Čtyřiadvacátého července uplyne rok od slavné vzpoury proti ruskému vedení a následného tažení na Moskvu dnes již zesnulého šéfa soukromých žoldáků ze skupiny Wagner, Jevgenije Prigožina. Během své kariéry stihl zbohatnout, založit desítky firem po celém světě včetně Česka, vybudovat privátní armádu a rozjet dezinformační trollí farmu. Jeho žoldáci působili na Blízkém východě, v Africe i v Ukrajině. Na svědomí měli smrt jak vojáků, tak civilistů – mezi nimi i novinářů. O tom, co se s wagnerovci děje dnes a jaký odkaz po sobě Prigožin zanechal, jsme hovořili s novinářem BBC Iljou Barabanovem, autorem knihy Naším obchodem je smrt. Úplný příběh Wagnerovy soukromé armády a jejího zakladatele Jevgenije Prigožina, která letos vyšla v českém překladu v nakladatelství Pistorius a Olšanská. Knihu napsal společně s dalším investigativním novinářem Denisem Korotkovem. Denis Korotkov je jedním z nejvýznamnějších ruských investigativních novinářů, který od roku 2013 píše o ruských polovojenských skupinách. Jako reportér serverů Fontanka.ru, Novaja Gazeta a Dossier Center publikoval desítky článků, jež usvědčovaly Prigožina, skupinu Wagner a její představitele z porušování mezinárodních zákonů a páchání válečných zločinů. Kvůli tomu se Korotkovov stal terčem hrozeb wagnerovců. Je držitelem ocenění Profese: Novinář (2016), ceny Zlaté pero (2017) a Ceny Andreje Sacharova (2017) za reportáže o akcích wagnerovců a ruské armády v Sýrii i mimo ni. Ilja Barabanov pracoval v letech 2014–2015 jako zvláštní zpravodaj listu Kommersant a přinášel přímé reportáže z bojových linií na východní Ukrajině. Od roku 2017 působí jako zvláštní zpravodaj ruské redakce BBC. Informoval o akcích Wagnerovy žoldnéřské skupiny v Sýrii, Africe a Rusku, jako první novinář odhalil mnoho činů a zločinů této skupiny. Barabanov je držitelem ceny Petera Macklera udělované organizací Reportéři bez hranic. Kolem Prigožina a jeho smrti koluje spousta legend. Někteří dokonce tvrdí, že ve skutečnosti nezemřel a vlastní smrt pouze zinscenoval. Co na to říkáte – je Prigožin doopravdy mrtvý? Podobné konspirační teorie provázejí všechny velké události. O každém slavném zesnulém se čas od času prohlašuje, že je ve skutečnosti naživu. Jestliže však mluvíme vážně, Prigožin skutečně zemřel v srpnu minulého roku. Poté, co ho Putin v době jeho puče obvinil ze zrady – ruský prezident vícekrát v rozhovorech tvrdil, že zrada je jediný hřích, který neodpouští nikomu –, bylo všem rozumným lidem zřejmé, jak Prigožin nakonec dopadne. Jediné, co mě v tomto příběhu překvapuje, je skutečnost, že si to neuvědomoval samotný Prigožin a pokračoval v létání svým letadlem po Rusku. Čím si vysvětlujete jeho naivitu? Byl to pocit všemohoucnosti nabytý v posledních letech? Myslím si, že v posledních měsících svého života nedokázal zcela adekvátně vyhodnotit situaci, v níž se nacházel, a samotná vzpoura byla jedním z příkladů této pomýlenosti. Přecenil svůj význam pro ruský stát – zřejmě se domníval, že hraje příliš velkou roli jak ve válce s Ukrajinou, tak na Blízkém východě a v Africe. Ilja Barabanov, zdroj: investigace.cz Kam zmizeli žoldnéři, kteří působili u wagnerovců? Uzavřeli smlouvu přímo s ruským ministerstvem obrany, nebo si snad založili vlastní jednotky? Vlastní jednotky rozhodně nezaložili – na to potřebujete finanční, administrativní a manažerské zdroje. V průběhu posledního roku vlastně pozorujeme, jak se Prigožinovo dědictví postupně rozpadává na kusy. Většina žoldnéřů skutečně podepsala smlouvy s ministerstvem obrany, někteří odešli do jiných soukromých vojenských formací, jako je Redut, a další se přidali k čečenským jednotkám pod vedením Ramzana Kadyrova. V omezeném počtu wagnerovci zůstávají v Africe a říká se, že Prigožinovu synovi se možná podařilo udržet moc nad africkou jednotkou. Oproti minulosti se ale rozhodně nejedná o stejné počty žoldáků. Srovnáme-li připravenost wagnerovských žoldnéřů s oficiálními vojáky ruské armády, prvně jmenovaní na tom byli daleko lépe, některé datové analýzy dokonce ukazují, že průměrná délka života wagnerovského žoldnéře na ukrajinské frontě byla skoro dvakrát vyšší než u armádních vojáků. Dává to smysl, a to i vzhledem k tomu, že počty žoldnéřů byly mnohem nižší než počty ruských vojáků spadajících pod ministerstvo obrany, navíc velitelé wagnerovců přistupovali ke svým lidem zodpovědněji a s mnohem větší péčí než ruští generálové ke svým vojákům. Jiná věc jsou naverbovaní vězni – ty nikdo nešetřil ani u wagnerovců a z posledních informací vidíme, že z 50 tisíc wagnerovci naverbovaných vězňů skoro 20 tisíc zemřelo jako kanónenfutr v bitvě o Bachmut. O žádné šetrnosti tu nemůže být řeč. Na chvíli bych se v čase vrátila k době vzniku wagnerovců. V knize popisujete zrod vojenské skupiny, jenž časově odpovídal začátku konfliktu s Ukrajinou, myslím zabrání Krymu, Doněcka a Luhanska v roce 2014. Lze říct, že wagnerovce zrodila válka? Ano, je možné to tak říct. V roce 2014 ruská vláda tvrdila, že její armáda není přítomná na východě Ukrajiny, čímž vznikla potřeba organizace, která by plnila špinavou práci, a přitom by se dalo tvrdit, že nemá žádné spojení s Kremlem. Přesně to se dělo až do začátku rozsáhlé invaze v únoru 2022, kdy byly všechny masky strženy. Do jaké míry to byla státní poptávka po této organizaci a do jaké míry šlo o vlastní iniciativu Prigožina? Podobná „iniciativa zdola“, přesněji řečeno pouze ze strany Prigožina, není v Rusku možná. Všechny vojenské avantýry je potřeba domlouvat s prezidentem. Ostatně bez podpory a infrastruktury ruského státu by celá ta mašinerie nemohla fungovat. Sýrie není východní Ukrajina, kam se dostanete i vlastními silami. Aby se wagnerovci dostali do Sýrie, musela je tam přepravit letadla ministerstva obrany. V Sýrii byly velkým lákadlem i příjmy z těžby nerostných surovin… To je zcela jiný příběh – šlo o Prigožinovu snahu proměnit celou vojenskou akci ve finančně přínosný byznys. Prigožin sice plnil cíle zadané ministerstvem obrany, ale byl to především podnikatel a nechtěl jít do minusu. Ve všech zemích, kde byl přítomný, se samozřejmě snažil hledat byznysové příležitosti, jež by jeho činnost zaplatily. Prigožin údajně stojí i za smrtí ruských novinářů z týmu Chodorkovského, kteří byli zavražděni ve Středoafrické republice. Byla to podle vás iniciativa Prigožina, jemuž vadil přílišný zájem novinářů o působení skupiny Wagner v Africe, nebo zase šlo o objednávku shora? Vlastní iniciativa je vyloučena. Vražda novinářů možná nebyla dohodnuta přímo s Vladimirem Putinem, poněvadž pořád nevíme, kdo zmáčkl spoušť – zda to byl žoldnéř, nebo místní zloděj, kterému žoldnéři zaplatili. Ale Prigožin za tou tragédií jistě stojí, to je jisté. Byla tato vražda vyšetřena ruskou policii? Vyšetřováním se zabývali hlavně investigativní novináři z týmu Chodorkovského, v němž zavraždění novináři působili. Ruský vyšetřovací výbor sice oficiálně zahájil vyšetřování, ve skutečnosti však žádné neproběhlo. Pro to, aby se zjistilo, co se ve Středoafrické republice tehdy novinářům stalo, se nic neudělalo. Přečtěte si Prigožin vyhrál korupční anticenu. Stopy zanechal i v Česku Jeden z vašich zdrojů se zmiňuje o ilegální chemické laboratoři, jež měla vyvíjet smrtelně nebezpečné otravné látky a byla pod Prigožinovou kontrolou. Máte představu, kdo byl cílem těchto jedů? Víme o velkých případech otrávení ruských opozičních postav nebo novinářů. Jsou případy, které mají na svědomí ruské tajné služby, například otravu Litviněnka nebo Navalného. Ale například otravu ruského opozičního blogera Sergeje Fomina v roce 2016 měl na svědomí Prigožin. V roce 2010 vznikl mezinárodní Kodex chování pro soukromé dodavatele bezpečnostních služeb, který podepsali představitelé privátních vojenských společností – signatářů celkem bylo více než sto. Řídili se wagnerovci tímto kodexem, nebo vůbec ne? Částečně ano. Měli navíc vlastní vnitřní kodex chování, kterým se řídili podle svého velení. Respektovali ale i mezinárodní zásady – například když vstoupili na území cizí země, snažili se dodržovat mezinárodní předpisy, jako je používání určitého druhu zbraní v dané zemi. Nicméně jen těžko můžeme považovat wagnerovce za standardní vojenskou společnost v mezinárodním slova smyslu. Byla to spíše kvaziarmáda pod velením jednoho člověka. Přečtěte si Nábor Vágnerových žoldáků se rozšířil do Střední Asie. Verbuje se pod rouškou práce ostrahy V průběhu posledních dvou let se objevila řada investigativních zjištění, že wagnerovci verbovali nové žoldáky pod rouškou nabídek pracovních míst v ochrance nebo na stavebních pracích. Je možné, že dodnes neznáme celkový rozsah náboru k wagnerovcům? Nemyslím si to. Až do začátku rozsáhlé invaze do Ukrajiny se wagnerovci při náboru svých žoldnéřů drželi poměrně přísných pravidel. Například byl zákaz náboru ukrajinských občanů, včetně občanů tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky či Krymu. Totéž platilo pro Gruzii, kde se obávali špionáže ve prospěch Západu. Co se týká ostatních postsovětských zemí, žádná omezení nebyla. Máme důkazy, že nábor probíhal ve Střední Asii, Bělorusku, Srbsku a třeba Moldavsku. Proč se tato náborová omezení po roce 2022 zrušila? Byl důvodem tlak ministerstva obrany? Ano, jedna věc jsou ojedinělé operace v Sýrii nebo v Africe, jiná je opravdová válka v Ukrajině. Působení v Ukrajině vyžadovalo mnohem rozsáhlejší lidské zdroje. Podpisy Evgenije Prigožina a jeho manželky na zakladatelské listině firmy RT – CONSULTING, s. r. o. Prigožin a jeho okolí měli velkou síť firem, skrze kterou probíhalo financování jeho aktivit včetně aktivit žoldnéřů. Například Prigožinova matka vlastnila několik firem v Česku. Znamená to, že se prostřednictvím těchto společností mohli financovat wagnerovci? Samotná existence firem v jiných zemích neměla přímé spojení s přítomností nebo náborem žoldnéřů nebo jejich financováním. Tyto nominální firmy se vytvářely pro účely převádění peněz, například v Sýrii sloužily k transferu příjmů z prodeje ropy. Desítky podobných firem takto vznikaly i v Sýrii nebo Africe. Je tedy možné, že se české společnosti používaly pro převádění peněz někam dál, třeba do Afriky? Samozřejmě. Přečtěte si Putinův člověk na špinavou práci má firmy v Praze V knize často citujete materiály ze soudních sporů, zejména mezi pozůstalými a příbuznými žoldnéřů, kteří se přou o jejich finanční odměny. Byl to jeden z mála otevřených zdrojů, jež jste mohli využít? Wagnerovci nesměli hovořit s novináři, to bylo přísně zakázáno. Při sběru informací se proto jako první zdroje nabízely rodiny žoldnéřů. Matky, vdovy a soudní spory byly klíčovým zdrojem informací pro pochopení toho, jakým způsobem celá tato struktura fungovala a jak se vyvíjela. Dnes víme o wagnerovcích téměř všechno, ale v roce 2017 jsme o nich věděli velmi málo a každý střípek informací byl důležitý. Jak dlouho jste na knize pracovali? Spolu s dalším autorem Denisem Korotkovem jsme na knize začali pracovat několik měsíců před začátkem války v roce 2022 a celkem nám práce zabrala dva roky. Co se týče zdrojů, tématu wagnerovců jsme se začali věnovat v roce 2015 a bylo to velmi dlouhé a intenzivní období zkoumání. Během těchto let jsme získali celou řadu zdrojů, včetně samotných členů wagnerovců, kteří sice zůstali anonymní, ale hodně přispěli k našemu pochopení příběhu wagnerovců. Lze díky komunikaci s rodinami wagnerovců a samotnými žoldnéři popsat jejich sociální profil? Pocházejí podobně jako oficiální ruští vojáci z chudších regionů? Přesně tak. Rusko je velká a chudobná země. Rus z regionů měsíčně vydělává 250 až 300 dolarů (5 750 až 6 900 korun podle aktuálního měnového kurzu, pozn. red.), a to se považuje za „dobrý“ plat. Pro velkou spoustu bývalých vojáků nebo policistů z regionů představovala skupina Wagner zkrátka způsob, jak si vydělat slušnější peníze. Ruský stát dnes aplikuje stejnou finanční motivaci, ale v mnohem větším rozsahu – armáda je ochotna dobrovolníkům zaplatit jednorázovou odměnu 2 miliony rublů (v přepočtu 545 tisíc korun) za to, že se přihlásí do armády. Přečtěte si Investigativní novinářka Jekatěrina Fomina: Soucítím s ruskými vojáky, ale jejich zločiny mají být vyšetřeny Proč ruský stát a samotný Prigožin existenci wagnerovců tak dlouho popírali? Tenkrát po roce 2014 bylo pro ruský stát výhodné delegovat špinavé činnosti na jiné a nenést za ně přímou odpovědnost. Putin si uvědomoval, že zapojení do vojenských konfliktů v zahraničí, jako byla například válka v Sýrii, nemusí mít v ruské společnosti velkou popularitu – dobře si pamatoval, jak nepopulární byla v době Sovětského svazu válka v Afghánistánu. Po roce 2024 však tato konspirace ztratila smysl. Ano, ocitli jsme se v nové informační realitě, kdy ruský stát začal otevřeně posílat desítky tisíc svých občanů na smrt, a popírat existenci wagnerovců už nedávalo smysl. Přečtěte si Americká vláda uvalila další sankce na Putinova „šéfkuchaře“. Jeho „trollí farmu“ viní z vměšování do loňských voleb Po deseti letech zkoumání a s ohledem na neslavný konec Prigožina i wagnerovců, který v roce 2015 nebylo možné předvídat – vyvodil byste z tohoto příběhu ponaučení nebo nějaký cenný poznatek? Hlavním ponaučením je, že příběh wagnerovců smrtí Prigožina neskončil – důsledky jeho činů budou v ruské společnosti doznívat ještě dlouhou dobu. Není to uzavřená kapitola v učebnici historie. Už teď vidíme, jak se bývalí vězňové rekrutovaní Prigožinem vracejí z fronty a páchají vážné zločiny, jako jsou vraždy a znásilnění svých blízkých nebo sousedů. Třetím rokem trvá válka, která podle počtu ztracených lidských životů překonala obě čečenské války i válku v Afghánistánu. Praktiky, které v minulosti vyzkoušel Prigožin – ať už jde o nábor vězňů, nebo trollí farmu –, ruský stát úspěšně implementoval do svých vlastních struktur a nyní je provozuje ve velkém. Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender +function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "cqfw8r3lts0scnrh", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=cqfw8r3lts0scnrh", "100%"); The post Příběh wagnerovců pro Rusko neskončil, varuje autor knihy o Prigožinově armádě appeared first on investigace.cz.
Jelikož toho kvůli své práci denně přečtu skutečně mnoho, asi vás nepřekvapí, že relaxuji jinak než četbou. Místo knihy, časopisu nebo třeba internetových článků tak raději vyrazím ven, trávím čas s rodinou nebo se mrknu na nějaký ten film či...
projít na článekDnes se s Vámi chci rozdělit o příběh podnikatele, se kterým jsem se před čase setkal Po nějaké delší odmlce jsem zrovna dnes měl tu příležitost komunikovat s jedním podnikatelem, kterého znám už několik let. Před pár lety jsme se potkali nad jedním proj
projít na článekDivadelní inscenace podle novely ve formě dopisů mezi dvěma blízkými přáteli, americkým obchodníkem s uměním a jeho někdejším společníkem, který se z USA vrací do meziválečného Německa. Příběh o nejbližším kamarádství s nepředvídatelným koncem se v roce 1
projít na článek„Náš příběh a příběh naší firmy Bezlepík, byl ze 78 nominovaných a přihlášených příběhů vybrán mezi 8 nejlepších podnikatelských příběhů a z nich dostal od čtenářů v ČR nejvíce (28,6%) hlasů. Stalo se na galavečeru nejprestižnější soutěže EY Podnikatel ro
projít na článekMáte spokojené manželství, děti a klidný život, ale najednou se objeví "on" a vy se na první pohled bláznivě zamilujete. Nemůžete být s ním, ale ani bez něj. Jak řešit tuto situaci si můžete přečíst v odpovědi naší poradny na příběh: ona.idnes.cz/pribe
projít na článek