Dotaz: Dobrý den, Chtěla bych Vás poprosit o radu. Ve větších skupinách jsem introvert a dělá mi poměrně velký problém mluvit před lidmi. Když jsem vyvolaná, stává se mi, že i když vím odpověď, nejsem schopná ze sebe vydat ani hlásku. Nyní při distanční výuce je to ještě horší a když se mi něco takového stane, mám záchvat breku, špatně se mi dýchá a cítím se opravdu špatně. Nemyslím si, že jsem nějak obzvlášť přecitlivělý člověk, ale občas se dostanu do tohoto stavu i bezdůvodně. Už nevím co s tím. Předem děkuji za odpověď Odpověď: Dobrý den, Děkuji za Vaši odvahu se obrátit na naši poradnu. Prožívat tyto stavy musí být těžké a dokážu si představit, že účastnit se distanční výuky pro Vás musí být vysilující. Rozumím tomu, že pro Vás, jako introverta, je vystupování před lidmi a komunikace s nimi obtížná. Myslím si ale, že být introvertem, tedy být orientovaný do svého nitra a čerpat i vydávat energii v tomto směru, není nic špatného. Naopak, být introvertem má mnoho výhod, jako např. schopnost prožívat hluboký a intenzivní vnitřní život, být přemýšlivý, kreativní, trpělivý… pouze současná společnost introvertům příliš nepřeje a jsou více vyzdvihovány vlastnosti extravertů, tedy především schopnost umět se prosadit a bez problémů vystupovat před lidmi a komunikovat s nimi. Dle mého názoru ovšem tyto typy osobnosti nejde hodnotit, který je lepší. Oba mají své výhody a nevýhody. Píšete, že i když víte odpověď, nejste ze sebe schopna vydat ani hlásku. Co se Vám honí v hlavě přesně v tento moment? Co by se mohlo stát, pokud byste něco řekla? Máte strach, že Vaše odpověď nebude správná a že se můžete „ztrapnit“ před ostatními? Že by se Vám mohli třeba smát za to, že nevíte správnou odpověď? Spíše než s faktem, že jste introvert, na mě Vaše slova působí tak, že by Vaše potíže mohly souviset více s vnitřní nejistotou a nižším sebevědomím. Mám takovou fantazii, jako byste si nebyla dostatečně jistá sama sebou, že v případě špatné odpovědi to dokážete „ustát“, a tak raději neřeknete nic, abyste zbytečně neriskovala „ztrátu“ vlastní hodnoty. Ovšem i když neřeknete nic, protože to zkrátka nejde, nakonec to vede k záchvatu úzkosti, jak popisujete ve Vaší zprávě. Teoreticky tedy trpíte v obou případech. Pamatujete si, zdali jste tyto stavy prožívala odjakživa? Vzpomínáte si na nějaké události, které mohly ovlivnit to, jak se cítíte jistá sama v sobě? Jací jsou Vaši rodiče či prarodiče a jakým způsobem Vás vychovávali? A jaké spolu máte vztahy? Zkuste se nad tím zamyslet. Třeba by některé události a významné vztahy mohly souviset s tím, co aktuálně prožíváte. Myslím tedy, že by bylo potřeba se zaměřit na zvýšení sebejistoty a víry v sebe samou. Vzhledem k tomu, že Vaše slova na mě působí naléhavě a že tyto stavy musí být náročné sama zvládat, myslím, že by Vám mohla velmi pomoct podpora psychoterapeuta, třeba i z naší poradny. Pomohl by Vám rozklíčovat, proč se Vám tyto vnitřní stavy dějí, kde a proč to začalo, jaké to má souvislosti a dále by Vás provázel na Vaší cestě za získáním větší jistoty v sobě sama. V případě, že by se Vám akutně přitížilo a potřebovala byste okamžitou pomoc, v ČR existuje spousta nonstop bezplatných krizových linek, na které můžete kdykoli zavolat a dostupní interventi Vás po telefonu vyslechnou a udělají vše, co je v jejich silách, aby Vám pomohli se z aktuálního krizového stavu dostat. Zde máte k dispozici link s bohatým seznamem těchto možností: https://www.capld.cz/…cr/ Přeji Vám, abyste se cítila jistější sama v sobě a nebála se promluvit. Pokud se, jak jsem zmínila výše, bojíte, že např. ve škole řeknete nesprávnou odpověď a „ztratíte“ tak vlastní hodnotu, tak bych jen chtěla na závěr říct, že i když řeknete něco nesprávného, nějakou špatnou odpověď, ve skutečnosti to nemusí mít tak katastrofální dopady, jak možná předpokládáte ve Vaší mysli. Kdybyste tu špatnou odpověď neřekla, nedozvěděla byste se, že je opravdu špatně. Tzn. neposunula byste se dál. Možná to zní jako klišé, ale věřím v to, že chybami se člověk učí a nikdo není perfektní na tolik, aby chyby nedělal. Tzn. chyby nám umožňují růst, tedy pravý opak ztrácení vlastní hodnoty. Věříme, že vám odpověď bude užitečná. Přeje vám klidné dny a vše dobré. Poradna Therapia Příspěvek Strach mluvit před ostatními pochází z Tereza Zahrádková (Malimánková) koučink psychoterapie
K psychologovi jsem na psychoterapii chodila asi před půl rokem, když jsem přestala být schopná sama cestovat autobusem do práce, lépe řečeno jsem na začátku nebyla schopná do autobusu vůbec nastoupit, zvedal se mi žaludek, motala hlava a měla jsem nevysv
„Já se muslimů bojím a bojí se jich celý svět“ napsal mi strýc v jedné internetové diskusi. Toto zdánlivě jednoduché souvětí v sobě skrývá víc, než se na první pohled může zdát. Popisuje totiž velice silnou emoci, kterou lze za posledních pár měsíců zazna
projít na článekStrach ze tmy dokáže ochromit dítě i dospělého. Rozumová vysvětlení většinou nepomůžou. Pojďme na to tedy z jiné strany, pojďme zharmonizovat emoce. Článek Strach ze tmy: 3 tipy, jak si s ním poradit se nejdříve objevil na Darina Šindelářová.
projít na článekČasto sl ch v me, že existuje jen l ska a strach a že to, jak přem l me, to se n m tak zhmotn . Energie přece n sleduje my lenku. J u takov ch motivačn ch tvrzen tak trochu vržu zubama , protože nic nen černob l a tak snadn , jak se může na prvn p
projít na článekOd dospívání jsem se bál nejvíc toho, že udělám v životě nějakou chybu, kterou už nepůjde vzít zpět. Projevovalo se to tak, že jsem byl velmi nerozhodný, bál jsem se změn a prošvihl tak pár dobrých příležitostí. Na psychoterapii jsem začal chodit až ve 2