Nevidím denní život sám, jen to, co zve mne, co mne volá, to, kam se vroucně podívám, co svrchu zpívá, pláče zdola. Co jednou uzřím, ztrácím zas, leč nesčetně co zřel jsem z mláda, se skládá v sen a na obraz duchovní barvy lehce spřádá. Můj verš je chodci přístřešek, dá večer klid a výhled z rána. Ač dnešní, není pro dnešek a poutníkům je k zítřku brána. ~ Antonín Sova / Sloky pro sebe / Za člověkem, 1930 Příspěvek Sloky pro sebe pochází z Hříbek
Jiří Vacek Kdo jsem? Jsem sat – čit – ánanda, bytí – vědomí – blaženost. Nejen existuji, ale jsem sebe si vědomé bytí, sebe si vědomá existence, jsem sat – bytí, čit – vědomí, blaženost lásky. Jsem sebe si vědomá láska Já jsem, sebe si vědomé vědomí
projít na článekJiří Vacek Dokud se považujeme za tělo, jsme vždy konatelem, neboli tělem, které koná, nebo myslí, která myslí. Proto je třeba rozpustit totožnost s tělem a stát se sebe si vědomým pozorovatelem neboli vědomím. Nestačí být pozorovatelem, ale musíme být
projít na článekJiří Vacek Když je mysl trvale prosta všech odstředivých a zlých sklonů a zastavíme její činnost, klesne do svého zdroje – Já. Co pak zůstává, je samo ryzí vědomí Já jsem. Když na ně – na Sebe obrátíme pozornost, tak dosahujeme v něm poznání, uvědomění
projít na článekJiří Vacek Neklid mysli nejlépe utišíme, když jej pozorujeme jako sebe si vědomé vědomí, které není neklidem mysli. Ještě lépe je si neklidu mysli vůbec nevšímat a obrátit veškerou pozornost na Sebe, to jest na Sebe si vědomé vědomí Já jsem a zůstávat
projít na článekJiří Vacek Tak jako se běžně ve své nevědomosti ztotožňujeme s naším tělem, tak stejně, ale vědomě musíme být ztotožněni s naším pravým Já, které je vědomí Já jsem, zkušenost naší sebe si vědomé existence. Poznání Já je uvědomění se jako sebe si vědomé
projít na článek