ZELEŇ mentolová zeleň zdobí pavilon šelem výkladní skříně s mřížemi pohledy sklem zastřeny setrvačný pohyb pruhů metronom měřící trpělivost blýskající ostří zubů oranžové vlny, lopatková kost šelma za sklem na pavilonu dvacet šest léčím si po svém zaťatou ruku v pěst zelená zeď, zelené mříže na nebi šeď, teď mlč a seď zvíře si drápy líže krvácí kůže, láme se pleť nebezpečí pod kontrolou čeká na svůj čas dýchneš na sklo a nakreslíš v páře šelmě svatozář KOUPEL máš ráda orient? přišel jsem odtamtud pojď se mnou do vany jenom tě omeju dým z vonný tyčinky jsme dílo osudu pojď se mnou do vany vždyť to nic není v koupelně bude tma a spousta pěny lehni si otoč se já tě mám jenom rád vždyť ti nic nedělám budem si spolu hrát hroch nebo opice ne to nic neznamená ve světle od svíce nejsem muž nejsi žena tak už jsi omytá pojď nyní do postele soukromá lolita milenka v dětském těle ležím nic necítím jenom jsem celá tuhá laň taky ztuhne prý když vlk se na ni vrhá v hlavě mám obraz sám se mi stále vrací jak z bytu ze dveří vší rychlostí pryč běžím na schodech uklouznu a on mě doběhne a všude teče krev je opak poledne v tom okně ve střeše co nad schodištěm bývá zazáří hvězdná obloha mé tělo třese se krev ze mě špínu smývá on mě chce zachytit kloužu mu mezi prsty měním se v hvězdný svit a on mě musí pustit přebírám pomalu vlastnosti porcelánu bělostná figurka do stropu hledím k ránu arabská muzika egyptské umění má myšlenka je zlá on jenom přeje mi falafel mango baklawa vše co máš ráda dodává na tisíckrát ho slyšíš říct nechci od tebe vůbec nic zase jsme ve vaně koupelna z malachitu nemyslíš na dlaně jen na ten útěk z bytu nejíš anbsp;nepiješ nespíš jen plníš přání krev pije obří veš falešné dluhy daní kde jsi byla proč tu nejsi mám večeři proč nejíš zhubla si kde je to krásný tělo bývalas zábavnější kam chceš jít beze mě proč brečíš starám se starám se přece o tebe tak pojď zas do vany a tam to vyřešíme koupel tě uklidní zas ztuhneš oba víme měsíc neznám spaní ráno pokoj chrápání koupelna kostra oči kruhy zrcadlo malachit studí předloktí krev ten obraz na schodech krev cesta krev taxi kam za plot hned do práce? ne ticho tam víkendy propustky vina a zas ten byt vítám tě maličká jdu koupel připravit víkendy propustky vracet se do bytu východní pokrmy dál dělat lolitu jednou jsem řekla ne rozbil se porcelán on klečel, prosil mne slzy a mám tě rád já ale tebe ne a už si nechci hrát s křikem jsem odešla a už se nevrátila stejně tak jako mně jím ukradená síla někde v té koupeli se asi utopila DVACET PĚT jedna dva tři čtyři vzlet je mi dneska dvacet pět kde kdo by se lehko splet co je list a co je květ snaž se aspoň na chvíli já vim že jsme opilí ale prosim, snaž se trochu! jinak brzo umřeš hochu jinak brzo umřem všichni utopený ve svý tísni klidně mi zas na ksicht plivni jenom to pak prosím slízni pochop že v tom nejsi sám jasně, jasně, je to v píči dávat pozornost tvejm hrám už mě ale kurva ničí nedávej si další pití nikoho to nenasytí poslouchej mě, já jsem tady s upřímností bez zakrytí sdílím s tebou všechny pády bolest i slast bez náhrady a ty mlčíš. blbec. k zblití. jedna dva tři čtyři vzlet je mi dneska dvacet pět jasně že to nejde hned pochopit ten těžkej svět ale je ti čtyřicet nevim co jsi v mládí sněd možná sračky, těžkej fet stejně nejde nevědět co je list a co je květ co je speed a co je crack co je heroin a co trip nebo třeba ještě líp co je piko a co mlíko jen si dávej nebolí to nebolí to vůbec tolik jako randit s debilama ptám se sama sebe kolik jich tak měla moje máma nedivim se, milá mami že jsi se ufetovala že už tady nejsi s námi jakkoliv bych o to stála přehrávám si urážky hnusný slova bez lásky arogance s ignorem rezonujou prostorem vidim něhu rozdupanou novejma cool botama vybrečim se chvíli stranou a pak tančit do rána zbavit se jich, moje snaha jak tys asi trpěla ale neboj moje drahá tvá dcera je veselá zmrdy pošlu oknem ven padnou pak hubou na zem a já půjde za svym snem mávám mami, hezkej den jedna dva tři čtyři vzlet je mi dneska dvacet pět je hezký ven pohledět a uvidět list a květ OBRUBNÍK až mě najdeš sedět na obrubníku nemysli si, že jsem ztracená ztracená, křehká a chci ulovit sedim tu ráda je to moje volba vim, proč tu sedim a tobě to může bejt jedno můžeš mi zamávat a já tobě taky jako těm týpkům na karláku co mi řekli že mi to sluší klidně mohli ale nic po mě nechtěli taky po mě nemusíš nic chtít vždyť ani já po tobě nic nechci můžeme si zamávat a jít každej dál směrem svojí cesty The post Šelmě svatozář appeared first on Psí víno.
Všestranný spisovatel, překladatel, kritik a básník, ale též talentovaný výtvarník (v Bulharsku jsou známy jeho působivé autoportréty), divadelník, propagátor tehdy zcela nového uměleckého druhu — kinematografie (první bulharské filmy byly natočeny počátk
projít na článek