ANATOMICKÉ MINIMUM Zevní zvukovod je součástí sluchového aparátu a zajišťuje zachycení a průchod zvukových vln na bubínek a systém středoušních kůstek, které jej dále převádějí na tekutiny vnitřního ucha. Zvukovod má tvar nepravidelné trubice a obsahuje dvě fyziologická zúžení a dvě ohbí. Tento poznatek má klinický význam při uváznutí cizího tělesa nebo ušního mazu a také ovlivňuje pohled na bubínek při otoskopickém vyšetření i akustické vlastnosti zvukovodu. Zevní část zvukovodu je tvořena chrupavkou, vnitřní část navazující na bubínek je kostěná. Zvukovod je vystlán kůží, která obsahuje chlupy a také mazové a modifikované apokrinní (ceruminózní) žlázky. Produkty žláz společně s odloupanou povrchovou vrstvou kůže tvoří ušní maz. Zvukovod má funkci akustickou (rezonanční trubice) a ochrannou (chrání střední ucho před infekcí, traumatem nebo cizím tělesem). Nemoci zevního zvukovodu můžeme rozdělit na: vrozené vady, zánětlivé nemoci, nádory, úrazy, cizí tělesa, ušní maz. VROZENÉ VADY ZEVNÍHO ZVUKOVODU Vrozené vady zevního zvukovodu se vyskytují s četností 1 na 10 000–20 000 narozených dětí. Vyskytují se samostatně nebo jako součást postižení jiných orgánů, mohou být jednostranné nebo oboustranné. Mezi nejčastější vrozené vady patří atrézie a stenóza, zdvojení, kongenitální tumory a píštěle zevního zvukovodu. Tyto vady se řeší chirurgicky, v případě atrézie a stenózy je základním cílem adekvátní rehabilitace sluchu, která se u nejmenších dětí řeší pomocí kostních vibrátorů, ve vyšším věku pak používáme nejmodernější typy implantátů pro kostní vedení. Možné jsou i rekonstrukční výkony s účastí plastického chirurga. ZÁNĚTLIVÉ NEMOCI ZEVNÍHO ZVUKOVODU Akutní zánět zevního zvukovodu Jde o časté onemocnění, které postihuje 3–10 % populace (Bjorab 1996). Jedná se převážně o bakteriální infekci, která může být lokalizovaná nebo difuzní. Nejčastějším původcem je Staphylococcus aureus nebo pyogenes, u difuzní formy je pak častá smíšená aerobní infekce. Typickými původci jsou Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus epidermidis a Proteus mirabilis. Vyskytuje se typicky v letních měsících v souvislosti s koupáním v bazénech. Hlavním klinickým příznakem je intenzivní bolest ucha stupňující se při tahu za boltec, při tlaku na tragus a při žvýkání. Otoskopicky je přítomný prosáklý, zarudlý a zúžený zvukovod s detritem. U pokročilých forem se zánět šíří do okolí a projeví se zarudnutím a otokem v retroaurikulární krajině, kdy může klinicky imitovat mastoiditidu.Terapie spočívá v lokálních výplaších zevního zvukovodu borovou vodou, fyziologickým roztokem nebo ředěným peroxidem, dále se aplikují ušní kapky s obsahem antibiotik, případně kortikoidů. U pokročilého zánětu je nutná systémová léčba antibiotiky, nejtěžší případy si vyžadují hospitalizaci a nitrožilní aplikaci antibiotik. U prolongovaných stavů je nutné vyloučit mykotické agens, případně jiné příčiny (chronické cizí těleso, cholesteatom, nádor). Mykotický zánět zevního zvukovodu Tvoří asi 10 % všech akutních zánětů. Etiologicky se uplatňují Aspergillus niger, flavus nebo fumigatus a Candida species. Projevuje se svěděním, pocity tlaku a plnosti ucha, průběh bývá prolongovaný. V léčbě používáme výplachy zvukovodu a lokální aplikaci antimykotických látek (natamycin, ciclopirox, neomycin, genciánová violeť). Virové záněty zevníhozvukovodu Jsou nejméně častou formou akutního zánětu, způsobují je herpetické a chřipkové viry. Projevují se výsevem bolestivých puchýřků, horečkou, bolestmi hlavy, často bývá současně postižení i lícního nervu a sluchového nervu (u herpes varicella‑zoster). Pacientům podáváme acyklovir, v indikovaných případech kortikoidy, analgetika a antiflogistika. Chronické záněty zevního zvukovodu Dělíme je na infekční a neinfekční. Infekční probíhají na podkladě opakované exacerbace akutních zánětů, zatímco ty neinfekční na podkladě chronických onemocnění, jako je ekzém, atopická dermatitida nebo psoriáza. Závažným stavem je stenózující forma zánětu, kdy dochází k postupnému zužování až úplnému uzávěru zevního zvukovodu, jenž si vyžaduje chirurgické řešení. NÁDORY ZEVNÍHOZVUKOVODU Nádory zevního zvukovodu jsou buď nádory měkkých tkání, nebo nádory kostí a mohou být benigní, nebo maligní. Nádory zvukovodu jsou velmi raritní, maligní postihují jednoho člověka na jeden milion obyvatel za rok. Nejčastějšími maligními nádory jsou bazaliom a spinaliom.Varujícími příznaky nádorových změn jsou ulcerace, granulace, polypy, krvavá sekrece, zapáchající sekrece, bolestivost a nedoslýchavost. Často se objevují až v pozdním stadiu onemocnění. Vždy je nutná histologická verifikace. Základem terapie nádorů zevního zvukovodu je chirurgické odstranění nádoru, u rozsáhlých tumorů se aplikuje i radioterapie a chemoterapie. ÚRAZY ZEVNÍHO ZVUKOVODU Úrazy zevního zvukovodu jsou poměrně časté a běžně vznikají při čištění ucha, mohou být však součástí i závažných kraniotraumat. Projevují se krvácením, bolestivostí a nedoslýchavostí. Terapie spočívá v toiletě rány, vyloučení perforace bubínku, aplikaci protizánětlivých ušních kapek, v případě nutnosti repozice aplikujeme sterilní tamponádu. CIZÍ TĚLESA V ZEVNÍM ZVUKOVODU Cizí tělesa ve zvukovodu se vyskytují převážně u dětí a duševně nemocných osob. Mohou být živá (hmyz) nebo neživá (korálky, kamínky, vata, papír, lego a jiné). Pro přesnou diagnostiku je nutná otoskopie nebo mikrootoskopie a identifikace cizího tělesa. Nejefektivnější a nejbezpečnější léčbou je vypláchnutí cizího tělesa vodou, někdy je nutná extrakce pomocí háčku nebo jiného nástroje, vždy však pod kontrolou zraku. UŠNÍ MAZ Ušní maz (cerumen) je produkt ceruminózních a mazových žláz kůže zevního zvukovodu. Součástí mazu jsou i oloupané epitelie, vypadané chloupky a zevní prach. Týdně vzniká u člověka asi 1–2 mg ušního mazu. Ušní maz chrání zevní zvukovod mechanicky (promazávání, samočisticí schopnost, zachytávání prachu) a antibakteriálně (brání bakteriím přilnout na povrch kůže). Nejčastějším problémem je nadměrná produkce ušního mazu, který může zevní zvukovod zcela ucpat. Vzniká tak pocit zalehnutí ucha a nedoslýchavost a také může dojít k zánětu zevního zvukovodu. V tomto případě je ideální aplikace přípravků na bázi olejové emulze, které cerumen rozpustí. Někdy je nutný výplach ušního mazu nebo jeho extrakce v ordinaci otorinolaryngologa. Článek Onemocnění zevního zvukovodu se nejdříve objevil na angis.cz.
Výtok z uší je doprovodným jevem především zánětlivých onemocnění středouší, obecně lze však říci, že doprovází velkou část všech ušních onemocnění. Výtok z uší mohou vyvolat také záněty kůže zevního zvukovodu, které zahrnují i místní alergickou reakci. B
projít na článekNení pravdivý názor mnoha lidí, že ušní maz je špína. Ve skutečnosti má obrovský potenciál při ochraně ušního bubínku. Ušní maz je vylučován do zvukovodu. Když je vlhký, je měkký a lepkavý. Udržuje tedy kůži zvukovodu vlhkou a zabraňuje jejímu vysušení. U
projít na článekKeratokonus je dědičné onemocnění, které někdy přeskakuje generace. Začíná obvykle v pubertě a má spojitost s fenoménem alergie. Mnutí očí může způsobit urychlení vývoje onemocnění. V začátcích onemocnění stačí obvykle používání brýlí. Keratokonus je velm
projít na článekBaelzova choroba se řadí mezi hnisavá zánětlivá onemocnění spodního rtu. Jde o ojedinělé, špatně identifikovatelné infekční onemocnění dolního rtu. Příčina této nemoci je nejasná. Onemocnění je velmi nepříjemné a bolestivé.
projít na článekNemoc bohatých nebo nemoc králů, tak se lidově říká onemocnění dna (arthritis urika). Jedná se o onemocnění, které postihuje většinou obézní muže ve věku mezi 40. a 50. rokem. Je to metabolické onemocnění, ale také vrozená dispozice.
projít na článek