Čtu dcerám pohádky. Jim se to líbí velice, mně taky, takže máme dobrý čas. Před nějakým časem jsme dostali novou dětskou knížku – Jak šlo vejce na vandr. Určitě si tu pohádku pamatujete z dětství. Myslím, že jednu z verzí, alespoň tu, na kterou si nejasně vzpomínám já, napsal František Hrubín. Verze, kterou jsme před pár dny dostali, je jednoduchá: vejce už to doma nebaví, a tak se vydá do světa. Potká psa Alíka, husu, kočku, prasátko a jdou a jdou, až padne noc a oni jsou v lese a mají strach. Nevědí, co si počít, ale jsou to bytosti chytré, a tak kočka vyleze na nejvyšší strom a co nevidí? Vidí palouček a na něm malebnou chaloupku. Vydají se tedy k ní, a protože je zrovna prázdná, ubytují se a je jim dobře. Náhle ale zaslechnou něčí kroky a funění. Kdo to jen může být? Ach ne, je to obr. Husa počká, až bude k místu, kde se schovává, otočen zády, pak vyběhne a zezadu ho klovne do nohy. Pak vyběhnou z úkrytů i všichni ostatní. Pes obra kousne, kočka mu poškrábe obličej a prasátko se rozeběhne a plnou silou do něj vrazí. Vejce vyskočí na stůl a všechno pozoruje. Obr je hrůzou bez sebe, navíc má po těle plno bolavých ran. Neví, co se to s jeho chaloupkou stalo, a tak vezme nohy na ramena a peláší pryč. Obra už nikdy nikdo v chaloupce neuvidí (asi běhá stále někde v lesích) a naše chytré bytosti, které se mezi sebou mají tak rády, v chaloupce žijí šťastně, a pokud nezemřely, žijí šťastně ještě dnes. Zhruba tak ta pohádka končí. Když jsem dočetl, přišla krutá otázka znepokojené dcery: Proč chudáka obra vyhnali z jeho domečku? Těžko říct, odpověděl jsem nejistě. Je to nechutná pohádka, pomyslel jsem si. Chudák obr nic neudělal, ale protože je „obr“, můžete si s ním dělat, co uznáte za vhodné. Můžete ho pokousat, vyškrábat mu oči, vyhnat ho z domu. Je to legitimizační pohádka. Asi je to jedna z těch pohádek, které se vyprávěly třeba v mém rodném pohraničí po roce 1945… Dcera změnila téma a navrhla, že si raději přečteme od Grimmů Jeníčka a Mařenku. Macecha se chce dětí zbavit, nechat je napospas lesu a jisté smrti, s čímž otec opakovaně souhlasí a svým dílem k tomu přispěje, byť s tím má problém. Jeníček a Mařenka to ale všechno, jak každý ví, přežijí. Bratři Grimmové pohádku končí tím, že děti přicházejí zpět k otci (macecha mezitím zemřela). Děti jsou šťastny, otec také. Otázka dcery je prostá: Proč se Jeníček a Mařenka vracejí zpátky k tomu strašlivému otci, když ten s macechou děti do lesa odvedl a chtěl, aby zemřely? Nevím, co říct. Ach, ty pohádky. Možná by se měly přepsat. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Pohádky na Vánoce 2023 Vánoce jsou časem klidu, míru a rodinné pohody. A co by to bylo za Vánoce [] Příspěvek Pohádky na Vánoce 2023: Co nás letos o Vánocích čeká na obrazovkách? pochází z Vánoční pohoda.cz
projít na článekPohádky nás provázejí od útlého dětství, ať nám je vyprávěla babička, maminka či Večerníček, každý máme tu svou oblíbenou. Mezi ně patří i nádherné filmové klasiky, na které se rádi opakovaně dívají děti i dospělí, ač je znají nazpaměť. Je těžké uvěřit, ž
projít na článekRuský diktátor Vladimir Putin teď svůj pohled upírá na Gotland, varuje vrchní velitel švédské armády Micael Bydén. Největší švédský ostrov leží na strategickém místě asi 330 kilometrů od ruského Kaliningradu. Bydénovo prohlášení přichází v době, kdy se na
projít na článek0Tradice Pohádky neodmyslitelně patří k Vánocům a je skvělé, že Česká televize pokračuje v tradici natáčení vánočních pohádek pro neslyšící. Tento jedinečný projekt zpřístupnění obsahu prostřednictvím znakového jazyka neslyšícími herci nemá ve světě obdob
projít na článekKomedie Divadla Tramtarie, nové stand-up výstupy Herci Na ležáka, derniéra Anny Kareniny, pohádky nebo koncert Anety Langerové, to všechno je na programu letošního Olomouckého „nejen“ shakespearovského léta, které vypukne ve čtvrtek 8. srpna a potrvá celý
projít na článek