Studium v nejšťastnějším městě Číny

Aneta Písaříková Ať se některé sny zdají sebe míň reálné, tak zázraky se dějí – hlavně díky Mezinárodnímu oddělení na Provozně ekonomické fakultě. Měla jsem tak možnost rok žít, studovat a objevovat zákoutí země, jenž je nejlidnatější zemí a nejstarší civilizací světa. Zároveň je to země, která je pro mnohé známá pouze z doslechu a váže se k ní plno předsudků. Je to Čína! Město Chengdu (Čcheng-tu 成都), do kterého jsem přijela strávit rok svého studia, se nachází v jihozápadní Číně. I přes svůj sociální a ekonomický rozvoj si Chengdu podařilo udržet status „klidného města“. Oproti ostatním městům jako je Peking nebo Šanghaj, kde jsou lidé uspěchaní, si místní obyvatelé Chengdu udržují radost ze života a užívají si volného času. Málokdy uvidíte někoho spěchat. Naopak většina lidí bude spíše sedět u čaje a hrát madžong (majiang 麻将) či tančit na kdejakém rohu ulice. Pokud se tedy budete procházet parkem, uvidíte, jak se staří lidé scházejí a tvoří skupiny, při kterých hrají hry, tančí, zpívají a muzicírují. Někdy můžete u Číňanů vidět i podivné věci, jako je klepání tělem o strom. Jedná se však o starověká cvičení, která jsou údajně prováděna za účelem obnovení rovnováhy qi (čchi 气) v organismu člověka. Nechybí ani praktikování tai chi (tchaj-ťi 太極拳) či jiné tradiční cvičení. Není tak divu, že již 14 po sobě jdoucích let bylo Chengdu zvoleno jako „China’s Happiest City“. I přesto je na mladých lidech vidět, jak velkou tíhu povinností táhnou na svých bedrech. Pro představu nemusím chodit daleko. Stačilo vyjít do ulice vedle mojí koleje, kde měli Číňané každý den otevřené své obchůdky, a to od brzkých až do večerních hodin. U některých obchodů bylo vidět, že se pro jeho fungování obětuje celá rodina. Za jeden den tam totiž byli k vidění všichni členové rodiny, včetně dětí. Byl to jejich nejspíš jediný společně strávený čas během roku. Téměř všichni vlastníci pouličních obchodů zatáhli rolety a zamkli zámek od dveří až v době oslav nového čínského roku. Podobný nápor byl viděn i u studentů, kteří studují od pondělí do soboty a v neděli musí mít každý Číňan nějaký koníček, a to v podobě sportu nebo hraní na hudební nástroj. Musí totiž dělat něco navíc než ostatní, aby mohli mít lepší budoucnost. Sama jsem měla možnost pocítit to jejich „pracovní tempo“ ve škole. Jeden z hlavních důvodů mého odjezdu do Číny bylo právě studium. Oproti českým univerzitám, kdy často bývá rozvrh hodin sestaven do tří dnů, jsem v Číně chodila do školy od pondělí do pátku. Překvapením byly státní svátky. Pokud tedy volný den vycházel na nějaký den v týdnu, tak čínská vláda určila náhradu pracovního dne o víkendu. Říkala jsem tomu „přesunutý víkend“. Konkrétně jsem studovala obor Čínský jazyk a kultura. Čínský jazyk je vnímán jako jeden z nejobtížnějších jazyků na světě a já mohu jenom souhlasit. Po prvním intenzivním měsíci trénování správné výslovnosti tónů jsme se ve škole začali učit první slova, která jsme chtěli vyzkoušet hned v praxi. Tolik zklamání nastalo, když přijdete do obchodu, snažíte se mluvit čínsky a on vám nikdo nerozumí. Mnoho místních obyvatel totiž mluví pouze dialektem, takže jejich řeč se odlišuje od té, kterou nás učili ve škole (mandarínština). Mimo jiné, anglicky v Číně téměř nikdo nerozuměl – a to ani na nejrušnějších místech jako je letiště, vlakové nádraží či školní kampus mladých studentů. Představte si, že vás přiveze večer taxík z letiště do areálu školy, stojíte se svými zavazadly před obrovskou budovou a netušíte, kde je vaše kolej. Samozřejmě následuje pokládání otázek všem kolemjdoucím, zda vám mohou pomoci. V tu chvíli se ale zdála být i jako nejzáhadnější otázka: „Mluvíš anglicky?“. Tehdy se ve mně hromadily smíšené pocity – žiji v zemi, kde mi nikdo ani rozumět nebude, pokud se nenaučím jejich místní jazyk. Velkou oporou mého pobytu v Chengdu pro mě byla má česká kamarádka a ostatní mezinárodní studenti, kteří pocházeli z různých zemí světa. Nejvíce jich přicházelo z afrických zemí anebo z Pákistánu. Byli jsme jedna rodina a společně čelili kulturním výzvám. Pro každého výzva znamenala něco jiného. Nejčastěji to byla ale čínská kuchyň, jazyková bariéra či způsob chování Číňanů. Pro mě osobně asi největší výzvou byla zima. V Číně nefunguje žádné centrální vytápění. Topí se pouze pomocí klimatizace. Bylo to temné období, kdy jsem se venku zdržovala jen zřídka a celý den jsem trávila v zimní bundě – a to jak ve škole, v jídelně anebo na koleji. Stejně jako existuje několik dialektů, tak je v Číně i několik druhů kuchyně. Chengdu je domovem pikantních sečuánských jídel a jednou ze čtyř hlavních čínských regionálních kuchyní, bohatě obohacených sečuánskými pepři, které mají ostrou a výraznou chuť stejně jako chilli papričky. Přišlo mi, že chilli má pro ně úplně stejný význam jako sůl. Když si někdo přál nepálivé jídlo, tak jako by to neslyšeli. Vždy to pálilo. I přesto, že se styly kuchyní po celé Číně liší, jídlo je podle mě něco, co Číňany spojuje. To dokazuje fakt, že místo otázky „Jak se máš?“ se v Číně používá „Jedl si dneska?“. Čína je známá jako země, kde panují přísná pravidla a zvyky napříč oblastmi. Ty se však výrazně odlišují od těch našich. Dopravní předpisy možná existují, ale na první pohled mi přišlo, že je tam nikdo příliš nedodržuje a na silnicích panuje chaos. Lidé přecházejí ulici, kdy se jim zlíbí, auta nezastavují a cyklisti na kolech jezdí často i v protisměru. Co se týče etikety stolování, o které jsem četla před svým odjezdem do Číny, není na ulicích ani ve studentské menze k vidění. Možná pouze v lepší společnosti. Zároveň jsem Čínu zažila také jako moderní zemi, kde už většina věcí funguje na mobilních aplikací. Telefon s aplikacemi Alipay a WeChat Pay stačí na to, abychom si nakoupili potraviny, rezervovali hotel, půjčili si kolo, podívali se na film a mnoho dalšího. QR kódy pro platbu jsou vylepené prakticky u všech obchodníků, kteří nabízejí nějakou službu, a to dokonce i u vlastníků pojezdového občerstvení na vozíku anebo v té nejmenší vesničce vysoko v horách. Naskenujete a platíte. Hotovost se najednou stala pro můj život v Číně nepotřebná. Tak málo, jako telefon, připojený na účet s kreditem, stačí ke komfortnímu životu ovládanému přes aplikace a QR kódy, že otázky typu „Dáš mi na sebe kontakt?“ se začaly měnit na „Oskenuješ ty mně nebo já tebe?“. To, že bez čínských aplikací je v Číně v podstatě nemožné existovat, jsem si uvědomila hned v prvních dnech. Zároveň i to, jak moc těžké je pro mě jako cizinku získat povolení je využívat. Většina aplikací je totiž propojena jak s bankovní kartou, tak i s ID kartou (v mém případě cestovní pas). Pokud ale člověk nemá povolení k pobytu (to trvalo přibližně měsíc), tak do některých aplikací je nemožné se přihlásit. Navíc zřízení bankovní karty se váže také s povolením k pobytu. Nemohla jsem se první měsíc zbavit pocitu, že žiji v Číně, která mě na každém rohu odmítá. Tento přísný systém ale nejspíše souvisí s celkovou bezpečností Číny, kterou jsem pociťovala všude, kde jsem chodila. Už jen při vstupu do metra člověk prochází bezpečnostní kontrolou podobnou jako u nás na letišti. Oskenují vám jak vaše zavazadlo, tak i pití. To platí i na autobusovém a vlakovém nádraží, kde se navíc bez jízdenky a ID karty (cestovní pas) ani nejde dostat dovnitř haly. Platná jízdenka a pas se často musely ukazovat i u příjezdu do dalšího města. Mimo tyto kontroly nebylo na ulicích vidět žádné násilí a na silnicích zase žádné bouračky. Zažívala jsem tam tehdy i velkou úctu a respekt k mé osobě jako k cizince. Pokud jsem například přišla do banky, mohla tam stát fronta lidí, ale mě vždy vzali přednostně. Samotní Číňani jsou v mých očích velmi přátelští. Váží si, když vás jako cizince mohou například pohostit u sebe doma anebo za vás zaplatit útratu v restauraci. To se mi stávalo nejčastěji během cestování. Postupem času jsem se tak zamilovala do kultury, lidí, úspěchů, omylů a do všeho, co dělá tu zemi jedinečnou. Snad proto se o Chengdu dokonce říká, že jakmile sem přijdete, už nikdy nebudete chtít toto město opustit. Není tak náhodou, že jsem se rozhodla pro magisterské studium opět v Chengdu.

projít na článek

Zrcadlo z Číny

The post Zrcadlo z Číny first appeared on Nejlepší české vtipy.

projít na článek

Sex ve městě

The post Sex ve městě first appeared on Nejlepší české vtipy.

projít na článek

5 tipů na zboží z Číny: 65W+ nabíječky z AliExpressu

Vítejte u dalšího vydání tipů na zajímavé zboží z čínského AliExpressu. Dnes doporučíme výkonné USB nabíječky, které mají minimálně 65W výstup a zvládnou tedy nejen rychle nabíjet telefon, ale například i udržovat v chodu některé laptopy či jiná náročnějš

projít na článek

Přípravka hry na zobcovou flétnu

Od září otevíráme v Kaplici přípravku pro studium hry na zobcovou flétnu KaPísklata, kterou povede paní učitelka Jana Čurdová Soubor zobcových fléten KaPísklata je určen pro malé začínající muzikanty. Flétna je pro děti srozumitelným a oblíbeným nástro

projít na článek

Hongkongský dolar

Hongkong jako zvláštní administrativní jednotka Číny má svoji vlastní měnu dolar. Směnný kurz je navázán na americký dolar a musí se pohybovat v určitém rozmezí.

projít na článek