakém klišé. Ostatně, na klišé stavějí spíše ti, kteří proti použité obuvi vystupují, používajíce v zásadě dva argumenty: škodlivost takové obuvi z důvodu prošlapání nebo vyšlapání a z důvodu hygienického. Pojďme se na tyto dva argumenty podívat blíže: Hygiena Riziko, že si domů z bazarové obuvi něco přinesete, tu samozřejmě je. Ale je tu také řešení v podobě dezinfekčních prostředků. Obuv, která není vyrobená z kůže, je v drtivé většině pratelná, takže přidáním dezinfekčního prostředku se zbavíte breberek stejně jako z oblečení. Prát se dá občas i kožená obuv. A v rámci rodiny snad hygienický problém ani nemusíme řešit. Zároveň bych ráda poukázala na mýtus hygienické nezávadnosti nové obuvi. Převážná část zvláště kožené obuvi je totiž hygienicky závadná. (Proto tu máme určité zákony a vyhlášky na ochranu dětí do tří let.) Už z důvodu místa jejího vzniku (země třetího světa, kde se vyrábí při nízkých nákladech a zdraví pracovní síly nikdo neřeší) a způsobu zpracování kůže si při jejím obutí koledujeme o problém. Jen mizivá část kožené obuvi při dovozu do EU prochází kontrolou. Takže z tohoto pohledu má nošená obuv svoji výhodu. Část škodlivých látek si už odnesly nohy předchozího majitele. Tím, že ji před následným použitím vyperete, urychlíte odbourání škodlivých látek. (Já osobně jsem z tohoto důvodu vyprala i nové kožené boty z Aliexpressu.) Bohužel, s nezávadností mívají problém i seriózní evropští výrobci dětské obuvi, stačí zapátrat v archívu německého časopisu Oekotest nebo na stránkách Rapexu a byli byste vážně překvapeni, jaké karcinogeny a alergeny najdete v obuvi svých dětí. Z tohoto pohledu se mi breberky, na které zabere běžně dostupná dezinfekce obuvi, zdají jako úplná neviňátka. Vyšlápnutí, neboli narušení funkčnosti obuvi V převážné většině má spíše bota schopnost zdeformovat dětskou nohu (alespoň tak to naznačuje realita a výzkum) než noha botu. V tom vidím ten velký rozpor. Z úst stejného odborníka na dětskou obuv mám možnost slyšet tyto dvě věci současně: Dětská obuv deformuje dětské nohy. Dětská obuv se nemá dědit, protože každé dítě si ji nějak individuálně vyšlápne. Otázka také zní, jak dokáže vyšlápnout obuv dítě, které váží 12 kg a nosí ji 2-3 měsíce na pár hodiny denně. Z mojí zkušenosti má použitá obuv i svoje výhody. Pokud je nová obuv tuhá, pár týdnů jí často pomůže k žádoucí pružnosti. A druhý nositel si ušetří nepřirozenou námahu při jejím rozhýbání. Toto všechno si zasluhuje minimálně prostor a čas k přemýšlení, než někdo vyřkne ortel konzumní smrti nad použitou dětskou obuví. Proč bychom měli bez přemýšlení vyhodit obuv, která je ještě plně funkční a v určitých případech má oproti nové i výhody? Dokážu plně pochopit, že protiargumentace přichází ze strany výrobců i prodejců. Otázkou je, proč takto vehementně vystupují proti použité obuvi ortopedi nebo fyzioterapeuti. Proč se stejným zápalem nevysvětlují veřejnosti škodlivé účinky těsných kalhot na pohybový aparát dětí. Bylo by skutečně přínosné, kdyby bazarové dětské obuvi dali trochu víc šancí na život, protože jim může být úplně jedno, kolik se nové obuvi prodá nebo neprodá. Právě oni mohou být těmi, kdo rodičům s nižšími příjmy pomohou zorientovat se v této problematice. Stále tu totiž bude hromada rodičů, kteří budou kupovat použitou obuv. Ale pokud v nich budou odborníci živit myšlenku na její škodlivost, budou ještě navíc žít s výčitkami svědomí a bez návodu, jak vybírat použitou obuv, který by jim přitom odborníci mohli dát. A minimalizovat tak škody způsobené opravdu obnošenou nebo hygienicky nevhodnou obuví. Kdyby se však dokázali „povznést“ nad tento mýtus. KVALITNÍ NÁVOD NA VÝBĚR POUŽITÉ OBUVI Jak tedy vypadá kvalitní návod na výběr použité obuvi? Nikdo ho nikdy nesestavil (odborníci přece nebudou propagovat něco tak strašného jako je bazarová obuv), přece se však o to pokusím. Můžeme se inspirovat radami Wielanda Kinze, který jako jeden z mála otevřeně říká, že používání obuvi z druhé ruky je ekonomické a ekologické a dává návod na to, co si má člověk při jejím nákupu zkontrolovat. V jeho očích je to PODRÁŽKA. Obuv nesmí být ošoupaná na jedné straně, musí stát rovně. (Pokládám si otázku, zda dítě, které dva měsíce nosí nové boty a párkrát v nich pořádně přibrzdí na odrážedle, nemá stejný problém..) A je tu ještě britská dětská pediatrička Tracy Byrne, která v použité obuvi také nevidí konec světa. V zásadě tvrdí to samé, pokud použitá obuv splní žádoucí vlastnosti jakými je pružnost, velikost, vázání, stélky, pokud je možné ji vyprat nebo jinak vydezinfikovat a na podrážkách nejsou stopy viditelného opotřebení a nošení, hurá na ně. Já osobně radím ještě několik dalších věcí: Je dobré zkontrolovat profil podrážky vevnitř, přejet si prsty po stélce, jestli nenahmatáte prohlubně. Pokud jsou prohlubně přímo v podrážce, obuv je nepoužitelná. Pokud jsou prohlubně ve stélce, je potřebné vyměnit stélky, Pokud suché zipy nahoře nedrží, je možné je nechat vyměnit. Pokud opatková část jeví známky „vytahání“, sešlapání, pak raději obuv nebrat. Toto jsou, podle mě, ty nejdůležitější části obuvi, kde může nastat problém. Z pohledu barefootové obuvi jsou šance koupit plně funkční dětskou obuv ještě vyšší. Jednak je povědomí o nadměrku u matek preferujících toto obouvání vyšší, takže mění obuv po kratší době, jednak tu nehrozí velké riziko prošlápnutí podrážky (nemá kam) nebo vydření zespodu (objevila by se díra a obuv by byla tak či tak neprodejná). Na závěr ekologický povzdech. Planetu Zemi si půjčujeme od svých dětí. Jako matku mě mrazí při pomyšlení, že už každá čtvrtá mořská ryba má v těle mikroplasty a my je na dovolené u moře s chutí sníme. (To jen na ukázku, kam spějeme.) http://zpravy.idnes.cz/mikroplasty-more-studie-jidlo-clovek-dw8-/zahranicni.aspx?c=A170125_105329_zahranicni_ert Nepotřebujeme podporovat výsadby stromů prostřednictvím zakoupené obuvi nebo podporovat evropskou výrobu (určitě můžeme, ale to je až druhý krok). V prvé řadě bychom se měli chovat co nejvíc ekologicky v běžném životě. Proč bez hlubšího zamyšlení zavrhujeme obuv, která má potenciál plnohodnotně nám posloužit, ušetřit naše peníze a přírodu zároveň? Ještě jednou tedy zopakuju: mně se to zdá jako návod na velmi špatné řešení. Zdroj obr.: www.kinderfuesse.comThe post Odmítání obuvi z druhé ruky je návod na velmi špatné řešení first appeared on www.nohynaboso.cz.
V přiloženém souboru přinášíme stručný návod na vyplnění prohlášení poplatníka na rok 2024. Návod Vám pomůže zorientovat se a správně vyplnit prohlášení na rok 2024. Navod-na-vyplneni-prohlaseni-polatnika-na-rok-2024-1Stáhnout Článek Návod na vyplně
projít na článekProfesionální štítky na krabice mají jen ty největší e-shopy? Ale kdeže! Připravili jsme jednoduchý návod, jak na tisk etiket ve wordu
projít na článekSérum Firewall je 10x účinnější než jiné antioxidanty! Inovativní kosmetická značka Medik8 se s oblibou účastní objektivních testů účinných látek ve svých výrobcích. Nejnověji se testovalo jejich antioxidační sérum Firewall. Volné radikály a antioxidanty
S přihlédnutím k aktuální epidemiologické situaci, se kterou se potýkají všichni zaměstnavatelé, připravila organizace ISO návod. Tzv. ISO/PAS (publicly available specification) - tedy specifikaci, která je k dispozici veřejnosti.
projít na článekDVOULITŘI (Pro časopis Spirit, vyšel 27.9. 2013. Pokud si chcete článek přečíst přímo v časopise Spirit, klikněte na nadpis DVOULITŘI) Paní Helena se v dopise svěřila: „Vnuk chodí do druhé třídy. Jsem přesvědčena, že je velmi inteligentní, ale s uče