Téma perinatální ztráty na mezinárodním kongresu porodních asistentek v Praze (ICM Prague 2014)

Minulý týden proběhl mezinárodní kongres porodních asistentek, ICM Prague 2014 na kterém se sešlo několik tisíc porodních asistentek z celého světa. Kongres byl plný kulturních akcí, přednášek, workshopů a prezentací a mezi probíranými tématy se objevilo i téma smrti na začátku života. Porodní asistentky a další odborníci v péči o rodinu zde prezentovali výsledky nedávných výzkumů a přinesli nové poznatky z této oblasti. V úterý 3.6. přednášela María Vilarrubias Darna z Universitat Internacional de Catalunya o výzkumu s názvem Zkušenost rodičů s úmrtím dítěte na porodním sále: kvalitativní studie (Experience of parents on the loss of a newborn in the delivery room : a qualitative study after the death) jejímž cílem bylo zjistit, jakou péči a jaký způsob podpory vnímají rodiče ve Španělsku jako přínosný. Studie ukazuje, že nejdůležitějším poskytovatelem péče je pro rodiče při úmrtí dítěte na porodním sále porodní asistentka. Podpora, kterou poskytne je pro rodiče stěžejní a má významný vliv na vyrovnávání se se ztrátou. Autorka nyní výsledky zpracovává a měly by být publikovány v blízké době. Na základě výsledků výzkumu by také měla vzniknout doporučení pro péči při perinatálním úmrtí na porodním sále. Ve středu zaznělo hned několik přednášek na téma perinatálního úmrtí a péče porodní asistentky. První výzkum prezentovala Tracey Mills z University of Manchester, která v rámci studie s názvem Improving support for women in pregnancies following stillbirth or neonatal death (Zlepšení péče o ženy v těhotenství po předchozím porodu mrtvého dítěte nebo úmrtí novorozence) zjišťovala, jaká péče je ženám poskytována v těhotenství po předchozí perinatální ztrátě a zda je tato péče vnímána ženami jako dostatečná. Výzkum vycházel z poznání, že až 80% žen otěhotní do 12-18 měsíců po prožití perinatální ztráty a jejich vztah k těhotenství je předchozí ztrátou velmi ovlivněn. Studie se účastnilo 547 žen, které odpovídaly online na otázky ohledně jejich zkušeností s péčí v těhotenství po předchozím porodu mrtvého dítěte či úmrtí novorozence, dále proběhly rozhovory se 13 ženami a 12 zdravotníky. Sesbíraná data nyní autorky zpracovávají. První výsledky ukazují, že ne vždy jsou v těhotenské péči zohledňovány potřeby žen, které v minulosti prožily perinatální ztrátu, ačkoli mnohé ženy ve Spojeném království mají s těhotenskou péčí a podporou po předchozím perinatálním úmrtí velmi dobré zkušenosti. Margaret Murphy z Irského Corku prezentovala na kongresu výsledky Integrativního přehledu literatury na téma zkušenosti žen v těhotenství po předchozím porodu mrtvého dítěte (Integrative review on women’s experience of subsequent pregnancy following stillbirth). Analyzovala celkem 22 studií na toto téma. Analýza ukázala, že ženy s předchozí zkušeností s perinatálním úmrtím mohou v následujícím těhotenství trpět depresí, úzkostmi, post traumatickou stresovou poruchou, prolongovaným/abnormálním truchlením a často se v následujícím těhotenství vyrovnávají s touto náročnou situací pomocí velmi brzkého vytváření vědomého vztahu s nenarozeným dítětem, nebo se naopak emocionálně od těhotenství distancují. Margaret ve zkoumání tématu i nadále pokračuje. Ve čtvrtek prezentovaly socioložka Franziska Parpan a porodní asistentka Marlen Amsler výzkum s názvem Dying at life’s beginning (Umírání na počátku života). Tento švýcarský výzkum se zaměřuje na rodiče, kteří očekávají dítě s život limitující diagnózou. Metodou rozhovoru mapuje zkušenosti rodičů, kteří vědí, že jejich dítě po narození zemře. Sleduje také zkušenost zdravotníků, kteří o rodiče v takové situaci pečují. Rozhovorů se účastnili rodiče, kteří se rozhodli pro ukončení těhotenství, i rodiče, kteří se rozhodli v těhotenství pokračovat. Výsledky by měly přinést vhled do problematiky, pomoci přehodnotit současnou švýcarskou praxi a přispět ke zlepšení péče o rodiče v této těžké životní situaci. První výsledky ukazují, že stěžejním poskytovatelem péče je při očekávání smrtelně nemocného dítěte porodní asistentka a nejlépe je rodiči vnímána kontinuální péče jedné porodní asistentky. Kompletní výsledky výzkumu by měly být k dispozici na podzim. Autorky vedla ke zkoumání tématu současná švýcarská praxe, kdy je často jako jediná možnost při vážné prenatální diagnóze nabízeno těhotenství ukončit a zároveň chybí jakákoliv následná péče. Při prenatálním testování rodiče i lékaři očekávají, že se potvrdí, že je dítě zdravé a v situaci, kdy se tak nestane, je následná péče nedostatečná. Na základě zpracovaných výsledků by mohla vzniknout doporučení pro péči o rodiče v situaci, kdy je pomocí prenatální diagnostiky zjištěno život limitující onemocnění dítěte. Catherine Ricklesford z University of Manchester se zabývala zkušeností otců, kterým v minulosti zemřelo dítě krátce před porodem či po porodu a nyní se jim narodilo další dítě. Této problematice doposud nebyla věnována velká pozornost, výzkumy z této oblasti se většinou zaměřují pouze na matku, ačkoli ztráta dítěte velmi ovlivňuje i vztah otce k dalším dětem a jeho vnímání následného těhotenství partnerky. Muži prožívají smutek a truchlí odlišně a jejich potřebám v tomto směru nebývá věnována velká pozornost. Výpovědi otců ukázaly, že muži se snaží plnit roli podporovatele partnerky a své obavy a strachy spojené s těhotenstvím po předchozí perinatální ztrátě neverbalizují. Často se velmi obávají nejen o dítě, ale také o zdraví partnerky. Někteří z dotazovaných uváděli, že se nemají se svými obavami komu svěřit. Výzkum potvrdil, že otcům často není poskytnuta dostatečná podpora. Nyní by měla vzniknout doporučení pro zlepšení péče zaměřené na rodinu v těhotenství a během porodu po předchozí perinatální ztrátě. Velká účast porodních asistentek na přednáškách věnovaných tématu smrti odráží, o jak důležité téma se v této profesi jedná. Kromě ústních přednášek bylo téma zastoupeno i několika postery. Zazněly také dvě prezentace výzkumů, které se věnovaly poskytování péče rodičům při perinatální ztrátě z pohledu porodní asistentky. Všechny výše jmenované výzkumy i nadále pokračují a v blízké době bychom se měli dočkat publikování výsledků, včetně případných praktických výstupů. Lenka Pazdera, 2014

Web: Perinatální hospic
Aktualizace: 24.10.2023

projít na článek

Téma perinatální ztráty na mezinárodním kongresu porodních asistentek v Praze (ICM Prague 2014)

Program Resolve Through Sharing stanovisko k perinatální hospicové péči

TWO BRAND NEW STYLISH HOTELS IN THE VERY CENTRE OF PRAGUE

Tým projektu Sociálně zdravotního pomezí v Kraji Vysočina se zúčastnil Mezinárodního kongresu CARE 4.0 ve Vídni

Pozvánka na florbalový turnaj PRAGUE OPEN AIR KIDS 2024

Libertinage - 16/10/2015