Pro zdravější, šťastnější a odolnější život je důležité si dopřát čas pro sebe. Je to váš intimní prostor, ve kterém se nemusíte nechat pohltit každodenností, stresovat životními úkoly s časovou náročností a odpovědností, řešením vleklých pracovních témat beze smyslu, ale i zabývat nefunkčně mnohými přátelskými a rodinnými starostmi a radostmi. Tj. v ten čas se specializujete sami na sebe. Smyslem je dát šanci hlubšímu sebepoznání, sebeprosazení, seberealizování a jiným dosud plně neuvědomovaným skutečnostem, které do vašeho života patří - a zároveň v něm chybí. Uchopit svůj časoprostor je cestou k tomu, jak vzít život do vlastních rukou. Napadá vás, kde ten časoprostor pro sebe vzít? 1. Izolované bytí. Určitě je fajn, když vládnete variabilními časoprostorovými možnostmi: můžete si libovolně dovolit spočinout někde ve svém koutku doma - třeba při knize, filmu, poslechu hudby. Nebo se toulat jen tak krajinou a inspirovat se barvami a tvary přírody. Realizovat pro sebe akce typu wellness a spa pobyty, relaxovat a meditovat, zdravě se stravovat. Odstartovat procedúry osobní mentální hygieny, nechat v sobě probudit různé edukativní a zábavné zájmy, provozovat volnočasové pracovní nebo kulturní aktivity a sportovní tréninky. Nemusíte však obětovat tělo, abyste si zachránili duši. Neb cílem není (jen) konkrétní explicitní výkon ani absolutorium požadovaného životního stylu a standardu, ale hlubší nález a prožitek sebe sama. Jistou výhodou i nevýhodou těchto akcí je, že představují poněkud separované útočiště před světem. A mysl a naše jednání po návratu do běžného života velmi často začnou fungovat opět nevhodně v původním zajetém režimu. Jako když něco nasadíte a zase sundáte. I dokonalý program s kvalitním odborným průvodcem (lektor, trenér, psychoterapeut, psycholog, pedagog, nutriční poradce, léčitel) a sebevětší inspirace, aktivita a nadechnutí dokáží brzy uhasnout, pokud neprojdete unikátní kombinací představ-zážitků-získaných dovedností v propojení s individuální realitou vašeho života. Mentálně prolomit epizodicky rámovanou zkušenost a vnést ji do aktuálního dění je tudíž nezbytností. 2. Čekání na budoucnost. "Teď na to není čas, ale jednou si ho na sebe udělám, začnu žít naplno a opravdově." Mnohý z nás se již určitě setkal s takovým / obdobným přístupem k životu: možná tehdy, až bude dostavěný dům, nebo zajištěna lukrativní práce, odrostou děti, zhubnete a zkrásníte, až si najdete toho správného partnera... Odsouvací praktiky všeho druhu znamenají většinou nikdy nezačít, žít životní příběh někoho jiného, nebo začít a brzy skončit. Motivace s dobrým úmyslem a odhodlání ke změně se po čase překlenou v pocity osobních selhání, výčitek nebo vinění druhých. I kompletní akční plán se nezdaří, je-li vnímán jako pouhý nástroj k budoucnosti. Fyzická a psychická aktivita v podstatě takto produkuje prožitkovou prokrastinaci pozitního vnímání a realizování sebe sama v časoprostoru vašeho života, který uniká skrz prsty někam do budoucnosti v nadějích lepších zítřků. A protože naděje umírá naposledy, nese v sobě rizika doživotního prokrastinování konstruktivního přijetí sebe sama. 3. Vzpomínky na minulost. Člověk nedokáže žít jen v přítomnosti. V každé vzpomínce je obsažen vztah k sobě a důležité zpřítomnění kontinuity konkrétního životního příběhu. Tzv. "fotografická paměť" dokáže rekonstruovat podrobně i velmi komplexní situace, neboť je zrakovou, sluchovou, čichovou a jinou modalitou. Deformace vzpomínky jako takové, i vzhledem k našemu aktivnímu fungování v reálné skutečnosti, pak vzniká tím, že je prožívána v nových aktuálních souvislostech. Vzpomínání lze tedy klasifikovat jako druh představy rekapitulující obsah, který vychází z minulé zkušenosti a má schopnost na sebe vázat další představy (asociovat se). Navíc eidetické obrazy mohou být téměř ostré a živé jako vjemy. To současně vede k různým sebeklamům i zkresleným nazíráním na přítomnost. Například, jak to bylo dříve lepší - jednodušší život zaplněný mládím, zdravím, láskou, energií, větším výběrem možností... možná celým světem, který ležel u nohou. Člověk poněkud automaticky za a/ uvažuje o stárnutí jako o redukci života, chátrání těla, ztrátě image, svěžího ducha a krásy. A právě to, mimo jiné, také za b/ přispívá k tomu, že si nereálně vybavuje zkreslené vzpomínky s vytěsněním právě těch negativních, co by únik před přítomností, a tudíž i před sebou samotným. Obojí způsob uvažování vytváří sebedestruktivní komplement, kterým si ukrajujete další díl svébytného časoprostoru ze života. Reminiscenční návraty / představy mají sice svoji velmi užitečnou funkci pro naše fungování a rehabilitaci psychiky, ovšem do té doby, než je začnou brzdit a ničit. Životem získaná moudrost v ten moment roztaje do neproduktivního nostalgického balastu a sebe / zaobírání se něčím stále dokola bez konkrétního užitku. Následkem mohou být i deprese a úzkosti z nedostatku schopnosti se adaptovat na aktuální změny, jež nám život už sám o sobě servíruje non stop. Náš vlastní časoprostor se odehrává v permanenci rozhodování v přítomnosti neustálých změn. A každá naše aktivita, zkušenost, prožitek představuje současně i akt rozhodnutí o sobě samém. 4. Svět představ, fantazií, imaginací a fikcí. Nejen vzpomínkové představy, ale i představy jiného druhu, různé fantazijní obrazy a fikce kompenzují, doplňují a jinak spoluvytvářejí náš život. Pozitivně i negativně. Jejich zdrojem je konfrontační napětí v naší psychice s danou momentální nebo předpokládanou životní situací. Představy se rovněž modifikují v nové fantazijní útvary, ve kterých se již stírá jakákoliv adresnost k reálné skutečnosti. Fantazie nezahrnují aspekty tzv. objektivního světa. Překračují jej až do transcendentálních významů. Je to dispozice, proces i produkt, který obsahuje nové myšlenkové struktury, vizuální obrazy a prožitkové účiny. Současně však rovněž slouží k hlubšímu pochopení a prožití vnějšího realného světa. Každý originální počin kohokoliv je v podstatě spojen s tvořivou fantazií. Umělecky nadaní jedinci však disponují mnohem více živou / barevnou představivostí. Význam fantazií a imaginací bývá v životě člověka velmi podceněn či nedoceněn, zejména se to projevuje v ryze racionálních a technokraticky pojatých přístupech. Metody řízené imaginace mohou však výrazně v tomto smyslu ovlivnit efektivitu našeho jednání i hlubší prožitkovost. Fikce nebo-li zdání, na rozdíl od představ, je navíc klamná a tvoří pseudorealitu. Může v sobě zahrnovat účelové prvky skryté manipulace, racionálního kalkulu či konfabulace na úrovni až chorobné představivosti. Jde o smýšlenky určitých faktů, nahrazujících nebo vyvracejících skutečnost. 5. Denní snění co by věčné plánování. Být dobrým plánovačem a vizionářem má určitě své nesporné kvality. Cíle pozitivně regulují naše jednání. Průšvih nastává v momentě, kdy plánovací aktivity vytlačují ze života vlastní realizaci a vše ostatní. Člověk se začíná oddávat procesům denního snění a jeho fungování ustrne u představ, kterými negativně ovlivňuje současný stav osobního a pracovního života. Snění je rovněž výrazně propojené s emocemi, zejména v projekcích osobních přání, tužeb a v různých očekáváních. Zdrojem pro snění často bývají i vleklejší životní frustrace. A stavy snění tak kompenzují nerealizovanou potřebu, např. slávu, dostatek peněz, společenský status, cestování, moc, lásku, výkon, krásu, existenční jistoty a jiné. Denní snění tak může vytvářet poměrně bohatý vnitřní svět příjemných situací, ve kterých vystupujeme jako idealizovaní hrdinové, zpravidla s identifikací k dobovým trendům. Obsahem snění nemusejí být ovšem jen narcistické prvky (záliba v sobě samotném) o osobní úspěšnosti a spokojenosti, ale i hlubší kvality vlastních introspekcí vůči určité korekci reality. Jsou-li představy, fantazie, snění, fikce v přemíře, odsouvají nález vlastního aktivního časoprostoru stranou a mohou uvěznit člověka doslova do bludného kruhu neproduktivního života. 6. Časoprostor "teď a tady".Umět jej zachytit z nabídky každého dne. Nebýt cizincem ve vlastním bytí může znamenat na okamžik se zastavit "tedˇa tady" a chytit přítomnost do své mysli, srdce a rukou. Ale také se učit žít v jejím náruči neustále, tj. existovat s akční pozitivní odhodlaností vůči všemu, co přichází do našeho života.Otevřít duši však nestačí - je třeba realizovat. V širokém slova smyslu jde o kreativní solitérství v rámci životního sebeprojektu v kontextu se společenským či sociálním děním, zákony na škále extroverze - introverze a vlastních svobodných voleb různých participací. Být svůj s ostatními, učit se spoléhat primárně na sebe, což se nevylučuje s možností požádat o pomoc a porozumění druhého. Nejde o jakési přiznání slabosti či nedostatečnosti, spíše o vytvoření efektivní spolupráce z individuálně slabých / silných stránek a konkrétních dispozic zúčastněných. Respektovat osobnostní rozdílnost a umět se k něčemu progresivnímu propojit. Konfrontovat se společně s danou skutečností pro pozitivní cíle. Téměř ze všeho lze vytěžit cennou zkušenost a posunout se dále ve svých soukromých i pracovních tématech. Nevzdávat se svého JÁ. Být ve svém časoprostoru - znamená zanechat ve všem svoji příchuť, autorství, stopu, tj. nebýt v zajetí různých manipulací, nefunkčních norem, stereotypů a předsudků, negativních srovnávání, soutěžení, kopírování a hodnocení ze strany druhých i v sobě samém. Zaostření na vědomí vlastní hodnoty a nález svébytného časoprostoru v každé vteřině života není o tom, zachumlat se do sebe nebo naopak expandovat až na úkor ostatních, ale více svět sdílet, hledat impulsy proti rutině, učit se empaticky naslouchat, nabízet mezilidskou lásku a tvořit novou skutečnost. Minimalizovat jakékoliv bezpráví, povrchnost a zlé úmysly. Psycholog, psychoterapeut a výchovný poradce může být v tomto procese účinným a chápavým zprostředkovatelem. DKThe post Uchopit svůj časoprostor first appeared on KTP Praha.
Máte oteklé a bolestivé klouby na rukou. Činí vám potíže cokoliv uchopit, jelikož máte neohrabané prsty? Možná je na vině artróza. Artróza je nezánětlivé kloubní onemocnění postihující kloubní chrupavku. Při onemocnění dochází k úbytku chrupavky a ke vzni
projít na článekMilí pedagogové, Vánoce jsou pomalu za dveřmi a my pro Vás už dnes rozbalujeme velký dárek. Nadělujeme jej všem pedagogům, ale také sami sobě Co dělat když se ve škole potkáte se žákem, kterého trápí psychická krize nebo se potýká s počínajícím duševním o
projít na článekČlověk žije zde na Zemi, aby si uvědomoval a tvořil, a tak postupně utvářel a kultivoval svůj přístup k veškerému životu. Toto úsilí je ve své podstatě úsilím o vyšší duchovní hodnoty, tedy přetváří a formuje člověka k obrazu Stvořitele. Jako takové je vž
projít na článekJak o svůj vztah a manželství pečovat, aby nám v něm bylo i po letech dobře?
projít na článekPřiomínám všem jarním a letním alergikům, až nám zase napadne a zamrzne nezapomeňte na svou dávku léku ve svůj čas. Pro klidnější pylovou sezónu !!!
projít na článek