Sedíme u stolu. Je jedna hodina. Bratr: „Co si pustit ty projevy?“ Smích. Televize je už starší, a tak se Jaroslavu Kuberovi ty části jeho těla, které se pohybují, rozpadají. Nejvíc tím trpí jeho hlava; té vidět není. Špatně funguje i zvuk, nějak to chrastí (a čím víc se obraz rozpadá, tím víc to chrastí), a tak je obrazově deformovaný Kubera doprovázen zvukově deformovaným Kuberou. To nám nevadí. Matka z kuchyně: „Vypněte ty kraviny!“ Jsme k té výzvě rezistentní; začalo mě to bavit a hltám z těžce rozmazaných Kuberových úst každé jednotlivé slovo, které mi televize ulovit povolí. A že jich není málo! Najednou slyším celkem zřetelně celou pasáž: „...tsunami, které se šíří rychlostí zvuku…“ Bratr: „Rozuměls mu?“ Já: „Jo, jako že tsunami se šíří rychlostí zvuku.“ Bratr: „To se mi nezdá, to je ňáký moc rychlý to tsunami. Měl by se přinejmenším slyšet v tý televizi, pak by mluvil o zvuku s trochu menší úctou.“ Já: „Vždyť vůbec nevíš, s jak velkou úctou o zvuku mluví; třeba ho chce tím tsunami úplně znectít.“ Bratr: „Bude to asi ňáký podobenství.“ Já: „O Japonsku.“ Bratr: „O Japonsku to bejt právě nemusí.“ Pak delší zachrastění. Pak konec projevu Kubery. Matka z kuchyně: „To byla moc zajímavá myšlenka s tím zvukem a tsunami.“ Bratr: „Ještě bude jeden projev.“ Matka: „Kterej?“ Já: „Vondrušky.“ Bratr: „Vondráčka, ty vole.“ I Radek Vondráček ovšem svádí jen marný boj s televizí. Ve druhé půli jeho projevu se ale stane zázrak – televize najednou začne fungovat tak, jak má. Zahřála se. „Ten mluví stejně pěkně jak ten první,“ říká k tomu hned matka a pouští mixer. Jsme k jejímu nátlaku rezistentní; Vondráček vyhlíží spokojeně, my taky, i když ho neslyšíme. Mixer ustane. Vondráček nastoupí: „…jak nejlépe bojovat s hloupostí a nenávistí? Přece typickým…“ Mixer znovu spustí. Vondráček tento druhý nástup mixeru už nevydrží a po chvíli kapituluje. Poznávám to z toho, že vidím znělku. Sousloví „vidím znělku“ zní sice podivně, je to tak. Bratr: „No, mně se ten Vondráček docela líbil, vyhlížel státnicky.“ Já: „Jo, taky si myslím, že se mu to povedlo.“ Matka: „Tak už to vypněte.“ Máme svíčkovou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
The post Včeličky oslava narozenin Dominika appeared first on MŠ a ZŠ Vedrovice.
projít na článekThe post Včeličky oslava narozenin Stellinky appeared first on MŠ a ZŠ Vedrovice.
projít na článekThe post Včeličky oslava narozenin Viktorky appeared first on MŠ a ZŠ Vedrovice.
projít na článekThe post Včeličky oslava narozenin Matěje appeared first on MŠ a ZŠ Vedrovice.
projít na článekThe post Včeličky oslava narozenin Toničky appeared first on MŠ a ZŠ Vedrovice.
projít na článek