Jak jsem si řekla, tak si plním. V květnu 2021 jsem opět v Portugalsku. Je to země, která mi velmi přirostla k srdci. A vím také proč. Když jsem viděla tu rozmanitost kytek, oceán, kachličkové domy s ornamenty, lidi, kteří rádi užívají života, místo toho, aby pořád něco řešili, uvědomila jsem si, že je tady můj druhý domov. Domov duše. Tady je ukázka z mého deníčku, který si o Portugalsku postupně dělám. Jela jsem fotit krajinu. Je o mně známo, že fotím nejradši děti a tak jsem si chtěla užít pravý opak. Už jen výbava čelovka, zimní bunda a lyžařské nepromokavé kalhoty svědčí o tom, že tohle se prostě s dětmi ještě dělat nedá. Samozřejmostí bylo dlouhé, trpělivé čekání na správné světlo, bedlivé koncentrované soustředění na přesný záběr a kompozici. A po zlatě hodince která byla cca ve 5.30 nebo 20.00 hodin přespání ve stanu na místě. Jely jsme tentokrát objevit oblast řeky Paivy s novou visutou lávkou, která je teď nejdelší na světě, břidlicové vesnice s nádhernou přírodou, spadající pod UNESCO, mluvící kameny kterých je po Portugalsku plno dolmeny. Avšak proč je jich zrovna zde tolik? Po cestě na jih jsme navštívily úžasně fotogenické středověké městečko Obidos, pláž Ursu (medvědice) a divoké koně v Geres.
Deníček Andulky - schovanky, která jela k tetě. Aby její chovatelka a maminka věděly co dělá a jak se jí daří, stačí se podívat.
projít na článekPlno lidí mi pořád píše, jak jim chybí můj deníček, který jsem měl na Hafíkách. Tak jsem se rozhodl, jak něco málo paničce nadiktuju. Věnováno mým kamarádům.
projít na článekKdyž mi Ilona Procházková poslala prastarý deníček, překvapila mne. Snad malé připomenutí té doby r. 1979 se bude líbit. Na konci článku je pár fotek od Mariny, jako další vzpomínka na stará hostivařský cvičák.
projít na článekNejkrásnější svátky v roce jsou ty vánoční a slaví se víceméně po celém světě. Patří k nim tradiční zvyky, jež jsou pro různé země a společenství lidí rozdílné. A v tom také spočívá jejich krása. Portugalsko ve slavení Vánoc a Nového roku nijak moc nev
projít na článekVelkou část naší práce tvoří montáže na kterých se toho děje spousta, a tak se s vámi podělím o jeden ze zážitků. Jednou když jsme se vraceli z montáže vcelku rozumně (na naše poměry), tedy kolem půl osmé večer, bylo potřeba natankovat. Zastavili jsme ted
projít na článek