Aby člověk přežil šikanu, není třeba být záměrně vychytralý jedinec, stavět vlastní impérium moci a kontaktů, hromadit materiální blahobyt pro případ nouze a mít doma zbrojní průkaz. Spíše pracovat na všech úrovních společnosti s filozofií efektivního života, řešit absence lidskosti a pozitivních hodnot v mezilidských vztazích. Šikana v posledních letech představuje klíčový celospolečenský (celosvětový) a generační problém. Dostává se do popředí zájmu empirických výzkumů a nálezů metod řešení zejména ze strany oborů: psychologie, pedagogika, psychoterapie, sociologie, kriminologie. Odhalení šikany není rychlou a snadnou procedurou. Její zmapování a nápravu problematizuje mnoho faktorů. Prvotní zkušenosti s šikanou nemusí oběť ani dlouhodobě postřehnout. Navíc, nejčastěji se jí stává jednotlivec s předpokladem vyloučení možnosti vytvořit pozitivní koalici s ostatními za účelem podpory, solidarity a lepší průkaznosti usvědčení agresorů. Následkem je minimalizace věrohodnosti výpovědi ze strany oběti, které často nikdo nevěří. Naopak, paralelně s šikanováním, dochází k nárůstu agresorů v důsledku predestinačních mechanismů (tj. šikana se dostává do dalších navazujících rovin působnosti agresorů) a k upevnění jejich skupinové soudržnosti. To má svoji funkci, nejen pokud jde o realizaci útoků, ale zejména také z hlediska strategie krytí, retušování, mlžení, povinné mlčenlivosti veškerých aktivit a osobností agresorů. Prokázání šikany úporně odolávají všichni zúčastnění aktéři. Jeden kryje druhého (případně i pod trestem, většinou společným všem), čímž udržují další vrstvu mocné dominance nad obětí a mají v procesu jejich odhalení náskok. Rovněž se neustále “učí“ od své oběti z hlediska volby dalších kroků. Jejich zločin bývá v tomto smyslu velmi dobře organizovaný a takticky detailní. Naproti tomu samotná oběť často nedisponuje tzv. objektivními informacemi, neb projekt šikany: 1/ kompletně probíhá za zády oběti, která netuší co se děje 2/ oběť se nachází ve stavu přímé traumatizace, což komplikuje spolehlivost její výpovědi. Proto je v současnosti rovněž na straně agresorů preferován psychický hyenismus před fyzickou agresí, která je snadněji prokazatelná. 3/ často je pro oběť složité diferencovat co vůbec šikana je, a co už není. Zhoubná pozůstalost agresorů je v mysli a těle oběti zjevná jako dlouhotrvající stopa nepříjemných vjemů, ve kterých šikana často působí v určité časové distorzi jako všudypřítomná. Ve snaze potlačit vlastní strach a využít strach druhého někdy vzniká oboustranné propojení i závislost mezi agresorem a obětí. Nebo sama oběť považuje agresora za vysokou autoritu, vůdce, rádce, dobrodince, životní vzor, oprávněného řešitele vzniklé situace. Úderné jádro agresorů ovšem může být i veřejným postrachem pro ostatní v duchu „kdo není s námi – je proti nám“. S těmito a jinými skutečnostmi je nutné při odhalování šikany odborně počítat a aplikovat dostatečně průkazné alternativy jejího usvědčení. Prokázání šikany dospělých agresorů (na rozdíl od dětské šikany) je více strategicky náročnější na práci s informacemi vzhledem k různým úrovním moci, specifikám životního stylu, subkulturním a narativním zákonitostem, projevům jazykových a komunikačních diskurzů, terminologii určitých kontextů, nesymetrii nadřízenosti a podřízenosti a podobně. Ty mohou (ve verzi nesprávných dekódování) způsobovat nebezpečné účelové šíření dezinformací a zkreslených dojmů v odborném, ale i laickém posuzování druhého v rovině rádo by kamarádských vztahů, pletich a „službiček“ typu: „ty mně – já tobě“. Za velmi zákeřnou lze považovat kombinaci technokratického myšlení a institucionální moci, kdy dochází k závažnému narušení originální koherence lidského příběhu s jeho osobnosti. Totožnost jedince se totiž z hlediska jeho psychosociálního jednání děje v permanenci: 1/ dialektického vztahu dvou rovnocenných entit - mezi existencionální identitou (poslání, představy, vůle, reflexe, seberealizace, talent, láska, nitročasovost...) a substancionální identitou (otisky, datum narození, adresa, DNA, geny, stopa v blátě, plomba v zubu…). Na osobní identitu nelze pohlížet pouze z jedné její dimenze a staticky 2/ přirozených mentálních procesů individuálního hledání – nalézání, odmítání – smíření, přerodu - stability, náhlé vrženosti do situace – postupné adaptace... sebe samého. Přijetí této filozofické premisy vyžaduje detailní zkoumání identity člověka a jeho příběhu v rovině fenomenologické hermeneutiky – tedy: CO je realizováno JAK ? Agresoři jednají naopak často dogmaticky v duchu tzv. mocných, kdy se oběť pod optikou morální slepoty a egoismu stává jejich jakýmsi samozřejmým „zákonným majetkem“, se kterým mohou disponovat jako s „věcí“, tj. oběť se pro ně stává Nikdo. V business, politickém a drogovém kontextu šikana v krajním případě funguje na tvrdém hierarchicky - autoritativním přístupu v propojení na mocenské/úřední funkce. Je profesionálně zákeřná s prvky více méně zřejmé mafianizace/mafie. Mezi funkčně typické, a již historicky tradiční participace agresorů, patří například justiční – policejní - vládní – exekuční a podobné propojení mocí. Představuje typ sociální interaktivní bouře mocných, tvrdé hry a úporné štvanice za účelem totálního zneškodnění oběti. Medializace často působí v postižení a nápravě šikany spíše jako destruktivní prvek v nutnosti zachování celkové mlčenlivosti, ochrany oběti a svědků. A naopak orientuje veřejnost na úpěnlivé hledání viníka. Agresora směruje k taktice využití dalšího záměrného úniku (dez)informací proti oběti. Cílem medializace je, logicky vzato, rovněž zasáhnout co největší zájem a sledovatelnost veřejnosti (případně vyvolat senzaci), která se stává jistým implantátem v interakčních konfiguracích agresor – oběť. V tomto smyslu dochází často ze strany médií i k vykrádání životních příběhů a duše obětí (co by psychosociálního osobního vlastnictví) až k roztavení individuální či firemní identity v přímém přenosu bez nároku na povolení. Oběť je tak k dispozici všem dle momentální libovůle jejich úsudků. Obdobně zamezují efektivnímu odhalení šikany i procesy bonzování, kdy vzniká šikana svědků pod trestem a třenice mezi agresory navzájem, kteří se bojí vypovídat pravdu a jejich odpor proti odhalení expanduje. Tato skutečnost se stává dostatečně živnou půdou pro: a/ zkreslování situací, ve kterých agresoři usilují zvrátit realizovanou šikanu na výmysl, psychiatrickou diagnózu nebo dokonce zákeřný úmysl na straně oběti a za b/ působením pozic tzv. fiktivních svědků, kteří jsou úmyslně nasazeni místo reálných. Dalším faktorem, který komplikuje restaurování problémových kontextuálních poměrů, relevantní nápravu agresorů a rekonvalescenci obětí je, že následkem šikany je i častý syndrom „can“/mohu. Tj. ti, co byli v minulosti v jistém stavu podřízenosti a usurpování, se chopí moci v destruktivní verzi realizování nápravy. Dochází k situaci, ve které mnohý, kdo byl traumatizován, má potřebu si svévolně vykompenzovat svoje příkoří na (domnělém) agresorovi, čímž dochází k další šikaně, dramatickému očerňování a trestné aktivitě. Častým opakem a nesprávným přístupem v řešení je ovšem i bagatelizace,kdy je šikana úmyslně zlehčována a zaměňována za pouhou ironii, černý humor, neškodné legrácky, vtípky, výplody mysli v podobě konspiračních teorií, dobrý trénink přežití a jinak. V tzv. profesní deformaci je šikana nesprávně definována jako nezbytná pracovní operace, například v podobě opakovaných nátlaků na jedince v duchu detailního dodržování předpisů, odpovědnosti, přesnosti, nutnosti neustálého monitorování, dodržování pracovního tempa a objemu povinnosti se zvýšenou kontrolou, spojenou s okamžitými sankcemi. Bývá rovněž mylně obhajována jako životní ideologie a progresivní vývoj člověka a společnosti, ve které přirozeně a právem vítězí silnější a chytřejší. Život je definován jako boj a trénink typu – „co tě nezabije, tě posílí“. Tj. mezi agresory se často takto šíří názor, že úmyslné poškozování druhého a zlo se mohou stát jistou zákonnou oprávněnou normou ve zjevném i skrytém jednání člověka, ve kterém macchiavelisticky řečeno „účel světí prostředky“. Psycholog, psychoterapeut, pedagog – výchovný poradce, andragog, personalista, manažer může velmi efektivně zasáhnout do nevhodných interakčních schémat ideologií a komunikací. Dát empaticky najevo svůj zájem o životní perspektivu všech zúčastněných. Postupně vést oběti i agresory k přestrukturování jejich myšlení, cítění a chování vzhledem k specifikám jejich osobností a fungování daného kontextu. Není však rozhodně žádoucí řešit šikanu v přímé bezprostřední konfrontaci podezřelých agresorů s obětmi. Nápravě šikany se věnují (kromě přímo funkčně zainteresovaných jedinců v postiženém prostředí) zejména mnohá odborná specializovaná pracoviště (policie, sociálně právní služby, organizace se zaměřením výhradně na šikanu, poskytující komplex odpovídající pomoci), dále pak psychologické a pedagogické poradny, které nabízejí erudovanou psychoterapeutickou pomoc v rovině individuálních sezení i skupinové terapie, kde oběti mohou společně sdílet svoje zkušenosti a prožitky. Značnou účinnost a spolehlivost v potírání šikany vykazují i specializované programy, projekty a akce na bázi osvěty, prevence a řešení pro děti a mládež ((až 50% snížení šikany, např. Olweusův program/OBPP, Hradecký školní program, ZIP) a dospělé (andragogické a personální programy v rámci edukativní péče o mezilidské vztahy ve firmách a organizacích). Projekty v oblasti výchovy a vzdělávání pro širokou veřejnost, týkající se práce s informacemi a dezinformacemi v mediích, na sociálních sítích a vůbec v životě. Dále pak edukační akce podporující komunikaci založenou na asertivních modelech chování člověka, směřující současně k progresivním sebereflexím a vlastní korekci jednání, včetně autocenzury. Svoji důležitost sehrává i účast na různých kurzech a školeních osobního rozvoje. Antistresové a motivační programy pro firmy a širokou veřejnost za účelem zvyšování psychické a fyzické odolnosti proti stresu/stresorům. K uschopnění jedince i skupiny v odolávání šikaně významně přispívají také kurzy fyzické sebeobrany, systematické tréninky ve fitcentrech založené na zvyšování fyzické kondice pod vedením zkušených profesionálních trenérů, kteří připravují svoji práci s klienty se zřetelem k jejich individuálním potřebám, požadavkům a podmínkám života. Efektivní zpracování, redukce a vyloučení šikany z chování člověka vyžaduje také zaměření na kultivaci pozitivního myšlení a prožívání. Různé workshopy, přednášky nabízejí v tomto smyslu získat konkrétní zkušenosti i zážitky z tzv. prožitkových metod a technik, které učí člověka pracovat s vlastními emocemi a vnitřní energií. Život je láska. Šikana je absence lásky. Je to systematická psychotraumatizace, dehonestace lidské bytosti a znásilnění identity jedince/skupiny /oběť/ ze strany jedince/skupiny /agresor/. Pokud člověk nedokáže adekvátně čelit šikaně na pozici hrdiny, dostává se automaticky do pozice oběti. Šikana má formu a průběh strategicky propracovaného individuálního i organizovaného zločinu.... DKThe post Šikana – II. část first appeared on KTP Praha.
Dle statistik se čeští muži mohou pochlubit jedněmi z největších údů v Evropě. To je potěšující zpráva nejen pro ženy, ale také pro mužskou část populace, protože jí to určitě pozvedne ego. Když se tedy podíváme na velikost, tak průměrná délka penisu činí
projít na článekŠkolení zaměřené na prevenci a řešení šikany nyní pro pražské školy zdarma Ve spolupráci s Pražským inovačním institutem v rámci projektu iKAP II nabízíme nyní náš akreditovaný program Šikana identifikace a prevence pro školní metodiky prevence a pedago
projít na článekKurz je určen zájemcům o katechezi zejména dětí předškolnho věku (3-6 let). Účastníci získají osvědčení ke konání katechezí s dětmi předškolního věku podle programu Katechete Dobrého pastýře. Dvouvíkendový kurz se bude konat v termínech: 4. - 5. září 20
projít na článekViolka (Viola L.) je rod jednoletých až vytrvalých bylin. Listy jsou řapíkaté. Květy jsou někdy rozlišeny na chasmogamické (s barevnými korunami, jsou opylovány hmyzem) a kleistogamické (zakrnělé, zelenavé, s autogamií) nebo nejsou rozlišeny. Kališní líst
projít na článekV dubnu 1997 jsme měli v Brně setkání a besedu s našimi čtenáři vztahující se hlavně k vydání tehdy nové knihy "Člověk jako víceúrovňová bytost". Na této přednášce zazněla i slova, co si myslíme, že se děje s člověkem po jeho smrti. Na základě prosby někt
projít na článek