Socorro 2021

Velká výprava na Socorro Konečně….. konečně to tady bylo… nekonečné čekání na Covidem odloženou cestu do potápěčského ráje se naplnilo. Jedeme!!! A jak to tak vypadá, tak nás už nic nezastaví. Samozřejmě jsme každý se zatajeným dechem dva dny před cestou šli na PCR test a naštěstí všichni v pohodě. No taky jsme si potom vyprávěli během letu, jak jsme v podstatě 12 dní před cestou žili nežili… omezení kontaktů, nikoho domů nezvat… No převrácená doba. Ale teď je to tady… Tak že… Jedemééééé!!! Sraz na letišti bez komplikací, všichni prošli. Čekala nás jen úmorná cesta přes oceán. Nejdřív přelet do Amstru a pak 12 hodin letu do Mexiko city. Tam jsem se těšil. Aztécká kultura mě vždy velmi přitahovala. Po příletu nastala vtipná epizoda, kdy se někteří z nás rozhodli pro cestu do hotelu využít místního metra co by fantasticky rychlou přepravu v nedořešeném silničním marastu. Známe zácpy zdejších komunikací předurčovali, že budeme na hotelu výrazně dříve a se zážitkem místní dopravy než pohodlní kaštani naší skupiny, kteří evidentně v krvi nemají ani špetku fantazie se sklonem k dobrodružství. Což naše železné jádro mělo. A tak jsme jeli. První drobná komplikace nastala, když jsme museli s velkým potápěčským batohem a menším ( nicméně možná stejně těžkým) příručním zavazadlem putovat přes celé letiště ke vchodu do metra. No pár kilometrů to bylo.. pár… tedy minimálně dva. Ale co… říkali jsme si…potřebujeme se trochu protáhnout po tom dlouhém a bezesném letu. Další drobná komplikace byla, jak se s batohy dostat přes turnikety schopné pouště drobné Mexikánce. Naše Evropské tvary spojené s poměrně velkými batohy byly nad chápání místního zařízení, které vpustí někoho do koloběhu místní dopravy. Ale i to jsme v duchu naší improvizace dali. Ale už nám trochu čůrkem tekl pot po zádech. No a na závěr to nejlepší. Vzhledem k několika přestupům a neznalosti eskalátorů jsme si s našimi batohy poměrně slušně zaposilovali a podstatě srovnatelně vylezli minimálně na Petřínskou rozhlednu. Když jsme se poměrně upachtění, propocení, ale šťastní domlátili na hotel… tedy do hotelu Ritz… vypadali jsme jako místní žebrající vágusové. No… zážitek musí být především silný ne. Během dvou plných dnů jsme si město opravdu užili a to jak po stránce kulturní, tak i po stránce kulinářské a degustační. O tacos a tequile se mi bude ještě dlouho zdát. Kulturní stránka zase byla ukojena celodenní výpravou za město do centra pyramid Aztéků. Opravdu nádherné a impozantní. Velikostí a rozlohou větší než Egyptské na nás dýchly minulostí. Po zjištění, že z důvodu nedostatku financí se do nich ještě nikdo nepodíval ( mimo jednoho malého japonského robota) a čeká se… nevím na co… tak o to více představivost letěla. Toho zlata, co tam musí být… No zkrátka… bylo to pěkné… Další den naplněný prohlídkou města také super… navíc jsme se trefili do dne, kdy se v tomto 27 milionovém městě běžel městský maraton… tak že slávy bylo všude plno. Staré chrámy Španělů postavené z cihel rozebraných z pyramid Aztéků byly všude a drželi dodnes. To vše protnuté bary a a obchůdky s gyrosem servírované samozřejmě v takos. O úžasnosti památek a historií bych mohl psát ještě další odstavec, ale necháme si to na vyprávění někde u vody. A nastal den N, kdy jsme sedli opět do ocelového ptáka a letěli přes hornatou pevninu na pobřeží. Nastal den Nalodění. Po příletu nás, pro jistotu, nahnali ještě na antigenní test, který byl však proveden tak, že by se možný neřád na tu štětičku ani nedostal.. a hurá na loď. Z velké ocelové lodě byli někteří účastníci ze začátku rozčarovaní, čekali více vizuálního luxusu. Ale jen chvíli. Loď byla neuvěřitelně stabilní a při jízdě ve vlnách Pacifiku se skoro nehnula. Pokoje byly velmi příjemné, plně funkční. Bar fungoval špičkově, tak že nastala spokojenost dána 24 hodinovou plavbou k cíli naší výpravy. Souostroví Socorro. Ano souostroví… skládá se totiž ze 4 ostrovů a my jsme navštívili potápěčsky tři… čtvrtý byl opravdu už hodně daleko. A nastalo něco naprosto fantastického. Pacifik není zrovna jiskřivá tropická voda, ale je plná neuvěřitelného života. Vždy jsme cítili respekt a hlavně určitý druh rozechvění nad možným setkání s tvory, které se jen tak nevidí. Věděli a tušili jsme, co vše v těch vodách plave, a jen jsme vyvolávali všechny vodní duchy, aby se naše cesty pod vodou protly. Ten divoký život tam prostě byl. Samozřejmě manty… úžasní tvorové, které na Socorru vyhledávají přítomnost potápěče a oblažují ho stabilní přítomností. Po přednáškách už víme, jaké jsou druhy mant, jak se liší barevností, jak se pozná sličná mantice od manťáka. Ale ta blízká přítomnost byla dech beroucí. Proplouvali kolem nás stále a dokola, vždy mrkli okem, navázali kontakt a zase si to šinuly k další skupince z naší výpravy. Taky jich kolem nás jezdilo osm. Žraloky několika druhů, šťastlivci viděli i tygřího. Kladivouni, galapážští a silky žraloci a všude v přesile běloploutví. Ti se všude váleli v hejnech na sobě. Občas to vypadalo jak na Šumavě po kalamitě. Poházení na sobě byli jak kmeny stromů po vichřici. Velká hejna ryb, lachtan. Z lodi jsme viděli vodotrysk velryby. Další neuvěřitelný zážitek byl při setkání s velkými delfíny.. Připluli v hejnu, zastavili se a nechávali se drbat nehnutě plující kolmo čumákem k hladině. Skákali kolem nás, rozverní jak malé štěně. Tohle se opravdu skoro nikde nevidí, než tady Prostě to byl neuvěřitelný podvodní zážitek a člověk si užíval každý ponor. Bylo to úžasné. A protože k tomu na lodi vařili skvěle a byla super parta, tak ten čas utekl jako voda. Po návratu do přístavu už nás jen čekala jen dlouhá cesta zpět… jeden, druhý a třetí let a byli jsme doma. Nicméně víme jedno. Na Socorro se ještě určitě podíváme a myslíme, že by to mohlo v dubnu 2023 klapnout….. AHOOOOJ The post Socorro 2021 appeared first on Octopus Divers.

Web: Home - Octopus Divers
Aktualizace: 9.10.2023

projít na článek

Socorro 2021

Fit Dance hodiny červen 2021

Hodiny Fit Dance - Srpen 2021

PF 2021

Koncerty 2021

SVATOMARTINSKÁ HUSA 2021