Nejedna žena na něm s potěšením okem spočine a i nejeden muž jej nepřejde bez povšimnutí. Ne, nemíním zde nějaké svalovce, modely či hvězdy stříbrného plátna. Mluvím o Skotech – mužích v „sukních“ (ty uvozovky jsou proto, že ve skutečnosti se o sukni nejedná – jedná se o řasený a rafinovaně skládaný vlněný pléd s kostkovaným vzorem, který se stejně jako látka nazývá tartan). Všeobecným míněním je, že se jedná o prastarý kroj. Skutečnost je však jiná. Na rozdíl od látky, tartanu, kdy k nejstarším dokladům o její existenci patří nález zbytku látky z 3. století n.l. z Falkirku, je kilt velmi “moderním” oděvem. Původní skotské oblečení bylo stejné jako oblečení sousedů na druhé straně hranice, Angličanů. Proto, když se díváte na slavný film Statečné srdce, který si pro udílení cen Americké filmové akademie přijel s dvoukolákem, a vidíte v něm pobíhat sličného pomenšího Mela Gibsona v roli dvoumetrového obra Williama Wallace v roztomilé kostkované minisukni, je to stejně věrné jako maskáče a kanady v šatníku velmože na dvoře císaře Karla IV. První zmínky o kiltu – skotské sukni – pocházejí z oblasti skotské Vrchoviny až z konce 16. století, přesněji z roku 1575 (zbytek Skotska akceptoval kilt jako národní kroj až v průběhu 19. století). Tehdy se však jednalo o tzv. feileadh mor, neboli velký kilt, což byl pruh cca 6-8 m dlouhé a 1,5 m široké látky, která se ručně naskládala, sepnula opaskem a takto oblékla. I zde se však lišilo oblečení obyčejných lidí a šlechty. Zatímco obyčejným lidem sloužil kilt nejen jako oděv, ale též jako spací pytel, stan atd., oblečení šlechtice bylo podstatně rafinovanější a jeho oblékání podle historických záznamů trvalo až jednu hodinu a bylo k němu zapotřebí až dvou komorníků. Jednodušší varianta kiltu, tzv. feileadh bheag, neboli malý kilt, který se nosí i v současnosti, se objevuje na rozhraní 17. a 18. století. Jedná se o pruh cca 7-8 m dlouhé a cca 60 cm široké vlněné látky, v zadní části naskládané a sešité. Mnohdy se setkáte s názorem, že tato varianta je vynálezem anglického průmyslníka Rawlinsona. Tento názor se poprvé objevil ve skotských novinách teprve v 80. letech 18. století (téměř století poté, co začaly první zmínky o malém kiltu) a v dnešní době je všeobecně odmítán jako výmysl, v lepším případě jako anekdota. Epocha kiltů a tartanu jako takového však byla násilně potalčena po prohraném jakobitském povstání v roce 1746. Jako reakci na povstání přijal britský parlament zákon o proskripcích, který zakazoval prakticky vše skotské. Kromě mnoha dalších zákazů bylo také zakázáno používání tartanu a nošení kiltu. Tradice velmi rychle začala mizet. A tak přestože zákon byl v roce 1782 odvolán, tisíciletá klanová společnost, jejímž viditelným znakem byl i kilt, byla ztracena. V období skotského národního obrození (počátkem 19. století) se malý kilt postupně rozšířil do celé skotské společnosti, a stal se tak neodmyslitelnou součástí skotského mužského kroje. Tehdy také začíná dnes tak populární rozdělování vzorů kiltů (tzv. tartanů) podle klanů či oblastí. Zde je potřeba zdůraznit, že neexistují žádné známky takovéhoto heraldického rozdělení skotských vzorů před rokem 1746 (bitva u Cullodenu). Ba právě naopak. Dochované portréty nám ukazují jednotlivce, kteří na sobě mají tři i více naprosto rozdílných vzorů. Jedná se čistě o romantický výmysl skotských obrozenců, který hrál na strunu skotské národnosti, čehož se pružně chytili a velmi výhodně využili výrobci tartanů (na rozdíl od počátku 19. století, kdy bylo registrováno méně než sto vzorů, je v současnosti na trhu několik tisíc registrovaných tartanů). Nejvýznamnější roli v „upravené“ historii kiltu a tartanu hrály knihy bratří Johna Cartera Allena (1795–1872) a Charlese Manninga Allena (1799–1880) Vestiarium Scoticum (Skotské oblečení) a The Costume of the Clans (Kostýmy klanů). V nich si tradici kiltu prostě a jednoduše sami vytvořili. Ve svých knihách neváhají tvrdit, že tradice nošení kiltu vznikla už ve středověku a barvy a vzory kostek vyjadřují příslušnost k určitému klanu a symbol skotské národní jednoty. A jelikož to krásně ladilo s tehdejší obrozeneckou náladou, začaly nově vznikat „rodové tartany“. A pravdou je, že jednotlivé klany začaly tato vzory akceptovat. Přesto se však nejedná o heraldické ztvárnění. Proto také tartany nejsou v gesci Nejvyššího herolda Skotska (Lord Lyon, King of Arms). Původně bývaly registrovány Skotským úřadem pro tartan (Scottish Tartans Authority), který uchovával vzorky materiálu, jeho jméno a kód označující charakteristiku barevného vzoru. V roce 2009 registrace tartanů přešla pod Skotský národní archiv. V současné době je registrováno několik tisíc vzorů tartanu. Výjimkou není ani Česká republika, jejíž národní tartan (Czech National Tartan) byl navržen Václavem Routem a následně registrován 25. ledna 2008 (https://www.tartanregister.gov.uk/tartanDetails?ref=5516). S expanzí britského impéria se skotský kilt jako součást uniformy skotských jednotek dostal i do světa, a stal se tak nezaměnitelnou součástí skotského národního kroje. Mimochodem – jedná se pouze o součást mužského oděvu. Žena kilt zásadně nenosí (jak by vám asi připadal muž v minisukni a jehlových podpatcích). Jedinou výjimku tvoří tanečnice tzv. highland dance (tradičních skotských tanců nikoliv však tanečnice skotských ceilidh a country tanců) a členky dudáckých skupin. Typický moderní kilt je vyroben z cca 7,5 m vlněné látky o šíři cca 60 cm (šířka se liší podle výšky nositele), utkané z česané ovčí vlny. Látka je tkána zvláštním způsobem, který vytváří diagonální strukturu. Je-li na látce ještě barevný vzor, nazývá se tkanina tartan. Tartan se vyrábí v různé gramáži, podle toho, pro jaké použití je finální výrobek určen. Nejčastější gramáží pro výrobu kiltů je 16 uncí. Kilt začíná v pase a končí v polovině kolen. Vepředu je hladká, neskládaná část, která se nazývá „apron“. Zadní část kiltu je naskládaná do hustých skladů, tzv. pleats, které se skládají buď tak, že vzor tartanu i nadále nepřerušovaně pokračuje (tzv. civilní skládání), případně se skládá tak, že se neustále opakuje dominantní proužek z látky, případně se dominantní proužky střídají (tzv. military style). I díky těmto hlubokým a hustým skladům je délka materiálu použitého na výrobu kvalitního kiltu šitého na míru cca 7,5 m. Nicméně v turistických obchodech lze zakoupit tzv. Casual či Sport´s Kilt, které jsou šity z cca 2 m většinou méně kvalitní látky. Samozřejmě, že cena na míru šitého kiltu se pohybuje v řádech tisíců korun. Kilt je dominantní součástí skotského kroje, jehož další součástmi jsou kiltpin (ozdobná brož, nejčastěji ve formě zavíracího špendlíku, která se připíná na spodní část pravé přední strany kiltu), dlouhé vlněné podkolenky (jednak jednobarevné, nejčastěji bílé, ale mohou být různobarevné či dokonce tartanové), sporran (kapsář na řetízku kolem pasu) a sgian dubh dýka, která se nosí zastrčená v pravé podkolence. Tento základ bývá doplňován jednak slavnostním oblekem, který nosí např. skotští dudáci, případně slavnostním civilním oblekem, tzv. Bonnie Prince Charlie, který se skládá ze skotského krátkého fráčku s vestou, smokingové košile a motýlku, či neformálního tweedového saka, bílé košile a kravaty. Variant je mnoho od pouhého svetru oblékaného ke kiltu například po saka typu Argylle, Montrose a podobně. Kilt dnes tvoří součást jednoho z nejznámějších mužských krojů na světě a je s hrdostí nošen během slavnostních příležitostí nejen v samotném Skotsku, ale prakticky po celém světě, kde žijí potomci skotských vystěhovalců (není proto divu, že nejvíce “okiltovaných” mužů potkáte nikoliv v samotném Skotsku, ale ve Spojených státech a Kanadě. The post Skotský kilt first appeared on Skotské hry.
Na Skotské hry Sychrov pravidelně každý rok přijíždějí návštěvníci v kiltech i kiltech. Mnozí tu druhou variantu často odůvodňují tím, že jim to takhle poradili ve Skotsku či že to viděli na obrázku v časopisu Rytmus smrti nebo v dokumentárním filmu Jak z
Skotské království bylo až do roku 1707 nezávislé. Jedná se o velice hrdou zemi. která několikrát usilovala o odpojení se zpod nadvlády Anglie. V tomto sporu je nejznámější bitva Cullodenu neboli druhé Jakobitské povstání, které vedlo k potlačování jejich
Ve Skotsku se dnes obecně používá váhový a měrný systém stejný, jaký je v Anglii či v celé Evropské unii. Nebylo tomu však vždy. Skotsko má historicky odlišný systém měr a vah, jehož původ můžeme nalézt již před vznikem prvních skotských měst. Mnoho skots
Haggis je tradiční a zároveň národní skotské jídlo, jež jako součást slavnostního menu nesmí chybět u dvou nejvýznamnějších skotských svátků – Burns´ Supper (25. ledna – oslava narození skotského národního básníka Roberta Burnse) a svátku svatého Ondřeje
Protože se v poslední době množí dotazy ohledně Českého národního tartanu (the Czech National Tartan), rozhodl jsem se jako jeho autor ozřejmit důvod jeho vytvoření, postup registrace a význam barev, ze kterých se skládá. Český národní tartan (the Czec