Pravý Hradec: V malém městě vyklíčil zázrak

Obec Klecany leží na pravém břehu Vltavy, nedávné archeologické výkopy tu odkryly osídlení sekundující Levému Hradci na druhé straně řeky. Pravý Hradec je ale momentálně slavnější ve spojení s občanskou iniciativou, která se zde v roce 2007 zrodila. Do Klecan se stěhují mladé rodiny za vyžitím, kterému stěží konkurují rodinná centra v Praze. Spolek Pravý Hradec nabízí kolem půl stovky kroužků pro děti i dospělé, snaží se o to, aby dětem nechyběl pohyb ani příjemná forma vzdělávání. Akrobacie na šálách, jazykové kroužky, jóga pro teenagery? Žádný problém, najdete tu také kroužek včelařství a zažijete promítání dokumentárních filmů. Chcete vědět víc? Přečtěte si rozhovor se zakladatelkou projektu Zdeňkou Tomášovou. V současné době nabízíte neuvěřitelně rozmanité aktivity pro děti i dospělé, samozřejmě mě zajímá, jak jste k současnému stavu dospěli. Ještě před rokem 2007 jsme uvažovali o založení organizace, která by pořádala sousedská setkávání žen při háčkování, vyšívání a dalších ručních pracích. Také jsme měli v plánu výlety. Tehdy se nám to ale nepovedlo zorganizovat. Pak jsem potkala kamarádku, která umí psát žádosti o dotace, fundraiserka, nachomýtla se k nám i třetí a nabídla nám svoji znalost účetnictví. Takže jsme byly tři a založily spolek.Tehdy se tomu říkalo občanské sdružení. Již kolem roku 2002 se tu objevily významné archeologické nálezy, které potvrzovaly Pravý Hradec na protějším břehu Levého Hradce a tak jsme spolek pojmenovali podle toho. První akce byla výlet do Svatovítského chrámu, kam nás vzal pan farář. Brzy jste se ale začaly orientovat na aktivity pro děti. Dcera měla v té době první holčičku a vyprávěla nám o různých mateřských klubech v Praze, proto jsme se rozhodli, že to také zkusíme. Založili jsme mateřské centrum, tedy klub rodičů a dětí. Chtěli jsme zpřístupnit pohyb, muzicírování a společné tvoření pro děti. Jak k tomu došlo? Uspořádali jsme podpisovou akci, mezi maminkami, ale i dalšími občany včetně seniorů. Dohromady jsme měli asi sto dvacet podpisů a šli za panem starostou, že nemáme žádný prostor. Napadl nás prostor ve škole, který byl v určité hodiny nevyužívaný. Byla to družina v dopoledních hodinách. Pan starosta i pan ředitel nám to schválili, ale to jsme nevěděli, jaké s tím budou problémy. Na co jste jako spolek narazili? Byly nám předkládány stížnosti na kočárky v chodbě školy, paním učitelkám v družině se to také moc nezamlouvalo. My jsme se však snažili dokázat, že je o klub rodičů a dětí je zájem a že se ta činnost vyplatí. A to se také podařilo? Ano, to byl hlavní důvod. Kdybychom pořád plánovali a do ničeho bychom se nepustili, nic z toho, co máme teď, bychom asi neměli. Další rok nám tedy pan ředitel uvolnil jinou místnost pouze pro nás. Maminky chtěly další činnosti, flétnu, jógu, jazykové kurzy, logopedický kroužek. Prostě s novým prostorem jsme se začali rozvíjet. Rozjeli jsme i dětskou skupinu, abychom ulehčili školce, která byla přetížená. Jenže přišla hygiena, že ve škole nemáme podmínky pro takto malé děti. „Kdybychom pořád plánovali a do ničeho bychom se nepustili, nic z toho, co máme teď, bychom asi neměli.“ Jak jste to vyřešili? Na naši žádost nám pan architekt udělal studii, co všechno bychom tam mohli změnit, ve třídě i na chodbě ve škole, aby to vyhovovalo potřebám takto malých dětí. Což asi hygiena schválila? Ano, hygiena to schválila, jenže městu se to zalíbilo a řeklo, že si tam udělá další třídu mateřské školy. Takže nás vystěhovali do nedostavěného, plně nezařízeného objektu. Tam jsme se ale rozvinuli úplně. Časem přišly i aktivity pro dospělé. Byli jsme zde pět let, dělali jsme tu jazykové kurzy, virtuální univerzitu třetího věku, keramický kroužek, měli jsme hlídací koutek, taneční kurzy, pingpongový stůl a další. Jenže od začátku jsme věděli, že tento prostor máme pouze dočasně, než zde vznikne nový obecní úřad. A to se také stalo. Město nás bez náhrady vystěhovalo. Poskytlo nám jen prostor pro naše zařízení, které jsme si zde mohli uskladnit. Kam jste se uchýlili? Fungovali jsme už jenom kroužkově ve škole ve třídách, v tělocvičně a měli částečně k dispozici aulu mateřské školy a bývalá kasárna. Kroužky jsme tolik omezovat nemuseli, ale neměli jsme prostor pro sousedská setkávání a herničku pro děti. Pak jsme získali bývalou hospůdku na náměstí, ta je pro nás ale příliš malá. Chybějící prostor jsme našli v protější restauraci, kterou provozuje Potravinová banka pro Prahu a Středočeský kraj. Vytvořili jsme restauraci přátelskou rodině a máme tu také zázemí s herničkou a pořádáme zde komorní kulturní pořady nebo přednášky a promítáme zde filmy z Jednoho světa. Kladu si otázku, odkud plyne vaše nezlomnost. Víte, já tak v nadsázce říkám, že pomáháme městu proti jeho vůli. Jak jsme se rozvinuli, město přestalo mít přehled, proč to děláme. Každý rok žádáme město o dotaci na naši činnost, vždy však dostaneme jen zlomek té částky. Ale např. fotbalisté dostanou několikanásobnou částku, protože fotbalu každý rozumí a je to tradiční zábava skoro v každé obci. Naše pestrá nabídka aktivit pro všechny věkové skupiny je však podezřelá a budí dojem nekalého podnikání. Bude to tím, že málokdo tuší, kolik dobrovolnických hodin bez odměny každoročně odpracujeme. „V nadsázce říkám, že pomáháme městu proti jeho vůli.“ Cítíte nedostatečnou podporu? Musím sice říct, že prostory jsme měli většinou zadarmo, v tom je samozřejmě velká pomoc. Ale nejsou to prostory pro naši činnost ideální. Nyní už ale máme přes padesát kroužků a víme, že je o naše aktivity zájem, to můžeme snadno prokázat. Jsme tu pro naši obec, spoluvytváříme občanskou společnost. Co vám chybí? Větší prostor pro komunitní centrum. Jsme na několika místech, které využíváme s ohledem na jejich možnosti. V kasárnách jsou i příměstské tábory. V zimě to ale není vytápěné, takže to je opravdu jen sezónní záležitost. Zřídili jsme zahradu u domu s pečovatelskou službou a přibyla větší komunitní zahrada, kde jsme díky Nadaci Partnerství zasadili asi dvacet ovocných stromů, které už začínají rodit a pečujeme také o tři včelstva. V tělocvičně máme akrobacii na šálách, venku je atletika a v aule mateřské školky jóga pro teenagery. Rádi bychom se dopracovali k jednomu komunitnímu prostoru, který bychom měli jistý i do budoucna. Klecany mají ale něco málo přes tři tisíce obyvatel? Ano, jsme malá obec, ale stěhují se sem mladé rodiny, do měsíce za námi přijdou a zajímají se o naši činnost. Někteří říkají, že se do Klecan stěhovali právě kvůli nám. Bylo před vámi něco podobného? V takto rozmanité šíři rozhodně ne. Byli tu fotbalisté, skauti a kroužky v tělocvičně. Plus Základní umělecká škola. Všude je ale velký převis zájmu a my jsme chtěli, aby tu byly možnosti i pro děti, které nejsou tak pohybově ani umělecky nadané. Kolik máte lektorů? Asi pětadvacet, někdo má samozřejmě více aktivit. Momentálně zakládáme i lesní školku. Máme tu jednu maminku, která v lesní školce pracovala. Začneme lesním klubem a pak se dopracujeme dál. „Málokdo tuší, kolik dobrovolnických hodin bez odměny každoročně odpracujeme.“ Působí to tak, že si vše sedá a neřešíte už žádné velké krize? Ano, s tím souhlasím. A musím podotknout, že to je většinou zezdola, tedy sami rodiče přijdou, že by něco mohli zařídit, chopit se nového kroužku a tak je vývoj dále možný. Jaké máte možnosti zdrojů? Od města máme pronájmy zdarma a finanční příspěvky na pomůcky, také máme zdroje z naší činnosti. Skvělou zkušenost máme s Nadací Via a Partnerství, určitou dobu nás podporovalo MPSV a stále nás podporuje kraj. Nově spolupracujeme s komunitním centrem ve Zdibech. Jak je pro vás zásadní dobrovolnictví? Fyzická pomoc je velice důležitá. U nás jsou ve spolku většinou ženy a navíc všude musí chodit s dětmi. Tatínkové jsou většinou zaměstnaní, takže ti nemají čas. Když přijedou dobrovolníci na víkend, udělá se obrovský kus práce, kterou my sami třeba ani nestíháme udělat. I kontakt s mladými lidmi je velice důležitý. Rozšíříme si obzory a je to vzpruha zvenčí. Děláte dobrovolnické akce, řekněme brigády, přímo s vašimi spoluobčany? Snažíme se, ale není to tak efektivní jako pomoc Tamjdemu. Tady těžko hledáme lidi, kteří na to mají čas. Třeba jsme vyzvali rodiny, aby si přišli zasadit stromek. To přišli, ale na zalévání už není čas. Takže to jsou takové nárazové akce. Rádi bychom měli i dobrovolnické centrum, ale na to nemáme kapacitu. Udržujete s dobrovolníky vazby? Vítáme každého. S těmi, se kterými jsme se setkali, je to příjemné, protože máme společné zážitky a ti noví zase přinesou jiné podněty. Co plánujete nyní? Připravujeme prostor pro lesní klub a další plány směřují do sousedních Zdibů, kam rozšíříme svoji činnost. PROHLÉDNI SI FOTOGALERII Rozhovor se Zdeňkou Tomášovou je součástí seriálu o neziskových organizacích, kterým Tamjdem s dobrovolníky pomohl. Dokládá význam manuálního dobrovolnictví pro organizace, které díky němu mohou růst a věnovat se svému poslání. Do jaké milé české neziskovky se podíváme příště? To se nech překvapit! Na další díl se můžeš těšit už za měsíc! Unikly ti minulé díly? Přečti si první díl seriálu o jistebnickém mlýně, který byl odsouzen k demolici.Druhý díl seriálu tě vezme do Moravičan za spolkem, který buduje komunitní místo a zahradu v srdci obce. Třetí díl tě přenese do malebné Třeboně, kde místní záchranná stanice otvírá dveře dokořán všem generacím a realizuje nespočet edukativních aktivit. Čtvrtý, červencový, díl ti představí nezávislé kulturní centrum Farmstudio, které vzniká v prostorách starého zemědělského statku z 19. století. V pátém díle se dočteš dojemný příběh o psím hospicu, jediném svého druhu u nás. Šestý díl tě seznámí s aktivitami ekologického střediska SEVER v Krkonoších.Sedmý díl seriálu tě zavede do komunitního domu, kde žijí i pracují lidé s hendikepem se svými asistenty ve vzájemném společenství. Fotomedailonek vznikl v rámci projektu „Dopad manuálního dobrovolnictví na rozvoj českých neziskovek”. Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska. The post Pravý Hradec: V malém městě vyklíčil zázrak appeared first on Tamjdem, o.p.s..

Web: Dobrovolnictví v ČR Tamjdem, o.p.s.
Aktualizace: 10.1.2024

projít na článek

Pravý Hradec: V malém městě vyklíčil zázrak

Největší zdravotní zázrak přírody právě začíná ztrácet sílu. Ještě je čas natrhat si ho do zásoby

VETERÁNI JINDŘICHOHRADECKEM

PŘEDNÁŠKA STUDENTŮM UNIVERZITY HRADEC KRÁLOVÉ

7 případů, kdy Sex ve městě vystihl život po třicítce

Věci k pochopení o sportovních hazardních hrách