VODA, ustavičně plynoucí, odplývající, je stále „nová, přicházející“, a přesto je to stále voda. Je obrazem věčné měnlivosti i věčné stálosti. Je vždy jiná, a přece zůstává stále stejná. Je v ustavičném pohybu, činnosti, a přece se nevyčerpá. Je tím, nejpoddajnějším a nejměkčím na světě“, ale „v tom, jak zdolává pevné a silné, ji nic nepřekoná“. „Spokojuje se s nejnižšími místy“, přitom však „kraluje tisícerým údolím“, protože „se dovede dokonale sklánět dolů“, „zaujímat místo dole“. „Dobrotivě prospívá všemu tvorstvu“, ale o nic pro sebe neusiluje, je bez nároků na chválu a uznání, spokojuje se s tím, „ oč nikdo nedbá“. O nic se nepře, „s nikým není ve sváru“. Zobrazuje krajní dobrotu, v níž není ani stín „sebe“. Tím vším „je blízká věčnému tao“. Nejvyšší dobro je jako voda: dobrotivě prospívá všemu tvorstvu a s nikým není ve sváru. Spokojuje se s nejnižšími místy, o než nikdo z lidí nedbá; tím se blíží věčnému tao. Tao Te Ťing Příspěvek Tao Te Ťing_Voda pochází z Andrea Freiová